Akkadština (akkadsky: 𒀝𒅗𒁺𒌑) je mrtvý semitský jazyk (člen širší afroasijské jazykové rodiny), kterým se hovořilo v oblasti starověké Mezopotámie. Tento nejstarší doložený semitský jazyk k zápisu používal klínové písmo, převzaté ze starší sumerštiny (nepříbuzný, izolovaný jazyk, rozšířený na stejném území). Termín akkadština je odvozen od hlavního města Akkadu, které vybudoval kolem roku 2340 př. n. l. panovník Sargon a které bylo kulturním centrem starověké Mezopotámie.

První stopy akkadštiny tvoří akkadská vlastní jména v sumerských textech (kolem 2800 př. n. l.). Souvislé akkadské texty se postupně objevují až v druhé polovině třetího tisíciletí. Do dnešního dne byly objeveny stovky tisíc textů a textových fragmentů velmi různého zaměření – mýty, oblast sociálně správní, odborné protovědecké práce, korespondence a mnohé další. V druhém tisíciletí př. n. l. se akkadština štěpí do dvou variant – asyrštiny a babylónštiny (jde o lokální dialekty, kterými se hovořilo v severní části starověké Mezopotámie – Asýrii – a v její jižní části – Babylónii). Po mnohá staletí byla akkadština lingua franca celého blízkého východu, v průběhu 8. století př. n. l. však začala být stále citelněji vytlačována aramejštinou. V době helénistické už pak nebyla živým jazykem, znalost akkadštiny se omezovala na písaře a kněze. Nejmladší text psaný klínovým písmem je psán právě akkadsky a vznikl v 1. století n. l.

Fonologie

Souhlásky +LabiálaAlveoláraPostalveoláraVeláraGlotálaNazálamnPlozivaNezněléptkʔZnělébdgEmfatickétʼkʼFrikativaNeznělés ~ ʃxZněléɣ ~ ʁAfrikátaNeznělét͡sZněléd͡zEmfatickét͡s’Approximantaljw Emfatické souhlásky jsou v semitských jazycích souhlásky, které jsou takovým třetím protikladem ke znělým a neznělým souhláskám, ale v různých semitských jazycích jsou vyjádřeny různě (faryngalizací, uvularizací, velarizací, nebo jako ejektivní). Dle rekonstrukcí se emfatické souhlásky v akkadštině vyslovovaly ejektivně.

Příklady Číslovky Akkadsky Česky ištēn, 𒁹 jeden šinā, 𒈫 dva šalāš, 𒐈 tři erbe, 𒐉 čtyři ḫamiš, 𒐊 pět šediš, 𒐋 šest sebe, 𒐌 sedm samāne, 𒐍 osm tiše, 𒑆 devět ešer, 𒌋 deset

Vzorový text 18-28.šumma awīlum šū awâtīya ša in-narîya ašṭuru lā iqul-ma errētīya imēš-ma errēt ilī lā īdur-ma dīn adīnu uptassis 53-63.illil bēlum mušīm šīmātim ša qibissu lā uttakaru mušarbû šarrūtīya tēši lā šubbîm gabarah ha lāqīšu iš-šubtīšu lišappihaššum

Literatura

Související články Sumersko-akkadská literatura Sumersko-akkadská mytologie

Externí odkazy

Kategorie:Mrtvé afroasijské jazyky Kategorie:Východosemitské jazyky Kategorie:Starověké jazyky