Gustav Schorsch někdy uváděn též jako Gustav Šorš (29. ledna 1918 Hořice – leden 1945 Fürstengrube)Holocaust.cz: http://www2.holocaust.cz/cz/victims/PERSON.ITI.1825058 byl mladý český herec, divadelní režisér a překladatel.
Rodina, vzdělání Narodil se v židovské rodině textilního podnikatele v Hořicích Evžena Schorsche (1875–1942) a jeho manželky Hany (1881–1942), rozené Fantové. Měl staršího bratra Karla (1911–1973) a sestru Julii (1913–1990).
Vystudoval reálné gymnázium v Praze na Smíchově. Již na gymnáziu založil recitační soubor. Zajímal se o poezii i prózu, účastnil se recitačních soutěží, kde recitoval i latinsky. Po maturitě v roce 1937 začal studovat filosofii a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a současně i druhý ročník dramatického oddělení Konzervatoře v Praze, kterou dokončil v roce 1940.Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/ str. 9–10, 14
Divadelní činnost do roku 1940 Na Konzervatoři hrál v řadě inscenací. Vystoupil také v pražské Unitarii s Dělnickým ochotnickým divadlem v Gorkého hře Na dně, kterou sám režíroval.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 328 Od roku 1937 až do roku 1940 vystupoval příležitostně v pražském Národním divadle v menších rolích, zvláště v režiích Karla Dostala, Jiřího Frejky a Jana Bora.Národní divadlo v Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=6071 Dostalovi také asistoval a ten jej pověřil nastudováním recitačních sborů v inscenaci J. W. Goetha Faust v Národním divadle v roce 1939.Rozhlas.cz: Marie Valtrová: K jadérkům smutků svých a milování svého (cyklus Schůzky s literaturou) http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/k-jaderkum-smutku-svych-a-milovani-sveho--840859
Na podzim roku 1939 začal Schorsch se svojí skupinou v Topičově salóně na Národní třídě v Praze uvádět literární pořady, a to přímo ve výstavní síni mezi vystavenými obrazy a sochami.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458 Spolu se Schorschem se na představeních podíleli např. Jiří Orten, Felix le Breux a Vlasta Schönová. Od července 1939 již nemohl z důvodů zavedení protižidovských zákonů veřejně vystupovat. V divadélku byl uveden Horův Jan Houslista (přednes provedl za zástěnou Jiří Orten) a pořad s verši Ivana Blatného. Tak byl položen základ Divadélka pro 99, které zahájilo oficiálně provoz 2. února 1940 literárním pořadem Verše o Praze. Na jaře 1940 se pak řízení divadélka ujal Jindřich Honzl, který však již třetím pořadem (pásmo korespondence Román lásky a cti) šel jinou dramaturgickou cestou než Schorschova skupina a namísto „divadla poezie“ směřoval ke skutečné divadelní činnosti.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458–9
Další činnosti Za svůj krátký život, již na gymnáziu, se stačil zabývat také překlady z latiny; v roce 1938 se objevil na filmovém plátně a v témže roce provedl pro rozhlas dramatizaci jedné Mannovy hry.
Deportace V červnu roku 1941 byl Schorsch nucen odjet do internačního pracovního tábora v Lípě u Německého Brodu, kde pracoval jako pomocný dělník do ledna 1942. Krátce pak ještě pobýval a pracoval v Praze; navštěvoval zde rovněž tajný filozofický seminář vedený dr. Josefem Benešem a přednášky o teorii umění a scházel se s přáteli, kteří stejně jako on již neměli přístup do veřejných podniků (Kamil Bednář, Věra Bednářová, Josef Hiršal, Jan Kotík, Josef Hlinomaz, Karel Pech a další).Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, str. 14, 16 Dne 22. prosince 1942 byl deportován do koncentračního tábora Terezín.
Činnost v Terezíně, Osvětim Zapojil se do divadelní činnosti v Terezíně a vedl divadelní seminář. Se svým hereckých souborem se věnoval především činohře a recitacím. Úspěšně uvedl hru Petra Kiena Loutky a Ženitbu N. V. Gogola.Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 556
V Terezíně spolupracoval mj. s výtvarníkem Františkem Zelenkou. Dramaturgem v Schorschově skupině byl Mirko Tůma.
Schorsch také v Terezíně připravoval pořady pro recitační večery (např. z díla Nerudy, Dyka a Halase)Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 560 a dále sám připravoval nebo se spolupodílel na pořadech z děl Josefa Hory, Franze Kafky, Moliera, Rimbauda a Karla Čapka. Rovněž spolupracoval na pořadu recitací uváděných na dětských marodkách.Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, Příl. č. 7
Dne 16. října 1944 byl Schorsch zařazen do transportu ER do Osvětimi a dle dostupných svědectví byl v lednu 1945 zastřelen na marodce při likvidaci pobočného osvětimského tábora Fürstengrube a kavalec s jeho tělem zapálen.Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006. http://is.muni.cz/th/109221/, str. 38Mirko Tůma: Terezínský divadelník, In: Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 476
Citát
Divadelní role, výběr (Praha) 1937 Edmond Konrád: Kde se žebrá, Čtvrtý chodec, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1938 William Shakespeare: Romeo a Julie, Měšťan, Šlechtic, Jiný hudebník, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1938 Karel Čapek: Loupežník, Sýček, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1938 Molière: Zdravý nemocný, Lékárník, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1939 Jiří Mahen: Janošík, Šuhaj, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor 1940 J. Bor: I. A. Gončarov: Strž, Národní divadlo, režie Jan Bor
Divadelní režie, Terezín 1943 Petr Kien: Loutky 1943 (listopadJosef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 474) N. V. Gogol: Ženitba, (scéna František ZelenkaKolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 556, obr. 219)
Rozpracováno, ale nerealizováno: 1944 A. S. Gribojedov: Moře z rozumu 1944 William Shakespeare: Veta za vetu 1944 William Shakespeare: Večer tříkrálový 1944 Pedro Calderón de la Barca: Zalamejský rychtář
Filmografie 1932 Před maturitou, student, režie Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann
Překlady Titus Lucretius Carus: O podstatě jsoucna (překlad z latiny)
Rozhlas 1938 Thomas Mann: Tonio Kröger (dramatizace hry)
Osobnosti české kultury o Gustavu Schorschovi Josef Hlinomaz Byl jsem z lidí Gustavových a vidím, jak těžké je o něm psát; vím, že se mi nepodaří říci, co bych chtěl, co pro mne znamenal jako divadelník i jako člověk. Jedno dnes vím: Gustav věděl, jak budou divadla po válce u nás vypadat, a byl jediný, kdo by dnes dovedl ukázat cestu; práce s ním by byla hledáním, kde člověk chce říci nějaké něco, co cítí…Gustav rozuměl lidem, žil a cítil s nimi a dovedl mít k lidem nekompromisní, opravdové, přátelské vztahy…Jaký je Gustavův odkaz? Netvářit se, nemazlit se, nelhat si, říkat pravdu do očí, pomáhat si, nikomu nikam nelézt, nechovat se herecky roztomile. Zůstat svým! Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 156-7
Karel Dostal Ale Gustav Schorsch nežil nadarmo. Nebyl hlavou skupiny ani nebyl jejím mluvčím. Včecek utkán ze světla a ryzího kovu, stál mezi druhy a jen prozařoval jejich myšlení, jenom souzvučel s melodií jejich řeči. A přece jsi, Gustave Schorschi, svíčkou v lucerně, s níž chodili a chodí za bílého dne ulicemi měst, hledajíce člověka; ty jsi to, ten čistý akord v hlaholu zvonů i v cinkání zvonečků, svolávající lidi dobré vůle. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 153
Jiří Plachý Není snadné zapamatovat si desítky těch, kteří se po tolik let snažili rok co rok vyzkoušet své schopnosti pro studium na dramatické konzervatoři. V roce 1937 byl mezi nimi 19letý Gustav Schorsch. Bylo ihned patrno, že jde o jednoho z příslušníků mladé generace výjimečných schopností. Zapamatoval jsem si jej. Lehce získal spontánní souhlas ku přijetí. Bylo radostné pozorovat jeho vývoj po celou dobu tří let, než v roce 1940 absolvoval. Pro jeho mladistvou moudrost, vrozenou inteligenci, nejněžnější vztah k věcem i lidem, duchovní sílu a poctivost. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 173
Norbert Frýd Schorsch měl světlou pleť a hubený, asténický vzhled proroka. Jeho vyklenutý nos, výraz očí a barva vlasů připomínaly portréty mladého Schillera. Dovedl své posluchače fascinovat, udržet je po celou hodinu v prudkém napětí…Byl to fanatik krásy, člověk bez osobních nároků a potřeb, obdařený velikou mocí nad obcí svých obdivovatelů. Jeho přísnosti, jeho apolitickému, ne-li přímo antipolitickému patosu nechyběla ovšem ani příchuť hořké, bolestně trpné rezignace. Norbert Frýd: Kultura v předposlední stanici, In:František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 219
Emil Utitz S Gustavem Schorschem jsem se seznámil v Praze za války, když jsme se scházívali v nejužším kroužku, abychom rozmlouvali o otázkách z theorie umění. V Terezíně jsem se s ním setkal znovu. Protože jsme oba působili ve „Freizeitgestaltung“, dostali jsme se často do styku, a měl jsem příležitost, abych pozoroval z největší blízkosti jeho režijní a recitační činnost…Byl sám recitátorem vysoké úrovně. Když přednesl latinsky slavnou řeč Ciceronovu proti Catilinovi, vyvolalo to nejen nadšení, ale byl to vskutku výkon mistrovský, – a nemusím se ostýchat, když užívám tohoto silného slova. Ale jeho nejvlastnějším oborem byla přece jenom režie. Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život, vyd. Václav Petr, Praha, 1948, str. 177
Odkazy
Reference
Literatura František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 85, 219, 220, 223–4, 233–4, 236, 389, 390, 416 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 328, 458, 556, 560, 589, 636, 669 Jan Kopecký: Nevyúčtován zůstává život (Sborník prací Gustava Schorsche a vzpomínek jeho přátel), vyd. Václav Petr, Praha, 1948 Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 21, 32, 38–40, 52–6, 69, 75, 83, 91, 96, 98, 104, 107 Josef Träger a kol.: Divadelní zápisník, ročník I., 1945–1946, vyd. Sdružení pro divadelní tvorbu v Umělecké besedě, Praha, str. 39–41, 473–481, obr. str. 476 Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 34, 36, 152,
Externí odkazy
Holocaust.cz: https://web.archive.org/web/20141110014755/http://www2.holocaust.cz/cz/victims/PERSON.ITI.1825058
Julie Válková: Život a dílo Gustava Schorsche a divadlo v Terezíně – Bakalářská práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pro studium divadla a interaktivních médií, oddělení teorie a dějin divadla, Brno, 2006: http://is.muni.cz/th/109221/ Rozhlas.cz: Marie Valtrová: K jadérkům smutků svých a milování svého (cyklus Schůzky s literaturou): http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/k-jaderkum-smutku-svych-a-milovani-sveho--840859 Jana Flídrová: Divadlo v podmínkách židovského ghetta Terezín – Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra školní a sociální pedagogiky, Praha, 2008: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130089674
Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští herci