náhled|Plánování dopravních komunikací v San Franciscu v roce 1948. Dopravní plánování souvisí s testováním, hodnocením, návrhem a umístěním dopravních objektů (všeobecně ulic, cest, cyklistických stezek a veřejné dopravy).
Modely a udržitelnost Dopravní plánování od začátku vycházelo z racionálního plánovacího modelu, který obsahuje definování cílů a úkolů, identifikaci problémů, tvorbu alternativ, vyhodnocení alternativ, tvorbu plánů. Jiné modely plánování obsahují racionální činitel, vývoj orientovaný na tranzit, postupné plánování, organizační proces, politické vyjednávání, rozhodovací strategii a optimalizaci.
Od plánovačů se stále víc očekává multidisciplinární přístup, zejména pro zvyšující se důležitost environmetalismu. Například použití psychologie na přesvědčení řidičů k použití veřejné dopravy místo aut. Role dopravního plánovače se posouvá od technické analýzy k propagaci udržitelnosti přes integrované dopravní strategie. Například v Hanoji je rostoucí počet motocyklů odpovědný nejen za znečištění životního prostředí, ale i zpomalování ekonomického růstu. Dlouhodobý plán je redukovat provoz změnou územního plánu. Krátkodobý plán redukce provozu obsahuje ekonomické stimulace a atraktivní alternativy.
Reference