Jan Roháč z Dubé, odjinud z Tehova a na Sionu (asi 1374 – 9. září 1437, Praha) byl přední husitský hejtman a jeden z nejbližších straníků Jana Žižky. Zprávy o jeho životě jsou zcela nedostatečné, vycházet lze pouze z několika zmínek v soudobých kronikách nebo úředních listinách. Z těchto záznamů je patrné, že v průběhu husitských válek působil jako hejtman v Lomnici a Čáslavi a byl přítomen u řady významných mezníků revoluce. Po bitvě u Lipan se chopil velení táborské obce a stal se jedním z hlavních odpůrců kandidatury císaře Zikmunda Lucemburského na český trůn. Několik neúspěšných akcí v čele táboritů jej však přimělo odejít z politického života a uchýlit se na hrad Sion, kde pokračoval v odboji proti královskému režimu. Zikmund Lucemburský počátkem roku 1437 svolal vojáky zemské hotovosti, ti pod velením nejvyššího hofmistra Hynce Ptáčka z Pirkštejna jeho sídlo oblehli, po čtyřech měsících dobyli a Jana Roháče zajali (6. září). O dva dny později byl husitský hejtman přiveden do Prahy, kde byl po těžkém mučení společně se svými spolubojovníky oběšen. Dobytím Sionu a Roháčovou popravou skončily vlastní boje husitské revoluce.

První zprávy náhled|vlevo|180px|Erb Jana Roháče z Dubé podle jediné dochované pečeti přiložené u listu, jímž v roce 1421 vyhlašuje nepřátelství Oldřichovi z Rožmberka (barvy jsou hypotetické) Kdy Jan Roháč spatřil světlo světa a jaké byly jeho bližší rodinné poměry, není známo. Obecně se předpokládá, že se narodil kolem roku 1374, pocházel z významného šlechtického rodu pánů z Dubé (Benešoviců) a jeho otcem byl Ondřej Roháč z Dubé.Ivanov, s. 70–71. O místě Roháčova narození se také vedly dohady. Podle starších historiků tímto místem byla Dubá u České Lípy. Miroslav Ivanov se domníval, že šlo o tvrz Libouň,Ivanov, s. 71. August Sedláček pro změnu doložil, že jeho rodnými hrady byly Leštno a Dubá nad Sázavou, kam ukazuje jeho erb zavinuté střely (odtud snad i přezdívka Roháč). Poprvé je jméno budoucího táboritského hejtmana historicky doloženo v roce 1394, kdy ho zastupuje jeho strýc Bohuněk Kozlík při převzetí vsi Křečovice. Není vyloučeno, že právě v této době dosáhl Jan Roháč zletilosti.Ivanov, s. 72. Téhož roku získal jako odúmrť i ves Chotýšany, čímž se zapletl do vleklého majetkoprávního sporu, jenž trval do roku 1418.Ivanov, s. 75. Podle jediného záznamu v Popravčí knize pánův z Rožmberka, v níž jsou zaznamenány výpovědi zločinců a zemských škůdců z první poloviny 15. století, se dále lze domnívat, že v dospělosti působil ve zbojnické rotě Jana Zúly z Ostředka (ten se zmocnil hradu Dubá a sousedního Hrádku).

Mezi lety 1398–1406 Jan Roháč vlastnil několik vsí v okolí Uhlířských Janovic (Mančice a Milotice).Hrady, zámky a tvrze, s. 444. Z dochovaných záznamů je dále známo, že do roku 1419 byl jedním z vyšehradských manů. Tato držba, v níž je poprvé zmiňován roku 1406,Čornej, Zilynskyj, s. 36. byla spjata s různými službami, zejména vojenského charakteru. V letech 1416 a 1417 zakoupil dům v relativně chudší části Nového Města pražského, který V. V. Tomek situoval do dnešní Havlíčkovy ulice.

Husitský hejtman

Doba Žižkova (1420–1424) náhled|vpravo|280px|Mikoláš Aleš: Jan Roháč z Dubé Za husitských válek je poprvé jméno Jana Roháče zmiňováno v roce 1420 v souvislosti s Žižkovým tažením proti jihočeským enklávám v držení Oldřicha z Rožmberka a dobytím Lomnice nad Lužnicí, kde byl dosazen jako hejtman nově ustanovené táborské posádky. Není doloženo, zda spolu s Žižkou pokračoval v dalších ofenzivních akcích, nicméně v prosinci téhož roku byl přítomen v Praze, kde se účastnil shromáždění husitských obcí. Po nevydařeném začátku jednání byl 10. prosince spolu s Žižkou a dalšími staršími pozván na banket pořádaný v prostorách staroměstské radnice. Po obědě se účastníci přesunuli na neutrální půdu v domě mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína na Starém Městě,Šmahel, s. 64–65. kde se Jan Roháč po přečtení bludných tezí táborských kněží, jež přítomným předložil rektor Karlovy university mistr Prokop z Plzně, zapojil do bouřlivé debaty výrokem: „V Kostnici nám házeli na krk čtyřicet kacířských článků a vy nám jich házíte přes sedmdesát.“ 24. prosince 1420 zemřel po pádu z koně Mikuláš z Husi a Jan Roháč byl podle některých historiků zvolen mezi čtyři nejvyšší hejtmany táborské obce. Tuto volbu však nelze jednoznačně potvrdit, lze ji pouze předpokládat ze zápisu z Čáslavského sněmu, kde je za jeho jménem uveden dodatek správce lidu a měst Táborských.Ivanov, s. 89–90. Počátkem roku 1421, den před vypršením příměří mezi tábory a Oldřichem z Rožmberka, odeslal Jan Roháč jihočeskému magnátovi list, jímž mu za svou osobu vyhlašuje nepřátelství:

Je téměř jisté, že se Jan Roháč ve dnech 3.–7. června 1421 účastnil Čáslavského sněmu, o jeho bližší úloze zde však písemné prameny nehovoří. Na konci léta téhož roku byla Lomnice obležena početnými oddíly pod velením českobudějovického hejtmana Lipolta I. Krajíře z Krajku a Jan Roháč byl nucen požádat o pomoc Jana Žižku, který se právě nacházel na Čáslavsku.Macek, s. 350. Jeho žádosti bylo neprodleně vyhověno a Krajířovo vojsko se krátce po obdržení informace o Žižkových přesunech stáhlo zpět do Budějovic.Šmahel, s. 101. Ačkoli neexistují jednoznačné indicie zda se Jan Roháč účastnil bojů proti vojskům druhé protihusitské kruciáty, byl krátce po úspěšném tažení spolu s vítězi přítomen v Praze, kde byl jmenován jedním z členů devatenáctičlenného rozhodčího orgánu, který měl urovnat poměry v metropoli.Čornej, s. 312–313. V roce 1423 opustil hejtmanský post na Lomnici a po boku Jana Žižky vytáhl do východočeského prostoru, kde slepý vojevůdce narušil mocenskou základnu pražanů, ovládl Hradec Králové a začal formovat nové vojenské bratrstvo tzv. Malý nebo Menší Tábor. Po bitvě u Strachova dvora se Žižkovi poddala některá další města pražského svazu a Jan Roháč obdržel hejtmanství v Čáslavi.Šmahel, s. 140. Ještě téhož roku je po Janu Žižkovi jmenován jako druhý ze signatářů přijetí řádu a manifestu nového bratrstva Žižkova, dnes známého pod názvem Žižkův vojenský řád.

Období vlády bratrstev (1425–1434) náhled|vlevo|280px|Luděk Marold: skupina bratrských vojevůdců na panoramatu bitvy u Lipan. Jana Roháče ztvárňuje postava za Prokopem Holým a Prokůpkem v levé části vyobrazení Po společné výpravě husitů na Moravu, v jejímž průběhu zemřel Jan Žižka, se na jaře 1425 sirotci v čele s Janem Roháčem spojili u Nymburku s táborským vojskem Jana Hvězdy z Vícemilic (zvaného též Bzdinka) a zamířili východních Čech. Cestou příslušníci obou svazů zničili tvrze Chlumec nad Cidlinou, Zachrašťany, Hořiněves a Holohlavy, ovládli města Vysoké Mýto a Litomyšl a dobyli hrad Rychmburk.Frankenberger, s. 104. Po dosažení těchto úspěchů se Roháč s Hvězdou pokusili ovládnout Nové Město pražské, ale jejich útok proti hradbám uskutečněný 31. března 1425 ztroskotal.Čornej, s. 349. Po této akci zamířilo spojenecké vojsko, posílené kontingentem žatecko-lounského svazu, ke Slanému, který po tuhém odporu obránců padl 17. dubna. Následně byla vypálena Roudnice nad Labem a došlo k obležení hradů Žebráku a Točníku. Posádky obou pevností však náporu husitů odolaly a 5. května vojsko odtáhlo na Plzeňsko, kde jím byla dobyla dobyta vodní tvrz Švihov. V dalších dnech husité zamířili na Příbramsko, kde se zmocnili tvrze Obořiště (6. června). Následně se jednotlivé svazy rozešly a pokračovaly v bojích každý na vlastní pěst.Frankenberger, s. 104–106. V říjnu 1425 vystupuje Roháčovo jméno do popředí v souvislosti s Vršovickým mírem, při jehož uzavření je prvním jmenovaným zástupcem na nedatované přístupní listině hejtmanů táborských a orebských. Ačkoli není doloženo přesné datum, patrně ještě téhož roku Jan Roháč získal do držení hrad Tehov, jehož purkrabími se postupně stali Bolek a Oldřich z Říčan.

Počátkem dubna 1426 stál Jan Roháč v čele výpravy, která oblehla Lipé. Od útoku na město sice upustil, vzápětí však vypálil Benešov nad Ploučnicí a obsadil Bělou pod Bezdězem. Krátce na to vyrazil k Mladé Boleslavi, kde se údajně 5. května konala porada husitských velitelů.Šmahel, s. 179. Po dohodnutí strategie pro následující vojenskou intervenci sirotci a ostatní přítomné sbory vytáhly k Mimoni, kterou vypálily. Příštím cílem husitů se stalo Lipé, jehož posádka se bez odporu vzdala sotva k městu dorazily nové orebsko–sirotčí oddíly shromážděné u Starého Bydžova (19. května). Při dalším tažení se spojené husitské vojsko zmocnilo Třebenic, Krupky a Teplic a zamířilo k Ústí nad Labem. Ačkoliv při následujících událostech není Jan Roháč nikde výslovně jmenován, je pravděpodobné, že ještě stále zastával funkci správce sirotčí obceFrankenberger, s. 116. a společně s Kunešem z Bělovic velel orebsko–sirotčí formaci při obležení města i v následujícím střetnutí s oddíly shromážděnými v Míšeňsku (16. června 1426). Po bitvě u Ústí nad Labem sirotčí polní obec vytvořila pevnou mocenskou formaci z jejíhož velení byl Jan Roháč postupně vytlačen a nadále zastával pouze funkci hejtmana v Čáslavi. Poblíž tohoto města získal některé pozemkové državy pražské metropolitní kapituly a nejspíš ještě v roce 1426 začal poblíž vsi Chlístovice s výstavbou své soukromé rezidence, kterou pojmenoval Sion. Podle některých zpráv měl Jan Roháč v březnu 1427 lstivým jednáním zmařit jednání mezi pražany a vojsky sirotků a táborů, informace se však patrně nezakládá na reálném základě. Jiné nespolehlivé prameny uvádí, že právě v této době měl vojensky ohrožovat Jihlavu.Šmahel, s. 188. Téhož roku je v Městských knihách pražských poprvé doložen s predikátem z Tehova (…urozený pan Roháč allias de Tehow).Čornej, Zilynskyj, s. 39.Ivanov, s. 110.

Po delší odmlce v pramenech se jméno Jana Roháče objevuje v roce 1432 na smlouvě mezi husity a míšeňskými a durynskými knížaty, kde figuruje jako opravce.Šmahel, s. 256. V roce 1433 prodal svůj dům v dnešní Havlíčkově ulici Valentinovi sladovníkovi a za 60 kop grošů zakoupil dům po významném novoměstském konšelovi na Koňském trhu.Čornej, Zilynskyj, s. 40. Roku 1434 zanechal činnosti na nově získaných panstvích (zřejmě) a v řadách táborského vojska se zúčastnil bitvy u Lipan.Hrady, zámky a tvrze, s. 445. V průběhu střetnutí padl do zajetí, nicméně podle usnesení Svatojánského sněmu, který zasedal v Praze 24. června, byl po čase propuštěn.Ivanov, s. 126.

Roháčův odboj a poprava

Obléhání Sionu vpravo|180px|náhled|Reliéf Jana Roháče z Dubé na západní straně kopce pod hradem Sion