Saský zemský sněm (, ) je zemský parlament Svobodného státu Sasko. Sídlí ve stejnojmenné budově v centru zemského hlavního města Drážďany. Poslanci jsou voleni na pět let. Zemský sněm odpovídá za zemskou legislativu, parlamentní kontrolu nad saskou vládou a správou, stanovení rozpočtu a za různé volby. Tento parlament volí mimo jiné ministerského předsedu, zemské ústavní soudce, prezidenta Saského účetního dvora, prezídium sněmu, jakož i saského komisaře pro cizince a komisaře pro ochranu údajů. Obvykle se skládá ze 120 členů. Předchůdci dnešního zemského sněmu byly od 15. století saské zemské stavy, které v době Saského království v letech 1831–1918 nahradil zemský sněm. Po listopadové revoluci vznikla v roce 1919 Saská lidová komora, jež se roku 1920 (během Výmarské republiky) stala opět zemským sněmem, jenž byl v období nacionálního socialismu zrušen. Od roku 1946 až do zformování krajů v Německé demokratické republice (NDR) v roce 1952 znovu zasedal Zemský parlament Saska. Ve své dnešní podobě existuje Saský zemský sněm od znovusjednocení Německa v říjnu 1990, kdy byl obnoven Svobodný stát Sasko.
Historie náhled|upright 1.3|Budova Saského zemského sněmu Předchůdcem této instituce v historickém smyslu byl od 15. století zasedající Zemský sněm (Saské zemské stavy), jenž byl v roce 1831 přeměněn na konstituční parlament se dvěma komorami (tj. Saský zemský sněm, 1831–1918). Za listopadové revoluce vznikla roku 1919 Saská lidová komora, která byla v roce 1920 (během Výmarské republiky) opět přeměněna na Zemský sněm, jenž byl však roku 1933 rozpuštěn. V letech 1946–1952 existoval pod rostoucím vlivem Sjednocené socialistické strany Německa (SED) Zemský parlament Saska. Fungoval však jen po dvě legislativní období, neboť byl zrušen správní reformou roku 1952. Po znovusjednocení Německa a obnovení Svobodného státu Sasko byl utvořen nový saský zemský parlament. + Volební výsledky (první, popř. druhé hlasování v procentech) a rozdělení mandátů v Saském zemském sněmu od 1. do 7. volebního období (od roku 1990)Pramenem je do 4. volebního období: Algasinger, tabulka 1 na s. 11. Strana 1. VO (1990) 2. VO (1994) 3. VO (1999) 4. VO (2004) 5. VO (2009) 6. VO (2014) 7. VO (2019) % Mandáty % Mandáty % Mandáty % Mandáty % Mandáty % Mandáty % Mandáty CDU 53,8 92 58,1 77 56,9 76 41,1 55 40,2 58 39,4 59 32,1 45 AfD – – – – – – – – – – 9,7 14 27,5 38 PDS/Linke 10,2 17 16,5 21 22,2 30 23,6 31 20,6 29 18,9 27 10,4 14 Zelení 5,6 10 4,1 – 2,6 – 5,1 6 6,4 9 5,7 8 8,6 12 SPD 19,1 32 16,6 22 10,7 14 9,8 13 10,4 14 12,4 18 7,7 10 FDP 5,3 9 1,7 – 1,1 – 5,9 7 10,0 14 3,8 – 4,5 - NPD 0,7 – – – 1,4 – 9,2 12 5,6 8 4,9 – 0,6 - Ostatní 5,3 – 3,0 – 5,1 – 5,3 – 6,8 – 5,1 – 8,7 -
Přidělování mandátů, ustavování a rozpouštění parlamentu
Volby do Saského zemského sněmu Od začátku druhého volebního období v říjnu 1994 se zemský sněm obvykle skládal ze 120 poslanců, kteří jsou zvoleni na dobu pěti let všeobecnými, přímými, svobodnými, rovnými a tajnými volbami. Do Saského zemského sněmu mohou volit všichni občané, kteří mají nejméně tři měsíce své stálé bydliště v Sasku, dosáhli 18 let a jsou občany Spolkové republiky Německo. Mandáty jsou přidělovány na základě poměrného zastoupení. Při prvním, tzv. přímém hlasování, soutěží přímí kandidáti proti sobě o většinu hlasů v 60 saských volebních obvodech. Druhé hlasování, při němž se volí celá kandidátní listina, určuje procentuální složení zemského sněmu. Počet přímých mandátů jedné strany se potom odečte od počtu křesel získaných na základě druhého hlasování. Zbývající mandáty pro příslušné strany se přidělují podle pořadí kandidátů na listině, které bylo určeno před volbami. Při tom se však berou v úvahu pouze strany, které dosáhly při druhém hlasování alespoň 5 % hlasů, nebo získaly alespoň dva přímé mandáty při prvním hlasování.
Ustavování a rozpouštění zemského sněmu, nouzový parlament K ustavení zemského sněmu musí dojít nejpozději 30. den po volbách. Tzv. „staroprezident“ (Alterspräsident), což je „předseda sněmu podle věku či stáří“, svolá první zasedání a předsedá mu, dokud nebude zvolen nový prezident sněmu. Tuto volbu pak tradičně prosadí nejsilnější parlamentní frakce. Kromě toho jsou na prvním zasedání voleni viceprezidenti, další členové prezídia a tajemník. V Sasku se obvykle volí nový předseda vlády a na ustavujícím zasedání se rovněž odhlasuje jednací řád nového zemského sněmu. Na závěr se pak volí členové kontrolní volební komise, která má vyšetřit případné nesrovnalosti během voleb a námitky k jejich platnosti.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 14. Zemský sněm je rozpuštěn, pokud do čtyř měsíců od svého ustavení nezvolí nového předsedu vlády. Kromě toho jej usnesením mohou rozpustit dvě třetiny členů sněmu. Po takovém usnesení musí do 60 dnů proběhnout nové volby. V době krize může výbor složený ze všech frakcí zemského sněmu jakožto nouzový parlament převzít práva zemského sněmu (čl. 113, odst. 1). Dochází k tomu v případě bezprostředního ohrožení svobodného demokratického řádu nebo v souvislosti s nezbytným zásobováním obyvatelstva, jakož i v případě, že zemský sněm nemůže okamžitě jednat v důsledku mimořádné události, jako je např. přírodní katastrofa. Tento nouzový parlament nemůže změnit ústavu a nemůže vyslovit nedůvěru předsedovi vlády.
Funkce
Legislativa náhled|upright 1.2|Nápis u vchodu v němčině a hornolužické srbštině Saský zemský sněm je zákonodárným orgánem Svobodného státu Sasko, který přijímá všechny zákony, které spadají do jeho kompetence. Stejně jako každý z celkem 16 německých zemských parlamentů je zodpovědný pouze za některé zákony federální Spolkové republiky Německo, např. za školský či policejní zákon. Kromě toho Saský zemský sněm schvaluje každé dva roky tzv. dvojitý či dvouletý rozpočet (Doppelhaushalt), který zahrnuje veškeré příjmy a výdaje Svobodného státu. Rozpočet je nejdůležitějším zákonem, který zemský parlament přijímá. Členové sněmu a jednotlivých frakcí mohou – vedle vlády a lidu – předkládat návrhy zákonů. Tyto zákony musejí před svým přijetím projít různými fázemi legislativního procesu.
Legislativní proces vždy začíná předložením návrhu zákona, který je písemně odůvodněn. Návrh musí být k řešení v parlamentu předložen buď přímo zemským sněmem, státní vládou nebo prostřednictvím tzv. lidového, tj. občanského návrhu. Návrhy od saské vlády předkládá ve sněmu předseda vlády. Návrhy z řad poslanců sněmu může předkládat pouze jeden poslanecký klub nebo nejméně sedm poslanců, což je minimální velikost jedné frakce. Lidový či občanský návrh musí svým podpisem podpořit nejméně 40 000 občanů oprávněných volit. Lidový návrh přebírá prezident sněmu, který po obdržení stanoviska saské vlády rozhodne o ústavnosti návrhu. Pokud je jeho rozhodnutí záporné, rozhodne Saský ústavní soud, zda se bude v legislativním procesu pokračovat. Je-li tento lidový návrh prezidentem sněmu schválen, je za další postup odpovědný zemský sněm.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 102–106.
Návrhy nebo změny zákonů většinou pocházejí od dotčených občanů, občanských iniciativ, zájmových skupin nebo vládních úřadů, které zákony provádějí a které v jednotlivých otázkách uznávají potřebu zlepšení. Kromě toho strany a frakce či jednotliví poslanci usilují o realizaci svých volebních programů a volebních slibů prostřednictvím zákonů. Vláda státu však většinu legislativních iniciativ přenáší na půdu parlamentu. Vzhledem k tomu, že vláda je závislá na parlamentní většině, spoléhají se poslanci sněmu při přípravě zákona na kompetence příslušných ministerstvech a vládu pouze vyzývají k zahájení legislativy. Návrhy pocházející ze zemského sněmu většinou předkládá opozice.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 106.
Kontrolní funkce Poslanci zemského sněmu dohlížejí na to, jak si počíná vláda a jak probíhá výkon jí podřízené správy. Znakem parlamentní demokracie je potom rozdělení sněmu na většinu, která vládu podporuje, a opozici, která obvykle vykonává tuto veřejnou kontrolu. Nejsilnější parlamentní frakce, o něž se vláda opírá, na druhou stranu kritizují a kontrolují výkonnou moc zpravidla interně v rámci parlamentních klubů i mimo veřejnost. Kromě saské exekutivy kontroluje zemský sněm také veřejnoprávní subjekty, jako jsou státní banky a veřejnoprávní média, přičemž samozřejmě respektuje jejich nezávislost. V jednotlivých případech může sněm ovlivňovat i některé soukromé záležitosti, např. vztah mezi hospodářskými subjekty a vládou a jí řízenou správou.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 19.
Kontrolní práva pro parlamentní menšinu Formálními nástroji pro kontrolu prováděnou zemským sněmem jsou malé, velké a ústní interpelace a parlamentní rozprava, které se říká aktuální hodina (Aktuelle Stunde). V jejich rámci se projednávají informace od státní vlády a ustanovení vyšetřovacích výborů k již uzavřeným záležitostem, obvykle k těm, u nichž vzniklo podezření na pochybení vlády.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 19–20, 95–96.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 98. náhled|upright 1.2|Pohled z vnějšku na plenární sál Saského zemského sněmu Jednotliví poslanci si mohou vyžádat informace od vlády prostřednictvím malých interpelací, které mohou obsahovat až pět jednotlivých dotazů. Protože se tyto malé interpelace často týkají pouze záležitostí jednoho volebního obvodu dotyčného politika, zodpovídají se obvykle pouze písemně. Velké interpelace může podávat parlamentní frakce nebo alespoň 5 % poslanců. Obsahují několik dílčích dotazů, které mají vládu přinutit, aby se vyjádřila k důležité politické otázce. Velké interpelace se proto zodpovídají, jak písemně, tak na plenárním zasedání.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 95.
Během doby vyhrazené pro dotazy, což se v plenárním sálu děje pravidelně každý pátek, může každý člen vlády ústně položit dva stručné dotazy a po každé odpovědi položit dvě další stručné otázky. Prostřednictvím této ústní interpelace má poslanec veřejnosti v krátké době přiblížit dané aktuální téma. Tyto dotazy je třeba týden před touto vymezenou dobou předložit prezidentovi sněmu, který je po přezkoumání předá vládě. Aktuální hodiny, během nichž na plenárním zasedání probíhají dvě aktuální debaty, se konají ráno každý čtvrtek a pátek. Poslanecké frakce mají podle počtu svých členů právo nominovat téma na jednu z maximálně čtyř rozprav za měsíc. Toto téma, které je zmíněno jako první, přichází také první na řadu. Doba pro jednoho řečníka je během rozpravy omezena na pět minut v rámci jedné aktuální hodiny.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 64, 95.
Tyto interpelační nástroje jsou víc než pro vládní frakce důležité pro opozici, protože tak může získávat informace od vlády skrze neformální kanály. Veřejné dotazy a návrhy na aktuální debaty na jednotlivých plenárních zasedání proto mnohem častěji provádí opozice.ALGASINGER, Karin; GEY, Thomas; SCHÖNE, Helmar. So arbeitet der Sächsische Landtag : 4. Wahlperiode, s. 96.