Jmenný rod (lat. genus nominis či jen genus) je mluvnická kategorie jmen (lat. nomina), tedy podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a případně dalších slovních druhů, která ovlivňuje jejich skloňování a také tvary sloves, zejména příčestí. Jmenný rod je jedním z gramatických (mluvnických) rodů, často se zapomíná na existenci slovesného rodu (genus verbi) a ztotožňuje se jmenný rod s pojmem gramatického rodu, případně se mluví jen o rodu.K tomu přispívá i to, že v mluvnicích jiných jazyků nepoužívají ekvivalent slova rod pro nic jiného, než právě jmenný a ztotožňují ho tak právem s mluvnickým rodem.
Podobně jako v češtině se v mnoha jazycích rozlišuje rod mužský (lat. masculinum, počeštěně maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). V různých jazycích se však tento systém rodů liší. Rod často souvisí s biologickou pohlavností a s životností (resp. neživotností) aj., ale je zpravidla od biologické pohlavnosti odlišný, ne zcela jí v některých jazycích odpovídá – např. v češtině mohou být neživé věci nejen rodu středního, ale i mužského nebo ženského.
V indoevropských jazycích se původně ve všech rozlišoval rod mužský, ženský a střední. V mnoha románských jazycích však dnes neexistuje rod střední. Naopak v některých severogermánských jazycích, např. ve švédštině, ženský rod splynul s mužským, takto vzniklý rod nazýváme společný (commune) – v jeho rámci pak u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla rozlišujeme podrod mužský, ženský a věcný (pro věci, které nejsou rodu středního). V angličtině zanikl systém mluvnických rodů, zachovalo se pouze rozlišení přirozeného rodu u osobních zájmen ve 3. osobě jednotného čísla, který se ale objevuje i u některých věcí, např. nebeských těles. Mnohé jazyky kategorii mluvnického rodu vůbec neznají, a to ani u osobních zájmen. Typickým případem jsou ugrofinské jazyky, jako je finština nebo maďarština. V některých jazycích se rozlišují jména do více než tří rodových kategorií a zahrnuje se do nich i kategorie životnosti.
Generický rod Gramatický rod ne vždy přímo souvisí s pohlavím. U substantiv neoznačujících živé jedince je mnohdy spíše nahodilý (ten ústav, ale ta instituce; ten kopec nebo vrch, ale ta hora; ten bůh nebo duch, ale to božstvo a ta bytost nebo duše nebo síla nebo moc). Některé výrazy mužského nebo ženského rodu se používají i jako generický rod, tj. obecné označení pro jedince obou rodů, a to buď jako generické maskulinum (zaměstnanec, slon), nebo jako generické femininum (osoba, celebrita, opice, zebra, mrtvola), a to často i v případech, kdy slovo opačného rodu (zpravidla přechýlené) existuje (zaměstnankyně, slonice, opičák), v některých případech existuje i generické neutrum (klíště, dítě, lamželezo, prase). Vztahem genderů a jazyka se zabývá genderová lingvistika, přičemž v rámci feministické genderové lingvistiky existují přístupy, které brojí zejména proti generickým maskulinům, jimž vytýkají, že v praxi si příjemce sdělení pod nimi představí spíše muže, a prosazují buď paralelní používání výrazů v obou rodech jako rovnocenných, nebo používání bezrodých výrazů, pokud to daný jazyk umožňuje, a v některých případech přechýlené tvary záměrně vytvářejí nebo prosazují (například v češtině hostka vedle slova host). V anglické gramatice rod prakticky zanikl a reliktně zůstal jen ve volbě osobního zájmena (he=on / she=ona / it=ono, him-his/her/its), případně je vnímán v některých částech složených slov (-man).
Rod v češtině Čeština rozlišuje rod mužský, ženský a střední, u jmen mužského rodu se dále diferencuje na životná a neživotná. V češtině se jmenný rod podmětu shodou (kongruencí) promítá i do některých slovesných tvarů (příčestí). U některých substantiv gramatický rod kolísá a některá varianta může být příznaková (regionálně, stylisticky apod.). Ke změně rodu slouží tzv. přechylování.
Přehled jazyků Jazyky bez mluvnických rodů Afrikánština Angličtina (Angličtina má u zájmen ve třetí osobě jednotného čísla systém přirozených rodů (he, she, it), ale nemá mluvnické rody.) Arménština Barmština Baskičtina Bengálština Bislama Bugis Cebuano Čínština Esperanto (Esperanto rozlišuje rodem zájmena ve třetí osobě a příponu označující ženský rod. ) Estonština Finština Guaraní Gruzínština Grónština (nerozlišuje dokonce ani osobní zájmena on, ona) Havajština Chol Ido (Ido má mužský infix -ul a ženský infix -in pro živé bytosti. Tyto infixy jsou volitelné a používají se, jen pokud je to nutné pro zamezení záměn. Kromě toho mají osobní zájmena v jednotném i množném čísle tvary pro rod mužský, ženský a střední.) Ilocano Indonéština Interlingua Japonština Kannadština (Kannadština rozlišuje rod u životných podstatných jmen (učitel/učitelka, sluha/služka) a s nimi souvisejících zájmen) Kečuánština Khmerština Klingonština Korejština Laoština Laponské jazyky Lojban Makasar Malajština Malajálamština Malgaština Mandar Maďarština Nahuatl Papiamentu Perština Pirahã Quenijština Sindarština Sinhálština Střední Yup'ik Tagalog Telugština Thajština Tlingit Tok Pisin Toki Pona Tulu Turečtina Tzeltal Tzotzil Vietnamština Jorubština
Jazyky se dvěma mluvnickými rody Mužský a ženský rod Akkadština Arabština Aramejština Bengálština Katalánština Koptština Francouzština Hebrejština Hindština Irština Italština Litevština, viz též „Tři rody s jiným systémem rozdělení“ Lotyština Okcitánština Paňdžábština Portugalština Skotská gaelština Starověká egyptština Španělština Tamazight (Berberština) Urdština Velština
Společný a střední rod Dánština Dolnoněmčina Norština (Riksmål) Švédština
Životný a neživotný rod Algonkinské jazyky Baskičtina Chetitština Sumerština V mnoha těchto jazycích je pojmem "životnost" ve skutečnosti míněna spíše jiná distinkce, např. lidský a ne-lidský, racionální a neracionální, sociálně aktivní a sociálně pasivní aj.
Jazyky se třemi mluvnickými rody Mužský, ženský a střední rod Albánština (Střední rod však téměř vymizel) Běloruština Bosenština Bulharština Čeština Faerština Gujarati Chorvatština Islandština Jidiš Latina Lužická srbština Maráthština Němčina Nizozemština (Mužský a ženský rod téměř splynuly, rozdíly však přesto stále existují.) Norština Polština Rumunština Ruština Řečtina Sanskrt Srbština Slovenština Slovinština Stará angličtina Stará pruština Starořečtina Tamilština (Má ještě zvláštní čtvrtý rod, který slouží k oslovování učitelů a vyšších úředníků, něco jako české vykání.) Ukrajinština
Tři rody s jiným systémem rozdělení
Klingonština (umělý jazyk ze světa Star Treku; schopní mluvit, části těla a ostatní) Litevština má ve skutečnosti tři rody: mužský, ženský a "bez rodu" – tedy nikoliv rod střední. Tvary bez rodu se vyskytují poměrně málo často, používají se u přídavných jmen a u některých tvarů přechodníků sloves.
Jazyky s více než třemi mluvnickými rody Bantuské jazyky Bats Dyirbal Svahilština Zulu
Některé slovanské jazyky, jako čeština a ruština, rozlišují mužský rod životný a neživotný. Polština rozlišuje životný a neživotný mužský rod v jednotném čísle a v množném čísle rod mužský osobní a ostatní.
Švédština ve společném rodě u osobních zájmen třetí osoby jednotného čísla podrod mužský (han), ženský (hon) a věcný (den), ve středním rodě má zájmeno det.
Více než tři rody včetně označení míry
Ainština Bengálština Čínština Japonština Korejština Thajština
Reference
Související články Slovesný rod
Kategorie:Jmenné kategorie Kategorie:Jazyky Kategorie:Gender