Slavonice () jsou malé město na jihozápadní Moravě (v česko-moravsko-dolnorakouském pomezí) v okrese Jindřichův Hradec. Leží zhruba jeden kilometr severně od hranice s Rakouskem, jedenáct kilometrů jihozápadně od Dačic, po obou stranách Slavonického potoka. Žije zde obyvatel, z toho v samotných Slavonicích cca 2 100 lidí. Díky zachovanému historickému jádru města se Slavonicím přezdívá malá Telč nebo perla západomoravské renesance. Historické jádro města je městskou památkovou rezervací. Slavonice jsou nejzápadnějším městem Moravy a spolu s nedalekými Dačicemi jedinými dvěma moravskými městy na území Jihočeského kraje.
Název Názvy města se objevovaly ve tvarech: 1260 Zlawnicz, 1290 Czlewings, 1294 villam forensem Zlebins, 1296 iuxta Slabings, 1299 in Zlebnis, 1358 in Slawonicz, 1366 civitatis Czlewin, 1464 města Slowinicz, 1483 de Czlawings, v roce 1575 jsou uváděny části města: Unterer Platz (Dolní náměstí), Oberer Platz (Horní náměstí), Rosengasse (Růžová ulice) a Lange Gasse (Dlouhá ulice); na předměstí Spittlgasse (Špitální ulice), 1633 Zlabnitz, Slawonice, 1635 von Zlabings, 1664 in der Stadt Zlabings.Karel Kuča: Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku: díl Pro-Sto, Libri 2004, s. 701. Hypotézy Jaroslava a Jitky Sedlářových, kteří v roce 1973 odvozovali název města od vlastního jména Slavoň, nebyly přesvědčivě prokázány.Jaroslav a Jitka Sedlářovi odvozovali název města od vlastního jména Slavoň, kdy pojem „Slavonici“ znamená „ves lidí Slavoňových“, viz Sedlářová-Sedlář 1973, s. 10Zdeňka Míchalová: Měšťané a výtvarné umění ve vrchnostenských městech na počátku raného novověku. Případ Telče a Slavonic v 16. století, Brno 2016, disertační práce, s. 43
Židovský název města v jidiš zní זלאבינגס.
Historie
Území mezi řekou Dunajem, Chubou (Kaja) a Dyjí připadlo po bojích římskoněmeckého krále Jindřicha III. za pomoci markrabího Vojtěcha Babenberského s českým knížetem Břetislavem I. k Východní marce, přičemž řeka Dyje tvořila vojenskou hranici mezi Moravou a Východní markou. Král Jindřich III. si z titulu zeměpána ponechal většinu území a některá udělil do přímé správy Babenberkům. V jejich službách kolonizovali od konce 11. století území východním směrem od hradu Rakous (Raabs an der Thaya) až po Bítov jejich ministeriálové páni z Perneka, hrabata původem z dolního povodí Innu ve východním Bavorsku; od hradu Rakous směrem na Slavonice řídili kolonizaci norimberští purkrabí, kterým byla Jindřichem III. správa hradu Raabs an der Thaya svěřena.
Část rakouského Podyjí spravovali ve službách hrabat z Perneka ze svého hradu (u dolnorakouské obce Unter-Thürnau) Páni z Trnavy (Herren von Thürnau) s erbem tří leknínových lupenů. Stejného erbu byl purkrabí Hartleb z Landštejna (Hartliebus de Landesstaine), připomínaný ve svědeční řadě na listině z roku 1231 na dolnorakouském hradě Senftenberg,I. Hlavácek u. Z. Hledíková: Nichtbohemikale mittelalterliche Originalurkunden in den böhmischen Ländern 95, In: Machilek, Franz. Bohemia; München Bd. 21 (Jan 1, 1980), Regest: EHEIM, Mailberg Nr. 15: Karl von Gutrat und seine Frau Margarethe stimmen der von der Großmutter der Margarethe, Juta, vorgenommenen Schenkung von Gütern in (Groß-)Harras an die Johanniter von Mailberg zu. Senftenberg, 1231 April 2.Průzkumy památek: Denkmalforschung = Historical Monumets. Praha: Lepton, 2011, 18 (1), s. 38. ISSN 1212-1487. a vranovský purkrabí Vikard z Trnavy (Wicardus de Tyrna), na jehož listině z roku 1260 se poprvé objevuje slavonický farář Werner (dominus Werner plebanus de Zlawinc). V roce 1263 je poprvé písemně zmíněna též slavonická fara.CDB V.1, s. 366-367, č. 236; CDM V, s. 9–12, č. 11; s. 108–109, č. 105; HOSÁK, L.: K počátkům měst, s. 124- 125; SEDLÁŘ, J. – SEDLÁŘOVÁ, J.: Slavonice. Praha 1973; BISTŘICKÝ, J.: Do husitských válek, s. 179.
Slavonice v majetku pánů z Hradce Od 13. století se osada, založená na středověké zemské stezce spojující Prahu s Vídní, nacházela v držení pánů z Hradce (r. 1294 Ulricus de Novadomo). Ve 14. století se osada díky velkolepé výstavbě proměnila ve město. Součástí byla dvě náměstí (dnes pojmenovaná jako náměstí Míru a Horní náměstí), která byla obklopena středověkými měšťanskými domy. Celá výstavba byla koncipována na velice úzkých pozemcích, takže majitelé své domy a přilehlá hospodářství směřovali hlavním vchodem na náměstí a hospodářské budovy na zadní trakty svých domů.
Během 16. století se významná část obyvatelstva města přiklonila k luteránské reformaci. Reformační sgrafitová výzdoba celé řady měšťanských domů tehdejšího luteránského obyvatelstva významně spoluutváří unikátní atmosféru města Slavonice. Během třicetileté války bylo město vypleněno švédskými vojsky. Navíc v letech 1680–1681 postihl slavonické obyvatele mor, který pokosil velmi mnoho životů. Z těchto útrap a válek se město vzpamatovalo až na přelomu 17. a 18. století. Nemělo však být všem neštěstím a katastrofám konce. Dne 27. března 1750 vzplál ve městě velký požár, který zničil velkou část obou náměstí a 44 domů spolu s městskou věží. Úpadek města, který po těchto událostech následoval, ještě prohloubilo přeložení poštovní cesty z Vídně do Jihlavy přes Znojmo v roce 1760. Dům čp. 62 tehdy byl přepřahací stanicí na této cestě.
náhled|vlevo|Kostel Nanebevzetí Panny Marie náhled|vlevo|Stará pošta, dříve přepřahací stanice poštovní cesty z Vídně do Jihlavy
Dne 7. září 1902 byla vybudována a uvedena do provozu železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice a také budova železniční stanice ve Slavonicích. O rok později, v roce 1903 došlo k propojení Slavonic s rakouským Waidhofen an der Thaya a dále pak se stanicí Schwarzenau na císařské železnici z Vídně do Českých Budějovic.
Evakuované obyvatelstvo Dne 24. května 1915 přijelo z oblasti Tridentsko-Horní Adiže (Trentino-Südtirol) Jižního Tyrolska 144 uprchlíků: z obce Campi u Riva del Garda a obce Nago (Nago-Torbole). Dne 12. července 1916 dorazilo 144 židovských uprchlíků z Bukoviny: Černovice (Czernowitz), Czudin, Molodia, Kotzman, Berhomet (Berehomet), Sadagora, Banilla, Rakowitz, Halycz, Gurahumora, Wiznitz, Deljatyn (Delatyn), Mikuliczyn, Bojan, Zucka, Lużan, dále pak z Haliče: Kolomea, Kutty, Horodenka. Všichni byli ubytováni privátně u rodin.Kronika města Slavonice 1923–1965, s. 10–11.
Československá republika náhled|upright|Horní náměstí náhled|Náměstí Míru
Po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 a vzniku Československé republiky reagovalo město s převážně německým obyvatelstvem připojením k provincii Deutsch Südmähren se sídlem ve Znojmě. Proto musela být do města povolána československá armáda, aby podrobila město moci nového československého státu. V té době rozpad monarchie ale znamenal velké problémy pro místní textilní továrny, které ztratily tradiční odbytiště v bývalé monarchii a tato situace se ještě zhoršila vypuknutím celosvětové hospodářské krize na přelomu 20. a 30. let dvacátého století. Elektrifikace města byla dokončena připojením na síť ZME Brno v roce 1929.
Turistický ruch měl na starost německý turistický „Deutscher Touristenklub“ se sídlem ve Znojmě pod ústřední organizací „Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik (HDGW)” / Ústřední svaz německých horolezeckých a turistických spolků.Josef Brechensbauer, Eduard Wagner: Gedenkschrift des Hauptverbandes deutscher Gebirgs- und Wandervereine in der Tschechoslowakischen Republik, Sitz Aussig aus Anlass seines zehn jährigen Bestandes 1920–1930. Od roku 1927 též dolnorakouský svaz pro cestovní ruch v Podyjí „Fremdenverkehrsverband für das Thayatal“ se sídlem v Raabsu an der Thaya, jehož členy se stala československá podyjská letoviska Znojmo, Vranov, Frejštejn a Slavonice, její československá sekce sídlila ve Znojmě na Mariánském náměstí čp. 8.BLÖSL, Joachim. Führer für das Thayathal von Znaim – Retz – Hardegg – Frain – Vöttau – Freistein – Drosendorf – Raabs – Waidhofen – Zlabings. Nikolsburg: Bartosch, 1931.
Podél státní hranice byla v letech 1936 až 1938 vybudována soustava pohraničních pevností, které se dochovaly dodnes a jsou zásluhou nadšenců udržovány v dobrém technickém stavu a přístupny veřejnosti. Některé z těchto pevností jsou přímo v intravilánu města.
Léta 1938 až 1945 Po Mnichovské dohodě, v důsledku které se Slavonice staly součástí nacistického Německa, odcházelo české obyvatelstvo dosazené na postech československé státní služby (četnictvo, financové, poštovní a drážní personál, učitelé a úředníci) z důvodu zrušení služby na odstoupeném území zpět do vnitrozemí.
Celý soudní okres Slavonice byl odstoupen (německy „Machtergreifung“) dne 8. října 1938 mezi desátou a dvanáctou hodinou, když do Slavonic dorazilo německé vojsko 44. divize Vídeň. Generálové Hans Schmidt, Werner Kienitz a Albrecht Schubert byli ubytováni v hotelu Alfa a v hostinci Ferdinanda Placha, mužstvo Wehrmachtu se ubytovalo po domech. Dne 15. října 1938 se konala na počest generálplukovníka v. Brauchitsche, který tudy projížděl, vojenská přehlídka jedné setniny 134. pěšího pluku, jedné baterie 96. dělostřeleckého pluku a jedné setniny střelců.
V den 18. října 1938 bylo vojsko 44. divize Vídeň ze soudního okresu Slavonice staženo, pouze ve Slavonicích se nadále zdržoval menší oddíl. Pokladna 44. divize Vídeň zaplatila městu za ubytování vojska 19. října 1938 a to celkem 700 říšských marek (RM). Na nových hranicích vykonávala službu německá celní a finanční pohraniční stráž, která byla doplněna muži z okolních německých vesnic. Velkým triumfem se stal pro místní německé obyvatelstvo 26. října 1938 průjezd Adolfa Hitlera.Lucie Tarasová: Politický vývoj v Dačicích za první republiky v období 1918–1938, dipl. práce 2007.
Slavonice se staly součástí říšské župy Dolní Podunají (Niederdonau) sousedního Rakouska. Dolní a Horní náměstí bylo radnicí přejmenováno na Adolf-Hitler-Platz a Konrad-Henlein-Platz hned v první říjnové euforii roku 1938. Po přiřazení k Ostmarce se chystala přejmenovat i další ulice a náměstí: Hermann-Göring-Straße (Ulice Hermanna Göringa) , Platz des 8. Oktober 1938 (Náměstí 8. října 1938), Heldenplatz (Náměstí hrdinů), Straße der Befreiung (Ulice osvobození), Straße der SA. (Ulice jednotek SA), ale také ulice nazvané po německých velikánech jako Hindenburg-, Bismarck-, Goethe- a Kantstraße.
Období po 2. světové válce
Slavonice „kapitulovaly“ již 7. 5. 1945 a zdejší starosta byl telefonicky vyzván 9. 5. 1945 z Dačic, aby obyvatelstvo předalo zbraně do rukou tříčlenné delegace zdejších Čechů, právě oné zatímní radě národního výboru. Když 9. května 1945 dorazily první jednotky Rudé armády, nepodobalo se slavonické náměstí osvobozenému městu, ale díky bílým praporům z oken na náměstí to byl obraz vzdávajícího se dobytého místa. Na přelomu května a června pak postihl celý region, včetně Slavonic, tzv. divoký odsun, když bylo ve dnech 6. – 8. 6. 1945 dobovou terminologií „vyčištěno“ celé území zdejšího okresu od německého obyvatelstva.náhled|upright|Památník „9. května 1945“ odhalen r. 1946 (Nádražní ulice) náhled|upright|Pomník Rudé armádě odhalen 9. května 1951 (Nádražní ulice) náhled|upright|Pohled na Horní náměstí ve Slavonicích ze Znojemské brány (1983)