náhled|Typické platební karty Platební karty jsou nástroje určené k bezhotovostním platbám, které jsou nejčastěji vydávány k účtům fyzických i právnických osob bankou. Za výběry hotovosti z bankomatu platí poplatky klient banky, transakce klienta u obchodních partnerů banky jsou strhávány z částky, kterou nakonec obdrží obchodní partner. Součástí může být nadstandardní cestovní pojištění, bezplatné vstupy do letištních salónků, slevy a další služby.

Jedná se tedy o malou, původně papírovou, nyní plastovou (PVC, ABS, PETG, polykarbonát, zejména karty s dlouhou životností) kartu opatřenou identifikačními údaji jejího majitele. Největší asociace platebních karet jsou: UnionPay, Visa, Mastercard a American Express, další jsou například: Diners Club, JCB atd.

Historie platebních karet

Dříve se platilo hotově nebo šeky a některým klientům bylo poskytována možnost platit tzv. na účet „na sekeru“ (pro povzbuzení k vyšší spotřebě). Koncem 19. století zavedli někteří obchodníci v USA tzv. kovové štítky. Na štítcích bylo vždy vyraženo číslo klienta, které se při nákupu opsalo, a přidal se k němu klientův podpis. Na začátku 20. století přišla americká letecká společnost Western Union Telegraph Company s papírovými platebními kartami, které se staly mezi klienty i mezi obchodníky velmi oblíbenými (klient měl své pohodlí a obchodník zase větší útratu za služby, které nabízel). Vůbec první platební kartou se stala karta společnosti Air Travel Card. Karta byla zavedena v roce 1948 a byla určena pouze obchodním cestujícím v sektoru letecké dopravy. Použití platebních karet z tvrdého papíru nebo z plechu se dochovalo dodnes. Princip totiž zůstal stejný. Klient předloží při platbě svou platební kartu a podepíše účet. Prodavač ověří platnost karty a porovná zákazníkův podpis. Později se k takové kontrole přidal i seznam blokovaných karet. První karta, která se dala použít ve všech sektorech života, byla vynalezena v roce 1950. Jmenovala se Diners Club Credit Identification Card. Později se začaly zabývat platebními kartami i banky. Ty ze začátku však úspěchy neměly, hlavně z toho důvodu, že musely hradit vysoké náklady na výrobu, ale i na reklamu. Koncem 20. století však začaly vznikat platební karty, které známe dodnes, např. VISA, American Express a mnoho dalších.

Česká republika První platební kartu na území tehdejšího Československa vydala roku 1988 Živnostenská banka jako dispoziční kartu k devizovému účtu.

Počty karet a akceptačních zařízení, stejně jako počty a objem transakcí trvale sleduje Česká národní banka. Na konci roku 2021 dosáhl počet aktivních karet vydaných českými bankami 14,5 mil. kusů. Češi kartou zrealizovali 1,8 miliardy plateb, přičemž v 93 procentech případů se jednalo o karty debetní. Celkem takto lidé v roce 2021 uhradili 1,148 bilionu korun – v roce 2020 tento objem činil 926 miliard.

V roce 2024 podle průzkumu Indexu prosperity a finančního zdraví České spořitelny, Evropy v datech a Sociologického ústavu Akademie věd preferuje elektronické platby většina obyvatel Česka a chtěli by zavést povinnou akceptaci elektronické platby.

Rozměr platebních karet Rozměr u platebních karet určuje mezinárodní norma ISO/IEC 7810 (Tradovaná norma ISO 3554 pojednává o kódování dat na magnetickém proužku karet, nikoliv o rozměrech), která stanovuje fyzikální vlastnosti identifikačních karet (mezi něž platební karty patří), zejména rozměry plochy verze ID-1, vztahující se na platební karty, na 85,60 × 53,98 mm (3,370 × 2,125 palce) se zakulacením rohů s poloměrem 2,88 až 3,48 mm a jejich konstantní tloušťku 0,76 mm. Tato norma ISO 7810 popisuje i další verze jinak stejných karet ID-2 (105 × 74 mm) a ID-3 (125 × 88 mm).

Druhy platebních karet Existuje více druhů platebních karet podle toho, zda lze s kartou nakládat: s vlastními finančními prostředky na bankovním nebo jiném účtě debetní – při platbě klient čerpá vlastní prostředky; někdy je ale umožněn též kontokorentní úvěr elektronická peněženka – kartou lze čerpat jen prostředky, které byly předem „do karty“ vloženy, tj. elektronicky zapsány; příkladem může být předplacená telefonní karta s prostředky úvěrové instituce, zpravidla banky, tedy z úvěru pro držitele karty v rozsahu sjednaného kreditního rámce, zpravidla s bezúročným obdobím, po kterém naskočí úročení: kreditní – při platbě klient automaticky čerpá úvěr, zpravidla však s jistým bezúročným obdobím, splátky úvěru lze obvykle rozložit na delší období. charge – obdoba kreditní karty, úvěr je ovšem klient povinen zaplatit v daném bezúročném období po čerpání, jinak je penalizován sankčním úrokem; charge karty jsou určeny pro velmi bonitní klienty

Karty pro významné klienty Pro významné klienty banky začaly vydávat zlaté karty a později platinové karty a další. Výjimečnost těchto karet postupně sami vydavatelé devalvovali. Některé banky proto vydávají svoje speciální karty, např. Sberbank – Visa Infinite Gold Card – karta vyrobená ze 24-karátového zlata osazená 26 diamanty J.P. Morgan – Reserve Card – karta vyrobená z 23-karátového zlata a palladia Dubai First Royale – karta osazená diamantem o hmotnosti 235 karátů Banka CREDITAS – Real Gold Mastercard – vyrobená ze 41,80 % ze zlata, z 5,85 % ze stříbra, 50,35 % tvoří slitina mědi a mosaz. Pure and Solid Prepaid Card – předplacené platební karty vyrobené ze stříbra, zlata nebo platiny

Embosování elektronické platební karty – v ČR nejrozšířenější. Patří sem VISA Electron a Maestro. Tyto karty lze použít pouze pro online transakce – výběry z bankomatů či platby u obchodníků. Výhody těchto karet jsou: vedení zdarma, nízké poplatky za blokaci ztracené karty, nulová možnost zneužití zablokované karty. embosované platební karty – tyto karty mají plasticky prolisované veškeré potřebné údaje o držiteli karty, termín konce její platnosti a číslo karty. Umožňují platbu tak, že obchodník vloží kartu do imprinteru a otiskne veškeré údaje z karty na účet, který pak zákazník podepíše. Každý obchod má nastaven tzv. floor limit, neboli výši útraty, kterou mohou zákazníci provést bez nutnosti platbu ověřit. Nevýhoda těchto karet je však vyšší cena za vydání, vedení či blokaci karty a možnost zneužití karty i po nahlášení její ztráty či odcizení. kombinované – velmi často jsou karty elektronické embosované, tedy kombinace elektronické a zároveň embosované karty. Tyto karty je možno použít na více místech než karty pouze elektronické, zejména v zahraničí.

Funkce a účel Držitel karty (cardholder) nemusí být disponentem příslušného bankovního účtu. Platební karta je poskytnuta výhradně držiteli karty a je nepřenosná. Karta může být držiteli poskytnuta ve fyzické nebo virtuální podobě. Všechny karetní produkty vydávané bankami v ČR jsou již bezkontaktní, s dobou platnosti pět let. K nové platební kartě obdrží její držitel PIN v elektronické nebo papírové podobě.

Bezhotovostní platbou se rozumí poskytnutí oprávnění k čerpání placené částky z účtu plátce – držitele karty. Platební karta umožňuje držiteli karty bezhotovostní platby na účet prodejce nebo poskytovatele služby za koupené zboží doplnění (fakticky nákup) kreditu u poskytovatelů služeb, např. telekomunikačních (např. mobilních) operátorů. výběr peněžní hotovosti v bankomatu nebo v prodejně (Cash back) a podobně.

Podmínkou platby je prakticky vždy zároveň přenos údajů karty, ověření oprávnění osoby platit touto kartou, tzv. krytí karty, tj. potvrzení vydávající banky, že částku uhradí.

Údaje z karty (číslo, platnost, #CVV) se přenášejí ručně opisováním – nyní už se užívá jen při platbách na internetu imprinterem (lidově „žehlička“) – mechanickým snímačem otiskem, propisem prolisů s údaji karty elektronicky platebním terminálem banky příjemce platby (prodejny apod.) z magnetického proužku nebo z kontaktního mikročipu platebním terminálem POS. Tradičně byl vyžadován podpis, nyní (rok 2014) se oprávnění a kredit ověřují dálkově v databázi, bezkontaktně z mikročipu s mikroskopickým vysílačem NFC na internetu zápisem do elektronických platebních formulářů.

Oprávnění osoby platit kartou prokazuje platící na základě údajů karty biometrickou autorizací transakce podpisem, případně doplněným hlasovou autorizací, otiskem prstu, fotografií a podobně: u embosované karty; to je obdobné platbě šekem, zadáním PINu nebo hesla karty elektronické na platebním terminálu v prodejně a podobně nebo v bankomatu nebo na internetu zadáním obdobně hesla resp.jednorázového ověřovacího kódu zaslaného bankou plátci, např. SMS zprávou. případně jejich kombinací.

Stav hotovosti nebo úvěru na kartě (na účtu příslušném ke kartě) se zjistí podle záznamu na čipu elektronické peněženky, kdy se platba odúčtuje ihned ze stavu hotovosti karty okamžitým dálkovým ověřením platební schopnosti (kreditu) u vydavatele karty (banky), kdy platbu vydavatel karty zaúčtuje příjemci prakticky okamžitě, ale plátci peníze odečte dodatečně.

Vydavatel karty (banka) může plátci strhávat poplatek za výběry. Poplatek za výběr hotovosti se zpravidla liší u bankomatů vydavatele karty a u jiných bank, kde bývá vyšší.

Některé karty mohou mít prostřednictvím terminálu zároveň identifikační funkci i pro transakce na pobočce vlastní banky, jako je zadávání platebních příkazů a vkladů na účet, např. MaxKarta Poštovní spořitelny.

Popis a ochranné prvky náhled|Bezpečnostní prvky na klasické platební kartě: Platební karty se vyrábí z odolných plastů a mívají standardní rozměry 85,6 × 54 mm. Základním ochranným prvkem každé platební karty je její číslo, které tvoří jedinečnou identifikaci. Kromě tohoto kódu má každá karta na zadní straně instalován magnetický proužek, na kterém jsou uložena podstatná data. Jelikož většina uživatelů, kteří platí kartami na internetu, nemá čtečku kreditních karet, je na kartách umístěn ještě jeden dodatečný prvek.

náhled|Na zadní straně platební karty je zpravidla:

Tomuto prvku se říká Card Verification Value, případně Card Verification Code, zkráceně CVV nebo CVC. Tímto kódem je dodatečné číslo, které je na kartách MasterCard, Visa a Discover umístěno na zadní straně u podpisového vzoru. Užívá se pro zvýšení ochrany před zneužitím při elektronickém převodu peněz.

Užití karty je tedy možné pouze v případě, že uživatel zná všechny tyto vlastnosti karty: Číslo karty, jméno vlastníka karty, platnost platební karty, případně kód CVC, či podpisový vzor, podle způsobu platby.

Kromě již zmíněných ochranných prvků je ochrana karet stále rozšiřována.

Bezpečné užití platebních karet kartu nikomu nepůjčujte nikomu nesdělujte svůj PIN (ani policistům či zaměstnancům banky) PIN nezaznamenávejte a nenechávejte v blízkosti Vaší karty k bankomatu přistupujte jednotlivě v noci si vybírejte bankomat, který je dobře osvětlen kartu nevystavujte mechanickým vlivům (ke zmagnetizování může dojít např. mobilním telefonem, magnetickým zapínáním kabelek či počítačem) provádějte pravidelnou kontrolu výpisů z účtů, transakce (pro případnou reklamaci) ztrátu karty nahlaste co nejdříve (zabráníte tak jejímu případnému zneužití) personál restaurace či prodejny by nikdy neměl s Vaší kartou odcházet (pokud se tak stane, máte právo žádat navrácení karty a provedení transakce pod svým dohledem) zkontrolujte také, zda Vám personál vrátil Vaši kartu při platbě na internetu zkontrolujte důvěryhodnost serveru.

Blokace platební karty

Blokace platební karty je jednorázový úkon, kterým se zamezí použití platební karty v obchodní síti, bankomatech či na internetu. Kartu lze zablokovat osobně (v bance, která ji vydala) nebo telefonicky. Telefonická blokace je rychlejší a tím pádem efektivnější. Zablokovat platební kartu proti zneužití je doporučeno při: ztrátě platební karty krádeži platební karty ztrátě či vyzrazení PIN kódu karty.

Legislativa

Bezkontaktní platby