Theresianum, neboli Tereziánská akademie ve Vídni, někdy zvaná Nová Favorita, (německy Öffentliche Stiftung der Theresianischen Akademie in Wien / Neue Favorita) je soukromá internátní škola v ulici Favoritenstraße 15 ve 4. vídeňském obvodě Wieden. Školu založila roku 1746 rakouská panovnice Marie Terezie, po níž je pojmenována.
Dějiny náhled|Marie Terezie založila Collegium Theresianum v roce 1746
Rané dějiny (do roku 1746) náhled|vlevo|Tereziánská akademie v zámku Nová Favorita ve Vídni V roce 1288 se objevuje první zmínka o dvorním statku Angerfeldhof na místě dnešního Tereziana.
V roce 1614 panující Habsburkové zakoupili hospodářství na samé hranici Vídně, a renovovali je. Favorita, jak nový statek pojmenovali, se stal císařským letním sídlem a vyhlášeným dějištěm představení ve druhé polovině 17. století.
Poté, co byla roku 1683 rezidence vypálena jako následek bitvy u Vídně, byla posléze v dalších desetiletích vystavěna vznosnější barokní Nová Favorita.Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 15-27, Vienna, Böhlau Verlag, . Tři císaři Svaté říše římské – Leopold I., Josef I. a Karel VI. v rezidenci sídlili. Když v roce 1740 císař Karel VI. v Nové Favoritě zemřel, jeho nejstarší dcera Marie Terezie odmítla více do budovy vstoupit.Theresianische Akademie: "Geschichte" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=60 . Retrieved 2010-03-20.
Založení a činnost Tereziana (1746–1957) V roce 1746 se Marie Terezie rozhodla prodat palác jezuitům za 30 tisíc rakouských zlatých s podmínkou, že zde vybudují vzdělávací instituci, která by vychovávala mladé talentované muže pro civilní službu. Jak bylo stanoveno ve dvou zakládacích listinách, nově ustavená „císařská akademie“ pod záštitou Marie Terezie byla založena na principu přísného výběru, nejvyšších pedagogických a vědeckých standardů a výuce „moderních“ cizích jazyků.
Roku 1773, kdy byl zrušen řád Tovaryšstva Ježíšova, bylo Terezianum dočasně uzavřeno. O více než 20 let později, v roce 1797, císař František II. Terezianum znovu otevřel, tentokrát pod vedením piaristů.Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 101-118, Vienna, Böhlau Verlag, . Týž panovník také dokončil budovu s dnešní neoklasickou fasádou a vystavěl pomocné budovy včetně bazénu pro plavecký výcvik. Po revoluci v roce 1848 se František Josef I., rozhodl otevřít školu také pro „měšťanské syny“ a podřídit ji veřejné správě.Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 119-150, Vienna, Böhlau Verlag, .
náhled|Vstup do Diplomatické akademie sousedící s Terezianem V roce 1883 byla konsulární akademie, nejstarší vzdělávací zařízení v oblasti mezinárodních vztahů na světě (založená Marií Terezií jako Orientální akademie roku 1754 a později přejmenovaná), přemístěna do Nové Favority.Diplomatic Academy of Vienna: "Where the past has a future". Diplomatische Akademie Wien. http://www.da-vienna.ac.at. Retrieved 2010-03-20. Sídlila v samostatném křídle budovy až do roku 1905, kdy se znovu přestěhovala do domu na Boltzmanngasse, kde dnes sídlí Velvyslanectví USA v Rakousku.
Po skončení první světové války byla většina školního majetku v Rakousku, Maďarsku a dalších částech habsburské monarchie rozprodána. V roce 1938, po „anšlusu“ Rakouska Nacistickým Německem, bylo Terezianum přeměněno na Národní politický institut vzdělání. Během druhé světové války byla škola poškozena natolik, že mohla být znovu otevřena teprve po celkové rekonstrukci v roce 1957.APA Karriere (2007-05-08). "Wiener Theresianum feiert doppeltes Jubiläum". Austrian Press Agency (APA). http://www.theresianum.ac.at/typo3/uploads/media/apa20070508.pdf. Retrieved 2010-03-20.
Novodobé dějiny (1964–2000) V roce 1964 byla v Nové Favoritě obnovena Diplomatická akademie jako nástupce konsulární akademie. Mezi její absolventy patří například někdejší generální tajemník OSN a rakouský prezident Kurt Waldheim, a další evropští ministři a vysocí státní úředníci.
Na Terezianu byla na přelomu 80. a 90. let 20. století zavedena koedukace – první učitelky nastoupily roku 1988, první studentky byly přijaty o rok později, 1989;ORF (2007-05-15). "Jubiläumsfeiern im Theresianum" . Rakouský rozhlas a televize (ORF). http://wien.orf.at/stories/192417 . Retrieved 2010-03-20. Roku 1993 byla jmenována první ředitelka školy.Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, p. 199, Vienna, Böhlau Verlag, .
Terezianum dnes náhled|Terezianum dnes
Filosofie V souladu se zakládacími listinami Marie Terezie se dnešní Terezianum zaměřuje na výuku a výchovu „sebevědomých Rakušanů a Evropanů se širokým rozhledem“. Osvojením si principů tolerance a lidskosti se škola snaží připravit své absolventy na zastávání „odpovědných úloh ve společnosti.“ Principy Tereziana zahrnují vynikající akademické dovednosti, společenskou odpovědnost a mezinárodní úspěch.Theresianische Akademie: "Leitbild" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=56 . Retrieved 2010-03-20.
Mezinárodní zaměření Před první světovou válkou byla povinná výuka vedle němčiny také v maďarštině, kdežto výuka v angličtině, francouzštině, italštině, polštině, češtině, slovinštině, srbochorvatštině a rumunštině byla volitelná. Dnes učební osnovy školy vyžadují, aby se studenti učili třem cizím jazykům (angličtině, francouzštině a ruštině) a také latině. Volitelná je pak výuka ve španělštině, italštině, portugalštině, maďarštině, polštině, japonštině a čínštině,Theresianische Akademie: "Stundentafel" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=52 . Retrieved 2010-03-20. kdy rodilí mluvčí pomáhají při výuce. Studentům jsou k dispozici výměnné jazykové programy.Theresianische Akademie: "Sprachen Internationalität Europa" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=120 . Retrieved 2010-03-20. Zahraniční studenti v letech 15 až 18 se na Terezianu mohou ucházet o tří, pěti nebo desetiměsíční studijní programy.Theresianische Akademie: "International Study Programme" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=81 . Retrieved 2010-03-20. Tímto způsobem v roce 2009 studovali žáci ze 27 různých států.Theresianische Akademie: "SchülerInnen und Eltern" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=117 . Retrieved 2010-03-20. Terezianum je členem sítě 18 mezinárodních partnerských škol, mezi nimž jsou:Theresianische Akademie: "Partnerschulen" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=58 . Retrieved 2010-03-20.
Belvedere College, Irsko Casterton School for Girls, Anglie Colégio Campo de Flores, Portugalsko Collége Joffre , Francie Ecole Alsacienne, Francie Episcopal High School, USA Gymnasium Ottobrunn, Německo Gymnázium Jána Papánka, Slovensko Lancaster Royal Grammar School, Anglie Lycée Sainte Agnès, Francie Musashi Junior & Senior High School, Japonsko Rugby School, Anglie Tamagawa School, Japonsko
Mimořádné aktivity Terezianum se navíc účastní půlročně pořádaných setkání studentů „Modelový Evropský parlament“Der Standard: "Verantwortung für andere übernehmen". Der Standard (2010-01). http://www.theresianum.ac.at/typo3/uploads/media/der_standard_201001.pdf. Retrieved 2010-03-20. který je má připravit pro budoucí vedoucí role v Evropské unii.Theresianische Akademie: "Projekte" . Theresianum. http://www.theresianum.ac.at/typo3/index.php?id=128 . Retrieved 2010-03-20.
Významní absolventi náhled|Španělský král Alfons XII. (1857–1885) Terezianum často označovaná za jednu z nejvybranějších škol v Rakousku,Metzger, Ida (2006-09-17). "5 beliebte Gymnasien", Österreich, p. 7.Parragh, Alexandra (2008-01-31). "Gute Bildung hat ihren Preis", Salzburger Nachrichten, p. 11.Metzger, Ida (2009-09-12). "Ranking: Die besten Schulen des Landes", Madonna, p. 26. po více než 260 let ovlivňovala dějiny Rakouska i Evropy. Její absolventi zahrnují nositele Nobelovy ceny, politické osobnosti, ale také spisovatele a myslitele v mnoha disciplínách:Guglia, Eugen (1996). Das Theresianum in Wien: Vergangenheit und Gegenwart, pp. 151-162, Vienna, Böhlau Verlag, . náhled|Herec Christoph Waltz, vítěz ceny Academy Award za rok 2010 František Jeroným Colloredo-Waldsee, 1732–1812, biskup gurský a kníže-biskup salcburský Vincenc Josef ze Schrattenbachu, 1744–1816, kníže-biskup lavantský a biskup brněnský Vilém Florentin ze Salm-Salmu, 1745–1810, biskup z Tournai a arcibiskup pražský Jan Prokop ze Schaffgotsche, 1748–1813, světící biskup v Praze a biskup českobudějovický František II. Xaver starohrabě ze Salm-Reifferscheidt-Krautheimu, 1749–1822, kníže-biskup gurský, kardinál a organizátor prvovýstupu na Grossglockner Franz von Spaun, 1753–1826, rakouský právník, matematik a nekonformní spisovatel Ferenc Széchényi, 1754–1820, uherský vědec, zakladatel maďarských národních institucí (Maďarské národní knihovny, Maďarské akademie věd ad.) Josef Václav Radecký z Radče, 1766–1858, český šlechtic a polní maršál císařské armády, rytíř Řádu zlatého rouna Jan de Matha Josef Antonín hrabě Larisch-Mönnich, 1766 – 1820, slezský šlechtic, politik, císařský komoří a podnikatel Ignacy Hilary hrabě Ledóchowski, 1789–1870, rakouský a polský generál Josip Jelačić z Bužimi, 1801–1859, chorvatský bán a c. k. rakouský důstojník Tivadar Puskás, maďarský inženýr a vynálezce Karl Lueger, politik, vídeňský primátor Olivier Marquis de Bacquehem, rakouský ministr obchodu a vnitra 1847–1917 Ernest von Koerber, 1850–1919, občansko-liberální politik Rakouska-Uherska Wilhelm Carl Gustav von Doderer 1854–1932, rakouský architekt, inženýr a stavitel Alfons XII., španělský král, 1857–1885 Konstantin Jireček, český politik, diplomat, historik a slavista Peter Altenberg, rakouský spisovatel Vladimír Ledóchowski, polský šlechtic, generál Tovaryšstva Ježíšova, absolvoval 1884 István hrabě Bethlen z Bethlenu, 1874–1946 (?), maďarský politik předseda vlády Clemens von Pirquet, rakouský vědec Kazimierz Twardowski, polský filosof Franz Baron Nopcsa von Felsöszilvás, maďarský paleontolog, zakladatel paleofyziologie, albánský výzkumník, absolvoval 1892 Ignaz Edler von Mitis, 1771–1842, rakouský technik a chemik, vynálezce pařížské zeleni Mořic baron Ebner z Eschenbachu, 1815–1898, rakouský technik, vynálezce a spisovatel, manžel a mecenáš Marie von Ebner-Eschenbachové Alois Jan Pavel Pokorny, svobodný pán z Fürstenschildu, 1811–1876, rakouský polní maršál, polní zbrojmistr, c.k. skutečný tajný rada, absolvoval 1831 Clemens Peter Freiherr von Pirquet, pediatr, bakteriolog a imunolog, absolvoval 1892 Friedrich Hasenöhrl, fyzik, absolvoval 1892 Fritz von Herzmanovsky-Orlando, spisovatel a kreslíř, absolvoval 1896 Edgar Ernst Leon Calle, 1879–1955, rakouský skladatel a klavírista Rudolf Sieczyński, 1879–1952, rakouský skladatel typických vídeňských písní (Wienerlied), spisovatel a úředník Ernst August von Hoffmansthal, 1829–1915, německý skladatel vídeňských písní Joseph Schumpeter, 1883–1950, ekonom Odo Neustädter-Stürmer, politik, absolvoval 1905 hrabě Richard Mikuláš z Coudenhove-Kalergi, česko-rakouský šlechtic, politik a spisovatel, zakladatel mezinárodní Panevropské unie Teddy Kern, 1900–1949, herec Egon Brunswik, 1903–1955, rakousko-americký psycholog Gottfried Eduard Arnold, 1914–1989, lékař, foniatr, badatel v oblasti poruch řeči a nemocí hlasivek Ertuğrul Osman, 1912–2009, hlava osmanské dynastie Hans Jaray, herec, spisovatel a režisér Ernst Gombrich, kunsthistorik, absolvoval 1927 Max Ferdinand Perutz, chemik a nositel Nobelovy ceny 1962, absolvoval 1932 Herbert Hinterleithner, básník a malíř, absolvoval 1934 Rolf Olsen, herec, režisér a scenárista, 1919–1998 Hans Hass, rakouský biolog, průkopník potápěčství a filmový dokumentarista, absolvoval 1937 Peter Zinner, střihač a držitel ceny Oscara za nejlepší střih, absolvoval 1937 Kurt Schubert, judaista, absolvoval 1941