Množení rostlin je proces, kdy se počet jednoho nebo více organismů zmnoží. Rostliny se množí přirozeně dvěma různými způsoby – pohlavně semeny (generativně) a částmi rostlin (vegetativní rozmnožování).
Generativní rozmnožování rostlin
Semena a spory mohou být využity pro reprodukci (například výsev). Semena jsou běžně výsledkem pohlavního rozmnožování daného druhu. Semeno nese dědičné vlohy po otci i po matce. Proto může u semen dojít genetickou změnou k odlišným vlastnostem, než měli rodiče. Mnohdy nevíme, které znaky se projeví. Generativní způsob se proto například v ovocnářství používá minimálně, téměř výhradně pro podnože. Semeno se získává z matečných semenných stromů. Některé druhy tvoří semena, která potřebují zvláštní podmínky k vyklíčení, jako je stratifikace.
Většina druhů vyšších rostlin původně vytvářela semena a většinou je tomu tak i u lidmi ovocných a okrasných dřevin v 21. století. Semeno ve většině případů je vytvářeno spojením samičí a samčí buňky z květů dvou rostlin. Nová rostlina má některé znaky obou rodičovských rostlin, ale nemusí se podobat ani jednomu z nich. Například jaké plody bude mít ovocná rostlina, jenž má být vypěstována ze semene získané spojením pohlavních buněk dvou odlišných rostlin, tak nelze bezpečně předpovědět.
Generativní rozmnožování rostlin v ovocnářství
Zpracování plodů na semeno dužnaté plody – rozříznou se, pecka se vyjme a omyje a osuší se (jabloň) dužnaté plody – rozmačkají se a nechají se kvasit (krátkodobě), pecky se vyjmou, omyjí a osuší suché plody – zbaví se rubiny (zelený obal) a osuší se (ořech)
Úkony prováděné se semeny či peckami skarifikace (luštění) – pecky se rozbíjí, náročné na čas, minimální použití stratifikace – překonání doby klidu (dormace) u semen, které ztrácí schopnost klíčit, zamezení vstupu do dormace (nezralé plody) nebo se dormace rychle překoná (jarovizace), stratifikace je spojena se stratifikačními jámami, teplota 0–6 °C. Stratifikaci lze provést přímou cestou na poli na podzim. Vysévá se zjara.
Velikost a váha semen Semena mohou mít různou váhu a velikost. V 1 kg semen může být 20000–40000 ks semen jádrovin nebo 70–100 vlašských ořechů.
Výsev semen Hloubka výsevu je různorodá, je dána 3–5 násobkem průměru semene. Jádroviny 1–1,5 cm. modré peckoviny 3 cm. Ořešák 6–7 cm.
Termín výsevu jarní (březen) – používá se nejvíce, jakmile to půdní podmínky dovolí
podzimní (říjen) – z hlediska rostlin je velmi vhodný, před zamrznutím půdy
Spon výsevu Spon podle velikosti stromku a podnože. U podnoží řádky od sebe 60–80 cm. V řádku 5–7 cm. U semenáče 80–120 cm řádky. V řádku 20–30 cm.
Ošetření semenáčků Bezplevelný stav půdy udržujeme mechanicky, v krajnosti lze použít herbicid. Závlaha podle potřeby. Sklizeň v bezlistém stavu v prvém roce. Pouze slabé podnože sklízíme až na podzim. Ochrana proti chorobám a škůdcům.
Název generativně množeného potomstva Semenáč – jedinec jehož aspoň jeden z rodičů je znám a je tvořen ušlechtilou odrůdou.
Pláně – jedinec jehož původ je neznámý.
Vegetativní rozmnožování rostlin
Vegetativní rozmnožování je šíření rostlin oddělením části rostliny, z níž poté vznikne další, stejná, kompletní rostlina. Rostliny jsou reprodukovány použitím materiálu z jedné rodičovské rostliny a proto neprobíhá výměna genetického materiálu, proto metody vegetativního množení téměř vždy produkují rostliny, které jsou identické s rodiči. Různé formy tohoto způsobu jsou používány pro šíření ovocných a okrasných rostlin. V ovocnářství je to nejrozšířenější způsob.
Vegetativní rozmnožování používá vegetativní části, kořeny, kmeny a listy. Množení přes nepohlavní semena (samoopylením) nebo apoximii nepohlavní rozmnožování, ale ne vegetativní množení.
Autovegetativní metody množení Autovegetativní metody množení jsou metody, kdy dceřiná rostlina vzniká z rostliny matečné. Jsou děleny na metody, kdy se dceřiná rostlina oddělí: až po zakořenění před zakořeněním
Přímé způsoby rozmnožování oddělením po zakořenění Dělení Nové rostliny jsou nazývány oddělky. Dělení (oddělky) je někdy nazýváno "kopčení". Dělení je technologie odlišná od dělení trsů.
Dělení je starý, rychlý a jednoduchý způsob používaný pro množení u podnoží. Nevýhodou je malý množitelský koeficient. Mateční keř, vysazený v matečnici, roste 2–3 roky. Na podzim rostliny odhrneme, větve sestříháme na krátké čípky a během vegetace třikrát nahrneme jemnou zeminou. Na podzim je rostlina odhrnutá a buď odstříháme zakořenělé výhony, anebo je odtrháváme.
Pro množení oddělky, záhy zjara vysazujeme matečné rostliny do speciální matečnice. Rostliny sázíme poněkud hlouběji než při normálním školkování. V první roce po výsadbě půdu kypříme a odplevelujeme. Rostliny necháváme růst na místě alespoň dva roky, aby lépe zakořenily. V předjaří třetího roku je seřežeme bezprostředně nad povrchem půdy. Ze spících pupenů (na seřezaných výhonech a na kořenech) vyrostou po tomto zákroku výhony. Hned po vyrašení rostliny mírně přihrneme zeminou, aby se výhony vybělily a lépe zakořenily.
Hřížení Hřížení je rozmnožování zahloubením (pohřížením) části větve do země takovým způsobem, že větev zapustí kořeny a vyraší výhony. Jsou různé druhy hřížení.
Hřížení je starý způsob množení a ve velkovýrobě se používá minimálně. Má uplatnění u zahrádkářů. Nevýhodou je malý množitelský koeficient. Hřížení se většinou provádí na začátku vegetace. hřížení obyčejné – jeden výhon = jedna rostlina hřížení hadovité – výhon se několikrát noří do půdy a nad půdu. Je vhodný pro rostliny s dlouhými výhony. Vzniká více slabých rostlin. hřížení paprsčité – z matečné rostliny je vloženo do rýh několik letorostů. Ohýbá se v narašeném stavu a letorost se nezahrnuje. Počká se až vyrašené letorosty dosáhnou 15–20 cm a zahrnou se jemnou zeminou. Do konce srpna ještě jednou nahrneme. Výhodou je větší množitelský koeficient, rostliny jsou ale slabší. náhled|Mladé rostliny maliníku z adventivních pupenů na kořeni, lze je množit jako odkopky
Odkopky Odkopek vzniká kořenovým výmladkem, který se nahrne, na podzim odstřihne a zasadí. U keřů jsou větve keře po vrchol pokryté zeminou. Zemina je na keř nakupena (nakopána). Výhony zapustí kořeny a oddělením vytvoří mladé rostliny, které mohou být vysazeny jako sazenice. Velmi starý způsob množení pravokořených stromů v ovocnářství. U stromků štěpovaných na podnoži nelze použít.
Odkopek je rostlina, která vyrůstá z adventivního pupenu na kořenech matečné rostliny. Běžně se tento způsob používá u úplně zdravých rostlin. Jednoleté výhony se na podzim odkopávají a hned se třídí podle tloušťky a délky kořenové soustavy. Nejčastěji se používají odkopky slivoní a višní. U odkopků švestek však hrozí nebezpečí přenosu virových chorob.
Dělením trsů Mnoho rostlin přirozeně vyrůstá v hustých shlucích, trsech, například traviny. Tyto shluky lze rozdělit a získat více nových rostlin. V ovocnářství používáno málo, u zahrádkářů při dělení keřů. náhled|Jahodník se šlahouny s rostlinami použitelnými pro množení odnožemi
Množení odnožemi Některé rostliny lze dělit pomocí odnoží z mateřské rostliny. Mnoho z ovocných rostlin vytváří odnože a šíří se přirozeně tímto způsobem. Například maliník vytváří podzemní stonek, který se šíří do určité vzdálenosti od původní rostliny. Kořeny a výhonky se vytváří v určitých intervalech podél stonku. V ovocnářství se používá u jahodníků, který vytváří takzvané šlahouny. Používají se první dvě rostliny, které jsou sázeny na záhon nebo nahrnkovány.
Množení hlízami, oddenky a cibulemi Některé rostliny se samovolně vegetativně množí vytvářením částí orgánů jako cibule nebo hlízy, které se samovolně nebo vlivem prostředí (např. orsej jarní) oddělí od mateřské rostliny.
Přímé způsoby rozmnožování oddělením před zakořeněním
Řízkování Při množení řízkováním je odřezána samostatně stojící část rostliny, obsahující obvykle pupeny, nebo růstový vrchol, a umístěna do vlhkého substrátu nebo vody. Mezi pěstované ovocné rostliny, často množené pomocí řízků, patří hroznové víno, rybíz nebo angrešt. Řízky lze rozdělit do různých skupin podle vyzrálosti a místa odebrání řízku. Ovocné dřeviny jsou množeny převážně dřevitými řízky, ty jsou částmi z vyzrálých výhonů z letošního nebo předchozího roku.
Rozdělení řízků podle orgánu vzniku osní (jsou z letorostu výhonu) kořenové listové (v zahradnictví se nepoužívají)
Osní řízky se podle vyzrálosti pletiv dělí: řízky bylinné (nevyzrálé) polodřevité (polovyzrálé) dřevité (vyzrálé)
Osní řízky se podle postavení na ose dělí: vrcholové (odebírané z vrcholové části) vlastní osní (z bočních oček, z větví a jsou více vyzrálé)
Bylinné řízky Používané méně než dřevité. Odebírají se koncem května až v první polovině června. Jde o letošní přírůstky, které jsou odebírány, jakmile jsou dostatečně dlouhé a silné. Délka řízku je 10 cm, odebírané jsou vrcholové řízky. Spodní řez je šikmý těsně pod listem s očkem. Řízek většinou zbavíme spodních dvou listů, Větší listy jsou zkráceny o 1/5. Řízky jsou píchány do směsi sterilních materiálů: písek, perlit, rašelina. Řízky jsou píchány do hloubky jenž odpovídá polovině řízku. Mohou být použity fungicidy a stimulátory.
Polodřevité řízky Používané méně než dřevité. Odebírají se koncem července až srpna (druhá míza). Jde o letošní přírůstky, které jsou odebírány, jakmile jsou dostatečně dlouhé a vyzrálé. Délka řízku je 10 cm, odebírané jsou vrcholové řízky. Spodní řez je šikmý, těsně pod listem s očkem. Řízek většinou zbavíme spodních dvou listů, větší listy jsou zkráceny o 1/5. Řízky jsou píchány do směsi sterilních materiálů: písek, perlit, rašelina. Řízky jsou píchány do hloubky jenž odpovídá polovině řízku. Mohou být použity fungicidy a stimulátory.
Dřevité řízky Jsou používány docela často. Dřevité řízky by měly být odebrány v průběhu vegetačního klidu, od prosince do března, v období dormace.
Měly by být svázány do svazků po pětadvaceti až padesáti, a svazky by měly být zasypány do zákopu a pokryty 10–20 cm půdy nebo písku. Horní pupeny jsou tak chráněny před zamrznutím, spodní část je blízko povrchu, teplo na jaře stimuluje růst kořenů. Řízky mohou být uloženy v písku, pilinách nebo mechu a udržovány přes zimu v chladném sklepě. Na jaře jsou svazky vyjmuty a umístěny do záhonu asi 3 centimetry od sebe, z půdy vyčnívá pouze nejvyšší pupen. V létě řízky, pokud byly všechny podmínky příznivé, vytvoří kořeny a listy a na podzim nebo na jaře následujícího roku jsou připraveny být použity jako sazenice.
Kořenové řízky Jsou vytvořeny z kořenů a částí kořenů. Použité kořeny bývají velké jako tužka nebo větší. Z ovocných rostlin takto lze množit ostružiny a některé z maliníků. Řízky by měly být 5 až 7 cm dlouhé. Bývají odebrány na podzim poté, co listy opadly a dříve, než přišly silné mrazy. Poté bývají uloženy v mechu na chladném místě až do jara. Na jaře jsou zasazeny ve vodorovné poloze asi 2 cm od sebe na dobře připraveném záhonu a přikryty asi 7 cm půdy. V létě vytvoří rostlinu k výsadbě.
Mikropropagace rostlin Mikropropagace rostlin zahrnuje metody rozmnožování tkáňovými kulturami, jejichž cílem je namnožení (naklonování) rostlin s určitými vlastnostmi nebo při určitých technikách, jejichž cílem je získávání bezvirózních rostlin pro matečnice.
Meristémové množení
Meristém bez virů slouží jako materiál pro zakládaní a ozdravování matečnic (ve školkách). Metodou meristémového množení (také metoda in-vitro) je získán velký počet bezvirózních rostlin za relativně krátkou dobu. Tímto způsobem se také množí rostliny, které jsou jinak obtížně množitelné. Způsob množení in-vitro je drahý a náročný na sterilní podmínky (laboratoře) a odborné pracovníky.