Zámek Uherčice se nachází v obci Uherčice v okrese Znojmo. Již dříve památkově chráněný areál byl díky své velké hodnotě prohlášen v roce 2001 národní kulturní památkou. Je spravován Národním památkovým ústavem. Zámek je situován v západní řídce osídlené části obce.
Původně zde stávala tvrz, kterou po polovině 16. století přestavěli Krajířové z Krajku ve stylu severoitalského renesančního sídla. Již v roce 1564 koupili panství Streunové ze Schwarzenau, za kterých byl zámek přestavěn téměř do současné podoby. Od té doby tvoří tzv. Krajířovský starý zámek s obytnou věží východní část areálu. Streunové na konci 16. století postavili dvě souběžná renesanční křídla (severní a jižní), která byla uprostřed své délky propojena příčnou zdí s dvoupodlažní arkádou směřující do hlavního nádvoří. Jižně od nového křídla nechali vystavět arkádové nádvoří s hranolovou věží, kterou se do sídla vcházelo. Západní prostranství patřilo hospodářským budovám.
V roce 1628 zakoupili panství Berchtoldové, od nich v roce 1692 Heisslerové z Heitersheimu, kteří se víceméně věnovali barokním interiérovým úpravám. Po rodině Hartigů obohatili své majetky o Uherčice roku 1768 Collaltové, kteří Uherčice drželi až do roku 1945, kdy jim byly státem zkonfiskovány. Zámek plnil až do roku 1945 funkci panského administrativního a hospodářského centra.
Historie
Krajířové z Krajku Bystřické rodové větvi Krajířů z Krajku patřila ves Uherčice od 14. století.Hodeček zmiňuje Wolfgang Kraiger von der Kraig, majitele Bystřice 1481-87 (Hodeček, cit. Anm. 6, S. 36). Za Lipolta (Leopolda) Krajíře z Krajku 1487–1515 se staly Uherčice součástí panství blízkého hradu Cornštejna. Wolfgang v roce 1487 rozdělil panství svým dětem na dědičné podíly a pevně stanovil druhou část svého dědictví – zboží Cornštejna a dvorce v Uherčicích s polnostmi.Dědičná listina poukazuje také na to, že Uherčice neměly nijak velký význam a nebyly ani označeny jako ves, oproti tomu je jmenováno městečko Vratěnín, na Cornštejně je jmenován hrad a na Frejštejně zbořená pevnost. Rozdělení majetku 1487 vedlo k etablování několika větví rodu Krajířů na Moravě a stejně jako v Uherčicích započali na nově vytvořených správních celcích s výstavbou rodových sídel. První písemná zmínka o šlechtickém sídle v Uherčicích pochází z roku 1548, kdy Johann z Krajku zapsal své manželce Anně z Huburku majetek ve vsi Uherčice.MZD Bd. II (zit. Anm. 10), S. 333. Hodeček tak ve své práci dospěl k závěru, že dědicové, tři bratři Wolf, Lipolt a Johann (Jan), vedli správu panství s hradem Cornštejnem nejprve z blízkého Vratěnína. Teprve od roku 1530 se bratři objevují v pramenech jako nezávislí majitelé svých panství. V roce 1540 byl tak v Zemských moravských deskách jmenován Johann Krajíř z Krajku na Nových Uherčicích.Skrabanek Alena: Architektur des Renaissanceschlosses Ungarschitz/Uherčice in Südmähren“, Wien, im Juli 2008 (německy)
Dačické panství spravoval Jindřich Krajíř z Krajku mnohem dříve než jeho bratr Jan v Uherčicích. Vztahy mezi Krajíři v Dačicích a Uherčicích byly velmi úzké a to i v příštích generacích. Václav, který zdědil Uherčice, se například nechal pohřbít v Dačicích.Heinrich měl mimo Dačic také jeden díl na Cornštejně. Po smrti svého bratra Lipolda přešlo 1516 dědictví na Jindřicha, byl jediným majitelem majetků na Cornštejně, v Bystřici a ve Vratěníně, které předal svým synům 1524 Wolfovi ml. a Lipoltovi. V Zemských deskách používá predikát z Dačic. (MZD, Bd. II, cit. Anm. 10, S. 213).Václav Březan, popisuje smrt Václava 8. května 1566 v Dačicích (Pánek Jaroslav (Hg.), Březan Václav, Životy posledních Rožmberků I, Praha 1985, S. 210). Typologie první stavební etapy odpovídala neopevněnému venkovskému renesančnímu sídlu, které se soustředilo především na komfort, pravidelné uspořádání obytných místností a kvalitní osvětlení. Po smrti Jana (po roce 1549) převzal sídlo mladší bratr Václav uváděný v Zemských deskách poprvé v roce 1553. Druhá stavební fáze hradu pod nadvládou Krajířů se dá popsat jako modernizace stavebního jádra. Probíhala za Václava a jeho ženy Johany z Donína. Její dokončení symbolizuje nápis letopočtu 1554 na kartuši nad vstupním portálem.
Štrejnové ze Švarcenavy náhled|Za Collaltů bylo přetvořeno okolí zámku do romantického parku s drobnými zahradními stavbami. Autorem projektů pro stavební úpravy zámku i pro „anglickou“ zahradu byl Anton Ordner (1776 – 1862), vídeňský dvorní divadelní architekt a člen vídeňské Akademie výtvarných umění. Na začátku 19. století si Ordnera Collaltové oblíbili a stal se jejich dvorním umělcem. Odoardo Collalto jej pověřoval architektonickými pracemi na moravských panstvích, na vídeňském paláci Am Hof, ale i na dolnorakouském zámku Braunsdorf. S největší pravděpodobností se na dekoracích uherčických interiérů podílel i vídeňský malíř Franz Tenzel (Denzl). vlevo|náhled|Uherčice na obraze Františka Richtera roku 1833. Dolnorakouská šlechta Štrejnové ze Švarcenavy (německy Streun von Schwarzenau) vlastnila Uherčické panství od roku 1564. Zámek zůstal v jejich držení po tři generace až do roku 1628 a pod jejich vládou zaznamenal zámek skutečnou renesanční expanzi.Precizní zpracování období Štrejnů podává Hodeček: citace z Anm. 6, S. 39). Bývalý uherčický majetek Krajířů z Krajku byl od roku 1564 vázán na mnohem větší panství, které se tehdy nacházelo převážně v Dolním Rakousku. Existence dolnorakouského šlechtického rodu Štrejnů ze Švarcenavy je doložitelná již od 13. stoletíPerger listet die zehn höchsten Gülten (Steuerbemessungsgrundlagen) des Herrenstandes im Land unter der Enns von 1559 auf. An erster Stelle steht das Geschlecht der Liechtenstein, gefolgt von Puchheim, Hardegg, Zelking, Zinzendorf, Kuenring, Eitzing, Streun, Salamanca-Ortenburg und Salm. Die Gülten der Streun von Schwarzenau entsprechen etwa jenen der Kuenringer und Eitzinger (vgl. Perger Richard, Die Zusammensetzung des Adels im Land unter der Enns, in: Adel im Wandel, Politik, Kultur, Konfession 1500–1700, Niederösterreichische Landesausstellung Rosenburg 12.5. – 28.10. 1990, S. 35). a před rekatolizačním pádem v roce 1620 patřili k nejbohatším v zemi pod Enží.Perger Richard: Die Zusammensetzung des Adels im Land unter der Enns, in: Adel im Wandel, Politik, Kultur, Konfession 1500–1700, Niederösterreichische Landesausstellung Rosenburg 12.5. – 28.10. 1990, S. 35). Etablování Wolfganga Štrejna ze Švarcenavy a Hartenštejnu (Wolfgang Streun von Schwarzenau und Hartenstein) na Moravě znamenalo jejich další ekonomické posílení. Po několika desetiletích přikoupili další nové zboží na jižní Moravě. Panství přešlo po smrti Wolfganga v roce 1574 na jeho nejstaršího syna Hanuše Wolfharta, který byl jako majitel Uherčic poprvé zmíněn v roce 1580.Jan Wolfart Streun von Schwarzenau übte 1580 Gutsherrenpflichten auf dem Ungarschitzer Gut Vöttau aus. Bei einem Streit um Holzsammelrechte war es zu Gewalttätigkeiten der Untertanen gekommen (vgl. Peřinka, cit. Anm. 2, S. 173; Abschrift des Quelltextes bei Peřinka František, in: Selský Archiv 1906). SiebmacherSiebmacher NÖ Teil 2 (zit. Anm. 111), S. 259. líčí Hanuše Wolfharta jako úředníka císařského radu a regenta Dolního Rakouska. V roce 1589 ho zasazuje do úřadu moravského prokurátora ve Znojmě.Peřinka (cit. Anm. 2), S. 69. Kolem roku 1610 se objevily první finanční těžkosti Štrejnů a roku 1612 museli prodat Bítov, zboží ve Vranově následovalo v roce 1618.MZD III (cit. Anm. 10) S. 427, Peřinka (cit. Anm. 2), S. 102. Po smrti Hanuše Wolfharta převzal dědictví v roce 1614, zpočátku pod vedením své matky a babičky, jeho vnuk Jan Jiří, a to včetně dluhů svého dědečka.Die Großmutter von Johann Georg war Elisabeth Hofkirch. Hodeček nennt Elisabeth Hofkirchs aktive Herrschaft bis 1619, Siebmacher gibt allerdings 1618 als ihr Todesjahr an (vgl. Hodeček, zit. Anm. 6, S. 39; Siebmacher NÖ Teil 2, zit. Anm. 111, S. 260). Hrubý gibt an, daß Herr Hanusch Georg Streun von Schwarzenau, ein Waisenkind, 1619 Ungarschitz mit 280 Untertanen besaß und verpflichtet war 2,5 Kriegspferde als Man des Olmützer Bischoftums bereitzustellen. Nach Hrubý war 1618 Elisabeth Streun der Vormund (vgl. Hrubý František, Moravská šlechta r 1619, její jmění a náboženské vyznání, in: Časopis Matice moravské, 1922, S. 144). Písařík zitiert eine nicht näher definierte Quelle, in welcher 1615 eine Gülleisin als Vormund aufscheint (vgl. Písařík, zit. Anm. 3, S. 127). Gemeint ist Johann Georgs Mutter Anna Gilleis, die zweite Frau von Wolfgang Ehrenreich, die 1628 auch in den Verkaufsdokumenten von Ungarschitz aufscheint. O zbývající zboží přišel v roce 1620.Hans Gotthard Streun von Schwarzenau und Hirschbach war Mitunterzeichner des Horner Bundbriefs von 1608 (vgl. Reingrabner, zit. Anm. 111, S. 8). Hans Georg Streun von Schwarzenau und Neu Ungarschitz, ab 1620 auch Besitzer von Schwarzenau, wurde nach der Schlacht am Weißen Berg wegen Rebellion gegen den Kaiser geächtet und seine Güter wurden eingezogen. Nachdem derselbe 80.000 fl. erlegt hatte, übernahm seine Mutter Anna, geb. Gilleis, 1623 den Besitz Schwarzenau. Kaiserliche Truppen hatten Schwarzenau belagert (vgl. Pürgy, zit. Anm. 111, S. 19). Mit Johann Georg, der nach seiner Flucht nach Deutschland als General in Philippsburg aufscheint, erlischt schließlich das Geschlecht der Streun von Schwarzenau (vgl. Siebmacher Johann, Siebmacher's grosses Wappenbuch, Die Wappen des Adels in Oberösterreich, Bd. 27, Neustadt an der Aisch (Nachdruck) 1984, S. 416). Georg Hanuš prodal v roce 1628 Uherčice jako součást fideikomisního zboží, smlouva byla podepsána dne 11. 24. 1628 v Brně.Georg Hanusch Strein von Schwarzenau, Neu Ungarschitz und Fratting verkauft alle Ungarschitzer Güter um 55.000 Gulden, 1 Gulden zu 60 Kreuzern, gezählt in die Hand der Anna Strein, geborene Gülleisin, der Mutter des Verkäufers (vgl. MZD III, zit. Anm. 10, S. 534).
Za Štrejnů zahrnovala první fáze výstavby rozsáhlé jižní a severní křídlo zámeckého areálu. Ta byla většinou využita pro hospodářské účely. Sloužila jako sklady a také zahrnovala pivovar. V urbáři z roku 1628 jsou mimo pivovaru jmenovány také do skály tesané sklepy, oblouky a pekárna (Pfisterei).MZAB F202, (cit. Anm. 9).Die Pfisterei (ahd. phistrîna, phistrîn, phistira, mittelhochdeutsch pfistrîne, pfisterîe, pfistrî, pfister ‚Bäckerei‘, besonders einer Communität, eines Klosters, Hofes usw.) war oft die Verbindung einer Mühle mit einer Bäckerei, was man noch heute am häufig vorkommenden Gaststättennamen „Pfistermühle“ erkennen kann. Der Pfister war zudem Getreidehändler und somit zwei Zünften und einer Gilde zugeordnet. Se vznikem pivovaru souvisí i výstavba třech rybníků v blízkosti zámku. Dva z nich sloužily mimo jiné jako přívod vody pro pivovar umístěný v jižním křídle.Urbář z roku 1628 jmenuje dva rybníky před zámkem jako zdroj vody pro pivovar a jeden další s mlýnem a dvěma náhony za zámkem (MZAB F 202, cit. Anm. 9). Vybudování hospodářských ploch odráželo nejen rozšíření zámku ve správní centrum, ale i jeho nové potřeby. V horních patrech byly stropy od počátku ploché a křídla, která v patrech navazovala, sloužila především spojenému pivovaru. Kromě toho zde nacházely sklady a výše jmenované sklepy, taktéž místnosti pro skladování krmiv a mléka. Horní patro pivovaru pravděpodobně sloužilo k ubytování správce a jiného s vrchnostenskou správou spojeného služebnictva.MZAB (zit. Anm. 9), Ústřední správa collaltovských statků Brtnice, Quotakonferenzbuch 1847–1882, svazek č. 8892-8920. Po dokončení velké hospodářské přestavby se Štrejnové zaměřili na reprezentativní úpravy sídla. Dvoupodlažní trakt z východní strany nechali přebudovat na obloukové podloubí a v patře na kolonádu v toskánském stylu. Jižní stranu doplnili atriem se zahradou a rosariem. Výstavbou v renesančním stylu prošla také obytná věž a černá kuchyně.
Berchtoldové z Uherčic