Ötzi ( také zvaný ledovcový muž nebo ledový muž, či Homo tyrolensis) je přezdívka daná dobře zachovalé přírodní mumii člověka, který žil v období mezi roky 3400 až 3100 př. n. l. Mumie byla nalezena v září 1991 v Ötztalských Alpách, odtud přezdívka „Ötzi“, v blízkosti hor Similaun a Hauslabjoch na hranici mezi Rakouskem a Itálií. Je nejstarší známou evropskou přirozeně mumifikovanou lidskou mumií a představuje mimořádně cenný pramen poznání života Evropanů v době měděné. Jeho tělo a předměty jsou vystaveny v Jihotyrolském archeologickém muzeu v italském Bolzanu.
Ötzi byl okolo 160 cm vysoký, vážil asi 50 kg a jeho věk v době smrti se odhaduje na 45 let. Spolu s mumií byly nalezeny i zbytky jeho oděvu, bot a výbavy. Výbavu tvořily měděná sekera s tisovým topůrkem, pazourková dýka s jasanovou rukojetí, toulec se šípy s pazourkovými hroty a nedodělaný luk. Zajímavý byl také nález kousku pyritu a zápalné hubky v jeho opasku. Ötziho oblečení bylo důmyslně zpracované. Měl na sobě plášť vyrobený z tkané trávy a kabát, opasek, pár přiléhavých kalhot v podobě dvou oddělených nohavic, bederní roušku a boty, to vše z usní z různých kůží a kožešin. Také nosil čepici z medvědí kožešiny s koženým řemínkem. Boty byly zateplené a široké, pravděpodobně určené pro chůzi ve sněhu (nebyly ovšem vodotěsné).
V době nálezu vážila Ötziho mumie 13,75 kg. Bezprostředně po objevu byly jeho tělo, oděv i výbava podrobně zkoumány na Univerzitě v Innsbrucku, přestože místo nálezu leží na italském území. Analýza obsahu žaludku ukázala, že před smrtí jedl maso kozorožce a jelena spolu s obilovinami, kořínky a ovocem. V roce 2012 bylo oznámeno úplné sekvencování jeho genomu. Výzkum mumie probíhá až do současnosti.
Zpočátku se věřilo, že Ötzi zemřel na podchlazení během zimní bouře. Následné výzkumy ukázaly, že měl v době úmrtí v levém rameni uvízlý hrot šípu. Detailní prohlídka těla odhalila podlitiny a řezy na rukou, zápěstí a hrudníku a známky poranění hlavy. Předpokládá se, že Ötzi vykrvácel poté, co šíp poškodil důležité krevní cévy v oblasti levého ramene, ačkoli okolnosti jeho smrti zůstávají předmětem odborné diskuse.
Již v roce 1992 vyšel o Ötzim dobrodružný román Muž z ledovce a následně o něm vzniklo několik filmů.
Objevení Ötzi byl nalezen dne 19. září 1991 dvěma německými turisty v nadmořské výšce 3210 metrů na východním hřebeni hory Fineilspitze v Ötztalských Alpách na rakousko-italské hranici. Dva turisté, Helmut a Erika Simonovi, sešli z cesty mezi horskými sedly Hauslabjoch a Tisenjoch. Mysleli si, že tělo patří nedávno zesnulému horolezci. Druhý den se horský četník a správce nedaleké chaty Similaunhütte nejprve pokoušeli vytáhnout tělo, které bylo přimrzlé pod trupem v ledu, za použití sbíječky a cepínů, ale práce museli vzdát kvůli špatnému počasí. Další den místo navštívilo osm skupin, mezi nimiž byli shodou okolností i slavní horolezci Hans Kammerlander a Reinhold Messner. Tělo bylo polooficiálně vytaženo dne 22. září a oficiálně zachráněno následující den. Spolu s dalšími nalezenými předměty bylo převezeno do kanceláře soudního lékaře v Innsbrucku. Dne 24. září byl nález zkoumán archeologem Konradem Spindlerem z Univerzity Innsbruck. Archeolog datoval nález jako „asi 4000 roků starý“, když vycházel z typologie sekery, která byla mezi zachráněnými předměty. náhled|Místo nálezu (červený puntík) V Saintgermainské smlouvě z roku 1919 byla hranice mezi Severním a Jižním Tyrolskem definována jako rozvodí řek Inn a Etsch. V té době ale v blízkosti sedla Tisenjoch komplikoval určení rozvodí (nyní již odtátý) ledovec a hranice nebyla stanovena přesně. Průzkum z října 1991 ukázal, že se tělo nacházelo 92,56 metrů uvnitř italského území podle vymezení z roku 1919, a to přesto, že voda z onoho místa odtéká na rakouskou stranu. Provincie Jižní Tyrolsko se proto domáhala vlastnických práv, ale souhlasila, že nechá Univerzitu Innsbruck dokončit vědecká vyšetření. Od roku 1998 je Ötzi vystaven v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu, hlavním městě Jižního Tyrolska.
Vědecké analýzy Tělo bylo intenzivně zkoumáno, měřeno, rentgenováno a datováno. Do nejmenšího detailu se zkoumaly jeho tkáně a obsah střev, stejně jako předměty nalezené spolu s tělem. V srpnu 2004 byla na hoře Punta San Matteo v Trentinu nalezena zmrzlá těla tří rakousko-uherských vojáků zabitých během bitvy o San Matteo (1918). Jedno tělo bylo odesláno do muzea v naději, že výzkum o tom, jaký vliv má prostředí na jeho zachování, by pomohl rozluštit Ötziho minulost.
Tělo alt=Foto ukazuje celou postavu Ötziho vytvořenou hmotovou rekonstrukcí. Horní část těla je nahá, nohy a intimní partie zakryté legínami a bederní rouškou. Obličej je hodně vrásčitý a opálený. Tělo je svalnaté|náhled|Rekonstrukce Ötziho vzhledu Ötzi žil v době mezi roky 3400 až 3100 př. n. l., přesněji mezi lety 3359 až 3105 př. n. l., s 66% pravděpodobností zemřel mezi lety 3239 až 3105 př. n. l. Podle současných odhadů byl Ötzi v době své smrti 159 až 165 cm vysoký (přesnou výšku nelze určit), vážil kolem 50 kg a bylo mu asi 45 let. V době nálezu vážilo tělo 13,75 kg. Velikost jeho nohy byla 38. Vzhledem k tomu, že jeho tělo bylo krátce po smrti zakryto ledem, bylo jen částečně rozloženo. Analýza pylu, prachových zrn a izotopového složení jeho zubní skloviny naznačuje, že své dětství strávil poblíž dnešní obce Feldthurns, severně od Bolzana, ale později se přestěhoval do údolí asi 50 kilometrů dál na sever.
Analýza Ötziho střevního obsahu ukázala dvě jídla, jedno z masa kozorožce a druhé z jelena a bylinkového chleba. Obě jedl s obilím, jakož i s kořínky a s ovocem. Zrno z obou jídel bylo z důkladně zpracovaných otrub z pšenice jednozrnky, dost možná konzumovaných ve formě chleba. V blízkosti těla, a tak možná pocházející z Ötziho vybavení, byly nalezeny plevy a zrna pšenice jednozrnky a ječmene a dále semena lnu a máku, stejně jako jádra trnek a různá semena plodů rostoucích ve volné přírodě. K prověření jídelníčku několika měsíců před smrtí byla provedena analýza jeho vlasů.
Pyl z prvního jídla ukázal, že ho Ötzi snědl v středohorském jehličnatém lese, další pyly indikují přítomnost pšenice a luštěnin, které mohly být domestikované druhy. Byla také objevena pylová zrna habrovce. Pyl se velmi dobře zachoval, buňky uvnitř zůstaly beze změny, což znamená, že v době Ötziho smrti byla čerstvá (několik hodin stará), což určuje dobu úmrtí na jaro. Pšenice jednozrnka se sklízí v pozdním létě a trnky na podzim; musely být uskladněny z předchozího roku.
Výpočetní tomografie v roce 2009 ukázala, že se žaludek posunul vzhůru k místu, kde by za normálních okolností byla dolní oblast plic. Analýza obsahu žaludku odhalila částečně strávené zbytky masa z kozorožce, které bylo potvrzeno analýzou DNA, což naznačuje, že měl jídlo méně než dvě hodiny před svou smrtí. Byla také nalezena pšeničná zrna. Výzkum z roku 2018 odhalil, že konzumované jídlo zřejmě nebylo čerstvé, nýbrž připravené dlouho před smrtí a vzaté s sebou jako zásoba na cestu.
V Ötziho vlasech byly nalezeny vysoké hodnoty mědi a arzénu. To, spolu s Ötziho měděnou čepelí sekery, která je z 99,7 % tvořena čistou mědí, vedlo vědce ke spekulacím, že Ötzi mohl být zapojený do procesu tavení mědi.
Zkoumáním proporce Ötziho holenní kosti, stehenní kosti a pánve americký profesor funkční anatomie z Univerzity Johnse Hopkinse Christopher Ruff určil, že Ötziho životní styl zahrnoval dlouhé pochůzky po kopcovitém terénu. Tento stupeň mobility není charakteristický pro jiné Evropany doby měděné. Ruff navrhl, že to může znamenat, že Ötzi byl horský pastevec.
Za použití moderní třírozměrné technologie byla pro Jihotyrolské archeologické muzeum v italském Bolzanu vytvořena rekonstrukce obličeje. Ukazuje Ötziho, který vypadá v 45 letech jako stařec, s hlubokýma hnědýma očima, vousy, svraštělým obličejem a propadlými tvářemi. Je vyobrazen tak, že vypadá unaveně a neupraveně.
Zdraví Ötzi měl ve střevech parazitickou hlístici druhu tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura). Během vyšetření výpočetní tomografií bylo zjištěno, že tři nebo čtyři z jeho pravých žeber byla popraskaná tím, jak ležel po smrti tváří dolů nebo když led rozdrtil jeho tělo. Jeden z jeho nehtů (ze dvou nalezených) má tři Beauovy linie ukazující, že byl v posledních šesti měsících (konkrétně 8, 13 a 16 týdnů) před svou smrtí třikrát nemocný. Poslední choroba, asi dva měsíce předtím než zemřel, trvala přibližně dva týdny. Bylo také zjištěno, že mu v důsledku přirozeného procesu mumifikace v ledu chybí pokožka, nejsvrchnější vrstva kůže. Ötziho zuby vykazují značné vnitřní poškození způsobené kazy. Tyto orálně patologické stavy mohou být vyvolané vysokým obsahem sacharidů v jeho stravě. Analýza DNA v únoru 2012 ukázala, že Ötzi měl intoleranci na laktózu, což podporuje teorii, že nesnášenlivost laktózy byla v té době ještě obvyklá, a to navzdory rostoucímu šíření zemědělství a mlékárenství. Navíc měl genetickou predispozici ke kardiovaskulární chorobě, jejímž prvním příznakem je arterioskleróza. Jde o důkaz toho, že kardiovaskulární nemoci nejsou čistě civilizační chorobou. Vědci z Centra pro evoluční medicínu z Curyšské univerzity prozkoumali v roce 2013 znovu jeho zuby a zjistili jejich celkové výrazné opotřebení a zároveň onemocnění paradontózou v pokročilém stádiu – některé zuby byly obnažené až téměř ke kořenům. Ötzi si zuby pravděpodobně nečistil, nicméně jeho abrazivní strava (tvrdé minerály v mletých zrnech) významně pomohla k samočištění zubů.
Kosterní detaily a tetování Ötzi měl celkem 61 tetování skládající se z 19 skupin černých čar tlustých od 1 do 3 mm a dlouhých 7 až 40 mm. Patří mezi ně skupiny paralelních čar vedoucí podél podélné osy těla a na obou stranách bederní páteře, jakož i značka ve tvaru kříže za pravým kolenem a na pravém kotníku, a paralelní čáry kolem levého zápěstí. Největší koncentrace značek se nachází na nohách, kde je dohromady 12 skupin čar. Mikroskopickým vyšetřením vzorků odebraných z tohoto tetování bylo zjištěno, že bylo vytvořeno z pigmentu vyrobeného z popelu z ohniště nebo ze sazí.
Radiologické vyšetření Ötziho kostí ukázalo „věkem nebo zátěží podmíněné degenerace“, které odpovídají tetovaným oblastem, včetně osteochondrózy (odumírání kostní tkáně v důsledku přerušení kostní výživy) a mírné spondylózy v oblasti bederní páteře (poškození ploténky a následný tlak na nervy a míchu) a opotřebení a odtrhávací degenerace v koleně a především v kotníkových kloubech. Spekulovalo se, že toto tetování může být spojené s léčbou úlevy od bolesti podobné akupresuře nebo akupunktuře. Pokud ano, je to nejméně 2000 let před dříve známým nejranějším použitím v Číně (asi 1000 let př. n. l.). Nedávný výzkum archeologických nálezů starověkého tetování potvrzuje, že Ötzi je nejstarší doposud objevená tetovaná lidská mumie.
Oblečení a obuv náhled|upright|Rekonstrukce Ötziho eneolitických šatů v Archeoparku v údolí Schnals (Jižní Tyrolsko)|alt=figurína stojícího muže oblečená do kožešinového oblečení Ötziho oblečení bylo důmyslně zpracované. Měl na sobě plášť vyrobený z tkané trávy a kabát, opasek, pár přiléhavých kalhot („indiánského“ legínového typu, tedy v podobě dvou oddělených nohavic), bederní roušku a boty, to vše z usní z různých kůží a kožešin. Také nosil čepici z medvědí kožešiny s koženým řemínkem. Kabát, opasek, přiléhavé kalhoty a bederní rouška byly vytvořeny ze svislých pruhů kůže a sešity šlachami. Jeho opasek měl pouzdro šité tak, že obsahovalo skrýš s užitečnými věcmi: škrabadlem, vrtákem, vločkou z pazourku, kostním šídlem a sušenými houbami.
Boty byly zateplené a široké, podle všeho určené pro chůzi přes sníh; byly zkonstruovány za použití medvědí kůže na podrážky, jelení kůže na horní části a síťoviny vyrobené z kůry stromu. Měkká tráva obtočila nohu v botě a fungovala jako moderní ponožka. Obuv ovšem nebyla vodotěsná, mohlo do ní zatékat štěrbinami v podrážkách, avšak pokud vnitřní trávová výstelka zvlhla, byla zřejmě jednoduše vyměněna. náhled|vlevo|Rekonstrukce Ötziho boty