Iguanodon (z latiny: „leguání zub“, český název je také iguanodon) je rod ornitopodního dinosaura, který se vývojově nacházel někde mezi prvními hbitými dvounohými hypsilofodonty a kachnozobými dinosaury, jimiž věk ornitopodů vrcholil. Paleontologové pojmenovali mnoho druhů iguanodona, pocházejících ze stupňů kimmeridž ve svrchní juře až cenoman ve svrchní křídě v Asii, Evropě a Severní Americe, mnohé z těchto nálezů však jsou sporné nebo postupně přeřazené do nových rodů. Jen I. bernissartensis, který žil v Evropě mezi stupni barem a apt ve spodní křídě, tj. asi před 126 až 122 miliony let, je znám z relativně kompletních fosilních exemplářů. Jedná se o druhého historicky popsaného druhohorního dinosaura, představeného v roce 1825.https://www.osel.cz/13907-dve-stoleti-iguanodona.html

Prvního iguanodona objevil roku 1822 a popsal o tři roky později anglický lékař a amatérský paleontolog Gideon Mantell. Byl to po rodu Megalosaurus druhý formálně pojmenovaný dinosaurus. Spolu s megalosaurem a hyleosaurem to byl také jeden z rodů, které původně definovaly skupinu Dinosauria. Vědecké poznatky o rodu Iguanodon se průběžně vyvíjely podle toho, jak se objevovaly nové informace plynoucí z nálezů fosílií. Některé z nich, mezi nimi i dvě téměř kompletní kostry, umožnily vědcům vytvořit informované hypotézy týkající se mnoha aspektů života těchto zvířat, včetně stravy, pohybu a sociálního chování.

Popis náhled|vlevo|Iguanodon bernissartensis v porovnání s velikostí člověka vlevo|náhled|Část přední končetiny iguanodona Iguanodon byl mohutný býložravec, který se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách. Odhaduje se, že jeho nejznámější druh, I. bernissartensis, vážil v průměru asi 3,08 tuny (podle jiných odhadů dokonce kolem 8,3 tuny a obří druh I. seelyi dokonce až 15 tunBenson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full) a v dospělosti byl asi 10 metrů dlouhý, přičemž někteří jedinci mohli dosahovat i délky až 13 metrů.Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 44). New York: Random House. . Podle nezávislého amerického badatele Gregoryho S. Paula dosahovali zástupci druhu I. bernissartensis délky kolem 8 metrů a hmotnosti asi 3200 kg.Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 288-289 Jiné druhy nebyly tak velké, např. podobně robustní I. dawsoni byl asi 8 metrů dlouhý a jeho drobnější současník I. fittoni dosahoval délky asi 6 metrů. Iguanodoni měli vysokou, ale úzkou lebku. Zuby, které rostly za rohovinou pokrytým zobákem, se podobaly zubům leguána, ale byly mnohem větší a blíže u sebe. Žádný fosilizovaný zobák se sice nezachoval, ale jeho tvar lze odhadnout z kostí, na nichž byl posazen.

Přední končetiny byly dlouhé (u I. bernissartensis až 75 % délky nohou) a robustní s poměrně neohebnou dlaní, díky čemuž tři prostřední prsty mohly nést váhu. Je možné, že byly spojené blánou. Palce měly tvar kuželovitých bodců, které trčely směrem od prostředních prstů. Zpočátku paleontologové tento bodec při svých rekonstrukcích koster iguanodonů umisťovali na jejich nos a až pozdější nálezy odhalily, že se jedná o palec. Bodce mohly sloužit k obraně nebo k opatřování potravy, ale jejich skutečná funkce je stále předmětem odborných diskusí. Malíček byl prodloužený a obratný, takže mohl sloužit k manipulaci s předměty. Silné nohy se třemi prsty nebyly stavěné k běhu. Páteř a ocas držely a zpevňovaly osifikované šlachy, tj. šlachy, které se v průběhu života měnily v kost. Tyto kosti, připomínající prut, obvykle nebývají zahrnuty v rekonstrukcích a kresbách koster. Celkově byla struktura jejich těla poměrně podobná jejich pozdějším příbuzným, hadrosauridům.

Klasifikace náhled|vpravo|250 px|Zjednodušený kladogram skupiny Iguanodontia, nakreslený podle Normana (2004) Podle rodu Iguanodon byl pojmenován i nezařazený klad Iguanodontia, velmi početná skupina ornitopodů s mnoha druhy pocházejícími ze střední jury až svrchní křídy. Kromě iguanodona sem patří také Dryosaurus, Camptosaurus, Ouranosaurus a kachnozobí dinosauři. Skupina Iguanodontidae je někdy řazena jako samostatná čeleď, Norman, David B. Iguanodontidae. In The Illustrated Encyclopedia of Dinosaurs, s. 110–115. která se ovšem v minulosti stala tzv. odpadkovým taxonem, do něhož spadali ornitopodi, kteří nepatřili ani mezi hypsilophodontidy ani hadrosauridy. Obvykle se sem řadili Callovosaurus, Camptosaurus, Craspedodon, Kangnasaurus, Mochlodon, Muttaburrasaurus, Ouranosaurus a Probactrosaurus. S nástupem kladistické analýzy se ukázalo, že skupina je parafyletická a že zmíněné rody tvoří na kladogramu různé větve. Skupina Iguanodontoidea se v odborné literatuře také stále vyskytuje jako nezařazený klad, ačkoliv mnoho rodů, které do ní tradičně patřily, se nyní řadí do nadčeledi Hadrosauroidea. Iguanodon pravděpodobně pochází z kamptosaura a na kladogramu leží mezi ním a ouranosaurem. Paleontolog Jack Horner také navrhl, aby se hadrosauridi na základě rysů jejich lebky dělili na dvě vzdáleně příbuzné podčeledi: Hadrosaurinae s plochými hlavami, kam by patřil i Iguanodon, a Lambeosaurinae s hřebínky, kam by patřil Ouranosaurus. Tento koncept však byl zavržen.

Podle fylogenetické analýzy z roku 2024 jsou nejblíže vývojově příbuznými rody k rodu Iguanodon taxony Barilium, Mantellisaurus a Comptonatus.Lockwood, Jeremy A. F.; Martill, David M.; Maidment, Susannah C. R. (2024). Comptonatus chasei, a new iguanodontian dinosaur from the Lower Cretaceous Wessex Formation of the Isle of Wight, southern England. Journal of Systematic Palaeontology. 22 (1).

Historie objevů

Gideon Mantell, Sir Richard Owen a objev dinosaurů náhled|Ilustrace fosilizovaného zubu iguanodona a čelisti současného leguána z Mantellova spisu z roku 1825 náhled|Zkamenělé pozůstatky nalezené v Maidstone roku 1840

Objev iguanodona dlouho provázela rozšířená legenda. Podle tohoto příběhu manželka Gideona Mantella Mary Ann učinila roku 1822 první objev zubu iguanodona v Tilgatském lese poblíž vesnice Cuckfield v anglickém hrabství Sussex, když byl její manžel, hlavním povoláním porodník, na návštěvě u pacientky. Zub měla nalézt v hromadě štěrku připraveného na opravu silnice. Mantell po návratu poznal, že se jedná o fosílii, našel lom, z něhož silničáři štěrk přivezli, a v něm nalezl další zuby a úlomky kostí. Mantell ovšem roku 1851 prohlásil, že zuby nalezl on sám, a není žádný doklad o tom, že by na návštěvy pacientek bral s sebou svou ženu. Mnozí však legendu považují za pravdivou. Novější doklady ukazují, že Mantell věděl o fosiliích tohoto dinosaura již mnohem dříve a poprvé jej v literatuře zmínil již v prosinci 1824 pod jménem "Iguanadon".

V roce 1823 Mantell zaslal vyobrazení zubu francouzskému přírodovědci Georgesi Cuvierovi.John C. Yaldwyn, Garry J. Tee & Alan P. Mason (1997). The status of Gideon Mantell's “first” Iguanodon tooth in the Museum of New Zealand Te Papa Tongarewa. Archives of Natural History. 24 (3): 397-421. Bez ohledu na přesné okolnosti nálezu, Mantell fosílie ukázal tehdejším odborníkům na zkameněliny s dotazem, co je to za zvíře. Většina vědců, jako například William Buckland nebo již zmíněný Georges Cuvier, se domnívala, že se jednalo o zuby nějakých ryb nebo savců. Přírodovědec Samuel Stutchbury z Královské akademie chirurgů () si však všiml, že se podobaly zubům leguána, ovšem byly dvacetkrát větší. Na základě toho odhadl, že zvíře mohlo být až 12 metrů dlouhé.

S ohledem na podobnost zubů tvora se zuby leguáními pojmenoval Mantell nový živočišný rod Iguanodon, tj. „leguání zub“, z latinského výrazu (česky: leguán) a řeckého odontos (zub). Původně ho zamýšlel pojmenovat Iguanasaurus (tj. „leguánní ještěr“), ale jeho přítel William Conybeare oponoval, že takový název by se vztahoval spíše k samotnému leguánovi, takže lepším jménem by bylo Iguanoides („podobný leguánovi“) nebo Iguanodon.

Ačkoliv první úlomek dinosauří kosti byl nalezen již roku 1677, za první vědecky významný objev se označuje právě Mantellův Iguanodon. Protože však Mantell svůj nález ve spisu pro Londýnskou královskou společnost popsal až roku 1825, stal se až druhým pojmenovaným dinosaurem, když o rok dříve William Buckland zveřejnil svou studii dinosaura rodu Megalosaurus. Protože Mantell navíc opomenul k rodovému jménu Iguanodon přidat podle požadavků binominální nomenklatury i jméno druhové, učinil tak až roku 1829 Friedrich Holl, který tvora nazval I. anglicum, což bylo později pozměněno na I. anglicus. vlevo|náhled|Mantelova rekonstrukce iguanodona založená na nálezu z Maidstone Lépe zachovaný jedinec byl objeven roku 1834 v lomu v Maidstone v hrabství Kent a Mantell jej brzy získal. Podle výrazných zubů ho opět identifikoval jako iguanodona. Dopustil se také několika chyb, z nichž nejslavnější je umístění bodce, který považoval za roh, na nos zvířete. Objevy ještě mnohem lépe zachovaných zkamenělin později odhalily, že tento bodec byl ve skutečnosti přeměněným palcem. Maidstoneská kostra, stále ještě uvězněná ve skále, je v současné době vystavena v Přírodopisném muzeu v Londýně. Správní obvod Maidstone si od roku 1949 připomíná tento nález ve svém znaku, který je z jedné strany nesen iguanodonem. Tento jedinec byl označen jako I. mantelli, druh, který roku 1832 pojmenoval Christian Erich Hermann von Meyer, ovšem na základě stejného materiálu jako byl již dříve pojmenovaný I. anglicus. Maidstoneský exemplář však pochází ze starší vrstvy, takže je možné, že se jedná jiný druh.

V této době začínalo růst napětí mezi Mantellem a Richardem Owenem, ambiciózním vědcem, který v neklidné reformní době vládl mnohem lepšími možnostmi financování a společenskými kontakty. Owen, zatvrzelý kreacionista, se postavil proti prvním verzím evoluční teorie, které v té době odborníci diskutovali. Jako zbraň v tomto konfliktu používal právě dinosaury, jež sám pojmenoval. Ve spisu popisujícím taxon Dinosauria odmítl, že by dosahovali délek přes 60 metrů, a prosazoval názor, že nebyli jen obřími ještěry, ale pokročilými tvory podobnými savcům. Tyto pokročilé vlastnosti nemohli získat „přeměnou“ z plazů a byly jim dány od Boha. Torrens, Hugh. Politics and Paleontology. In The Complete Dinosaur, s. 175–190. náhled|vlevo|Slavný banket uvnitř Hawkinsova stojícího iguanodona v Crystal Palace v Londýně

Richard Owen spolu se sochařem a přírodovědcem Waterhousem Hawkinsem postavili téměř dva tucty soch různých prehistorických zvířat v životní velikosti. Sochy byly vytvořeny z betonu, který pokrýval ocelové a cihlové jádro. Mezi nimi byli i dva iguanodoni v Crystal Palace v Londýně, z nichž jeden stál a druhý odpočíval na břiše. Před dokončením sochy stojícího dinosaura jeho tvůrci uvnitř uspořádali banket pro dvacet lidí. Krátce před svou smrtí roku 1852 si Mantell uvědomil, že Iguanodon nebylo těžké tlustokožcům podobné zvíře, jak se domníval Owen, ale jeho stav mu už nedovolil se na stavbě londýnských soch dinosaurů podílet, a tak Owenova vize ovlivnila vnímání dinosaurů u veřejnosti na celá další desetiletí.

Bernissart náhled|Sestavování kostry iguanodona z Bernissartu