náhled|alt=Stránka čínského textu v šesti sloupcích|Detail kopie Wang Si-č’ovy (303–361) Předmluvy ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí, Palácové muzeum, Peking
Wang Si-č’ (, 303–361), byl čínský kaligraf ťinského období. Od 7. století je považován za největšího čínského kaligrafa a mistra všech stylů čínského písma, zejména písma konceptního.
Jména Wang Si-č’ používal zdvořilostní jméno Wen-čchang (), je přezdíván Mudrc kaligrafie Šu-šeng (). Ve státních službách dosáhl hodnosti generála armády po pravici jou-ťün ťiang-ťün (), proto byl v čínské literatuře tradičně nazýván „generál Wang“, Wang jou-ťün (, doslova „generál zprava Wang“).
Život a dílo Wang Si-č’ se narodil roku 303, pocházel z Lin-i v Šan-tungu, ale žil převážně v Šao-singu a Wen-čou v Če-ťiangu.
Patřil k prominentnímu rodu Wangů (v první třetině 3. století reprezentovaném zejména bratranci Wang Tunem a Wang Taoem), ale politická kariéra ho nelákala, proto zastával pouze relativně nevýznamné úřady. Začal ve funkci asistenta v císařské knihovně, později byl vychovatelem jednoho z císařských princů, správcem různých komandérií, naposledy generálem armády po pravici a správcem komandérie Kuej-ťi. Na odpočinku žil v Ťin-tchingu () v okrese Šan ()(moderní městský okres Šeng-čou v Šao-singu).
Miloval umění, věnoval se zejména kaligrafii a dosáhl mistrovství ve vzorovém, kurzivním i konceptním písmu. Kaligrafii studoval u strýce Wang Iho (, 276–322), malé vzorové písmo se prý učil u paní Wej Šuo. Zdokonalil kurzivní písmo Čung Joua. Z jeho sedmi synů a dvou dcer největšího významu dosáhl nejmladší syn Wang Sien-č’, kaligraf takřka stejné úrovně. Dovedným básníkem a kaligrafem byl také druhý Wang Si-č’ův syn Wang Ning-č’ (, † 399).
K nejdůležitějším dochovaným kopiím textů Wang Si-č’a v kurzivním písmu patří Text obsahující znaky sang luan (, Sang luan tchie) a Dopis Kchung Š’-čungovi (孔侍中帖, Kchung Š’-čung tchie), které jsou od 8. století uchovávány v Japonsku. Psané jsou zcela vyvinutým kurzivním písmem s charakteristickými proměnlivými liniemi psanými na stranu položeným štětcem.Zádrapa, Pejčochová, s. 196–197. Neslavnější dílo Wang Si-č’a v kurzivním písmu je Předmluva ke sbírce básní složených u pavilonu orchidejí (Lan-tching-sü) jím složená a zapsaná 22 den 3 měsíce roku 353 u příležitosti oslav Svátku jarní očisty. Text se nese v taoistickém duchu, a je vysoce ceněným literárním dílem. Z hlediska kaligrafie je Předmluva vrcholným dílem. Psána je kurzivním písmem blížícím se vzorovému, s dokonalou kombinací stability a přesnosti s uvolněností.Zádrapa, Pejčochová, s. 197–198. Generacemi čínských kaligrafů byla oslavována jako „nejlepší kaligrafie v kurzivním písmu pod Nebesy“. Zásluhou Wang Si-č’a se i samotné setkání stalo legendární událostí, mnohokrát zobrazenou v básních, hrách i malbách.
V konceptním písmu je nejslavnější Wang Si-č’ovou prací soubor Dopisů začínajících slovem sedmnáct (十七帖, Š’-čchi tchie) zachovaný v podobě frotáží tchangské kopie.Zádrapa, Pejčochová, s. 200. Ve vzorovém písmu jsou nejlepšími jeho Esej o Jüe Im (, Jüe I lun) o generálovi období válčících států, taoistický text Kniha žlutého dvora (, Chuang tching ťing) a Elogium na portrét Tung-fang Šuoa (, Tung-fang Šuo chua can), vše psané plně vyspělým vzorovým písmem.Zádrapa, Pejčochová, s. 200 a 202.
Dílo Wang Si-č’a, spolu s dílem Wang Sien-č’a ovlivnilo většinu většinu pozdějších čínských kaligrafů.Zádrapa, Pejčochová, s. 195. Od 7. stoletíZádrapa, Pejčochová, s. 193. je mimořádně ctěn jako nejslavnější čínský kaligraf všech dob. Jeho dílu a dílu Wang Sien-č’a byla věnována mimořádná pozornost, několik set jejich uchovaných dopisů a poznámek bylo po staletí kopírováno a opisováno.Tian, s. 208. Zachovaly se však pouze kopie a opisy, všechny originály jsou ztraceny.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Ťinští umělci (265–420) Kategorie:Čínští kaligrafové Kategorie:Lidé z Če-ťiangu Kategorie:Narození v Šan-tungu Kategorie:Narození v roce 303 Kategorie:Úmrtí v roce 361 Kategorie:Muži