Muzeum Kroměřížska je institucí pokračující ve stoleté muzejní tradici ve městě, je přímým pokračovatel Městského muzea v Kroměříži založeného roku 1933. Muzeum Kroměřížska, název získalo roku 1976, bylo muzeem okresním. Ve správě má vedle kroměřížských expozic a objektů také Muzeum v přírodě v Rymicích, tamní tvrz, hospodářský dvůr a větrný mlýn i větrný mlýn u Velkých Těšan. Muzeum pečuje o rozsáhlé sbírky oborů archeologie, historie, národopisu, dějin umění a přírodních věd.
Historie
Prvních 70 let muzea (1933–2002) Počátky snah o zřízení městského muzea v Kroměříži se objevují v 60. letech 19. století, k jejich naplnění však nedošlo stejně jako dvacet let poté v roce 1886, kdy byla potřeba muzea ve městě uváděna v souvislosti s darem tisíců kusů mincí místním sběratelem Hamplem muzeu v rakouském Linci. Situaci chtěla roku 1889 zachránit založením místního muzejního spolku část českých vysokoškolských studentů z Kroměříže, v jejich koncepci měla místo i „průmyslová sbírka“, ani jejich snahy nepřinesly ovoce. Rozsáhlejší sběratelskou činnost zorganizoval v souvislosti s uspořádáním místní kroměřížské národopisné výstavy v září 1894 a hanáckého oddělení na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895 advokát Josef Dorazil, který dal z vydařených akcí uschovat pro budoucí muzeum shromážděné předměty od krojů a výšivek po přírodniny. V prosinci 1896 sice ve městě vznikla Muzejní a knihovní jednota, řádně však pracovala jen knihovna s čítárnou, nevelké sbírky byly jen různě přemísťovány.
Předměty nejen církevního charakteru shromažďoval pro diecézní muzeum v kroměřížském zámku od roku 1921 zámecký knihovník Antonín Breitenbacher, po jeho smrti se část této sbírky stala ve 40. letech součástí fondu Městského muzea v Kroměříži – přímého předchůdce Muzea Kroměřížska.
Podnětem ke vzniku kroměřížského městského muzea bylo zakoupení převážně archeologické sbírky knihtiskaře Jindřicha Slováka městem koncem 20. let 20. století. Slovák dokonce myslel na řádné uložení předmětů finančním odkazem. V té době se do Kroměříže přistěhoval učitel a spisovatel Jindřich Spáčil, který se spolupracovníky přesvědčil městskou radu o nutnosti založení muzea ve městě. Den založení přímého předchůdce dnešního Muzea Kroměřížska spojujeme s ustavením Kuratoria „Městského musea v Kroměříži“ 5. února 1933. V čele Kuratoria stanul kroměřížský starosta Josef Jedlička. Ve výstavném domě na Riegrově náměstí, který dnes má čp. 144, byly do roka instalovány skoro všechny sbírkové předměty, k otevření muzea došlo 4. 3. 1934. O prvních časech bylo v prosinci 1935 napsáno: „Hlavní překážkou naší činnosti jest nedostatek peněz. Jsme vlastně podnikem obecním, ale prostředky, které nám obec uděluje, stačí sotva na normální musejní provoz. Nemůžeme tedy budovati, ačkoli by zde byla spousta nových úkolů… Ovšem jednou z velkých překážek naší činnosti jest nezájem obecenstva. Od počátku trvání našeho musea, to je od roku 1934, navštívila jej sotva jedna desetina občanů města Kroměříže. A přece naše museum není mrtvou sbírkou starožitností, ale jest instalováno na moderních základech vlastivědných...“Informace osvětových sborů, č. 2–3 z 10.12. 1935, s. 22–23.
Ve 30. letech sbírky obohatily hlavně dary příznivců muzea a města Kroměříže. Činnost muzea narušila okupace. Gestapo roku 1940 zabavilo a neznámo kam odvezlo oddělení „Světové války a národního osvobození“, šlo především o legionářské památky. Muzeum však dále fungovalo a pořádalo i výstavy. Tou poslední byla výstava k sedmdesátinám Maxe Švabinského. V listopadu 1943 došlo k uzavření muzea a uskladnění předmětů v arcibiskupské sýpce u Květné zahrady. Po válce došlo k významnému obohacení sbírek o konfiskáty především z vybavení zámků kroměřížského okresu, v této době se muzeum několikrát stěhovalo, významnější dobu mělo jeho vedení kanceláře v domě na rohu Riegrova náměstí a Šafaříkovy ulice – šlo o někdejší budovu pomocné (zvláštní) školy.
V roce 1948 se muzeum zapojilo do oslav stého výročí konání říšského sněmu v Kroměříži, nazvaných „100 let českého národního života“ expozicí o dějinách Kroměřížska od pravěku do dneška a vystavením sbírky přírodnin. Ředitelem oslav s řadou výstav byl výše uvedený Jindřich Spáčil. Pro umístění muzea a jeho sbírek se následně přímo nabízely prostory kroměřížského zámku, na který byla v lednu 1949 uvalena národní správa Místního národního výboru v Kroměříži, takže v tomto ohledu byl „volný“. A když byl 10. 8. 1950 zámek i se sbírkami zestátněn a předán MNV Kroměříž, mohlo sem být městské muzeum přestěhováno, jeho sbírky umístěny ve II. podlaží zámku, kde byla skoro za pochodu instalována v roce 1951 expozice „Kroměřížsko v pravěku“. K 1. lednu 1954 se muzeum stává Okresním vlastivědným muzeem (tedy jen pro Kroměřížský okres a ne třeba pro Okres holešovský) a 10. června 1956 otevírá již novým ředitelem Václavem Tomáškem v přízemí zámku archeologicko-historickou expozici „Od pravěku k dnešku“. Okresní muzeum vydává od listopadu 1958 do roku 1967 „Věstník musea v Kroměříži“ – vyšlo jednadvacet čísel.
K velké změně dochází v lednu a únoru 1959, kdy přecházejí do správy muzea, čili nově Okresního vlastivědného ústavu, „v rámci celostátních decentralizačních změn“ sbírky kroměřížského zámku. Uměleckohistorický fond i se zámeckou obrazovou galerií a sbírkou grafik předala Národní galerie v Praze, numismatickou sbírku Národní muzeum v Praze, hudební sbírku a zámeckou knihovnu Univerzitní knihovna v Olomouci.
Od roku 1961 se pro vlastivědný ústav ustavuje název Uměleckohistorické muzeum v Kroměříži, v té době mělo 13 zaměstnanců. Téhož roku bylo pověřeno správou Staré synagogy v Holešově, v té době obnovované k muzejním účelům. V roce 1964 byla v synagoze realizována muzejní expozice Židé na Moravě podle libreta Jan Heřmana ze Státního židovského muzea v Praze.
Už v roce 1961 začaly práce na přípravě nové historické expozice a nové instalace galerie starého umění 15.–18. století, které vyvrcholily v květnu 1963 otevřením galerie v 17 sálech druhého patra zámku i stálé expozice zachycující vývoj Kroměříže a okolí od pravěku po současnost, situované v přízemí zámku. Tato expozice byla vždy po čase reinstalována a zrušena roku 1975. Obě expozice byly otevřeny v rámci oslav 700. výročí města Kroměříže. V roce 1963 převzalo kroměřížské muzeum sbírkový fond zrušených muzeí v Morkovicích a Záhlinicích.
Vedení Uměleckohistorického muzea mělo v plánu zřízení samostatné instituce s krajskou působností zabývající se jen oblastí umění, regionální vlastivědné muzeum by bylo zcela samostatné. V roce 1969 bylo vydáno i jedno číslo Sborníku Uměleckohistorického muzea v Kroměříži, kde se našlo místo třeba pro stať „Vilém Závada ve znamení smyslového odporu“. Část odborných pracovníků Uměleckohistorického muzea inklinovala k lidové straně a zapojila se do obrodného hnutí druhé poloviny 60. let. Po zabrání Československa některými vojsky Varšavské smlouvy byla na zámku vyvěšena protiokupantská hesla, zaměstnanci podepisovali rezoluce proti vstupu vojsk. Následovalo utužení poměrů, zrušení Uměleckohistorického muzea v Kroměříži, vyhazov těchto pracovníků a roku 1970 bylo nově zřízeno Okresní muzeum v Kroměříži.
Fondy bývalého Uměleckohistorického muzea byly rozděleny mezi Okresní muzeum a správu Státního zámku a zahrad Kroměříž tak, že zámek převzal zámeckou galerii, knihovnu, hudební archiv i numismatickou sbírku. Ředitelem Okresního muzea se v roce 1970 stává Jan Coufalík, který se funkce ujal s tím, že vybuduje muzejní instituci zaměřenou „na regionálně vlastivědné studium a sběratelskou činnost“, instituci kulturně-výchovnou a osvětovou působící v hranicích Okresu Kroměříž. Místem pro publikování výsledků práce muzea měl být Věstník Okresního muzea v Kroměříži – vyšlo pár čísel. Vedle kroměřížského okresního muzea měla podle Coufalíkových představ v okrese existovat ještě: Městské muzeum v Holešově, obnoven měl být Památník F. Skopalíka v Záhlinicích, Památník F. Táborského v Bystřici p. H., hlavně národopisné sbírky měly být vystaveny na zámku v Chropyni spolu s „jizbou dr. E. Axmana a malíře E. Filly, rodáka chropyňského“ a v Morkovicích chtěl zřídit muzeum košíkářství. Centrem této muzejní sítě mělo být kroměřížské okresní muzeum. Pro jeho sídlo se již od roku 1968 počítalo s domem č. 38 na Velkém náměstí, kde dnes sídlí Muzeum Kroměřížska. V roce 1972 nabyly představy konkrétnějších forem: „Rok 1972 se stává náročným zejména potřebou přípravných prací na události, jež přinese rok 1973, rok stého výročí narození národního umělce Maxe Švabinského. Je to úprava domu č. 38 na Velkém náměstí, v němž má být trvale umístěn památník M. Švabinského, památky na významné kroměřížské rodáky a umělecké soubory, dále okresní muzejní expozice.“COUFALÍK, Jan: Zpravodaj města Kroměříže VII, 1972, s. 47.
A skutečně byla v roce 1973 instalována v budově č. 38 Velkém náměstí, ve výstavních prostorách druhého patra, rozsáhlá výstava Švabinského díla. V roce 1974 následovala výstava z tvorby Švabinského vrstevníků a žáků, v dalších letech zde byly instalovány hlavně výtvarné výstavy. V říjnu 1976 byl slavnostně otevřen Památník Maxe Švabinského situovaný v prvním patře předního traktu budovy č. 38 na Velkém náměstí v Kroměříži. Od té doby několikrát reinstalovanou expozici Švabinského díla zde najdeme i dnes.
Na základě Zásad činnosti sítě muzeí a památníků Jihomoravského kraje došlo v letech 1975–1976 k centralizaci všech muzejních zařízení okresu a v jeho rámci v roce 1977 k ustavení jednotné muzejní sítě s názvem Muzeum Kroměřížska v roce 1977 s řídícím a správním centrem v Kroměříži: „Skutečností je, že plně začalo muzeum pracovat od roku 1978, kdy definitivně získalo svou tvář, stanovilo si základní programy a začalo je v plné míře uplatňovat. Pochopitelně se doposud nepodařilo překonat všechny problémy, jež přetrvávají z období před rokem 1977 (kdy bylo zařízení hodnoceno jako nejhorší v jihomoravském kraji) a nadto se objevily problémy nové.“FIŠER, Zdeněk: Plán rozvoje Muzea Kroměřížska na léta 1981–1985, Kroměříž 1980, s. 2. 4 Zpravodaj města Kroměříže 7–8/90, s. 135.
Statut muzea je zpracován a přijat v roce 1978, kdy začal být vydáván i Zpravodaj Muzea Kroměřížska (do roku 1994) a po roce i odborné Studie Muzea Kroměřížska s posledním číslem vydaným v roce 1993. Období konce sedmdesátých a celých osmdesátých let je v Muzeu Kroměřížska spjato se jménem jeho ředitele PhDr. Zdeňka Fišera (1978–1991). náhled|Větrný mlýn ve Velkých Těšanech V té době se zvýraznila památková funkce instituce, roku 1982 byla ukončena stavební obnova zámku v Chropyni, rok nato zde instalovány expozice dějin města Chropyně a památníku rodáka Emila Filly, po roce drobný památník dalšího rodáka Emila Axmana. Opravován byl větrný mlýn ve Velkých Těšanech zpřístupněný 1979, probíhaly práce na památkové obnově staveb lidové architektury v Rymicích, včetně větrného mlýna přivezeného z Bořenovic. Součástí muzejní sítě byly i Městské muzeum v Holešově jako detašované pracoviště zaměřené na dokumentaci třídních bojů, odbojovou činnost, vývoj dělnického hnutí a KSČ v rámci okresu Kroměříž a holešovská Stará synagoga s expozicí Židé na Moravě.