vpravo|náhled|Neoficiální znak Hřebečska/Svitavska (vytvořen kol. 1940 místním rodákem A. Jenischem) Hřebečsko (z německého Schönhengstgau, Schönhengster land) je název zaniklého jazykového ostrova rozkládajícího se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy mezi městy Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Polička a Jevíčko, které již nebyly jeho součástí, a na druhé straně Mohelnice (Müglitz), Zábřeh (Hohenstadt) a Lanškroun (Landskron), které součástí byly. Jeho centrem byla města Moravská Třebová (Mährisch Trübau) a Svitavy (Zwittau). Toto území bylo od 13. století až do roku 1945 obýváno převážně českými Němci (rozkládal se tu největší německý jazykový ostrov v českých zemích). Název pochází od Hřebečského hřbetu, který prochází přibližně středem regionu.
V české odborné literatuře se název Hřebečsko příliš nepoužívá, častější je označení Svitavsko, resp. svitavský jazykový ostrov.
Geografie náhled|vpravo|Svitavský jazykový ostrov (růžově) na národnostní mapě Rakouska-Uherska (zde výsek) z roku 1880 náhled|vpravo|Území osídlené německojazyčným obyvatelstvem k roku 1910 (Hřebečsko/Svitavsko vyznačeno šipkou) Dle Marie MackovéMacková, Marie:Hřebečsko – Region, který zmizel. In:Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice, Serie C, Faculta humanitních studií, Supplement 3 (2000) 2001. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí byl region poprvé definován pravděpodobně roku 1813. Autor tehdejšího vymezení regionu, Josef Jurende, jej definoval jako „území, větším dílem obývané Němci“. Centrem regionu dle něj byla města Svitavy a Moravská Třebová, hraničními body Lanškroun, Litomyšl a Zábřeh.
Území nebylo nijak geograficky ani hospodářsky jednotné. Dokonce i překračovalo platnou zemskou hranici. Gustav Korkisch ve svých Dějinách Hřebečska (1975) Korkisch. Gustav: Geschichte des Schönhengstgaues. Teil 2, München 1975, S. 420 – 421. Citováno dle Marie Mackové, viz výše uvádí, že k roku 1850 k Hřebečsku patřily na Moravě soudní okresy Jevíčko, Moravská Třebová, Svitavy, Zábřeh a Mohelnice, v Čechách pak soudní okresy Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Litomyšl a Polička. Z české části ovšem do Hřebečska jen soudní okres Lanškroun patřil celý, ostatní soudní okresy tam patřily jen částí. Hřebečsko tak bylo jednoznačně definováno jen svou „kulturní a národní přináležitostí“Macková, nikoli politicky nebo geograficky.
V 90. letech 19. století vznikla politická iniciativa tzv. schönereriánů, kteří se dané oblasti snažili administrativně sjednotit pod okres Lanškroun. Usilovali o to, aby se Lanškroun stal podobně významným sudetským centrem, jako Liberec. Tato iniciativa však v říšském sněmu nenašla žádné ohlasy. Určitou roli ve vytváření místní regionální sounáležitosti ovšem sehrála. Předním národopisným badatelem Hřebečska se pak po první světové válce stal Dr. Emil Lehmann.
Osídlení Po vpádu Tatarů roku 1241 byly Morava a část severovýchodních Čech (Kladsko a přilehlá území) velmi zpustošeny a vypleněny. Obnova země byla už spojena s novým jevem, tzv. emfyteutickou kolonizací, která dosáhla i do té doby pustých podhorských oblastí. Nové osídlování, součást širšího proudu středověké kolonizace, se dělo na českém území hlavně přičiněním krále Přemysla Otakara II., v moravské části také zásluhou olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku a v některých případech i šlechty. Většina nových kolonistů byla z jazykového/etnického hlediska Němci. Rolníci a řemeslníci byli povoláni do země především z Horních Frank, Porýní a Horní Falce, také ze Slezska.
Pro každé nově založené sídliště určil zeměpán vhodného a zkušeného „lokátora“ (plánovače osídlení), který byl odpovědný za osídlení a další rozvoj obce. Jako odměnu za obtížný úřad obdržel jistá práva, např. fojtství a dědičný úřad rychtáře. K tomu se řadilo právo provozovat hostinec, zřídit mlýn a udržovat řemeslníky (pekaře, kováře). Němečtí osadníci zakládali pro ně charakteristické řadové (tzv. lesní záhumenicové) vsi. Každý selský čtverhranný dvůr stál o samotě, oddělený od sousedních usedlostí; za každým statkem se táhl pruh polí, luk a lesů. Kolonizační aktivity naverbovaných osadníků byly směřovány do jednotně plánovaných vesnic a velkoryse plánovaných měst s německým právem (magdeburské městské právo). Kolonistům se dostalo za tyto mimořádné útrapy a strádání v době výstavby výhodného sociálního postavení (např. osvobození od daní a poplatků po prvních 12 až 20 let).
Statistické údaje Podle výsledků sčítání lidu z roku 1880 žilo Hřebečsku (označovaném jako Schönhengstův ostrov) 48 197 Němců (respektive osob, uvádějících německou obcovací řeč) a 2 961 Čechů.
V Hřebečsku bylo celkem šest měst (Svitavy, Březová nad Svitavou, Moravská Třebová, Lanškroun, Zábřeh, Mohelnice) a dalších 142 obcíhttp://www.schoenhengstgau.de/, z nichž jen ve 13 žilo více Čechů než Němců. V roce 1939 zde žilo 126 000 obyvatel, z nichž bylo 84 % německé národnosti. Je uváděno, že rozloha území byla 1230 km².
Počet obyvatel dle sčítání 1910http://zwittau.de/verweise/schoenhengstgau/5.b-volkszaehlung.htmhttp://zwittau.de/verweise/schoenhengstgau/4.m-volkszaehlung.htm soudní okres (Gerichtsbezirk) počet obyvatel – Němci počet obyvatel – Češi počet obyvatel – ostatní rozloha Jevíčko (Gewitsch) 3 024 18 849 25 230,89 km² Lanškroun (Landskron) 21 429 9 995 ? 230,89 km² Litomyšl (Leitomischl) 14 699 36 076 ? 230,89 km² Mohelnice (Müglitz) 13 993 9 209 158 212,68 km² Moravská Třebová (Mährisch Trübau) 27 509 2 146 120 256,33 km² Polička (Politschka) 9 904 24 823 ? ? Svitavy (Zwittau) 27 339 767 91 154,53 km² Štíty (Schildberg) 505 ? ? ? Ústí nad Orlicí (Wildenschwert) 5 041 32 244 ? 230,89 km² Zábřeh (Hohenstadt) 8 660 ? ? ?
Kultura Například v Moravské Třebové vycházely týdeníky Schönhengster ZeitungNěkteré ročníky jsou dostupné online: Schönhengster Zeitung: organ der Volkspartei in Böhmen und Mähren. Mähr. Trübau [Moravská Třebová]: s.n., 1878–1879. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/uuid/uuid:7f6bd809-fb17-4b21-af87-d474c1c48ddc, 30. května 2024. (Psáno frakturou.); Schönhengster Zeitung. Mährisch-Trübau: Leopold Brenner, 1900–1938. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/vkol/uuid/uuid:b818b578-bb76-4b48-b0aa-57f944ff02fe, 30. května 2024. a Schönhengster VolkszeitungJAKSCH, Friedrich. Lexikon sudetendeutscher Schriftsteller und ihrer Werke für die Jahre 1900–1929. Reichenberg: Gebrüder Stiepel, 1929, s. 338. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d6eb9522-a6e8-4321-8c72-f8cef03875ad, 30. května 2024. (Psáno frakturou.).
Odsun Němců Partyzánská skupina „Václavík“ působila v oblasti pod Orlickými horami a zasahovala až na Zábřežsko, Hřebečsko a Svitavsko. K odsunu byla využita také železnice v severozápadním směru. Dle výnosu z 12. června nebylo k odsunu využito území obsazené Poláky, ale železnice v severozápadním směru na Děčín a pak na Drážďany a z prostoru II. sboru na Teplice-Šenov a pak na Saskou Kamenici. Partyzáni pak organizovali tzv. divoký odsun, případně i s tím spojené revoluční tribunály, jako například Lidový soud v Lanškrouně a jinde.
Po odsunu německých obyvatel po skončení 2. sv. války byl kraj osídlen českým obyvatelstvem z vnitrozemí (především z Hané, Boskovicka, Vyškovska aj.) Ze správního hlediska dnes toto území spadá pod okresy Svitavy, Ústí nad Orlicí a Šumperk.
Historie a pověsti V kraji se traduje pověst o nenaplněné lásce Anny Gläserové a Josefa Herknera. Syn moravskotřebovského starosty, se zamiloval do dcery revírníka v Karlíně Anny Gläserové. Rodiče však jejich lásce nepřáli. Josef s Annou si v letech 1819–1823 vyměňovali dopisy a příležitostně se tajně scházeli, Josef se pokoušel získat si přízeň Anniných rodičů. Nakonec vztah ukončil a Anna se provdala za linhartického rychtáře Franze Gromese. Do roka však zemřela. Po pohřbu se šířilo tvrzení, že Herkner Annu odnesl z hrobu a znovu pochoval v zahradě, kterou si už od roku 1823 budoval na svahu Křížového vrchu, odkud bylo vidět na linhartickou rychtu. V předvečer svátku sv. Anny roku 1825 došlo k pozoruhodnému jevu: Cesta od města k Herknerově zahradě byla osvětlena, světla plála také v zahradě, kde bylo osvětleno ohrazené místo skutečně podobné hrobu a z pochodní vytvořeny nápisy “Tobě tam” (Dir dort) a “Es heisse Annenruhe” (Ať se to zde jmenuje “Annenruhe” – Annin odpočinek, Annino spočinutí). Pravdivost legendy, od pol. 19. stol. literárně a dramaticky zpracovávané, byla potvrzena, když v roce 1924 byla v hrobě, kde měla být pohřbená Anna, byla nalezena jen prázdná rakev, a definitivně v roce 1934, kdy byla při práci v lomu na místě někdejší Herknerovy zahrady objevena kostra a konstatováno jako velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gläserové-Gromesové. Anna byla opět pohřbena do hrobu rodiny Gromesů. Její příběh zpracoval do podoby písně i hudebník Petr Linhart se skupinou 29 Saiten.https://www.youtube.com/watch?v=-a-TguimIKkNovinky.cz: V Moravské Třebové lidé přispívají na sochu plačící dívky (11/2018)
Řadu obdivuhodných starých příběhů z Hřebečska zaznamenal do samostatné knihy Alt-Landskroner Geschichten (česky Příběhy ze starého Lanškrounska, 2014) lanškrounský rodák Josef Benoni,Kdo byl Josef Benoni z Lanškrouna?, abcHistory.cz který čerpal z rozsáhlých vzpomínek svých předků.
Cestovní ruch Na území Hřebečska se nachází turistická oblast Česko-moravské pomezíČesko-moravské pomezí, též zvaná turistická oblast SvitavskoTuristické oblasti ČR. Nachází se zde rovněž vinařská naučná stezka.http://www.vina.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=131643 Významné jsou zde památky na židovské osídlení, byť nedosahovalo velkého rozsahu.http://www.hrebecsko.estranky.cz/clanky/na-vylet/zidovske-pamatky-na-hrebecsku-a-v-blizkem-okoli.html
Odkazy
Reference
Literatura
KÖNIG, Hermann: Weberei und Heimarbeit. Mähr.-Trübau 1933. MACKOVÁ, Marie: Hřebečsko – region, který zmizel. In: Evropa – kultura – region. Pardubice 2001 (Sborník vědeckých prací Univerzity Pardubice. Serie C. Fakulta humanitních studií, Supplement 3, 2000), 131–136.
Související články Místopisný seznam měst, vesnic a samot Hřebečska Lanškroun Mikroregion Svitavsko Brněnský jazykový ostrov Českobudějovický jazykový ostrov Jihlavský jazykový ostrov Olomoucký jazykový ostrov Vyškovský jazykový ostrov
Externí odkazy
Der Schönhengstgau zwischen 14. und 20. Jahrhundert – mapa oblasti Hřebečsko – Schönhengst – článek o původu jména od A. Profouse a J. V. Šimáka v časopise Naše řeč 2/1928 Region Moravskotřebovska a Jevíčska Geschichte der Stadt Zwittau und ihrer Umgebung – sudetoněmecké stránky o dějinách města Svitav a širokého okolí Mährisch-Trübau – Stadt und Kreis im Schönhengstgau – sudetoněmecké stránky o městě Moravská Třebová Hřebečsko – kulturně-publicistický web okolí měst Lanškroun, Mohelnice, Moravská Třebová, Svitavy a Zábřeh
Kategorie:Historická území Česka Kategorie:Čechy Kategorie:Morava Kategorie:Sudety Kategorie:Jazykové ostrovy Kategorie:Geografie okresu Svitavy Kategorie:Geografie okresu Šumperk Kategorie:Geografie okresu Ústí nad Orlicí