Motiv (z francouzského slova motif) v hudbě představuje krátký, ucelený a poměrně výrazný hudební úryvek, či myšlenku, dlouhý obvykle 1 – 2 takty.
Hlavní složkou motivu je melodie, to jest melodická linka a rytmus. Výjimečně je motiv tvořen jen hudebním fragmentem, nebo sledem not, majícím zvláštní význam, nebo který je charakteristický pro nějakou konkrétní skladbu. Lze tedy říci, že "motiv je nejmenší strukturální jednotka nesoucí tematickou hudební myšlenku". ZENKL, Luděk. ABC hudebních forem. 1. vydání. Praha: Editio Supraphon, 1984. 09/22, str.26.
Skladatelé někdy dělí delší motivy do drobnějších motivků, které se v dalším průběhu skladby mohou používat též samostatně. ZENKL, Luděk. ABC hudebních forem. 1. vydání. Praha: Editio Supraphon, 1984. 09/22, str. 28.
Definice některých muzikologů Hugo Riemann definuje motiv jako „konkrétní obsah základní rytmické časové jednotky.“Jonas, Oswald (1982). Introduction to the Theory of Heinrich Schenker (1934: Das Wesen des musikalischen Kunstwerks: Eine Einführung in Die Lehre Heinrich Schenkers), str.12. přel. John Rothgeb. .
Anton Webern definuje motiv jako „nejmenší samostatnou částečku v rámci hudební myšlenky“, kterou lze rozpoznat díky svému opakování.Webern (1963), str.25-6. Cited in Campbell, Edward (2010). Boulez, Music and Philosophy, str.157. .
Arnold Schönberg definuje motiv jako „jednotku obsahující jednu či více intervalových a rytmických prvků, jejichž přítomnost je neměnná v použití v průběhu skladby“.Neff (1999), str.59. Cited in Campbell (2010), str.157.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Hudební teorie