náhled|260px|Matriční zápis o narození a křtu Emila Václava Pittermana (matrika N 1880–1887 Pardubice - Jesenčánky + Zelené Předměstí (SOA Zámrsk)) Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur (křtěný Emil Václav František) Pitterman (29. června 1885 Pardubice – 24. dubna 1936 Benešov) byl český dramatik, režisér, herec, komik, scenárista, spisovatel a malíř, přední osobnost českého divadla a vůbec kultury počátku 20. století a první republiky.

Longen malíř Emil Artur Pittermann byl synem notáře z Vlašimi.Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 189 Vystudoval gymnázium v Benešově, od roku 1904 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.

Longen kabaretiér a divadelník Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. V Revoluční scéně poprvé dramatizoval Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka s Karlem Nollem v hlavní roli, a Kischovu povídku Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kde ústřední roli hrála Longenova žena Xena.

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Přes Brno se vrátil do Prahy, kde v červnu 1925 založil spolu s režisérem Vladimírem Gamzou soubor Sečesteal („Spojené ensembly Českého studia E. A. Longena“), který se však dlouho při životě neudrželLadislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42.

Poté Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen filmař a spisovatel Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

O to významnější byly jeho náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let; vystupují zde skutečné osoby, a to některé pod upravenými jmény (např. sám Longen jako „Hauten“, Burian jako „Dolan“) a některé přímo bez úpravy (např. Hašek).

Osobní život V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu.

Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Zemřel 24. dubna 1936 na perforaci žaludečního vředu v benešovské nemocniciJiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 197, kam byl převezen z letního bytu z Vysoké Lhoty u Čerčan. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Biografické romány Král komiků

Herečka (o manželce Xeně Longenové)

Filmografie

Herecké role – němé filmy Rudi na křtinách, 1911 – Rudi Rudi na záletech, 1911 – záletník Rudi Rudi se žení, 1911 – Rudi Rudi sportsman,1911 – sportovec Rudi Otrávené světlo, 1921 – iluzionista Durk

– zvukové filmy Aféra plukovníka Redla, 1931 – Alfred Redl, plukovník rakouského generálního štábu Třetí rota, 1931 – praporčík Benda

Režie Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi sportsman, 1911 Miláček pluku, 1931 Skalní ševci, 1931

Scénáře Miláček pluku, 1931 Poslední bohém, 1931 Skalní ševci, 1931 Jsem děvče s čertem v těle, 1933 Matka Kráčmerka, 1934 Nezlobte dědečka, 1934 Pokušení paní Antonie, 1934 Zlatá Kateřina, 1934 Jedenácté přikázání, 1935 Jedna z milionu, 1935 První políbení, 1935 Studentská máma, 1935 Naše IX., 1936

Náměty k filmům Rudi na křtinách, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi na záletech, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi se žení, 1911 (s Antonínem Pechem) Rudi sportsman, 1911 C. a k. polní maršálek, 1930 – divadelní hra C. a k. polní maršálek, německá verze (Der Falsche Feldmarschall), 1930 – divadelní hra Aféra plukovníka Redla, 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla Aféra plukovníka Redla, německá verze (Der Fall des Generalstabs-Oberst Redl), 1931 – divadelní hra Vyzvědačská aféra obrsta generálního štábu Redla C. a k. polní maršálek, francouzská verze (Monsieur le Maréchal), 1931 – divadelní hra Miláček pluku, 1931 Poslední bohém, 1931 Skalní ševci, 1931 Anton Špelec, ostrostřelec, 1932 – divadelní hra Už mě vezou Pobočník Jeho Výsosti, 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe Pobočník Jeho Výsosti, německá verze (Der Adjutant seiner Hoheit), 1933 – divadelní hra Kasta pro sebe Hrdinný kapitán Korkorán, 1934 Nezlobte dědečka, 1934 – divadelní hra V tlamě velryby Pokušení paní Antonie, 1934 Jedna z milionu, 1935 Studentská máma, 1935

Malby

Odkazy

Reference

Literatura Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42 Jiří Červený: Červená sedma, Orbis, Praha, 1959, str. 7, 20, 42, 50, 51, 59, 79, 99, 103, 175, 184–6, 188–197, 201, 207, 209, 225, 229, 239, 249, 261 Český hraný film I., 1898 – 1930, NFA Praha 1995, Český hraný film II., 1930 – 1945, NFA Praha 1998, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 40, 47, 50–52, 96, 158–161, 171–2, 182, 268, 374, 520, 590, 591, 596–7, 603, 611–2, 642, 647–8 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 204–5, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, Jiří Tvrzník: Jaroslav Marvan vypravuje, vyd. Novinář, 1975, str. 38–9, 47–8, 53, 62, 69–76

Externí odkazy

Emil Longen – Když je v Pardubicích těsno – neplatný odkaz !

Emil Artur Longen poprvé na scénu přivedl Švejka i Lenina Pořad Českého rozhlasu Plus, citace z Longenova díla, kritické hodnocení jeho umělecké činnosti.

Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští kabaretiéři Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Narození v Pardubicích Kategorie:Narození v roce 1885 Kategorie:Narození 29. června Kategorie:Úmrtí v Benešově Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Úmrtí 24. dubna Kategorie:Muži Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově Kategorie:Čeští malíři 20. století