Skid Row (americká hudební skupina)

Skid Row je americká heavymetalová skupina z Toms River v New Jersey založená v roce 1986.

Svojí největší slávu kapela zažila na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých ve formaci, kterou tvořil Sebastian Bach (zpěv), Dave „The Snake“ Sabo (kytara), Scotti Hill (kytara), Rachel Bolan (baskytara) a Rob Affuso (bicí). V tu dobu první dvě jejich alba Skid Row (1989) a Slave to the Grind (1991) získala multiplatinové desek. Mezi jejich největší hity patří například „18 & Life“, „I Remember You“, „Youth Gonne Wild“, „ Monkey Business “, „ Slave to the Grind “, „ Wasted Time “ a „ In a Darkened Room “. Do roku 1996, kdy byl z kapely vyhozen zpěvák Sebastian Bach, skupina prodala celosvětově více než 20 milionů alb.

Skid Row se reformovali v roce 1999, s Johnnym Solingerem jako Bachovou náhradou a rotujícím obsazením bubeníků, posledním je Rob Hammersmith. Solinger nahrál s kapelou dvě alba – Thickskin (2003) a Revolutions per Minute (2006) tyto nahrávky sklidily smíšený příjem. V dubnu 2015 se Skid Row rozešel se Solingerem a nahradil ho bývalým zpěvákem Tonym Harnellem . O osm měsíců později však Harnell kapelu opustil. V lednu 2017 byl bývalý zpěvák DragonForce ZP Theart jmenován oficiálním zpěvákem poté, co strávil rok jako člen skupiny na turné. 26. června 2021 zemřel bývalý zpěvák skupiny Johnny Solinger, kapela o tom informovala na sociálních sítích. Theart nakonec zůstal u Skid Row až do března 2022, kdy ho kapela nahradila švédským zpěvákem Erikem Grönwallem, který debutoval na svém prvním studiovém albu po 16 letech, The Gang's All Here, které vyšlo v říjnu 2022. Grönwall opustil Skid Row v březnu 2024 kvůli zdravotním problémům, protože musel upřednostnit úplné uzdravení po léčbě leukémie a zpěvačka Lzzy Hale z Halestorm ho zastoupila na některých vystoupeních.

Historie

Založení skupiny a začátky (1986–1988) Skupina Skid Row vznikla ve městě Toms River, kde ji založili kytarista Dave Sabo a baskytarista Rachel Bolan. Do novin podali inzerát, že hledají bubeníka a dalšího kytaristu; na ten odpověděli kytarista Scotti Hill a bubeník Rob Affuso. Post zpěváka následně obsadil Matt Fallon.

Sebastian Bach se ke skupině přidal na začátku roku 1987 poté, co ho členové kapely viděli zpívat na svatbě s jinou kapelou. Bolan později prozradil, že novým zpěvákem Skid Row se mohl stát také John Corabi, kdyby kapela tehdy nepotkali Bacha. S novou sestavou začala skupina koncertovat v klubech po celém východním pobřeží Spojených států.

Dave Sabo a Jon Bon Jovi byli už jako teenageři přátelé a Sabo byl dokonce krátce členem skupiny Bon Jovi, než ho nahradil kytarista Richie Sambora. Sabo a Jon se tehdy dohodli, že pokud se jednomu z nich podaří prorazit v hudebním průmyslu, pomůže tomu druhému. Tehdejší manažer Bon Joviho, Doc McGhee, si později všiml skupiny Skid Row a v roce 1988 jí zajistil nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Atlantic Records na debutové album.

Skid Row a vzestup k úspěchu (1989–1990) Skid Row vydali v lednu 1989 své debutové stejnojmenné album Skid Row, které se setkalo s velkým komerčním úspěchem. Album se umístilo v hitparádách celkem v 11 zemích. V kanadském žebříčku dosáhlo na 11. místo a v americkém žebříčku Billboard 200 na 6. místo. Album později získalo řadu ocenění: zlatou desku ve Finskou (téměř 30 tisíc prodaných kopií) a ve Spojeném království (přes 100 tisíc kopií). Trojnásobnou platinu obdrželo v Kanadě (přes 300 tisíc kopií) a ve Spojených státech amerických dokonce pětinásobnou platinu (přes 5 milionů prodaných kopií). Další platinová ocenění získalo také na Novým Zélandě (přes 15 tisíc kopií), v Austrálii (přes 70 tisíc kopií) a v Japonsku (přes 200 tisíc kopií).

K úspěchu alba výrazně přispěly i singly. První singl „Youth Gone Wild“ se v žebříčku Billboard Hot 100 umístil na 99. místě a v žebříčku Mainstream Rock na 27. místě. Druhý singl „18 and Life“ si vedl ještě lépe — v Mainstream Rock dosáhl 11. místa a v Billboard Hot 100 dokonce 4. místa. Singl zároveň získal zlaté ocenění v USA (přes 500 tisíc prodaných kopií). Třetí singl „I Remember You“ se v žebříčku Billboard Hot 100 umístil na 6. místě a v Mainstream Rock na 23. místě. Singl navíc získal zlatou desku v Austrálii (přes 35 tisíc prodaných kopií).

Po vydání alba kapela absolvovala své první šestiměsíční turné jako předkapela skupiny Bon Jovi. Mezitím odehrála úspěšný koncert v londýnském klubu Marquee Club a následně vystoupila na festivalu Moscow Music Peace Festival spolu s dalšími rockovými hvězdami, jako jsou Ozzy Osbourne, Cinderella, Scorpions a Mötley Crüe.

V říjnu 1989 se skupina vydala s Mötley Crüe na evropskou část turné k albu Dr. Feelgood. Poté následovalo turné po Velké Británii, které vyvrcholilo koncertem v londýnské hale Hammersmith Odeon. Na začátku roku 1990 pokračovali v koncertování jako hosté skupiny Aerosmith na jejich turné k albu Pump. Následně se kapela vrátila do studia, aby začala pracovat na svém dalším albu.

Slave to the Grind a B-Side Ourselves (1991–1992) Druhé album Slave to the Grind vyšlo v červnu 1991 a v žebříčku Billboard 200 debutovalo na 1. místě. Celkově se album umístilo v hitparádách ve 13 zemích, přičemž v osmi z nich proniklo do první desítky.

Přestože deska zaznamenala výrazný úspěch v žebříčcích, její prodeje nedosáhly úrovně debutového alba a chyběl jí výrazný hitový singl. Pouze třetí singl „Wasted Time“ se objevil v žebříčcích Billboard Hot 100 a Mainstream Rock, avšak nedostal se do první desítky. V USA získalo album dvojnásobnou platinové ocenění (přes 2 miliony prodaných kopií) a v Kanadě platinové ocenění (přes 100 tisíc kopií). Ve Spojeném království obdrželo certifikaci Silver (přes 60 000 prodaných kopií) a v Austrálie získalo zlatou desku (přes 35 000 kopií). V Japonsku šlo o první album kapely, které získalo zlaté ocenění (přes 100 000 prodaných kopií). Pro kapelu Skid Row znamenalo toto album také stylový posun, protože se částečně odklonila od glammetalového stylu a přiklonila se k tvrdšímu heavymetalovému zvuku.

Po vydání alba se skupina vydala na turné, které trvalo více než rok. V roce 1991 vystupovala jako předkapela skupiny Guns N' Roses a v roce 1992 hrála také na festivalu v Doningtonu. Během vlastního turné k albu si kapela jako předskokany přizvala skupiny Pantera, Soundgarden a L.A. Guns.

Skid Row také vydala EP s coververzemi pod názvem B-Side Ourselves. To se v žebříčku Billboard 200 umístilo na 58. místě, přesto se ve Spojených státech stalo zlatým albem (přes 500 000 prodaných kopií).

Subhuman Race, spory mezi členy, úpadek úspěchu a rozpuštění skupiny (1993–1996) Po turné se skupinou Guns N' Roses po Austrálii v roce 1993 si Skid Row dali delší pauzu od koncertování a vyčkávali, až odezní vlna grunge. V roce 1994 se vrátili do studia, aby začali pracovat na třetím albu s producentem Bobem Rockem. Během nahrávání však docházelo k výrazným konfliktům mezi kapelou a producentem, především kvůli hudebnímu směřování. V této době se také začaly vyostřovat vztahy mezi členy kapely a Bachem.

Třetí album Subhuman Race vyšlo v březnu 1995. V kanadském žebříčku dosáhlo na 31. místo a v americkém žebříčku Billboard 200 na 35. místo, zatímco v britské hitparádě se umístilo na 8. místě. Největší úspěch zaznamenalo v Japonsku, kde se dostalo v žebříčku na 6. místo a získalo zlaté ocenění (přes 100 tisíc prodaných kopií), stejně jako předchozí album. Hudebně se deska vyznačuje výrazně těžším a hutnějším zvukem, který kombinuje prvky alternativního metalu a groove metalu. Přestože album nedosáhlo takového komerčního úspěchu jako předchozí nahrávky kapely, kritické ohlasy byly většinou smíšené až pozitivní a deska bývá často označována za nejtemnější album skupiny. Singly „My Enemy“ a „Breakin' Down“ se v USA nestaly výraznými hity, na rozdíl od Spojeného království, kde měly v rádiích poměrně dobrý ohlas. Pouze třetí singl „Into Another“ se umístil v žebříčku Mainstream Rock, kde dosáhl 28. místa. Z toho alba se příležitostně na koncertech pouze hraje song „Beat Yourself Blind“.

Po vydání alba se Skid Row začali více soustředit na koncertování v menších klubech a jejich videoklipy se na stanici MTV objevovaly stále méně, částečně kvůli popularitě grunge. Kapela také vystupovala jako předkapela skupiny Van Halen na severoamerické části jejich turné k albu Balance. Zpěvák Sebastian Bach byl koncem roku 1996 z kapely vyhozen po hádce s baskytaristou Rachel Bolan. Spor vznikl poté, co Bolan odmítl, aby kapela znovu vystupovala jako předkapela na reunionovém turné skupiny Kiss, přestože Bach už měl koncerty předběžně domluvené. Sabo, Bolan a Hill — na rozdíl od Affusa, který zůstal v této situaci spíše neutrální — Bachovi sdělili, že Skid Row jsou už příliš velkou kapelou na to, aby vystupovali jako předkapela, a že se turné nezúčastní.

Bach, který je velkým fanouškem Kiss, následně nechal Sabovi na záznamníku vzkaz, ve kterém uvedl, že kapela nikdy nebude natolik velká, aby nemohla předskakovat Kiss, a přidal i několik urážek. Sabo poté prohlásil, že s ním už nikdy nechce spolupracovat.

Jason McCaster z Dangerous Toys byl Sabem a Bolanem osloven, aby se stal novým zpěvákem kapely, ale McCaster odmítl. Když členové skupiny nedokázali najít vhodnou náhradu, tak se Skid Row rozpustili. Zbývající členové založili novou skupinou nazvanou Ozone Monday se zpěvákem Shawnem McCabem a do roku 1999 jezdili jako předkapela pro Mötley Crüe a Kiss.

Shledání kapely, Thickskin a Revolutions per Minute (1999–2010) Skid Row se dal znovu dohromady v roce 1999 s novým zpěvákem Johnnym Solingerem a bubeníkem Philem Varonem. Affuso byl dotázán se připojit ke kapele, ale pouze s Bachem. Skupina v roce 2000 nakonec absolvovala turné jako předkapela se skupinou Kiss na jejich rozlučkovém turné po Severní Americe. Přestože ostatní členové Bachovi dříve naznačili, že kapela je na něco takového příliš velká. Poté měli společné turné se skupinou Poison. V roce 2002 se zúčastnili turné Rock Never Stops Tour spolu s Jackylem, Teslou a Vincem Neilem. Následně se kapela vrátila do studia, aby začali psát materiál pro nové album.

Čtvrté album Thickskin vyšlo v srpnu 2003, které se umístilo v americkém žebříčku Top Independent Albums na 46. místě a v japonském žebříčku na 111. místě. Album získalo pozitivní recenze, které bylo popisováno jako moderní rock 'n' roll se zvukem post-grunge. Skupina se vydala turné k albu a následně v roce 2004 se k nim připojil nový bubeník Dave Gara.

V roce 2005 skupina podepsala novou nahrávací smlouvu se SPV GmbH/Steamhammer, aby vydali další album. Skid Row vydal v říjnu 2006 páté album pod názvem Revolutions per Minute, které se umístilo pouze v japonském žebříčku na 266. místě, což je nejhorší umístění alba skupiny ze všech umístění hitparád. Kritika byla velice smíšená až negativní, tentokrát většina písní byla napsaná pouze Bolanem. V lednu 2008 vystoupili v rámci Motley Cruise s Ratt, Slaughter a Mötley Crüe. Začátkem roku 2010 se novým bubeníkem kapely stal Rob Hammersmith.

United World Rebellion (2011–2016) Začátkem roku 2011 Skid Row podepsali smlouvu s vydavatelstvím Megaforce Records a uvedli, že nový materiál bude vydán jako tři samostatná EP.

Skid Row v dubnu 2013 vydali své druhé EP a první v rámci triologie pod názvem United World Rebellion, které se setkalo s pozitivní recenzí. Začátkem roku 2014 skupina začala pracovat na druhou část z trilogie.

Třetí EP vydali v srpnu 2014 druhou kapitolu trilogie s názvem Rise of the Damnation Army, které se také setkalo s pozitivní kritikou.

V dubnu 2015 byl nečekaně vyhozen zpěvák Solinger a byl nahrazen Tonym Harnellem z TNT, který koncem roku 2015 skupinu následně opustil.

Změna zpěváků, The Gang's All Here a nejistá budoucnost (2016–dosud) Od začátku roku 2016 byl hostem na turné na pozici zpěváka ZP Theart z DragonForce, který se oficiálně stal členem v lednu 2017. O rok později bylo oznámeno že dalším albem kapely z trilogie bude plnohodnotné album, které vyjde někdy v roce 2019, jenže k tomu nedošlo.