náhled|vpravo|Duhová mapa Ruska thumbpx|náhled|vpravo|Neoficiální ruská vlajka s duhovým motivem náhled|Duhová vlajka s motivem Petropavlovské pevnosti Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Rusku setkávají s ostrakizací a právními nepříjemnostmi neznámými pro zbytkové obyvatelstvo. Navzdory faktu, že soukromá konsensuální sexuální aktivita mezi způsobilými osobami téhož pohlaví je legální od r. 1993 , nedostává se párům stejného pohlaví a domácnostem jim tvořeným stejné právní ochrany jako párům různého pohlaví. Země dosud ani nepřijala žádné zákony chránící jiné sexuální menšiny a genderové identity před diskriminací. Trans lidem není umožněno procházet změnou pohlaví po předešlé chirurgické operaci, a jejich práva nejsou dostatečně hájená, spíše naopak. Homosexualita není považovaná za duševní poruchu od r. 1999, což znamená, že by neměla být překážkou řádného působení v Ozbrojených silách Ruské federace. Avšak stále se v nich neoficiální uplatňuje politika Don't ask, don't tell.

Ruská společnost obecně zastává ve vztahu k homosexualitě sociálně konzervativní postoje. Podle několika průzkumů a statistik většina Rusů neakceptuje homosexualitu a podporuje zákony diskriminující sexuální menšiny. Britský Channel 4 odvysílal dokument s názvem Hunted zobrazující život LGBT Rusů pod zákonem proti propagandě a legitimizací různých podpůrných skupin účelově vyhledávajících a šikanujících homosexuály – zejména homosexuální muže. Po přijetí sporného zákona proti LGBT propagandě se až zčtyřnásobil počet ruských žadatelů o azyl ve Spojených státech z důvodu diskriminace. Navzdory silné mezinárodní kritice pro vzrůstající počet sociální diskriminace, násilí a trestné činnosti páchaných na homosexuálech mají velká města jako je Moskva a Petrohrad prosperující gay scénu. Pokud ale jde o konání festivalů gay pride, tak v této oblasti nikdy moc přívětivé nebyly, a to i přes sankce Evropského soudu pro lidská práva v r. 2010 kvůli diskriminaci. V r. 2010 dostalo vedení města Moskva 10 individuálních žádostí pro povolení konání pochodu Moscow Pride, který zakázala s odvoláním se na riziko násilí vůči jeho účastníkům.

V 21. století se Rusko začalo stávat terčem celosvětové kritiky pro nedostatečnou právní ochranu LGBT občanů, kde bylo zařazeno mezi nejhorší státy bývalého SSSR v přístupu k lidským právům. Od r. 2006 se začaly na regionální úrovni přijímat zákony zakazující distribucí veškerých materiálů podporujících LGBT vztahy mezi nezletilými. V červnu 2013 byl přijat federální zákon kriminalizujících šíření informací o netradičních sexuálních vztazích mezi dětmi a mladistvými. Se spornou definicí toho, co slovo netradiční vztah znamená byl přijat jako součást novelizace Zákona o ochraně dětí před informacemi narušujícími jejich zdraví a vývoj. Zákon s sebou přinesl vysoký počet trestů LGBT Rusů veřejně protestujících proti přijetí zákona, homofobních nálad, násilí a dokonce i zločinů z nenávisti, v nichž se pachatelé odvolávali na federální zákon. Rusko se stalo terčem mezinárodní kritiky ze strany lidskoprávních organizací, LGBT aktivistů a médií kvůli údajné nepřímé kriminalizaci LGBT kultury. Ruská historička a lidskoprávní aktivistka Ludmila Alexejeva jej nazvala návratem do středověku.

Historie

Aktuální situace Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku byl v roce 2003 stanoven na 16 let bez ohledu na sexuální orientaci. Trans lidé mohli podstupovat změnu pohlaví, pokud k ní byli ze zdravotního hlediska způsobilí od r. 1997 do r. 2023. Homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí od r. 1999. Co se týče adopce dětí, tak cis jednotlivec bez ohledu na sexuální orientaci může osvojit dítě. Ruské děti mohou adoptovat homosexuální páry v zahraničí, pokud v jejich zemi nejsou schváleny homosexuální sňatky. Trans lidé adoptovat nesmějí. Ruská ústava pamatuje na právo se svobodně shromažďovat, ale ruské úřady navzdory tomu odmítají registrovat LGBT organizace.

Homofobie v Rusku Ruský národ je považován za nejvíc nepřátelský vůči homosexuálům, pokud nezahrnujeme státy Islámského světa, části Afriky a Asie a např. Ukrajinu nebo Turecko. Podle průzkumu z roku 2013 až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou, což je 14 % nárůst od r. 2002. V roce 2007 68 % Rusů řeklo, že homosexualita je vždycky společensky nepřijatelná nebo téměř vždy. V roce 2005 by 44 % Rusů bylo pro trestný postih sexuální aktivity mezi osobami téhož pohlaví a 43 % Rusů schválilo přijetí zákona o zákazu diskriminace na základě sexuální orientace. V roce 2013 16 % Rusů prohlásilo, že homosexuální osoby by měly být izolovány od společnosti, 22 % by bylo pro nařízení léčby a 5 % by je nejraději vyhladilo. Postoj ruských psychiatrů a veřejnosti k homosexualitě jako nemoci zůstal dodnes. Například v roce 2003, kdy se homosexualita vyškrtla z ruské kvalifikace duševních chorob, 62,5 % dotazovaných psychiatrů v Rostově ji stále považovalo za nemoc a o tři čtvrtletí poté za poruchu osobnosti. Psychiatři si svůj postoj udrželi až do konání festivalů gay pride, kdy začali postupně propouštět gaye a lesby ze škol, dětských domovů a jiných veřejných institucí.

Stejnopohlavní manželství Žádná právní úprava stejnopohlavního soužití, ať už ve formě manželství nebo registrovaného partnerství, není v současném ruském právním řádu umožněna. V červenci 2013 moskevský patriarcha Kirill, duchovní Ruské pravoslavné církve, k níž se hlásí cca 41 % Rusů Arena – Atlas of Religions and Nationalities in Russia. Sreda.org , řekl že uzákonění stejnopohlavních svazků je znakem Apokalypsy.https://www.nytimes.com/2013/08/12/world/europe/gays-in-russia-find-no-haven-despite-support-from-the-west.html?pagewanted=all V roce 2011 během tiskové konference řekla tehdejší moskevská primátorka Irina Muravjovová následující: "Žádným z požadavků legalizovat stejnopohlavní svazky v Moskvě a celém Rusku nebude nikdy vyhověno. Žijeme v civilizované zemi, která se řídí nejvyšším federálním zákonem, a to Ústavou Ruské federace, která manželství definuje jako jedinečný svazek mezi mužem a ženou. Žádné jiné manželství neexistuje, a tudíž nemůže být nikdy v Rusku uzákoněno." Obdobný postoj zaujímá i drtivá většina Rusů. V červenci 2020 si ruští voliči odhlasovali změnu ústavy, která přímo vylučuje jakékoliv jiné manželství než muže a ženy.

Služba v armádě Podle údajů ze stránek Pravda.ru se v minulosti hodně mladých Rusů mohlo vyhnout povinné vojenské službě tvrzením, že mají jinou sexuální orientaci. Ministr zdravotnictví se to pokusil změnit v roce 2003, kdy se na homosexualitu přestalo nahlížet jako na nemoc. Tím pádem ani homosexualita nemůže být brána jako důvod k neschopnosti sloužit v armádě, jelikož nemá souvislost se zdravotním stavem brance. Jelikož Rusko i Světová zdravotnická organizace vyškrtly homosexualitu ze seznamu nemocí, tak tím pádem se homosexuál může zbavit povinnosti sloužit v armádě jenom na základě tělesného nebo duševního postižení. I tak ale vydal upozornění pro homosexuální muže, aby svoji odlišnou sexuální orientaci veřejně nesdělovali, jelikož by pak mohli čelit násilí a šikaně ze strany ostatních vojáků. Prezident Vladimir Putin sdělil v rámci rozhovoru pro americkou televizi, že homosexuální muži nejsou v Rusku zbavováni povinnosti sloužit v armádě. V roce 2013 se roznesla zpráva, že ministr obrany vydal nařízení podle něhož se schopnost sloužit v armádě bude posuzovat na základě nových kritérií, které zahrnují mentální vyspělost a sexuální život branců, což znovu umožňuje zbavit osobu služby v armádě na základě sexuální orientace.

náhled|250px|LGBT aktivisté v Petrohradě, Rusko, 1. květen 2017

Viditelnost LGBT organizací a služeb V Rusku se většina LGBT organizací nachází zejména ve velkých městech jako je Moskva a Petrohrad, kde je mimo jiné i hodně kaváren a nočních klubů zaměřených na gaye a lesby.

Festivaly Gay Pride V Rusku bylo zaznamenáno několik neúspěšných pokusů o uspořádání festivalu gay pride v několika velkoměstech, zejména v Moskvě, kde tamní autority několikrát za sebou nevyhověly žádosti o konání akce. Bývalý moskevský primátor Jurij Lužkov podpořil nesouhlas zastupitelstva s distribucí prvních dvou letáků ruského LGBT+ aktivisty Nikolaje Alexandroviče Alexejeva informujících o konání Moscow Pride a označil je za dílo satana. Festival nicméně nakonec stejně proběhl navzdory nesouhlasu ruských úřadů. V roce 2010 vyhověl Evropský soud pro lidská práva (ESLP) Alexejevově žalobě proti ruským městům, která mu zakazovala uspořádat festivaly LGBT+ hrdosti. Podle ESLP se tímto rozhodnutím dopouštěly diskriminace. Argument prevencí rizika násilí a narušování veřejného pořádku soud označil za irelevantní, populistický a nadržování postoji odpůrců. V srpnu 2012 vydala Moskva navzdory stanovisku ESLP 100letý zákaz konání festivalu Moscow Pride, tedy až do roku 2112, s poukazem na nedostatek podpory z řad Moskevanů a jiných komplikací, které konání takových akcí provází.

Čečensko

náhled|210px|Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov (napravo) spolu s předsedou čečenského parlamentu Magomedem Daudovem V Čečensku, autonomní republice Ruské federace, byly zaznamenány případy nuceného mizení, tajných únosů, zatýkání a mučení lidé na základě jejich skutečné či domnělé odlišné sexuální orientace. Podle očitých svědků a lidskoprávních skupin byl v takzvaných čečenských novodobých koncentračních táborech držen blíže neurčený počet mužů, u nichž tamní autority pojaly podezření, že jsou jiné než heterosexuální orientace, ať už homosexuální nebo bisexuální.

Podle oficiálních statistik zveřejněných 1. dubna 2017 v ruskojazyčném opozičním magazínu Novaja Gazeta bylo od února 2017 více než 100 mužů drženo a mučeno v čečenských koncentračních táborech, z toho tři byli mimosoudně popraveni. Podle zveřejněných tajných dokumentů čečenských speciálních služeb se mělo jednat o "preventivní" opatření v zájmu ochrany veřejného zájmu.https://www.nytimes.com/2017/04/01/world/europe/chechen-authorities-arresting-and-killing-gay-men-russian-paper-says.html Novináři, kteří se k nim jako první dostali, a publikovali je, se posléze museli začít skrývat, případně zcela vycestovat z Ruska z důvodu obav z avizovaných represí ze strany čečenských úřadů.

Jakmile se rozšířily zprávy o systematickém pronásledování čečenské LGBT+ menšiny, zahájili ruští i zahraniční aktivisté proces evakuace přeživších a potenciálně ohrožených Čečenců, ale setkali se s komplikacemi při získávání víz pro jejich vycestování z Ruska.

Reporty o perzekuci se setkaly s rozličnými reakcemi jak v Rusku, tak i ve světě. Neoficiální prezident a vůdce Čečenské republiky Ramzan Kadyrov například vyloučil jakoukoli existenci homosexuálních mužů v Čečensku s tím, že pokud by se na jeho území vůbec někdo takový nacházel, tak by byl zabit vlastní rodinou. Naopak moskevské úřady byly vůči tomuto prohlášení skeptické, ačkoliv koncem května vyslala ruská vláda na území Čečenska příslušný vyšetřovací tým, který měl tamní situaci monitorovat. Političtí reprezentanti, včetně nejvyšších představitelů, v několika zemích, zejména v západním světě, čečenský postup odsoudili. Zároveň se také uskutečnilo několik protestů, a to jak v Rusku, tak i v zahraničí. Zpráva Organizace pro bezpečnost a spolupráce v Evropě (OBSE) publikovaná v prosinci 2018 potvrdila, že k pronásledování čečenské LGBT+ minority skutečně dochází, a že je tiše tolerováno ruskými úřady.

Dne 11. ledna 2019 byly potvrzeny další případy anti-gay razií, k nimž došlo v prosinci předchozího roku, kdy bylo zadrženo několik homosexuálních mužů a žen. Russian LGBT Network, ruská nevládní LGBT organizace, odhadla, že z cca 40 uvězněných lidí byli dva zabiti.

Veřejné mínění Ruský národ je silně konzervativní v oblasti práv homosexuálů. Podle průzkumu z roku 2013 většina Rusů neschvaluje stejnopohlavní manželství a podporuje veškeré zákony proti homosexuálům.

Diskriminace v zaměstnání a ve školství