Tyrannius Rufinus, též Rufinus z Aquileia (Rufinus Aquileiensis) (mezi 340 a 345–410) byl historik a teolog, známý hlavně jako překladatel řeckých církevních otců z řečtiny do latiny , především Origena.

Život Rufinus se narodil v křesťanské rodině ve městě Iulia Concordia (dnes Concordia Sagittaria) nedaleko od Aquileia. Stal se mnichem. Kolem roku 370 se setkal s významnou osobností své doby, Jeronýmem. Zpočátku byli přáteli, později však největšími protivníky.

Asi v roce 372 se Rufinus vydal do Alexandrie, aby zde studoval u Didyma z Alexandrie, předního zastánce origenovské teologie v Alexandrijské škole. V témže období se stýkal Rufinus i s Macanem Starším, jedním z egyptských pouštních poustevníků, a Melanií Starší, bohatou a zbožnou římskou vdovou. Když v důsledku pronásledování ze strany Ariánů během panování císaře Valenta Melanie opustila Egypt a usadila se kolem roku 378 i s kroužkem mnichů a kněží v Jeruzalémě, přidal se k ní i Rufinus.

Melanie založila v Jeruzalémě vlastní řeholní komunitu žen a z jejích peněz zde obdobné mužské společenství vybudoval i Rufinus. Vznikl tak klášter na Olivové hoře, kde se současně s řeholními životem věnoval Rufinus a jeho kroužek i studiu řeckých církevních spisů. Po svém příchodu do Betléma roce 386 se s touto skupinou sblížil i Jeroným. Jiným Rufinovým blízkým přítelem se stal jeruzalémský biskup Jan, který vysvětil roku 390 Rufina za kněze.

Ke zlomu v přátelství mezi Rufinem a Jeronýmem došlo roku 394 v souvislosti s útoky na origenismus ze strany Epifania ze Salamíny. Rufinus se postavil na stranu origenistů, s čímž se Jeroným nebyl schopen smířit. Na podzim roku 397 se vydal Rufinus na cestu do Říma, kde vydal latinský překlad Pamfilovy Obrany Origena a některých Origenových vlastních děl. V úvodu jednoho z překladů přitom uvedl Jeronýma jako Origenova stoupence a později přidal několik mírně upravených překladů od Jeronýma. To Jeronýma rozběsnilo a rozpoutal dlouhou válku plnou osočování a pomluv. Podle některých zdrojů Jeroným dokonce schválně zkomolil Rufinovo jméno na Tyrannius z původního Turannius. Tradice zachovává Jeronýmovu verzi.

V důsledku tohoto intelektuálního boje a na základě osočení u papeže Anastasia I. byl Rufinus předvolán do Říma, aby obhájil vlastní ortodoxii. Rufinus se písemně z osobního setkání omluvil dílkem Apologia pro fide sua (Obrana vlastní víry). Papež, zřejmě uražen, v reakci výslovně odsoudil Origena. Rufinus byl přidán na seznam Decretum Gelasianum.

Roku 408 zastihl Rufina usazeného v té době v klášteře v Pinete v Kampánii příchod Alaricha do jižní Itálie. Ve strachu před Vandaly unikl i se svou společnicí Melanií na Sicílii. Zde se pustil do překladu Origenových homilií. Roku 410 zde i zemřel.

Dílo

Vlastní tvorba Commentarius in symbolum apostolorum (Komentář apoštolského vyznání víry) De adulteratione librorum Origenis (O zfalšování Origenových knih) – pojednání vydané jako příloha k Pamfilově Obraně, vysvětluje, že mnohé prvky origenismu, které vnímala ortodoxie jako nepřijatelné, vznikly interpolací původního Origenova textu Apologia pro fide sua ad Anastasium Pontificem (Obrana vlastní víry věnována papeži Anastasiovi) Apologia in Hieronymum Libri II (Dvě knihy obrany, namířeno proti Jeronýmovi) Historia Eremitica (poustevnické dějiny) – 33 životopisů poustevníků žijících v egyptské poušti De benedictionibus XII Patriarcharum libri II (Dvě knihy o požehnání 12 patriarchů) – exegetické dílo k Starému zákonu

Překlady Nejvýznamnějším Rufinovým překladem je Historia Ecclesiastical (Církevní dějiny) řecký píšícího Eusebia z Kaisareie a jejich doplnění o období od vlády císaře Konstantina Velikého po smrt Theodosia I. (324–395).

Tyrannius vytvořil i velký počet překladů Origena do latiny. Origenův komentář k Listu Římanům se dochoval pouze ve zkrácené latinské verzi přeložené právě Rufinem, podobné to je i s jeho dílem De principiis. Právě toto dílo se stalo trnem v oku Jeronýma, který se vyjádřil, že Rufinův překlad je příliš volný, a sám vyhotovil vlastní, adekvátní překlad. Ten se ale bohužel nedochoval.

Dalšími překlady Tyranny Rufina jsou: Instituta Monachorum (mnišské předpisy) a některé kázání Basila Velikého Apologia (Obrana) Pamfila z Kaisareie Origenovy Homilie Origenův Komentář k Písni písní Opuscula (dílko) Řehoře Naziánského Sententiae (Výroky) Sixta, jinak neznámého řeckého filozofa, Rufinem mylně připsané papeži Sixtovi Sententiae (Výroky) Evagria Pontica Canon Paschalis Anatolia z Alexandrie

Odkazy

Reference

Literatura Conte, G.B. Dějiny římské literatury. Praha: KLP, 2003.

Externí odkazy

Heslo v iEncyklopedii.cz, převzato ze Slovníku starokřesťanské literatury Heslo v encyklopedii Britannica Heslo v encyklopedii Treccani Heslo v Original Catholic Encyclopedia

Kategorie:Starověcí římští spisovatelé Kategorie:Křesťanští teologové Kategorie:Úmrtí v 5. století Kategorie:Muži