Čárka je diakritické znaménko, které má v různých jazycích různou funkci. Odborně se též nazývá akut. Čárka se umísťuje nad základní znak abecedy.
Funkce čárky Čárka (akut) plní v různých jazycích tyto funkce: označení délky hlásek; označení palatalizace; označení výšky samohlásek; označení přízvuku; označení tónu; zdůraznění; rozlišení různého významu slov; jiné využití.
V češtině Á á Ć ć É é Í í Ĺ ĺ Ń ń Ó ó Ŕ ŕ Ś ś Ú ú Ý ý Ź ź V češtině se čárkou označují dlouhé samohlásky /á, é, í, ó, ú, ý/. Její užívání doporučuje již traktát De orthographia Bohemica sepsaný v 15. st., jehož autorství je připisováno Janu Husovi. Ve spisu je čárka označována latinským termínem gracilis virgula, který bývá mylně překládán jako dlouhé nabodeníčko.
V jiných jazycích
Dánština, norština V dánštině a norštině se používá k rozlišení významu slov, např. én (jeden, jedna) vs. en (neurčitý člen).
V dánštině se navíc používá i k vyznačení důrazu na určité slovo, zejména ve slově der (tam).
Faerština V faerštině mění výslovnost samohlásek: á: dlouhé , krátké , před : í/ý: dlouhé , krátké ó: dlouhé , anebo , krátké: , ale na Suðuroyě: -ógv: , anebo Suðuroyě ú: dlouhé , krátké -úgv:
Francouzština Ve francouzštině se používá k rozlišení /é/ [e] a /e/ [ə].
Irština V irštině čárka (nazývaná síneadh fada – „dlouhá značka“ – nebo zkráceně fada) označuje dlouhou samohlásku (á, é, í, ó, ú). Při tom dlouhé „á“ je zavřenější než „a“, blíží se hlásce /ó/.
Islandština V islandštině mění výslovnost samohlásek: á: é: dlouhé , krátké í/ý: ó: ú:
Maďarština V maďarštině se používá pro označení délky samohlásek.
Polština V polštině se čárkou vyznačuje palatalizace (měkčení) souhlásek /ć/ , /dź/ , /ń/ , /ś/ , /ź/ .
Písmeno /ó/ se čte [u], jeho psaní je dáno historicky (podobně jako u českého /ů/, které se vyvinulo z dlouhého /ó/).
Slovenština Ve slovenštině se stejně jako v češtině používá k označení délky samohlásek. Kromě toho se tímto způsobem vyznačuje i délka u slabikotvorného /ŕ, ĺ/, např. sŕňa (srnče), kŕdeľ (hejno), hĺbka (hloubka), stĺp (sloup).
Španělština Ve španělštině se používá k označení přízvuku tam, kde by se jinak přízvuk nevyskytoval. V psané podobě (pomocí čárky) i mluvené podobě (pomocí přízvuku) se tak dá odlišit dvě významově různá slova lišící se pouze a právě čárkou (např. ).
Švédština Ve švédštině se používá k vyznačení přízvuku (tzv. akutové intonace) v některých slovech, zejména cizího původu, a ve vlastních jménech, např. idé (myšlenka, idea), Nylén, Linné.
Vietnamština Ve vietnamštině značí stoupavý tón u samohlásek (tzv. dấu sắc).
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Diakritika