Znějící mluva, či znějící řeč, německy Klangrede je princip hudební formy a tvorby zejména v 18. století. Výraz Klangrede formuloval Johann Mattheson ve své práci Der vollkommene Capellmeister / Dokonalý kapelník.Der vollkommene Capellmeister. (PDF) Hamburg 1739 Nezřídka se Klangrede kombinuje s jinými hudebními formami.Amon, S. 182.
Příklady vpravo|náhled|Theaterzettel Formě „znějící mluvy“ přibližně odpovídá:
"Obrázková árie" (Bildnis-Arie „Dies Bildnis ist bezaubernd schön“) Tamina, či árie Paminy („Ach, ich fühls“) z Mozartovy opery Kouzelná flétna. Pamina: Ach, ich fühl’s, es ist verschwundennoicon
Také Erlkönig od Franze Schuberta můžeme považovat za příklad Klangrede.
Rovněž u instrumentální hudby, jako u Bachova Dobře temperovaného klavíru I (fuga c-moll nebo fuga b-moll) lze hovořit o Klangrede.Amon, str. 184.
Literatura Reinhard Amon, Gerold Gruber: Klangrede. In: Lexikon der musikalischen Form. Doblinger, Wien 2011, , S. 182–184. Nikolaus Harnoncourt: Musik als Klangrede: Wege zu einem neuen Musikverständnis. (Erstauflage) Residenz, Salzburg 1982, (als Taschenbuch ). Manfred Peters: Johann Sebastian Bach. Was heißt „Klang=Rede“?. Edition Text&Kritik, München 2003, . Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner. Die Dispositio der römischen Oratorie als Beitrag zum Formverständnis ausgewählter Instrumentalfugen. Pfau, Saarbrücken 2005, . Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner (II). Die Instrumentalkonzerte. Pfau, Saarbrücken 2010, . Manfred Peters: Johann Sebastian Bach als Klang-Redner (III). 14 + 1: Die Inventionen. Pfau, Saarbrücken 2013, .
Reference
Kategorie:Hudební formy