Anett Kontaveitová (nepřechýleně Kontaveit, * 24. prosince 1995 Tallinn) je bývalá estonská profesionální tenistka. Ve své kariéře vyhrála na okruhu WTA Tour šest turnajů ve dvouhře. V rámci okruhu ITF získala jedenáct titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře., přístup:
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2022 na 2. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2020 na 95. místě. Od US Open 2021 do French Open 2022 ji trénoval Dmitrij Tursunov. Dříve tuto roli plnili Ain Suurthal, Nigel Sears, Peeter Lamp či Glenn Schaap., přístup:
V estonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 únorovým čtvrtfinále druhé světové skupiny proti Španělsku, v němž hladce prohrála obě dvouhry s Martínezovou Sánchezovou a Suárezovou Navarrovou. Estonky pak podlehly 1:4 na zápasy. V soutěži nastoupila k jednatřiceti mezistátním utkáním s bilancí 25–8 ve dvouhře a 5–10 ve čtyřhře., přístup:
Estonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, které byly o rok odloženy pro koronavirovou pandemii. V singlové soutěži ji vyřadila v prvním kole Řekyně Maria Sakkariová.
Tenisová kariéra
Juniorská kariéra V prosinci 2011 vyhrála singlovou soutěž floridského Orange Bowlu, když na turnaji přehrála hráčky z první třístovky ženské klasifikace, Eugenii Bouchardovou a Julii Putincevovou. Po boku Taťány Vorobjovové získala deblový titul na Mistrovství Evropy 16letých 2011 po finálové výhře nad nejvýše nasazenou českou dvojicí Barbora Krejčíková a Petra Rohanová. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená 10. září 2012 na 4. místě.
Mezi poslední čtveřicí juniorek na Australian Open 2013 podlehla v pozici turnajové desítky Češce Kateřině Siniakové. V semifinále French Open 2012 skončila na raketě druhé nasazené a pozdější německé vítězky Anniky Beckové. Ve Wimbledonu 2012 nenašla recept na pátou nasazenou Kanaďanku Eugenii Bouchardovou. Jediné juniorské finále na majoru odehrála na US Open 2012. Ve čtvrtfinále přešla z pozice turnajové dvanáctky přes nejvýše nasazenou Američanku Taylor Townsendovou. V semifinále vyřadila další americkou juniorku Victorii Duvalovou, hrající na divokou kartu Ve finále však po dvousetovém průběhu podlehla Američance Samanthě Crawfordové, když soupeřka obdržela do soutěže také divokou kartu od pořadatelů.
2009–2020: Přehled profesionální kariéry V letech 2009 a 2010 se stala vůbec nejmladší mistryní žen Estonska ve dvouhře. Premiérový titul z okruhu ITF si připsala v lednu 2011 na turnaji Seb Tallink Open IV v rodném Tallinnu, když ve finále zdolala Slovenku Zuzanu Luknárovou. Následně na této úrovni ženského tenisu vyhrála sedm singlových finále v řadě. První divokou kartu do kvalifikace turnaje WTA Tour obdržela na kodaňském E-Boks Open 2012. Po výhře nad favorizovanou francouzskou tenistkou Kristinou Mladenovicovou, prohrála v posledním třetím kvalifikačním kole s Němkou Annikou Beckovou.
náhled|vlevo|Kontaveitová na French Open 2019Premiérový start v hlavní soutěži WTA Tour zaznamenala v sezóně 2014, když na úvodní lednové události okruhu ASB Classic, konané v Aucklandu, vyhrála tři kvalifikační kola. V posledním z nich přehrála po dvousetové výhře, šestou nasazenou a 144. ženu světové klasifikace Irinu Falconiovou ze Spojených států. V prvním utkání hlavní soutěže pak podlehla Japonce ze třetí stovky žebříčku Sačie Išizuové. Divokou kartu obdržela do hlavní soutěže turnaje druhé nejvyšší kategorie Premier Mandatory – Miami Masters 2014. V prvním kole nestačila na Američanku Madison Keysovou. První výhru v hlavní soutěži grandslamového turnaje zaznamenala na US Open 2015, kam se probojovala tříkolovou kvalifikací. Ve druhém kole hlavní soutěže porazila 31. nasazenou Rusku Anastasiji Pavljučenkovovou a ve třetím Madison Brengleovou. V osmifinále ji přehrála Venus Williamsová.
Do premiérového finále na okruhu WTA Tour se probojovala ve 21 letech během debutového ročníku dubnového Ladies Open Biel Bienne 2017, když na cestě do závěrečného boje o titul postupně přehrála britskou světovou osmatřicítku Heather Watsonovou, Rusku Jevgeniji Rodinovou, Belgičanku Elise Mertensovou a po třísetovém průběhu také běloruskou kvalifikantku Aljaksandru Sasnovičovou. Ve finále však nenašla recept na 17letou českou kvalifikantku figurující na 233. pozici Markétu Vondroušovou, jíž podlehla ve dvou setech. V následném vydání žebříčku WTA postoupila z 99. na 74. příčku, jedno místo za svým kariérním maximem.
Formu si přenesla na jarní antukové turnaje. Ve Stuttgartu prošla tříkolovou kvalifikací a ve druhém kole zaznamenala první výhru nad hráčkou z první světové desítky, když porazila šestou hráčku světa Garbiñe Muguruzaovou. Ve čtvrtfinále ji přehrála Ruska Maria Šarapovová vracející se na okruh po 15měsíčním zákazu startu pro pozitivní dopingový nález. Přes kvalifikační síto postoupila na Internazionali BNL d’Italia z kategorie Premier 5. Ve druhém kole senzačně porazila úřadující světovou jedničku Angelique Kerberovou. Její tažení římským podnikem ukončila ve čtvrtfinále Simona Halepová.
První turnajové vítězství zaznamenala na Ricoh Open hraném na travnaté povrchu v Rosmalenu u 's-Hertogenbosche. Ve finále zdolala Rusku Natalju Vichljancevovou ve dvou setech. Bodový zisk jí zajistil posun do první světové padesátky. Kariérní grandslamovou bilanci si vylepšila na Australian Open 2020, kde poprvé postoupila mezi poslední osmičku. Stala se tak vůbec prvním estonským tenistou bez ohledu na pohlaví v této fázi australského majoru. Ve třetím kole deklasovala za 49 minut světovou sedmičku Belindu Bencicovou, které povolila jediný gem. V osmifinále přehrála v třísetové bitvě 18letou Polku Igu Świątekovou, přestože nevyužila ve třetím setu vedení 5–1 na gemy a zvítězila až poměrem 7–5. Ve čtvrtfinále ji deklasovala za necelou hodinu turnajová čtyřka Simona Halepová, na níž uhrála jenom po jedné hře v každém setu.
2021: Čtyři tituly a průlom do první světové desítky Během sezóny postoupila do sedmi finálových soubojů, nejvíce ze všech tenistek v roce 2021. Nejprve v únoru na Grampians Trophy zařazeného do kalendáře pro tenistky, které kvůli pozitivnímu případu na covid-19 po příletu do Austrálie musely podstoupit přísnou 14denní karanténu. Po zápasech prvního kola byl turnaj pozastaven kvůli dalšímu pozitivnímu testu na toto onemocnění v organizačním týmu. Pro časový skluz, který přerušením vznikl, se pořadatelé vzhledem k začínajícímu Australian Open rozhodli vyřešit situaci zrušením finálového utkání. Jak Kontaveitová tak Ann Liová obdržely bodové a finanční ohodnocení určené pro poražené finalistky. Z navazujícího Australian Open byla vyřazena ve třetím kole po porážce od Shelby Rogersové.
náhled|Ve třetím kole French Open 2021 podlehla ŚwiątekovéVe třetím kole French Open ji vyřadila polská obhájkyně Iga Świąteková. Podruhé do finále prošla na travnatém Viking International Eastbourne. Cestou porazila jednu hráčku z první světové desítky Biancu Andreescuovou a ve čtvrtfinále zvládla koncovky druhého a třetího setu proti Viktoriji Golubicové. Ve finále ji přehrála Jeļena Ostapenková. Svou negativní finálovou bilanci tak zhoršila na poměr jedné výhry a šesti porážek. Prohrou rovněž započala šňůru pěti prohraných zápasů, když v prvním kolech dohrála ve Wimbledonu, na přeložené tokijské olympiádě a severoamerických turnajích z kategorie WTA 1000 v Montréalu a Cincinnati. Tu přerušila na Tennis in the Land v Clevelandu, do něhož zasáhla jako druhá nasazená, kde vybojovala druhý kariérní titul. Ve finále přehrála Irinu-Camelii Beguovou. Na závěrečném majoru sezóny ji vyřadila opět ve třetím kole Świąteková.
Největšího titulu dosavadní kariéry dosáhla na zářijovém J&T Banka Ostrava Open, spadajícího do kategorie WTA 500. V turnaji neztratila ani jeden set a na její raketě dohrály úřadující olympijská vítězka Belinda Bencicová, světová desítka Petra Kvitová, jíž v prvním setu nadělila kanára, a turnajová čtyřka Maria Sakkariová, která měla v době konání finále jistý posun na desáté místo světové klasifikace. V sérii halových výher pokračovala o měsíc později na Kremlin Cupu, kde ve finále zdolala Jekatěrinou Alexandrovovou, přestože prohrávala o set a ve druhé sadě již 0–4. V rozhodujícím dějství pak soupeřka dokonce podávala na vítězství. Titul z klužského Transylvania Open, kde ve finále přehrála Simonu Halepovu znamenal premiérový posun do první světové desítky na žebříčku WTA a zároveň se na poslední možnou chvíli kvalifikovala na závěrečný Turnaj mistryň. V případě jiného než vítězného výsledku by se kvalifikovala Džabúrové. Během podzimu ovládla všech patnáct utkání hraných v hale a dohromady ztratila pouze jeden set.
Na Turnaji mistryň byla nalosována do skupiny s Češkami Krejčíkovou a Plíškovou a Španělkou Muguruzaovou. Po dvousetových výhrách nad českými tenistka si zajistila postup do semifinále, poslední zápas skupiny proti Muguruzaové ale prohrála, čímž skončila její 12zápasovou šňůra neporazitelnosti. V semifinále srovnala zápasovou bilanci se Sakkariovou na 6:6 a posedmé v sezóně postoupila do finále, čímž překonala dosavadní lídryni v této statistice Bartyovou. Z boje o titul odešla poražena, když podruhé ve čtyřech dnes podlehla Muguruzaové. Bodový zisk jí přesto zajistil nové kariérní maximum, když jí patřila 7. příčka.
2022: Světová dvojka a zdravotní problémy Sezónu otevřela lednovým Sydney Tennis Classic z kategorie WTA 500, kde bez ztráty setu došla do semifinále. V něm uštědřila v prvním setu kanára turnajové jedničce Krejčíkové, přesto ale nakonec prohrála, když ve třetím setu nevyužila sedm mečbolů a nakonec prohrála rozhodujícím zkrácenou hru poměrem 12:14. Na Australian Open porazila na úvod Siniakovou, ve druhém kole ji ale vyřadila 19letá Dánka Clara Tausonová.
náhled|vlevo|Při osmé wimbledonské účasti prohrála jako světová trojka poprvé ve druhém kole, když nestačila na Niemeierovou z konce první světové stovkyV halové neporazitelnosti pokračovala na petrohradském St. Petersburg Ladies Trophy, kde získala šestý kariérní titul. V prvním kole zdolala Jil Teichmannovou, ve druhém Soranu Cirsteaovou z Rumunska a ve čtvrtfinále Belindu Bencicovou, když švýcarská soupeřka nedokázala v prvním setu využít dva setboly. V semifinále přehrála Jelenu Ostapenkovou. Ve finále zdolala po více než třech hodinách Mariu Sakkariovou. Řekyně přitom vedla ve třetím setu již 5–2 a servírovala na zisk titulu, od tohoto stavu však uhrála jen sedm výměn. Kontaveitová tak vyhrála 20. zápas v hale bez přerušení, což naposledy předtím dokázala Justine Heninová v letech 2007 až 2010. Druhé finále v řadě si zahrála na Qatar TotalEnergies Open z kategorie WTA 1000. Postupně vyřadila Chorvatku Anu Konjuhovou, Belgičanku Elise Mertensovou a Tunisanku Ons Džabúrovou. V semifinále, stejně jako v Petrohradu, opět zvítězila s Ostapenkovou. Ve finále uhrála jen dvě hry na Polku Igu Świątekovou. I přes porážku se na žebříčku poprvé posunula na 5. místo. Do BNP Paribas Open v Indian Wells vstoupila výhrou nad Slovenkou Kristínou Kučovou, ale poté skončila na raketě Markéty Vondroušové. Na navazujícím Miami Open nezvládla úvodní utkání proti Američance Ann Liové.