Pražský manifest () byl programový dokument vyhlášený na ustavujícím zasedání Výboru pro osvobození národů Ruska (KONR, Komitét osvobození národů Ruska) konaném 14. listopadu 1944 v Praze. Ideový základ dokumentu tvořily předrevoluční ruské politické tradice, myšlenky obou revolucí z roku 1917 (únorová i říjnová), některé prvky socialismu a nestalinského komunismu.
Příprava a historie Jako první krok k ustavení Vlasovova hnutí byl dopis německému velení z 3. srpna 1942, který podepsal spolu s Bojarským. Dokument obsahoval návrh na vytvoření jednotného centra pro formování armády z ruských válečných zajatců z řad Rudé armády. Pražský manifest byl také inspirován Smolenským provoláním z 27. prosince 1942.
Po atentátu na Hitlera přešlo řízení ruského osvobozeneckého hnutí pod SS. Dne 16. září 1944 se Vlasov setkal s Reichsführerem SS Heinrichem Himmlerem, kdy bylo dojednáno vytvoření protibolševického centra oficiálně uznaného Německem a jeho ozbrojenými silami. Dokument připravovali Malyškin, Truchin, Zakutnij a Zajcev. Himmler chtěl Manifest doplnit o body boje proti USA a Velké Británii. Tyto byly přijaty. Další požadovaný bod, boj proti Židům, byl odmítnut. Původní datum vyhlášení bylo plánováno na výročí říjnové revoluce 7. listopadu 1944, ale nakonec byl stanoven 14. listopad 1944. Ohledně místa konání byla vedena debata, zda by manifest neměl být vyhlášen v Dabendorfu. Ale z hlediska politické symboliky nebylo vhodné vyhlašovat osvobození ze zajateckého tábora. Vlasov osobně navrhl Prahu, protože chtěl, aby se akce konala na slovanské půdě. Dne 12. listopadu 1944 bylo v Dabendorfu dokončeno znění manifestu. Výzvu k bílé emigraci Vlasov přislíbil zpracovat později. Organizaci vyhlášení manifestu v Praze převzala SS.
Výsledné znění manifestu Jako hlavní cíle Výboru Pražský manifest stanovil: svržení stalinské tyranie, osvobození národů Ruska od bolševického systému a navrácení práv, která si národy Ruska vybojovaly v lidové revoluci roku 1917, přerušení války a uzavření čestného míru s Německem, vznik nové svobodné národní státnosti bez bolševiků a vykořisťovatelů.
Manifest vyhlásil následujících 14 zásad (tučně jsou označeny shody se Smolenským provoláním):
Signatáři Manifest byl vyhlášen 14. listopadu 1944 na zasedání KONR, konaném ve Španělském sále Pražského hradu. Pod Pražským manifestem jsou podepsáni:
Předseda Komitétu pro osvobození národů Ruska generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov Členové Komitétu: generálporučík F. Abramov, sociální aktivista G. Aleksejev, profesor S. Andrejev, profesor G. Anufrijev, generálporučík E. Balabin, sociální aktivista Šamba Balinov, profesor F. Bogatirčuk, umělec S. Volchovskij, plukovník B. Bojarský, dělník K. Gordijenko, podplukovník A. Džapanov, generálporučík G. Žilenkov, generálmajor D. Zakutnij, kapitán D. Zyzablitskij, sociální aktivista Ju. Žerebkov, plukovník Buňačenko, plukovník M. Meandrov, A. Zajcev, profesor A. Karpinskij, profesor N. Kovalev, novinář A. Lisovskij, generálmajor V. F. Malyškin, praporčík I. Mamedov, profesor I. Moskvitinov, spisovatel Y. Muzičenko, dělník N. Podlzanik, profesor S. Rudněv, podporučík G. Saakyjan, E. Tenzorov, generálmajor F. Truchin, profesor A. Cagol, rolník H. Cimbal, kapitán I. Čanuch, Dr. Ibrahim Čulik, sociální aktivista F. Shlippe, F. Januševský Kandidáti Komitétu: poručík V. Dubovex, dělník V. Jegorov, novinář A. Kazancev, inženýr P. Kumin, sociální aktivista L. Levický, dělník Ju. Rodnij, inženýr P. Semenov, profesor L. Smirnov, profesor V. Stalmakov, profesor V. Tatarinov, major I. Telnikov, vojín A. Šeglov Úryvky z projevu generála Vlasova na vyhlášení Manifestu:
Význam Vydání manifestu v Praze bylo oficiálním uznáním KONR jako politické síly a spojence Třetí říše. To znamenalo silný impuls pro rozvoj ozbrojených sil Výboru – Ruské osvobozenecké armády, která byla dosud v této formě pouze na papíře. Byla vytvořena 1. divize ROA pod vedením Buňačenka, 2. divize ROA pod vedením Zvěreva a byla připravována 3. divize ROA pod vedením Bojarského. Velké ruské formace, které již existovaly v rámci Wehrmachtu a Zbraní SS, změnily svůj politický status. Dále se připojil Ruský ochranný sbor, 15. kozácký jezdecký sbor s velitelem Kononovem a formálně také Kozácký stan. P. N. Krasnov připojení kozáků k Vlasovovi odmítal a obvinil Vlasova, že chce Rusko dát do moci Židů. K Vlasovovi se také odmítla přidat 1. ruská národní armáda pod velením Smyslovského.
Vlasov byl Hitlerem potvrzen jako vrchní velitel vojsk Výboru. Německo poskytlo KONR půjčku na výzbroj, což lze považovat za jeho uznání jako vlády státu. Při přehlídce vojsk 10. února 1945 v Münsingenu byla vztyčena vedle říšské také ruská bílo-modro-červená vlajka.
Pražský manifest vyvolal velký ohlas mezi bývalými sovětskými občany, kteří byli na území kontrolovaném Třetí říší. Mnoho lidí žádalo o propuštění z táborů, přijetí do osvobozenecké armády a stěžovalo si na nelidské zacházení ze strany německých úřadů.
Císařské Japonsko ústy svého velvyslance Hiroši Ošimiho vyjádřilo nespokojenost s povolením činnosti KONR, neboť se snažilo držet se SSSR neutrální vztah a nemělo zájem na výměně stalinského režimu.
Dne 18. listopadu 1944 po vyhlášení Pražského manifestu vzniklo Shromáždění národů zotročených Ruskem, které zahrnovalo představitele národů žijících na území SSSR. Jednalo se o Kavkazany, národnosti Krymu, Turkestánu, Ukrajiny, Běloruska a další. K tomu se Vlasov vyjádřil v rozhovoru pro německé noviny Völkischer Beobachter následně:
Pražský manifest měl vlasovskému hnutí sloužit jako základ pro jednání se západními spojenci s ohledem na nevyhnutelnou porážku Německa. Dne 19. dubna 1945 bylo rozhodnuto o navázání kontaktu s americkým velením. Američané zástupce KONR nepřijali a v některých případech je internovali v souladu se závěry Jaltské konference.
V prvních poválečných letech se Antikomunistické centrum pro osvobozenecké hnutí národů Ruska snažilo sjednotit emigraci „druhé vlny“. Deklarace jím přijatá z 22. srpna 1948 prohlašovala organizaci za nadstranické politické centrum osvobozeneckého hnutí, které zakládá veškerou svou činnost na 14 bodech Manifestu z roku 1944. Organizace se považovala za ideového dědice vlasovského období osvobozeneckého hnutí a přímého nástupce KONR. Jeho význam byl však minimální.
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Pražský manifest
Kategorie:Politické dějiny druhé světové války Kategorie:Dějiny Ruska během druhé světové války Kategorie:Dějiny Sovětského svazu (1940–1953) Kategorie:Manifesty Kategorie:Vzniklo 1944 Kategorie:Pojmenováno po Praze Kategorie:Politika v Praze Kategorie:Dějiny Prahy 20. století Kategorie:České dějiny během druhé světové války Kategorie:Česko v roce 1944 Kategorie:Sovětský svaz v roce 1944