Závodní lezení (užívaná synonyma: sportovní lezení, soutěžní lezení) jsou závody ve sportovním lezení, což je forma volného lezení. Od roku 2020 se sportovní lezení objeví na letních olympijských hrách a od roku 2018 na letních olympijských hrách mládeže. Se závodním lezením se v masovém měřítku začalo v 60. letech 20. století. V Sovětském svazu se již v roce 1960 pořádaly závody v lezení, při nichž se hodnotil čas. První závody v lezení na obtížnost s mezinárodní účastí probíhaly na skalách hlavně ve Francii a Itálii.

Světový pohár ve sportovním lezení je pořádán každoročně od roku 1989. Lezecké cesty bývaly vytyčené postupovým jištěním nebo ohraničené páskou, pro závody byly do skály navrtávány nové dosud nelezené cesty, někdy byly také upraveny nebo vysekány nové chyty. Postupně s ohledem na množství lidí, ochranu přírody, stabilní počasí a stále se zvyšující výkonnost lezců se závody přesunuly na umělé stěny. Historie tohoto sportu na území Česka není dosud komplexně zmapována, výsledky lze najít ve starších časopisech (především Montana), s vývojem Internetu pak na stránkách Lezec.cz (první On-line zpravodajství ve světě vůbec – přes mobilní telefonáty s reprezentantem a mistrem světa Tomášem Mrázkem), postupně pak také na stránkách Českého horolezeckého svazu. Videa je možno zhlédnout na stránkách IFSC.TV či na kanálu IFSCchanel na YouTube.

U rychlosti se v posledních letech závodí na tzv. standardní (certifikované) 15metrové (případně i 10metrové) trati. Na této stěně se započítává světový rekord, který v roce 2014 u mužů činil 5,60 sekund, držitelem je Danijil Boldyrev z Ukrajiny. Z žen je držitelkou Julija Kaplinová z Ruska s časem 7,70 sekundy z roku 2015. Některé menší závody probíhají venku (zejména bouldering) až po ty největší i s mezinárodní účastí. V Česku mezi ně patří Petrohradské padání a Mejcup, ve světě je to například Melloblocco v Itálii. Na první světové závody jezdilo i mnoho slavných horolezců. Mezi ně patřil Stefan Glowacz nebo Lynn Hill, postupně však se sportovním lezením přestali a dále se věnovali lezení ve skalách nebo horách.

Postupně (po závodech Sportroccia, 1985–1989) se začalo pořádat také mistrovství světa ve sportovním lezení (od roku 1991) a mistrovství Evropy (od roku 1992), které se střídají zpravidla po dvou letech. Mistrovství Asie je pořádáno každoročně od roku 1993. Mezi další nejvýznamnější závody patří závody třídy Masters jako Arco Rock Master a Mellobloco, kam jsou zváni aktuálně nejlepší lezci. Obdobný systém od národních závodů po mistrovství světa funguje také u závodů juniorů a mládeže (viz Evropský pohár juniorů ve sportovním lezení), nebo u vysokoškolských studentů (viz Akademické mistrovství Evropy ve sportovním lezení).

Mezi nejúspěšnější české závodníky patří Milan Benian, Tomáš MrázekProfil Tomáše Mrázka na stránkách IFSC (obtížnost), Adam OndraProfil Adama Ondry na stránkách IFSC (obtížnost a bouldering), Libor Hroza,Profil Libora Hrozy na stránkách IFSC Jan Kříž (rychlost), Jitka Mázlová, Lucie Hrozová,Potlach na baru s Lucií Hrozovou a další články o Lucii Jiří PelikánIWC Busteni, výsledky českých závodníků v ledolezení a jiné články (ledolezení), Martin StráníkProfil Martina Stráníka na stránkách IFSC (bouldering), Věra Kotasová-KostruhováProfil Věry Kotasové-Kostruhové na stránkách IFSC (zejména bouldering) a Silvie RajfováProfil Silvie Rajfové na stránkách IFSC (bouldering).

Disciplíny v závodním lezení Obtížnost (O) / Lead (L) – nejstarší disciplína světového poháru

Rychlost (R) / Speed (S) – divácky atraktivní atletická disciplína

Bouldering (B) – nejmladší silově technická disciplína

Duel – exhibiční paralelní lezení dvou závodníků na čas

Kombinace – součet bodů za umístění v několika disciplínách

High Jump – novinka, skok do chytů, má nejblíže k boulderingu

Ledolezení (zimní disciplíny) obtížnost a rychlost – této disciplíně se více věnuje také stránka Drytooling

Systém národních a světových závodů V České republice závody probíhají na umělých lezeckých stěnách i v přírodě. Na umělých stěnách organizuje komise soutěžního lezení Českého horolezeckého svazu každoročně Český pohár a MČR (obtížnost, rychlost, bouldering, ledolezení (obtížnost a rychlost)) zpravidla ve všech disciplínách. Na tyto závody navazuje Světový pohár, Mistrovství světa a Mistrovství Evropy. Pro přípravu mladých talentů organizuje komise soutěžního lezení ČHS, Český pohár mládeže a Mistrovství České republiky mládeže (obtížnost a rychlost), pro začínající lezce pak pohár U14 (obtížnost), v dřívějších letech nazývaný Tendon cup a předtím Lanex cup. Na tyto závody pak ve světě navazuje Evropský pohár juniorů, MS juniorů a ME juniorů. Děti a mládež závodí pouze na obtížnost a rychlost s ohledem na dospívání a zdraví, v boulderingu méně často. Ledolezení (lezení s cepíny) na obtížnost či rychlost je zatím disciplínou dospělých.

Sportovní lezení bylo v roce 2017 již počtvrté také na Světových hrách a od roku 2013 je mezi kandidáty na nový olympijský sport na LOH 2020 v Tokiu.Olympijský sen 2020 Obdobně ledolezení bylo zařazeno jako ukázkový sport na programu ZOH 2014 v Soči a ZOHM 2016 v Lillehammeru, pravděpodobně se objeví jako nový zimní olympijský sport na ZOH 2022 v Pekingu.

IFSC (sportovní lezení: lezení na obtížnost, lezení rychlost a bouldering), UIAA (ledolezení) a Český horolezecký svaz (tuzemské závody), také sestavují závodní kalendář a průběžný světový i český žebříček v uvedených disciplínách – tzv. ranking, kam se mimo závody SP nebo ČP započítávají někdy také další významné závody jako Mistrovství světa.Světový závodní ranking

Pravidla závodů Pravidla závodů se liší dle kategorií závodů a dle světových či národních disciplín. Mezi nejdůležitější pojmy patří, nominace závodníků pro světové závody a závody Masters (dosažené výsledky, postupový klíč a maximální počet závodníků z jednotlivých zemí nebo kontinentů). Bodování a počítání Rankingu (týká se také národních závodů). V průběhu závodu pak izolace závodníků před startem a styl lezení během jednotlivých závodních kol (obtížnost i bouldering lze lézt systémem OS, flash, nebo s možností nacvičování cest), startovní a postupový klíč v daném závodě a disciplíně (počet semifinalistů a finalistů se liší v obtížnosti nebo boulderingu a u mužů či žen, nebo v závislosti na počtu účastníků; probíhá-li kvalifikace ve skupinách, postupuje část nejlepších z každé skupiny; rychlost se po kvalifikaci leze systémem vyřazovacího pavouka); vedlejší kritéria pro určení vítězů (čas, nebo výsledky z minulých kol); podmínky ukončení pokusu v cestě (necvaknutí postupového jištění, lezení mimo vyznačenou zónu, nepovolená pozice, předčasný start, atd.); maximální časový limit na danou cestu v obtížnosti (6 minut v kvalifikaci a 8 minut v semifinále a finále). U obtížnosti se počítá nejvyšší dosažený (kontrolovaně držený) chyt. Chyty jsou od země vzestupně očíslovány, při pohybu z chytu se přidává znaménko plus. Poslednímu (bodovanému či nejvíce bodovanému) chytu se říká Top, cesta ale končí zapnutím posledního postupového jištění (expresky). U rychlosti se měří čas od startu po dosažení Topu (tlačítka). Startuje se z nášlapů, které hlídají předčasný start. U boulderingu se hodnotí počet topů a pokusů na Top a počet zón a pokusů na Zónu (Bonus), Zóna je označená první část cesty (boulderu) u některých (menších) závodů jsou Topy a Zóny obodovány, nebo jsou bodovány všechny chyty se zvýhodněním za Top.Mezinárodní pravidla závodů

Závodní trenéři v Česku Mezi první oficiální trenéry patřila např. Helena Lipenská, která měla zkušenosti z mezinárodních závodů a spolupracovala také se svým tehdejším partnerem Tomášem Mrázkem, později založila vlastní trenérskou školu v Brně. Výborných trenérských úspěchů dosáhl také Libor Hroza st. – otec dvou našich vynikajících světových závodních lezců a medailistů Libora Hrozy ml. a Lucie Hrozové. Z domácích lezců patří mezi další osobnosti českého tréninku také Rudo Tefelner, autor dvou dílů publikace Trénink sportovního lezce, nebo Jan Kareš, několikanásobný světový rekordman ve shybech a majitel fitstudia v centru Prahy. V zahraničí se prosadil český Mistr Evropy a Vicemistr světa v lezení na obtížnost z roku 2013 Libor Hroza, který trénuje kanadskou reprezentaci a závodníky v USA. Český horolezecký svaz má systém školení trenérů a systém trenérských licencí akreditovaných MŠMT, od roku 2015 jsou v ČR evidováni 3 trenéři sportovního lezení licence A (Eliška Karešová, Helena Lipenská a Tomáš Binter st.) a 10 trenérů sportovního lezení licence B.

Stavěči cest Viz samostatný článek Stavěč cest.

Výsledky mezinárodních závodů

Olympijské hry viz článek sportovní lezení na letních olympijských hrách – od roku 2020 viz článek sportovní lezení na letních olympijských hrách mládeže – od roku 2018 ledolezení na ZOH pravděpodobně od roku 2020

Světové hry viz článek Sportovní lezení na světových hrách (2005–2017)

Mistrovství světa

obtížnost 2016, Paříž (Francie): 2014, Gijon (Španělsko): 1. Adam Ondra (CZE) a Kim Ča-in (KOR); ve finálové šestadvacítce 23. Iva Vejmolová (CZE); 34. Edita Vopatová (CZE); 36. Eliška Vlčková (CZE); 46. Tomáš Binter ml. (CZE); 57. Martin Jech (CZE); 58.-60. Jan Jeliga (CZE); z 74 závodníků a 49 závodnicMS 2014 v Gijonu - reportáž a výsledky 2012, Paříž (Francie): 1. Jakob Schubert (AUT) a Angela Eiter (AUT); 3. Adam Ondra (CZE), 39. Tereza Svobodová, 57. Tomáš Binter ml., 79. Petr Čermák, 81. Michal Rožek, 102 mužů a 65 žen .MS 2012 v Paříži - výsledky 2011, Arco (Itálie) obtížnost: 1. Ramón Julián Puigblanque (ESP) a Angela Eiter (AUT); 3. Adam Ondra (CZE), 26. Tereza Svobodová, 43. Lucie Hrozová, 79. Petr Čermák, 91. Tomáš Binter ml., 100. Stanislav Pekárek, 123. Martin Klemsa, 130 mužů a 73 žen.Výsledky MS Arco 2011 na Lezci.czVýsledky MS Arco 2011 (O) na stránkách IFSC 2009, Xining (Čína): 1. Patxi Usobiaga Lakunza (ESP) a Johanna Ernst (AUT); 2. Adam Ondra (CZE); 18. Tomáš Mrázek (CZE); 27. Lucie Hrozová (CZE)MS Xining 2009 - reportáž na Lezci 2007, Avilés (Španělsko): 1. Ramón Julián Puigblanque (ESP) a Angela Eiter (AUT); 3.-5. Tomáš Mrázek (CZE); 29.-30. Martin Stráník (CZE)Výsledky MS Avilés 2007 na stránkách IFSC 2005, Mnichov (Německo): 1. Tomáš Mrázek (CZE) a Angela Eiter (AUT); 31. Soňa Hnízdilová (CZE); 32.-33. Václav Malina (CZE); 48.-49. Nelly Kudrová (CZE); 56. Kateřina Chudobová (CZE); 63. Jan Zbranek (CZE); 116 mužů a 68 žen 2003, Chamonix (Francie): 1. Tomáš Mrázek (CZE) a Muriel Sarkany (BEL); 15.-16. Soňa Hnízdilová (CZE); 28. Tereza Kysilková (CZE); 36.-37. Lucie Rajfová (CZE); 38.-39. Helena Lipenská (CZE); 55.-58. Martin Fojtík (CZE); 69.-71. Pavel Kořán (CZE); 87 mužů a 54 žen 2001, Winterthur (Švýcarsko) obtížnost: 1. Gérome Pouvreau (FRA) a Martina Čufar (SLO); 2. Tomáš Mrázek (CZE); 25. Lenka Trnková (CZE); 43.-48. Petr Solanský (CZE); 62.-63. Jiří Lautner (CZE); mužů a 52 žen Historický úspěch Českého sportovního lezení (rok 2001) 1999, Birmingham (GBR): 1. Bernardino Lagni (ITA) a Liv Sansoz (FRA); 14.-15. Pavel Kořán (CZE); 20. Michal Ciencala (CZE); 20. Věra Kotasová-Kostruhová (CZE); 38. Marek Havlík (CZE); 43.-51. Jitka Kuhngaberová (CZE); 43.-51. Lenka Trnková (CZE); 86 mužů a 68 žen 1997, Paříž (Francie): 1. François Petit (FRA) a Liv Sansoz (FRA); 16. Barbara Stránská (CZE); 18. Marek Havlík (CZE); 23. Pavel Kořán (CZE); 27. Jitka Kuhngaberová (CZE); 31. Alexandra Holková (CZE); 33. Eva Smejkalová (CZE); 41. Roman Štefánek (CZE); 41. Lucie Loudová (CZE); 60. Milan Benian (CZE); 67. Karel Černý (CZE); 89 mužů a 42 žen 1995, Ženeva (Švýcarsko): 1. François Legrand (FRA) a Robyn Erbesfield (USA); 9. Marek Havlík (CZE); 11.-13. Barbara Stránská (CZE); 42. Milan Benian (CZE); 53.-55. Pavel Kořán (CZE); 62. Filip Šilhán (CZE); 79 mužů a 47 žen