Maat Mons je štítová sopka v oblasti Atla Regio poblíž rovníku Venuše. Je nejvyšší sopkou planety. Její název odkazuje na staroegyptskou bohyni pravdy a spravedlnosti Maat a Mezinárodní astronomická unie jej schválila v roce 1982.
Porovnání radarových snímků sondy Magellan, zveřejněné v roce 2023, odhalilo změnu sopečného jícnu spojeného s Maat Mons mezi únorem a říjnem 1991. Autoři výsledek vyložili jako doklad sopečné činnosti během mise sondy.
Poloha a rozměry Katalog planetárního názvosloví uvádí pro střed pojmenovaného útvaru souřadnice 0,5° severní šířky a 194,6° východní délky (což odpovídá 165,4° západní délky) a průměr 395 km. Maat Mons leží jihozápadně od sopky Ozza Mons, na západním okraji riftové oblasti Dali Chasma.
Údaje o výšce vrcholu se mezi zdroji liší. Podrobná morfologická studie Petera J. Mouginise-Marka z roku 2016 uvádí 8 860 m nad referenční úrovní Venuše; zároveň upozorňuje na omezené vodorovné rozlišení výškových dat sondy Magellan, přibližně 10–30 km. Regionální studie z roku 2025 uvádí výšku 9,6 km. Starší popis NASA uvádí 8 km.
Geologická stavba Vrchol tvoří komplex kalder o rozměrech přibližně 26 × 30 km. V jeho stěnách se zachovaly pozůstatky nejméně šesti menších propadových kráterů, z nichž největší má průměr kolem 10 km; další úplný kráter leží uvnitř kaldery. Jejich uspořádání naznačuje vznik vrcholového komplexu opakovaným propadáním menších částí sopečného tělesa.
Svahy pokrývají četné lávové proudy. Studie z roku 2016 na nich rozlišila 217 propadových prohlubní o průměru větším než 1 km, zasahujících až do vzdálenosti přibližně 120 km od okraje kaldery. U těchto prohlubní nebyly rozpoznány lávové výlevy ani vyvýšené lemy, což podporuje výklad jejich vzniku propadáním.
Geologický vývoj Vulkanismus oblasti Atla Regio je spojován s plášťovým chocholem. Podle regionálního geologického mapování publikovaného v roce 2025 se hlavní ohnisko činnosti postupně přesouvalo od oblasti Dali Chasma k sopce Ozza Mons a následně k Maat Mons. Jde o model relativní posloupnosti událostí odvozený ze vzájemného překrývání lávových proudů, tektonických struktur a vyvrženin impaktního kráteru Uvaysi.
Mladší lávové proudy Maat Mons překrývají vyvrženiny tohoto kráteru a místy zaplavují části Dali Chasma, aniž by byly samy výrazně porušeny pozdějšími tektonickými strukturami. Tyto vztahy podporují zařazení Maat Mons mezi nejmladší hlavní sopečná centra oblasti.
Doklady sopečné činnosti Již rozbor morfologie z roku 2016 upozorňoval na dobře zachované drobné struktury jako na známku geologicky mladé činnosti, samotné tehdy zkoumané snímky však neumožnily prokázat probíhající aktivitu.
V březnu 2023 zveřejnili Robert R. Herrick a Scott Hensley v časopise Science výsledky porovnání archivních radarových snímků z února a října 1991. Na severním svahu Maat Mons identifikovali sopečný jícen, jehož plocha se během osmi měsíců zvětšila přibližně z 2,2 na 4,0 km² a původně téměř kruhový obrys se změnil na nepravidelný.
Snímky byly pořízeny z opačných směrů, takže jejich přímé porovnání komplikovala rozdílná geometrie radarového zobrazení. Vědci proto ověřovali možné tvary jícnu pomocí počítačových modelů. Zjištěné změny vyhodnotili jako projev sopečné činnosti. Vzhled jícnu na pozdějším snímku je slučitelný s jeho téměř úplným vyplněním, například lávovým jezerem; takové vyplnění je interpretací radarových dat.
Změny zachycené během roku 1991 poskytly doklad aktivity na časové škále lidského pozorování, podstatně kratší než u odhadů založených pouze na geologickém stáří lávových proudů. Z jediné pozorované události však nelze určit četnost erupcí Maat Mons.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Maat Mons v katalogu planetárního názvosloví USGS (anglicky) Počítačový pohled na Maat Mons na základě dat sondy Magellan – NASA/JPL (anglicky)
Kategorie:Hory a kopce na Venuši Kategorie:Štítové sopky Kategorie:Sopky na Venuši