Znělá palatální nazála je souhláska, která se vyskytuje v některých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 118, ekvivalentním symbolem v SAMPA je J.
Charakteristika Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem – od toho též označení závěrová souhláska (okluziva). Místo artikulace: středopatrová souhláska (palatála). Uzávěra se vytváří mezi jazykem a tvrdým patrem. Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Nosová souhláska (nazála) – vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou. Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky. Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné .
V češtině V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem Ň, ň.
Jako se v domácích slovech rovněž vyslovuje psané /n/ ve skupinách ni, ní a ně .
V jiných jazycích Tato hláska se vyskytuje ve většině slovanských a románských jazyků, ale také v řečtině, estonštině, japonštině apod. Například v angličtině a norštině se vyskytuje jen v nářeční výslovnosti, není tedy fonémem.
Základní způsoby zápisu ň: čeština, slovenština, romština (česká a slovenská, včetně spojení ňi, ňe) ń: polština ņ: lotyština ñ: galicijština, španělština, kečuánština (a některé další indiánské jazyky ovlivněné španělským způsobem zápisu) њ: srbština, makedonština нь: většina slovanských jazyků užívajících cyrilici gn: francouzština, italština nh: okcitánština, portugalština, vietnamština nj: albánština, chorvatština, nizozemština nn: skotská gaelština ny: maďarština (dlouhé nny), indonéština, malajština
Kategorie:Palatální souhlásky Kategorie:Nazální souhlásky