Znělá velární nazála je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem , číselné označení IPA je 119, ekvivalentním symbolem v SAMPA je N.
Charakteristika
Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem – od toho též označení závěrová souhláska (okluziva). Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Uzávěra se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem. Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují. Nosová souhláska (nazála) – vzduch prochází při artikulaci před uvolněním uzávěry nosní dutinou. Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky (po uvolnění uzávěry). Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné .
V češtině
V češtině není samostatným fonémem. Jedná se o poziční obměnu (alofon) psaného /n/ (viz alveolární nazála) před zadopatrovými souhláskami /k/ a /g/, např. ve slově banka.
V jiných jazycích
Kategorie:Velární souhlásky Kategorie:Nazální souhlásky