Čínská literatura má dějiny dlouhé přibližně čtyři tisíce let. Podle mytologie vynalezl písmo Fu-si, nejstarší historické záznamy, nápisy na věštebných kostech, sahají až do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Vynález papíru, tisku na dřevěných destičkách a později knihtisku podnítily rozšíření a rozmach žánrů.

Moderní čínská literatura vzniká na počátku dvacátého století, kdy spisovatelé odmítli tvořit v klasickém jazyce a nahradili ho hovorovým jazykem paj-chua. Nejvýznamnějším moderním spisovatelem je Lu Sün.

Čínská literatura měla silný vliv na literatury sousedních oblastí, zejména v Koreji, Japonsku a Vietnamu, ale i v Mongolsku či Tibetu. Filosofické spisy z Číny se těší celosvětovému publiku. Čínští literáti však i přijímali impulsy ze zahraničí, ať už přišly ve středověku po Hedvábné stezce, nebo v moderních dobách po moři. upright=1.5|náhled|Kaligrafie čínské básně

Přehled období a žánrů + Čínská literatura Rok Dynastie Psaný jazyk Hlavní autoři Poezie Próza Fikce Divadlo Ústní tradice 1570 př. n. l. Dynastie Šang Nápisy na kostech 1046 př. n. l. Dynastie Čou Klasická čínština Konfucius, Mencius, Lao-c’, Čuang-c’, Sun-c’, Čchu Jüan Mocius, Chan-fej-c’ 221 př. n. l. Dynastie Čchin, Dynastie Chan a Dynastie Sin Klasická čínština S’-ma Čchien, S’-ma Siang-žu, Ťia I, Cchao Cchao, Pan Ku jüe-fu 乐府 š’ 史, wen 文, fu 220 Období rozdělení Klasická čínština Cchao Pchi, Tchao Jüan-ming jüe-fu, ku-š’ 古诗 pchien-wen 骈文 povídka siao-suo 小说 pien-wen 变文 618 Dynastie Tchang Klasická čínština Li Po, Tu Fu, Chan Jü ťin-tchi-š’ 近体诗, cch’ 词 ku-wen 古文 čchuan-čchi 传奇 960 Dynastie Sung Klasická čínština Wang An-š’, Su Š’ cch’ 词 pi-ťi 笔记 pi-ťi siao-šuo 笔记小说 chua-pen 话本,pching-chua 评话 1279 Dynastie Jüan Klasická čínština Š’ Naj-an, Luo Kuan-čung čchü 曲 ca-ťü 杂剧 1368 Dynastie Ming Klasická čínština a Hovorová čínština Wu Čcheng-en, Feng Meng-lung pa-ku-wen 八股文 povídka siao-šuo 小说 čchuan-čchi 传奇, kchun-čchü 昆曲 1644 Dynastie Čching Klasická čínština a Hovorová čínština Pchu Sung-ling, Cchao Sue-čchin ťing-ťu 京剧,ti-fang-si 地方戏 tchan-cch’ 弹词, ta-ku 大鼓 1912 Čínská republika Hovorová čínština od roku 1919 Lu Sün, Mao Tun,Kuo Mo-žo, Lao Š’, Pa Ťin Nová poezie 新诗 san-wen 散文 novely, romány chua-ťü 话剧 siang-šeng 相声 1949 Čínská lidová republika Hovorová čínština Chao Žan, Kao Sing-ťien revoluční opera

Nejstarší literatura Nejstaršími písemnými záznamy jsou nápisy na věštebných kostech. Nejstarší z nich pochází ze 14. století př. n. l., jejich tvorba spadá do období dynastie Šang a počátku dynastie Čou. Z pozdějšího období se zachovaly nápisy na bronzu. V období dynastie Čou vzniklo i pět klasických knih konfuciánského kánonu (I-ťing, Š’-ťing, Šu-ťing, Li-ťi a Letopisy jar a podzimů). Významným zdrojem pro ranou literární tvorbu byla staročínská mytologie.

Dalším významným obdobím v rozvoji čínské literatury je doba po 6. století př. n. l., kdy se v souvislosti s rostoucím politickým bojem o moc rozvíjejí různá filosofická učení a teorie o společnosti, která řešila problém ideální vlády a otázku společenských vztahů mezi jednotlivci. Hodně myslitelů se v nich snažilo zachytit principy, kterými se řídí lidské jednání a využít je ve prospěch společnosti. V dílech filozofů se dále rozvíjel literární jazyk a byl vypracován živý a pružný styl diskusí, polemik, přirovnání a trefných formulací. V tomto období působili významní filozofové Konfucius, který napsal známé Hovory, Mocius a do 4. století př. n. l. bývá datováno dílo taoisty Lao-c’ Tao Te ťing. Jednotlivé filozofické názory se dále prohlubovaly a vyhraňovaly během 4. – 3. století př. n. l., kdy působili Mencius, Sün-c’, taoista Čuang-c’ a hlasatelé politického utilitarismu, tzv. legalisté, z nichž nejvýznamnější byl Chan Fej.

Vedle filozofické prózy existovala i historiografická próza, která je v raném období zastoupena díly Cuoův komentář, Promluvy ze států a Letopisy mistra Jena. V období válčících států vznikala díla o vojenství, mezi která se řadí Sun-c’, Letopisy pana Lü a Plány válčících států. Do této doby se datuje i sepsání mytologického zeměpisu Číny Šan-chaj-ťing (Kniha o horách a mořích) a fantastický cestopis Mu tchien-c’ čuan (Příběhy Mua, prince nebes).

Za dynastie Čou došlo také ke vzniku prvních poetických textů, nejvýznamnější je sbírka Písně z Čchu, připisovaná prvnímu čínskému básníkovi Čchü Jüanovi. Vyvinula se i první básnická forma, známá jako popisná báseň fu.

náhled|Historik S’-ma Čchien

Dynastie Chan Období sjednoceného impéria dynastie Chan svým způsobem uzavírá čínský starověk. Chanové zásadně změnili strukturu čínské společnosti zavedením centralizovaného státu spravovaného byrokratickým aparátem. Potlačení rovnosti aristokracie, zřízení státních zkoušek, ke kterým měl alespoň teoreticky přístup každý bez ohledu na sociální původ, kodifikace oficiálního psaného jazyka, úprava písma a množství dalších opatření hluboce ovlivnily rozvoj čínské literatury a kultury obecně.

V kulturním slova smyslu byla dynastie Čou tvůrčím obdobím velké klasické a filozofické literatury Číny, zatímco dynastie Chan, ačkoli také výrazně tvořivá, byla současně prvním obdobím, kdy byly spisy minulosti systematicky sbírány, vydávány a komentovány.S. N. Kramer (ed.): Mytologie starověku. Praha: Orbis, 1977, str. 315. V tomto období (asi 100 př. n. l.) vzniká první "univerzální" historie Číny, Zápisky historika od S’-ma Čchiena. Na jeho tvorbu navázal o 200 let později protikonfuciánsky zaměřený historik Pan Ku v díle Chan Šu. Kromě prozaických žánrů se rozvíjelo i politické a filosofické písemnictví, významnými filozofy byli Liou An, který napsal dílo Mistr z Chuaj-nanu, a Wang Čchung.

Vedlejším důsledkem sběratelské a editační činnosti je rozvoj textové kritiky a filologie. Vzniká slovník Šuo-wen ťie-c’, ve kterém se poprvé třídí a analyzují čínské znaky. Ve Velké předmluvě ke Knize písní jsou položeny základy čínské poetiky, je stanoven návod k tomu, jak číst a chápat poezii.

Obrovským vývinem prošla v období dynastie Chan poezie. Lyrická tradice započatá v Písních z Čchu se rozvíjela v žánru fu, ve kterém tvořili básníci S’-ma Siang-žu, Čuo Wen-ťun a Ťia I. Z básní v díle Kniha písní se vyvinula forma starých básně ku-š’. Lidovou tvorbou byly ovlivněny písně jüe-fu, kvůli kterým chanský císař Wu-ti založil Úřad pro hudbu, jehož úředníci sbírali písně ze všech oblastí říše a vydali je ve sbírce Devatenáct starých básní.

Období mezi dynastiemi Chan a Tchang Čtyři staletí mezi pádem dynastie Chan (220) a nastolením dynastie Tchang (618) jsou obdobím politické nestability a krvavých válek. Země byla rozdělena, na trůně se rychle střídaly dynastie, sever země ovládli na dlouhou dobu "barbaři" a dochází k přesunu těžiště kultury na jih. Tato doba, v politických dějinách zpravidla chápaná jako období úpadku, byla pro čínskou kulturu mimořádně plodná. Do země pronikaly vlivy středoasijské, šířil se buddhismus, došlo k novému rozkvětu taoismu. Projevují se nové žánry, vliv indické literatury přinesl výpravnost, nadsázku, barvitost. V tomto myšlenkovém prostředí působili skvělí básníci, ke kterým vzhlíželi s obdivem pozdější básníci: Cchao Č’, Žuan Ťi, Sie Tchiao či Tchao Jüan-ming, jehož životní osudy a tvorba se staly inspirací pro mnohé básníky pozdějších dob.

V této době vznikla zásadní a později nepřekonaná díla čínské literární kritiky a estetiky, zejména Wen-sin tiao-lung (Duch literatury vyřezávaný do draků) a Wen-fu (Popisná báseň o literatuře) z počátku 6. století. Zároveň byly vytvářeny antologie prózy a poezie, jejichž vliv sahá za hranice tohoto období (antologie Wen-süan).

Konstituuje se reflexivní lyrika, která mě charakter osobního vyznání. Dále vzniká přírodní lyrika a příležitostná báseň jako součást společenského styku.Lomová, O.: Poselství krajiny. Obraz přírody v díle tchangského básníka Wang Weje. Praha: DharmaGaia 1999, str. 22. Na dvorech jižanských dynastií a v aristokratických domech se pěstovala vytříbená kultura a vznikala zde tzv. palácová poezie, často s milostnou tematikou, která je spojována zejména se jménem básníka Šen Jüe.

S dvorským prostředím jižních dynastií je také spojován vznik paralelní prózy pchien-tchi-wen, umělého literárního útvaru, ve kterém byla výpověď podřízena komplikované formě.Lomová, O.: Čítanka tangské poezie. Praha: Karolinum, 1995, str. 10. V próze vzniká i žánr siao šuo, což v překladu doslova znamená malé vyprávění, jde o krátké fiktivní příběhy o setkáních s nadpřirozenými bytostmi či o skutcích slavných lidí.

vlevo|upright=0.7|náhled|Nejvýznamnější čínský básník Li Po

Dynastie Tchang Dynastie Tchang (618-907) představuje vrchol císařského období v Číně, proto není překvapující, že i literární tvorba za dynastie Tchang tvoří jednu nejvýznamnějších částí čínského literárního dědictví. Nejvýznamnějším žánrem v této době je poezie. V jednom kompendiu básní z tohoto období se vyskytuje více než 40 000 básní.Básní je přibližně 48 900, sbírka byla sepsána za dynastie Čching okolo roku 1705. Část sbírky je na Wikisource Reprezentativní výběr toho nejlepšího z poezie dynastie Tchang nabízí antologie básni pod názvem Tři sta básní dynastie Tchang.

Poezie Důvodem neobyčejné básnické tvorby v tomto období je obecný vzestup kultury, ke kterému došlo sjednocením říše pod jedním vládnoucím rodem a tím podmíněný stav klidu a míru. Mnoho císařů tohoto panovnického rodu, kteří se sami proslavili jako spisovatelé, byli velkými přáteli básníků a literátů, nejschopnější z nich zvali na svůj dvůr a velkolepě odměňovali. Úředníci museli prokázat nejen schopnosti odpovídající jejich úřadu, ale museli se věnovat i literatuře. Od doby císaře Kao-cunga (vládl v letech 649–683) bylo skládání básní předmětem státních císařských zkoušek. Císařské zkoušky kromě toho požadovaly, aby žadatelé ovládali kanonické texty (pět klasiků a čtyři knihy). Úřady byly přidělovány podle odbornosti, nikoli dědičnosti. V tomto období došlo k oživení styků se zeměmi na západ od Číny. Jedním z výsledků bylo zavedení cizí hudby do Číny, což ovlivnilo čínskou hudbu a metriku básní.

Píší se zejména básně v novém stylu ťin-ťi-š’, ale hojně se vyskytují i formy, které vznikly v předešlých obdobích. Třemi vrcholnými básníky jsou Wang Wej, Tu Fu a Li Po, který je navíc označován za nejlepšího čínského básníka vůbec. Dalšími významnými básníky byli Kao Š’, Cchen Šeng, Chan Jü a Po Ťü-i.

Od poloviny osmého století se začíná turbulentní období s mnoha válkami. To však neovlivnilo tvorbu, naopak do v literatuře přibyly politické a sociální motivy, války, utrpení lidu. Jiným důsledkem tohoto vývoje je odvrácení se mnoha autorů od společnosti a poustevnický život.

Próza Vyvíjí se však i próza. Vzniká žánr zvaný tchangská novela, což jsou příběhy s fantastickými náměty. Od sedmého století, kdy vzniká propast mezi hovorovým a psaným jazykem, se začíná šířit literatura založená na hovorovém jazyce paj-chua (který se liší od klasického). Tento typ literatury vzniká nezávisle na vysoké literatuře v buddhistickém prostředí. Zpočátku se jednalo o veřejné vyprávění dobrých příběhů – příkladů, výklad podstaty víry a zároveň populárně pojaté příběhy, vše s cílem prosadit buddhismus. Primárně náboženské texty se sekularizovaly a později byly sepsány. Literatura psaná v paj-chua byla omezena na nižší vrstvy a s vysokou literaturou nekomunikovala.Průšek, J.: Chinese history and literature. Praha: Academia, 1970. Str. 415 – 418.

V 9. století dochází k určitému obratu ve vztahu k buddhismu, který zpočátku podporovali i tchangští císaři. Jedním z prvních příznaků je vystoupení básníka a myslitele Chan Jü, který hlásá obnovu konfucianismu a v jazyce návrat k prostému stylu doby Chan. Na jeho výzvy, obsažené v Memorandu o Buddhově kosti, navazuje hnutí na starý styl, ku-wen.

upright=0.7|náhled|Básník Su Š' z dynastie Sung

Dynastie Sung