Římskokatolická farnost Čeladná

Římskokatolická farnost Čeladná je farnost římskokatolické církve v děkanátu Místek ostravsko-opavské diecéze. Farním kostelem je kostel svatého Jana Nepomuckého v Čeladné.

Historie farnosti Před rokem 1789 patřila farnost Čeladná do farnosti Frýdlant n/O. Původní kostel byl dřevěný, přivezený z Rychaltic a stál na poli zvaném „kostelní“ (dnes naproti památníku Josefa Kaluse na prostřední Čeladné). Byl postaven dle dochovaného historického materiálu 15. ledna 1729 a zasvěcen sv. Filipovi a Jakubovi, který už není. Bezprostředním impulzem k výstavbě nového kostela na Čeladné bylo císařské nařízení osvícenského panovníka Josefa II. ze září roku 1782. Na jeho základě měly vzniknout nové kostely s vlastní duchovní správou všude tam, „/.../ kde domy jedné farnosti jsou od sebe vzdáleny více než jednu hodinu cesty“.S vyměřováním stavby se začalo na začátku roku 1786, dokončena byla na jaře roku 1789. Arcibiskupský konzistoř v Olomouci dne 23. dubna 1789 dává vědomi důstojnému pánu P. Ignáci Uhlářovi, místeckému děkanovi, aby s církevním schválením převzal a požehnal kostel, hřbitov a kříž v Čeladné. Obřad svěcení se měl konat v neděli po oktávu svatého Jana Křtitele. Slavnostní svěcení kostela se konalo v neděli 5. července 1789. Hlavním světitelem byl místecký děkan P. Ignác Uhlář. Mobiliář kostela byl získán většinou z vybavení kostela sv. Jana Křtitele při bývalém františkánském klášteře v Kroměříži.V létech 1915 byly zvony a píšťaly od varhan zrekvírovány pro válečné účely. V roce 1924 pro kostel jsou zakoupeny zvony a také píšťaly k varhanám. V období 2. světové války, v roce 1942 byly opět zrekvírovány tři zvony pro válečné účely. Z neznámých důvodů nacisté nechali čtvrtý nejmenší zvon sv. Josefa, tzv. umíráček. 11. srpna 1948 se konala primice P. Josefa Práška. Roku 1974 byl interiér přizpůsoben dle směrnic II. Vatikánského koncilu Při vstupu do areálu hřbitova na presbyteriu chrámu je umístěna pamětní deska upomínající na padlé občany Čeladné v 1. a ve 2. světové válce. Při presbyteriu kostela, je umístěn litinový kříž z roku 1834, darovaný arcibiskupském hrabětem Chotkem. Je dokladem vynikající umělecké práce frýdlantských železáren. Na hřbitově je také hrob poručíka Jána Ušiaka, velitele 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky.SOkA ve Frýdku-Místku, AO Čeladná, inv. č. 35, Monografie obce.

Čeladenské varhany (Jiří Krátký, organolog) Kostel v Čeladné byl postaven Náboženským fondem a měl zájem brzy získat varhany. V oné době nastala velká poptávka po vnitřním vybavení ze zrušených kaplí a klášterů. I čeladenský chrám měl obdržet kazatelnu z kaple Povýšení sv. Kříže ve Štramberku a varhany pak z kroměřížského františkánského kostela.ZA v Opavě, pobočka Olomouc, ACO, G 1, kart. 4554. Pokud se jednalo o ty samé varhany, pak zájem o tento nástroj z Kroměříže projevilo hned několik kostelů – Halenkovice, Loučka, Rataje, Rymice, Šubířov, Kurovice. Varhany pak  měly připadnout chrámu ve Všemině.SOkA ve Frýdku-Místku, FÚ Čeladná, inv. č. 3, kostelní účty 1871 – 1951. Podle Jiřího Sehnala měl všeminský kostel obdržet nástroj z Kroměříže již v roce 1788, zatímco přípis o přidělení do čeladenského kostela pochází až z následujícího roku; krom toho je nástroj označován jako varhany, zatímco v inventáři z roku 1806 se mluví o positivu, který byl pořízen do kostela Náboženským fondem.Kolařík, František (1867 – 1927) ředitel kůru, hudební skladatel, folklorista. Choralista v starobrněnském klášteře, žák brněnské varhanické školy, od roku 1886 místecký varhaník. Na toulkách za lašskou písní doprovázel často svého učitele Leoše Janáčka. Viz Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, sešit 3 (vědecký redaktor Milan Myška), Opava – Ostrava 1995, s. 67. Terminologie mezi positivem a varhanami však v uvedeném období silně kolísala. Nejstarší osudy varhan v Čeladné jsou tedy značně mlhavé. I z dalších desetiletí 19. století toho příliš mnoho nevíme – fond FÚ Čeladná je dosti torzovitý. Jen je známo, že nástroj byl v roce 1839 vylepšen.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 444. Tyto varhany, umístěné v čeladenském kostele na konci 18. století, nebyly do konce 19. století nejspíš vyměněny. Nasvědčovalo by tomu dobrozdání o varhanách od novojičínského Karla Neussera z 15. února 1881.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 476. Zde se uvádí, že nástroj je starý přes 100 let, dřevěné píšťaly jsou zcela „sežrány“ od červotoče, cínové jsou tak tenké, že i při nejlehčím dotyku se promáčknou, výřezy a konce píšťal jsou zhotoveny zcela nezkušenou rukou, vzdušnice je proděravělá, ventily v ní tak zkroucené, že je musí tisknout ne jedno, ale hned dvě až tři péra, píšťalnice nelícují s vodícími lištamiZA v Opavě, pobočka Olomouc, ACO, G 1, kart. 4774, fol. 107., traktura je vychozená a mnohokrát poopravovaná, klávesy prohmatané, kanály kvůli červotoči zcela polepené papírem a kůží, měchy roztrženy, skříň červivá, nepevná a malá, vůbec celý stroj má příliš malé rozměry, v positivu je zastoupen pouze jeden osmistopý rejstřík, z nástroje se line tedy pouze vřískot a kromě toho je velká oktáva lomená či krátká.Varhany s kombinovanými rejstříky užívají pro dva rejstříky různé stopové výše jednou rozšířenou řadu píšťal. Tím se něco ušetří na materiálu, uvedený systém má však velké nedostatky – nedovoluje uměleckou intonaci každého rejstříku, velmi časté jsou problémy s laděním píšťal, které přináležejí dvěma registrům. Končí tím, že větší oprava by byla zbytečná a nevyplatila by se. V roce 1894 však místní učitel Krčmář uvádí, že pedály jsou docela špatné a měch se rok co rok látati musí.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 494. Je tedy možné, že positiv měl i nějaký pedálový rejstřík. Dostavba mezi léty 1881 – 1895 je dosti nepravděpodobná, jednak je již dochována kniha kostelních účtů, jednak z důvodu konečného vyznění Neusserova dobrozdání. Tomu bylo mj. zaplaceno 10 zl. za cestu k ohlédnutí varhan, dále pak byla stejná částka vyplacena neznámému varhanáři za drobné opravy a ladění v roce 1881,SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 501, kdy Rieger 24. 11. 1896 potvrzuje, že varhany již stojí v kostele. asi i jím byl Karl Neusser.

Z 10. června 1894 pak pochází návrh od stavebního adjunkta Josefa Čermáka na stavbu nových varhan. Podrobně rozepisuje náklady na jednotlivé díly, přičemž požaduje kancelové vzdušnice (myšleny zřejmě vzdušnice s rejstříkovými kancelami), zdvihací (Hebel) ventily (kuželky), spodní klávesy zamýšlel nejdřív obložit celuloidem, pak bylo obložení změněno na kost, vrchní půltóny zůstaly z ebenu. Uvádí i dispozici a nákres skříně. Požadovaná dispozice: Principal 8', Gedeckt 8', Gamba 8', Salicional 8', Octav 4', Mixtur 2', jako progresso; v pedálu pak Subbass 16' a Cellobass 8'. Podle jeho propočtů měl nástroj stát 1417 zlatých, jako rozsah klaviatur uvádí 51 tónů v manuálu a 24 v pedálu.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 554 – 555 (dopis na místodržitelství z 3. 8. 1896) a fol. 560 – 561 (dopis z 1. 8. 1896 na okresní hejtmanství). Na základě těchto požadavků pak měly rozličné varhanářské firmy předložit své oferty. Úřední otevření nabídek se konalo 31. července 1896, přičemž Karl Neusser nástroj  mínil zhotovit za 1346 zl., Franz Čapek z Kremže na Dunaji za 1269, Jan Tuček z Kutné Hory za konečně Rieger za 1120 zlatých.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 559. Většina firem má rejstříkovou dispozici stejnou, jen Mixturu usazují na 2 2/3'. Rozsah pedálu čítá C – d1, manuálu C – f 3, pouze Čapek z Kremže uvádí rozsah nižší: man. C – d3, pedál C – h0, což souhlasí s původními Čermákovými požadavky.

Velmi udivující je cena, kterou nabídla krnovská továrna bratří Riegrů. Firma Gebrüder Rieger, jako tehdy největší varhanářský závod na našem území, který vyráběl i z evropského měřítka technicky velmi zdařilé varhany, rozhodně nepatřila mezi nejlevnější, ba právě naopak. Tedy ke snížení ceny musela mít své důvody. Ty velmi zajímavě osvětlují trochu pomlouvačné dopisy Karla Neussera, jež zaslal na místodržitelství a na okresní úřad v Místku.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 534 – 535. Uvádí, že Tuček a Čapek jsou známi svou nekvalitní prací, že sice stanovili nižší cenu než on, ale on myslí na své pracovníky a platí jim daleko více než dotyční. V případě Riegra však nemohl použít jako důvod kvalitu, neboť si byl vědom, že Rieger je po technické stránce kvalitnější než on. Uvádí tedy, že Rieger tam, kde natrefí na Neussera, sníží svou cenu o 40 – 45%, aby tak zničil konkurenci skrz větší sílu svého kapitálu, že Rieger by podle svých běžných cen a katalogů musel tytéž varhany zhotovit za 1650 zl. Dále Karl Neusser zmiňuje, že jako jediný z uvedených varhanářů bydlí v okrese, zde také platí daně, je nejvíce vytíženou moravskou firmou a tak prosí o zadání práce. Toto snažení však bylo marné; zakázku obdržela samozřejmě krnovská firma.

Riegrové nabídli za cenu 1120 zlatých dvě varianty rejstříkové dispozice. První z nich však používá systému kombinovaných rejstříků.SOkA, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 517. Dispozice pak měla být Principal 8', Gedeckt 8', Gamba 8', Salicional 8', Octava 4' (komb.), Dolce 4' (komb), Mixtur 3x2 2/3'. Pedál: Subbass 16', Cello 8'.die Windstöcke passen nicht auf die Dämme, so die Schleifen deshalb durchstehen der Nebentöne. Tamtéž. Tato typicky romantická dispozice sice nebyla použita v Čeladné, ale je ji možno nalézt třeba v chorálním nástroji ostravské katedrály (Rieger, opus č. 905 z r. 1901). Varhany do čeladenského kostela byly postaveny dle následujícího návrhu na podzim r. 1896....mithin blos ein Geschrei macht, yudem die tiefe Octave gebrochen ist. Bylo však obvyklé, že pojmu lomená oktáva se mnohdy užívalo pro oktávu krátkou.

Zajímavé je, že ač v písemnostech úřední povahy jsou názvy rejstříků psány německým jazykem (Gedeckt), na hracím stole jsou originální porcelánové štítky popsány česky (Kryt 8´, spojka – Pedal).

Původní varhany zcela zanikly. Farář v roce 1897 odpovídá okresnímu hejtmanství, že cínové píšťaly byly nabídnuty zástupci fy Rieger ke koupi, ten však s úsměvem odvětil, že staré píšťaly nechce ani zadarmo, neboť nestojí za dovoz z Čeladné do Krnova. Pak tedy bylo jednáno s klempířem Františkem Bednaříkem z Frýdlantu, který se po opětovné nabídce konečně uvolil odebrat staré píšťaly, v nichž je prý víc olova než cínu, a platil za kilo 40 krejcarů. Celkem odebral.SOkA ve Frýdku-Místku, OÚ Místek, inv. č. 891, kart. 1097, fol. 519. Řádná kolaudace se konala v roce 1897. Arcidiecézní kolaudátor Josef Nešvera si účtoval za cestovné 6 zl. 45 kr. a odměnu 6 zlatých.SOkA ve Frýdku-Místku, FÚ Čeladná, inv. č. 3, k.k.ú. 1871 – 1951.

V roce 1899 pak Rieger žádá, aby mu byla vyplacena zadržovaná kauce (2 x 200 K), zavázal se totiž dva roky po postavení varhan nástroj znovu přeladit. V důsledku toho se konala dodatečná kolaudace, kterou vedl František Kolařík, hudební skladatel a místecký varhaník.Hobl, Aleš – Stodůlka, Zbyšek: Inventář archiválií FÚ Čeladná. Uloženo v SOkA ve Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2000, s. 2. V kolaudačním protokolu je uvedena věta místeckého regenschoriho, která platí do jisté míry dodnes "varhany v stavu dobrém se nalézají a jest odůvodněná naděje, že i v budoucnosti dobře sloužiti budou".ZA v Opavě, pobočka Olomouc, ÚŘAS, sign. E 34/5 – 4, kart. 1255; dopis z 13. března 1789, kde je psáno, že kazatelnu již obdržel a varhany jsou chrámu přiděleny. V tomto jsou jeho slova téměř prorocká, neboť po 110 letech je nástroj i přes napadení červotočem funkční.