Emanuel Rádl (21. prosince 1873 PyšelyMatriční záznam o narození a křtu farnost Pyšely – 12. května 1942 PrahaArchiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické u sv. Salvátora, sign. EVS Z5, s. 327) byl český biolog a polemicky originální vitalistický filozof, angažovaný zastánce Masarykova kritického realismu a odpůrce pozitivismu.
Život Narodil se v početné rodině malého obchodníka, navštěvoval gymnázium v Benešově a v Domažlicích a na matčino přání vstoupil do noviciátu v augustiniánském řádu, kde ale pobyl jen dva roky (kláštery v Domažlicích, Vrchlabí a Praze).Emanuel Rádl, Slovník českých filosofů Brzy jej však opustil s tím, že poněkud zanevřel na katolickou církev, později přestoupil k protestantismu a stal se jedním z jeho čelných teoretiků.I. Blecha a kol.: Filosofický slovník. 2., opr. a rozš. vyd. Nakladatelství Olomouc, 1998. 463 s. . Na (české) Karlově univerzitě studoval biologii a zde také roku 1898 promoval. Pracoval pak jako asistent Ústavu zoologie Filozofické fakulty UK, byl středoškolským profesorem v Plzni, v Pardubicích a od roku 1902 v Praze na gymnáziu v Ječné (1902–19). Roku 1904 se stal docentem zoologie a dějin biologických věd, od roku 1919 řádným profesorem přírodní filozofie. V roce 1922 podnikl cestu kolem světa a z těchto dojmů vznikla kniha Západ a Východ. Roku 1934 předsedal 8. mezinárodnímu filozofickému kongresu v Praze, ale už roku 1935 ho těžká nemoc prakticky vyřadila z veřejného života. Zemřel v úplné domácí izolaci a pod tlakem válečné situace, jíž se statečně vzepřel v Útěše z filosofie.
Roku 1907 se oženil s Marií Ptáčkovou, s níž měl dvě dcery a syna, který však záhy po narození zemřel.
Přírodovědec V první fázi svého života se zabýval celou řadou přírodovědných oborů, od mineralogie až po etologii, zejména vývojem nervové soustavy a zraku; jeho práce o fototropismu zakládají vědeckou etologii u nás. Mezinárodně jej proslavily jeho Dějiny biologických teorií, ovlivněné Hansem Drieschem, které vyšly původně německy (1905–1913 a znovu 1970), dále anglicky (1930 a 1988) a španělsky (1931); úplné české vydání vyšlo až roku 2006. Už počátkem 20. století se však jeho zájem začal obracet k filozofii, k veřejným záležitostem a k náboženství. Za první světové války přestoupil k protestantismu a pod vlivem Masaryka se začal věnovat veřejným otázkám.
Filozof Svými radikálními názory na vědeckou poctivost, sociální spravedlnost, lidskou svobodu a národnostní otázku stál často v opozici k většinovému mínění a i na univerzitě žil ve značném napětí s některými svými kolegy. V Romantické vědě kritizoval soudobé vědecké myšlení, zejména německou přírodní filozofii, a vytýkal jí, že se vyhýbá zaujímání osobních postojů a vůbec otázkám pravdy a mravnosti. V knize Válka Čechů s Němci kritizoval moderní nacionalismus, a to jak český, tak německý, i národnostní politiku ČSR vůči německé menšině. Proti představě „národního státu“ stavěl představu politického národa, který spojuje ústava a zákony; zároveň byl mezi prvními, kdo si všimli nebezpečí „německé revoluce“ a nacismu. V dvousvazkových Dějinách filosofie se osobně vyrovnává s celou západní filozofickou tradicí. V drobné knížce Hrdina moderní doby vyzdvihuje význam T. G. Masaryka jako filozofa a člověka, jako čestného moderního rytíře. Jeho poslední a nejznámější kniha, Útěcha z filosofie, kterou psal už v těžké nemoci a v reaktivní depresi z politického vývoje, v obavách o budoucnost evropského lidstva, je velkým vyznáním věrnosti trvalým hodnotám pravdy a dobra. Do bohaté diskuse k Útěše vstoupil zejména Jan Patočka, který se Rádlovi věnoval už před válkou, a J. L. Hromádka, který Rádla označil za „Dona Quijote české filozofie“.
Angažovaný myslitel Po vzniku Československa v roce 1918 cítil velkou odpovědnost za další vývoj demokratického státu a jako vědec a filozof ji projevoval zejména kritickou veřejnou činností. Po ideovém rozchodu se Zdeňkem Nejedlým dlouhodobě spolupracoval hlavně s evangelickým teologem J. L. Hromádkou, s nímž společně pracoval v Akademické YMCA a v Křesťanské revui. Vedl řadu polemik a v diskusi o „smyslu českých dějin“ vystoupil s kritikou pozitivistického pojetí historie. Spiskem Co soudím o spiritismu rezolutně odmítl módní spiritismus; přednášel a publikoval desítky brožur a článků na aktuální společenská témata sociální a národnostní spravedlnosti, pojetí demokracie, proti rasovým teoriím a antisemitismu a na obranu západního pojetí lidské svobody.
Dílo (výběr) O morfologickém významu dvojitých očí u členovců (1901) Nová pozorování o fototropismu zvířat (česky 1902, německy 1903) Dějiny vývojových teorií v biologii 19. století (německy 1905 a 1909, 2. vydání 1913; česky 1909 a 2006) Masaryk a Nietzsche (1910) Nová nauka o ústředním nervstvu (1911, německy 1912) Úvahy vědecké a filosofické (1914) Romantická věda (1918) T. G. Masaryk, první president (1919) Masarykův ideál moderního hrdiny (1920) Co soudím o spiritismu (1922) O naší nynější filosofii (1922) Moderní pověra a tak zvané okultní vědy (1923) Pokrok v náboženství (1924) Západ a Východ. Filosofické úvahy z cest (1925) O smysl našich dějin (1925) Křesťanství po válce ve světě a u nás (1925) Moderní věda. Její podstata, methody, výsledky (1926) Revise pokrokových ideálů v národní škole (1928) Válka Čechů s Němci (1928) Proti tak zvané sociální indikaci (1932) Dějiny filosofie I. (starověk a středověk) (1932) Dějiny filosofie II. (novověk) (1933) Dnešní stav filosofie a psychologie (1933) O německé revoluci (1933) K politické ideologii sudetských Němců (1935) O čtení děl básnických (1935) Věda a víra u Komenského (1939) Útěcha z filosofie (1946) řada dalších brožur, přednášek a polemik k aktuálním tématům
Odkazy
Reference
Literatura
HEJDÁNEK, Ladislav. Výběr z textů o Emanueli Rádlovi. Online dostupné zde . Hermann, Tomáš, ed. a Markoš, Anton, ed. Emanuel Rádl - vědec a filosof: sborník z mezinárodní konference konané u příležitosti 130. výročí narození a 60. výročí úmrtí Emanuela Rádla: (Praha 9.-12. února 2003). 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2004. 707 s. (Sborníky, slovníky, učební texty; sv. 27). (Práce z dějin vědy; sv. 16). . Souběžný anglický úvod, část. anglický, německý a slovenský text. Hermann, Tomáš. Emanuel Rádl a české dějepisectví: kritika českého dějepisectví ve sporu o smysl českých dějin. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2002. 198 s. Sešity Ústavu českých dějin UK FF. (Řada B; sv. 1). . Hromádka, Josef Lukl. Don Quijote české filosofie Emanuel Rádl 1873–1942. 1. vyd. Praha: Jan Laichter, 1947. 168-[iii] s. (Dílo J.L. Hromádky; sv. 1). Janko, Jan. Vznik experimentální biologie v Čechách (1882–1918). Vyd. 1. Praha: Academia, 1982. 129 s. Studie ČSAV; č. 8/1982. Löwensteinová, Šimona. Filosof a moralista Emanuel Rádl 1873–1942. Praha: Klub osvobozeného samizdatu, 1994. 114 s. . Patočka, Jan. Věčnost a dějinnost: Rádlův poměr k pojetím člověka v minulosti a současnosti. 3., rozš. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2007. 135 s. (Oikúmené; sv. 137). . PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, 219 str., Karviná: Paris ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , s. 11, 12, 28–30, 48–51, 73–100, 108–121, 123–134, 136–144, 164–167
Externí odkazy
Emanuel Rádl v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století Emanuel Rádl ve Slovníku českých filosofů
Emanuel Rádl – část díla online na archive.org Ladislav Hejdánek – články o Emanuelu Rádlovi dostupné elektronicky .
Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Čeští biologové Kategorie:Členové České strany pokrokové Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy Kategorie:Osobnosti Českobratrské církve evangelické Kategorie:Narození v Pyšelích Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Narození 21. prosince Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 12. května Kategorie:Muži