Embraer C-390 Millennium (původně Embraer KC-390) je vojenský dvoumotorový transportní letoun střední velikosti vyvinutý brazilským leteckým výrobcem Embraer. Jde o nejtěžší letadlo, které tato společnost dosud postavila.
Práce na projektu začaly v Embraeru v polovině roku 2000, přičemž počáteční úsilí se soustředilo okolo koncepčního derivátu proudového letadla E190 podobné velikosti jako Lockheed C-130 Hercules. Společnost chtěla místo turbovrtulového pohonu použít čistě tryskový pohon. Podporu tomuto podniku poskytla jak brazilská vláda, tak brazilské letectvo; v květnu 2008 vláda do vývoje projektu investovala 800 milionů realů (440 milionů dolarů). 14. dubna 2009 Embraer obdržel kontrakt na dva prototypy v hodnotě 1,5 miliardy dolarů a na pařížském aerosalonu v roce 2011 Embraer oznámil plány vývoje prodloužené verze letadla jako civilního nákladního letadla. Okamžitě vzniklo partnerství s různými dalšími společnostmi v programu, včetně takových jako FAdeA, ENAER, OGMA a Boeing. Společný podnik s Boeingem byl oznámen v listopadu 2019, ale během šesti měsíců se rychle rozpadl. Mezi hlavní subdodavatele ve výrobě letadel patří Aero Vodochody, BAE Systems a Rockwell Collins.
3. února 2015 uskutečnil první ze dvou prototypů svůj první let a 4. září 2019 byl brazilskému letectvu dodán první sériový letoun KC-390. 18. listopadu 2019, během přehlídky v Dubaji, Embraer oznámil nový název letadla pro globální trh, C-390 Millennium (označení KC-390 zůstalo zachováno pro tankovací verzi). Bylo zajištěno několik exportních zákazníků pro C-390, včetně portugalského letectva, maďarského letectva a nizozemského královského letectva. S nosností 26 tun (57 000 lb) lze letadlo nakonfigurovat tak, aby provádělo různé konvenční operace jako přepravu vojsk, VIP a nákladní přepravu a specializovanější logistické operace, jako tankování za letu v roli tankeru. Užitečné zatížení činí až 26 t (57 000 lb), což představuje dva plné pásové obrněné transportéry M113, jedno obrněné vozidlo Boxer, vrtulník Sikorsky H-60, 74 plně vybavených nosítek s životními funkcemi, až 80 vojáků, popř. lze shodit 66 výsadkářů s plnou výzbrojí a nákladem až 42 000 lb (19 t).
Vojenská verze má posílenou schopnost přežití doplněním o výstražné systémy, světlice a klamné cíle, zálohou některých systémů i přímou ochranou částí lehkým pancířem.
Vývoj Studie Na počátku 21. století se brazilský výrobce letadel začal zajímat o vývoj vlastního středně velkého dopravního letadla; jeho počáteční konstrukční studie byla založena na hornoplošném derivátu stávajícího proudového letadla E190. V letech 2005 až 2007 zkoumala spárování křídla a motoru GE CF34 pokročilého Embraeru 190 (E190) s kabinou, která byla upravena tak, aby fungovala jako nákladový prostor, doplněná zadní rampou, systémem fly-by-wire a syntetickým viděním (SVS).
V roce 2006 společnost Embraer studovala návrh vojenského taktického transportního letounu podobné velikosti stroji Lockheed C-130 Hercules, který měl být poháněn proudovými motory o tahu 17 000–22 000 lbf (75,6–98 kN), jako jsou Pratt & Whitney PW6000 a Rolls-Royce BR715. V dubnu 2007 Embraer veřejně prohlásil, že studuje středně velký transportní letoun. Toto dopravní letadlo s firemním označením C-390 mělo obsahovat mnohá technologická řešení přítomná na řadě Embraer E-Jet a mělo zadní rampu pro nakládání a vykládání širokého spektra nákladu.
V březnu 2008 brazilská vláda plánovala investovat přibližně 60 milionů realů (ekvivalent 33 milionů dolarů) do počátečního vývoje letadla; brazilské letectvo současně dokončovalo počáteční kupní smlouvu na 22 až 30 letadel, zatímco Embraer vyjednával s možnými partnery o programu. O dva měsíce později brazilský kongres uvolnil 800 milionů realů (440 milionů dolarů), které mají být investovány do projektu a financovat vývoj letadla. Přibližně v té době média tvrdila, že letadlo bude provozovat nejen brazilské letectvo, ale také armáda a námořnictvo a že se pracuje na nepotvrzených prodejích jiným vládním agenturám.
Zahájení programu
14. dubna 2009 získala společnost Embraer kontrakt v hodnotě 1,5 miliardy dolarů na vývoj a stavbu dvou prototypů. Při zahájení programu byl návrh zcela nový, pokud jde o trup, křídlo, pilotní kabinu i volbu motorů. Křídla z typu E-190 byla opuštěna, částečně kvůli jejich omezené nosné ploše. Zároveň bylo uvedeno, že letoun se stane operačním nástupcem flotily C-130 brazilského letectva. Podle společnosti Embraer je zvolený proudový motor dostatečně odolný vůči nasávání prachu, zatímco konce vrtulí blízko země jsou náchylné k poškození. Embraer rovněž zvolil motor IAE V2500 pro jeho účinnost za běžných provozních podmínek, namísto upřednostnění výkonu v neobvyklých podmínkách, jako například u letounu Antonov An-32.
V březnu 2010 vypracovala společnost Embraer harmonogram vývoje, podle něhož mělo být první prototypové letadlo dodáno koncem roku 2014. V červenci 2010 ve Farnborough oznámilo brazilské letectvo svůj záměr objednat 28 letounů C-390, zatímco Embraer oznámil zvýšení užitečného zatížení letounu na 21 t (46 000 lb). Na Pařížském aerosalonu v roce 2011 oznámil Embraer plány na uvedení prodloužené verze C-390 zaměřené na civilní trh nákladních letadel, a to někdy kolem roku 2018. Společnost odhadovala, že během desetiletého období obdrží 200–250 objednávek. Pro zvýšení vnitřní kapacity měly být před i za střední část trupu vloženy dva prodlužovací díly, které by zároveň umožnily instalaci nových bočních nákladových dveří.
V dubnu 2011 společnost Embraer odhadla, že během následující dekády bude celosvětově nutné nahradit 695 vojenských transportních letounů.
Partnerství V srpnu 2010 podepsali ministři obrany Chile a Brazílie dohodu, na jejímž základě se měla chilská letecká společnost ENAER zapojit do průmyslového týmu programu C-390. Téhož měsíce oznámila argentinská ministryně obrany Nilda Garré, že se Argentina prostřednictvím společnosti FAdeA zapojí do výrobního programu. V září 2010 podepsala Kolumbie dohodu o účasti v programu C-390. 10. září 2010 podepsal portugalský ministr obrany dopis o záměru připojit se k programu. V prosinci 2011 se Brazílie a Portugalsko dohodly na obranném partnerství se společností Empresa de Engenharia Aeronáutica (EEA) zaměřeném na vývoj konstrukčních dat pro komponenty letounu KC-390, které budou vyráběny portugalskou dceřinou společností Embraeru OGMA.
V dubnu 2012 podepsaly americký letecký gigant Boeing a společnost Embraer dohodu o spolupráci. O dva měsíce později obě společnosti podepsaly dohodu o spolupráci na vývoji letounu C-390, která se případně měla rozšířit i na jeho prodej. V červnu 2013 se Boeing dohodl, že bude C-390 uvádět na trh v USA, Spojeném království a na Blízkém východě, čímž navázal na memorandum o porozumění z června 2012.
V listopadu 2019 bylo oznámeno, že Boeing a Embraer vytvoří nový společný podnik za účelem propagace a rozvoje nových trhů pro letoun C-390 Millennium. Tato nová společnost, Boeing Embraer - Defense, měla mít vlastnickou strukturu rozdělenou mezi 51% podíl držený společností Embraer a 49% podíl držený Boeingem. Zahájení činnosti bylo plánováno po udělení regulačních schválení a splnění podmínek uzavření transakce. V dubnu 2020 však Boeing plánované společné podniky se společností Embraer ukončil.
Mezi hlavní subdodavatele patří Aero Vodochody, zodpovědná za zadní část trupu, společnost BAE Systems za primární systém řízení letu typu fly-by-wire, společnost ELEB za podvozek, dále OGMA, která se podílí na návrhu a výrobě gondol do kterých se zatahují hlavní podvozkové nohy, včetně střední části trupu, a spolu se společností CEiiA také na vývoji podvozku, výškových kormidel, trupu a části směrového kormidla, zatímco společnost Rockwell Collins dodává avioniku, systém manipulace s nákladem a systém leteckého shozu. Společnost Fábrica Argentina de Aviones dodává kužel ocasní části, nákladová vrata a dveře podvozku. Společnost International Aero Engines (IAE) dodává dvouproudové motory V2500-E5; jejich použití na C-390 představovalo první vojenské nasazení tohoto typu.
25. dubna 2023 bylo ve společném prohlášení Brazílie a Portugalska oznámeno, že letoun KC-390 by mohl být pro evropské zákazníky vyráběn nebo montován v Portugalsku společností OGMA, a to společně s novou variantou A-29N.
Letové zkoušky náhled|Slavnostní roll-out prvního prototypu KC-390 (PT-ZNF) 21. října 2014 Bylo rozhodnuto postavit dvojici prototypů pro účast v zkušebním programu. 21. října 2014 byl první prototyp (PT-ZNF) slavnostně vyveden z montážní haly závodu dceřiné společnosti Embraer Defense and Security v Gavião Peixoto, ve státě São Paulo. 3. února 2015 provedl první prototyp svůj první let.
V červenci 2015 společnost oznámila dvouleté zpoždění programu letových zkoušek s odkazem na devalvaci brazilské měny a škrty ve vládních výdajích. Nicméně 26. října 2015 se v Gavião Peixoto uskutečnil druhý zkušební let. Do února 2016 měl první prototyp nalétáno více než 100 hodin. Po obnovení letových zkoušek výrobce očekával certifikaci letounu C-390 někdy v roce 2017 a zahájení dodávek v roce 2018. Osm měsíců mezi jednotlivými lety bylo využito k provedení pozemních vibračních zkoušek pro ověření aeroelastických modelů, dále ke zkouškám avioniky, systémů pro mise, podvozku a elektrických i hydraulických systémů řízení letu. Embraer hlásil dobrou dostupnost letounu pro zkoušky, přičemž někdy byly prováděny až dva lety denně. Letoun byl testován na hranicích rychlosti Machova čísla a výšky, stejně jako ve všech konfiguracích náběžných slotů, klapek a poloh podvozku.
V březnu 2016 byl dokončen druhý prototyp (PT-ZNJ). Svůj první let uskutečnil v dubnu 2016. V té době společnost Teal Group vedená Richardem Aboulafiou odhadovala cenu letounu C-390 na přibližně 50–55 milionů dolarů, což bylo o 15 milionů méně než u konkurenčního letounu Hercules.
17. října 2017 provedl první prototyp (PT-ZNF) neřízený sestup z výšky 20 000 stop na 3 100 stop rychlostí 4 500 stop za minutu. V prosinci 2017, kdy oba prototypy dohromady nalétaly přes 1 500 hodin a laboratorní zkoušky přesáhly 40 000 hodin, bylo dosaženo počáteční operační způsobilosti (IOC), zatímco plná operační způsobilost byla očekávána v roce 2018. 5. května 2018 vyjel první prototyp (PT-ZNF) během pozemní zkoušky z dráhy na letišti Gavião Peixoto v Brazílii. První sériový letoun C-390, který byl celkově třetím vyrobeným strojem včetně prototypů, uskutečnil svůj první let 6. října 2018.
23. října 2018 získal letoun C-390 brazilovou civilní typovou certifikaci. Do té doby během zkoušek kumulativně nalétal 1 900 letových hodin, přičemž dodání prvního sériového letounu brazilskému letectvu bylo plánováno na první polovinu roku 2019 a vojenská certifikace měla být získána do konce roku 2019. Třetí letoun (PT-ZNG), původně určený pro první dodávku, byl místo toho převeden k certifikačním zkouškám. V únoru 2021 vyslaly společnosti Embraer a brazilské letectvo jeden letoun KC-390 do Spojených států, aby zde podstoupil zkoušky v extrémních chladových podmínkách.
Plná operační způsobilost V prvním čtvrtletí roku 2023 měla flotila letounů C-390 brazilského letectva nalétáno více než 8 000 letových hodin, přičemž se účastnila leteckých veletrhů a plnila mise na všech kontinentech včetně Antarktidy, kde letouny C-390 z letky Fat Squadron (1º/1º GT) provedly dvě letecké zásobovací mise pro brazilskou antarktickou stanici Comandante Ferraz. Na konci března 2023 letoun obdržel finální typový certifikát a dosáhl plné operační způsobilosti (FOC).
Konstrukce thumb|Nákladový prostor portugalského letounu KC-390 (26901)