Jan Karel kníže z Paaru ( Johann Karl Fürst von Paar; 15. června 1772 Vídeň – 30. prosince 1819 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, důstojník a velkostatkář. Od sedmnácti let sloužil v císařské armádě a vyznamenal se účastí v několika válkách. Za napoleonských válek dosáhl hodnosti generálmajora a byl nositelem rytířského kříže Řádu Marie Terezie. V roce 1812 zdědil po otci titul říšského knížete a rodový majetek v Čechách (Bechyně).
Život náhled|vlevo|Knížecí erb rodu Paarů náhled|vlevo|Zámek Bechyně, hlavní sídlo knížat Paarů v 18.–20. století Pocházel ze staré šlechtické rodiny Paarů,Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 2 (heslo z Paaru) ISBN 80-7185-274-0 byl třetím synem výtvarně nadaného mecenáše knížete Václava z Paaru (1744–1812) a jeho manželky Marie Antonie princezny z Lichtenštejna (1749–1813), dcery panujícího knížete Jana Karla z Lichtenštejna.Rodokmen Paarů dostupné online Měl čtyři bratry: Václava (1770–1800), Jana (1780–1839), Ludvíka Jana (1783–1849) a Mikuláše (1785–1824).
V sedmnácti letech vstoupil do armády jako poručík a bojoval ve válce proti Turkům. Poté byl převelen do Rakouského Nizozemí, kde pod vlivem událostí Velké francouzské revoluce vypukly nepokoje proti habsburské nadvládě. Získal hodnost kapitána a následně se uplatnil během francouzských revolučních válek, kdy se zúčastnil bojů v Nizozemsku a na Rýně (1792–1796). Rychle postupoval v hodnostech (major 1797, podplukovník 1799) během druhé koaliční války se v roce 1799 vyznamenal při obraně pevnosti Legnago v severní Itálii. V roce 1800 se jako plukovník stal velitelem 45. pěšího pluku.Militär-Almanach 11; Vídeň, 1800; s. 49 dostupné online
Po několika letech míru se znovu zapojil do bojů třetí koaliční války a pod velením arcivévody Karla bojoval v neúspěšné bitvě u Caldiera v Itálii proti maršálu Massénovi (30. října 1805). V roce 1806 byl povýšen do hodnosti generálmajoraMilitär Almanach 17; Vídeň, 1806; s. 47 dostupné online (se zpětnou platností k dubnu 1805).SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 72 dostupné online Mezitím se ale oženil a několik dalších let strávil v soukromí s rodinou. V páté koaliční válce převzal velení brigády v bitvách u Aspern a Wagramu (1809). V tomto tažení byl vážně zraněn a definitivně armádu opustil.
Po uzavření manželství a odchodu z armády koupila v roce 1806 statek Dražíč, který získal od pražského měšťana Michaela Tensche, zdejší zámek byl příležitostným rodinným útočištěm.Zámek Dražíč na webu hrady.cz dostupné onlineKASÍK, Stanislav: Knížecí rod Paarů v Čechách in: Cour d'honneur 3. číslo; Praha, 1999; s. 46–47 Po otci se v roce 1812 stal dědicem rozsáhlého majetku v jižních Čechách, patřila mu panství BechyněKUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, 1996; s. 63 ISBN 80-85983-13-3 a Kardašova ŘečiceKUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II., Praha, 1997; s. 792 ISBN 80-85983-14-1 s hlavním sídlem na zámku Bechyně. Další majetek vlastnil také ve východních Čechách (Vysoké Veselí, Zdechovice).Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 543, 553 Kromě toho mu patřily i statky ve Štýrsku (zámek Hartberg).Zámek Hartberg na webu burgen-austria.com dostupné online Ve Vídni rodina sídlila v paláci Paar Palais v ulici Wollzeile 30 ve čtvrti Innere Stadt.Palác Paarů ve Vídni dostupné online
Kníže Jan Karel Paar zemřel ve Vídni 30. prosince 1819 ve věku 47 let.
Tituly a ocenění Jako mladší syn užíval původně titul hraběte, po smrti staršího bratra Václava ve válce v Itálii se v roce 1800 stal předurčeným dědicem knížecího titulu. Knížetem s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht) se stal v roce 1812 po úmrtí otce. Součástí rodové titulatury byla hodnost nejvyššího poštmistra (nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, Oberst-Hof- und General-Erbland-Postmeister), která vycházela z historických aktivit v poštovní správě Paarů v 16. století. Po převedení poštovnictví pod státní správu v roce 1722 se však jednalo již jen o čestný titul.ŽUPANIČ, Jan, STELLNER, František, FIALA, Michal: Encyklopedie českých knížecích rodů; Praha, 2001; s. 93, 96 ISBN 80-86493-00-8 V roce 1804 byl jmenován císařským komořím a v roce 1815 získal titul c. k. tajného rady.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1819; Vídeň, 1819; s. 70, 98 dostupné online Za zásluhy v Itálii v roce 1799 byl dekorován rytířským křížem prestižního Vojenský řád Marie Terezie (1801),Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 37 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 59Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online později získal také ocenění od spojeneckých panovníků, byl nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a ruského Řádu sv. Vladimíra IV. třídy. Od roku 1815 byl čestným majitelem 43. pěšího pluku.Přehled majitelů 43. pěšího pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 464 dostupné online
Manželství a potomstvo
Dne 5. února 1805 se oženil s Marií Guidobaldinou, rozenou hraběnkou Cavrianiovou (1783–1861), dcerou českého nejvyššího purkrabího Ludvíka Cavrianiho (1739–1799). Marie Guidobaldina (uváděna též jako Quidobaldina) byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser:1861; Gotha, 1861; s. 161 dostupné online Po ovdovění v roce 1819 byla pověřena poručnictvím za nezletilého syna Karla, kterému v té době bylo třináct let. Jako správkyně rodového majetku se snažila o efektivní hospodaření (po jejím křestním jméně Quidobaldina byla pojmenována hájovna Baldinka u Kardašovy Řečice). Těsně před předáním majetku synu Karlovi se Marii Quidobaldině podařilo rodové statky rozšířit – v roce 1825 koupila ve veřejné dražbě panství Opařany s hradem Dobronice. Jednalo se o rozprodej statků zrušeného jezuitského řádu, ze stejného fondu pak v roce 1826 přikoupila ještě statek Borovany. Poslední léta života strávila ve zmíněném paláci Paarů ve Vídni, kde zemřela v roce 1861 ve věku 78 let.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien; Vídeň, 1861; s. 230 dostupné online Z manželství s Janem Karlem se narodilo sedm dětí:Gothaischer Genealogischer Kalender auf das Jahr 1819; Gotha, 1819; s. 87 dostupné online
1. Karel (6. 1. 1806 Břeh – 17. 1. 1881 Bechyně), 4. kníže Paar a nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr, atašé v Římě 1827–1829, c. k. komoří (1830) a c. k. tajný rada (1861), manž. 1832 Ida Leopoldina z Lichtenštejna (12. 9. 1811 Lednice – 27. 6. 1884 Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma 2. Alfred (30. 12. 1806 Vídeň – 26. 4. 1885 Vídeň), polní podmaršálek, svobodný a bezdětný 3. Guidobaldina (2. 12. 1807 Vídeň – 14. 6. 1874 Vídeň), manž. 1830 hrabě František Serafín z Kuefsteinu (8. 3. 1794 Vídeň – 3. 1. 1871 Vídeň), rakouský vyslanec v Sasku 1843–1856, nejvyšší maršálek císařského dvora 1856–1871 a předseda rakouské panské sněmovny 1870–1871 4. Václav (1. 11. 1810 Vídeň – 12. 11. 1890 Vídeň), armádní major, svobodný a bezdětný 5. Johanna (listopad 1811 – 20. 7. 1812) 6. Antonie (11. 8. 1814 – 10. 2. 1818) 7. Ludvík Jan Křtitel (26. 3. 1817 Vídeň – 6. 1. 1893 Merano), rakousko-uherský velvyslanec v Dánsku, Sasku, Hesensku, Švédsku, Modeně, Vatikánu a Sardinii, manž. 1858 Marianna Esterházyová z Galanty (31. 5. 1834 – 1. 11. 1863 Stockholm)
Dědicem titulů a majetku se stal nejstarší syn Karel (1806–1881). Nejmladší syn Ludvík (1817–1893) působil v diplomacii a byl rakouským vyslancem v několika evropských zemích. Dcera Guidobaldina (1807–1874) byla manželkou diplomata a pozdějšího nejvyššího dvorského maršálka hraběte Františka Serafína z Kuefsteinu.
Odkazy Reference
Literatura ff|http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4253335 str. 218–219 HIRTENFELD, Jaromir: Der Militär-Maria-Theresien-Orden und seine Mitglieder, Svazek 1; Vídeň, 1857; s. 635–636 dostupné online POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 350–355 ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy Jan Karel Paar na webu napoleon-series.org O rodu Paarů na stránkách Heraldická Terminologická Konvence Rodokmen Paarů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Jan Karel Kategorie:Knížata Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Poštmistři Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Narození v roce 1772 Kategorie:Narození 15. června Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1819 Kategorie:Úmrtí 30. prosince Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži