Středoslovenské nářečí je jeden ze tří hlavních nářečních celků slovenštiny. Středoslovenskými nářečími se mluví na území bývalých žup Oravská župa, Turčanská župa, Liptovská župa, Zvolenská župa, Gemersko-Malohontská župa, Tekovská župa, Hontianská župa, Novohradská župa, jakož i v severní části bývalé Nitranské župy. Používají ji i někteří dolnozemští Slováci.
Na základě středoslovenských nářečí historicky vznikla kulturní střední slovenština. Od dob Štúrovy kodifikace tvoří základ spisovné slovenštiny.
Charakteristika Základní znaky přízvuk na první slabice slova slabiky ra-, la- (a nikoliv ro-, lo-) na začátku některých starých slovanských slov (ražeň, rakita, lakeť) samohláska a namísto původního jeru ve slovech baza, daska, dážď, raž, chrbát samohláska ä (v krátkých slabikách) resp. dvojhláska ia (v dlouhých slabikách) namísto původního nosového e (piatok, ďeviati, pamiatka) časté jsou dvojhlásky ia, ie, iu, uo (seďia, smiech, stuol) v širším rozsahu se používají měkké souhlásky ď, ť, ň, ľ namísto dl, tl je jen l (salo, omelo) oboretné u namísto -l minulého času (bou) a místo v uvnitř nebo na konci slova (hláuka) důsledně se vyslovují skupiny šť, žd důsledně platí rytmický zákon instrumentál singuláru podstatných jmen a přídavných jmen žen rodu a záměn 1. a 2. osoby je na-ou (s peknou ženou, so mnou) nominativ plurálu některých podstatných jmen mužského rodu je na -ia (braťia, sinovia) nominativ singuláru přídavných jmen středního rodu je na -uo (peknuo) lokál singuláru přídavných jmen mužského a středního rodu a záměn je na -om (dobrom, o ňom) 3. osoba plurálu slovesa být zní sa (namísto sú) více slov se používá pouze v těchto nářečích nebo pouze v těchto a západoslovenských nářečích (např. čistě jen do středoslovenských nářečí spadají slova hábi, klobúk, šatka, praženica, vrecko, pŕhľava, klinček, pôľka apod.)
Tzv. jihoslavismy Některé ze znaků středoslovenských nářečí mají paralely v jihoslovanských jazycích. Jsou to např. rat-, lat- místo praslovanského ort-, olt-; l místo praslovanského dl, tl a další. Jelikož se tradičně předpokládalo, že jde o jevy, které v dávné minulosti pronikly na Slovensko z jihoslovanského území, tradičně se označují jako jihoslavismy ve slovenštině. Existuje velmi mnoho názorů na původ jihoslavismů ve střední slovenštině: průnik z jihoslovanského území v praslovanském období; stopy po zaniklém slovanském jazyce Podunají – dnešním Maďarsku; autochtonní "československé" jevy z pozdního středověku; výsledek různých staroslovanských migračních procesů apod. Podle R. Krajčoviče jde jen o starší vrstvu nezápadoslovanských jevů v praslovanském základě slovenštiny a vznikla jako výsledek nejstaršího osídlování středního Slovenska od jihu, resp. jihovýchodní oblasti Zakarpatské pravlasti.
Reference
Literatura Mruškovič, V.: Európa jazykov a národov na prahu tretieho tisícročia, 2008 Krajčovič, R.: Vývin slovenského jazyka a dialektológia, 1988 Nárečia - slovake.eu stredoslovenské nárečia in: Encyklopédia Slovenska Kačírek, Ľ.: Slovenské národné hnutie v rokoch 1820-1848 in: Ottov historický atlas Slovensko, 2009, str. 281
Kategorie:Nářečí slovenštiny