Erfurtská stezka (také Sedlecká stezka) je pojmenována podle hradu a župy Sedlecké a německého města Erfurt, mezi kterými bylo udržováno hlavní spojení v nejstarších dobáchHraše, 1885. Vedla z Prahy přes Hostivice a u Tuchlovic se dělila na severní a jižní rameno.

Hlavní severní trasa vedla na Řevničov, Hředle a dále přes Krupsko a Krahulec ke Kounovu do Sedlece, Kraslic a dále do Německa.

Vedlejší jižní trasa měla procházet přes Rakovník, Jesenici, Rabštejn nad Střelou, Žlutice, Loket a v Jindřichovicích se připojovala ke hlavní stezce.

Francká větev Sedlecké stezky ze Sedlece pokračovala údolím Ohře mezi Slavkovským lesem a Krušnými horami na Cheb a dále údolím Mohanu do Würzburgu.

S cestou souvisí nálezy římských mincí z první poloviny 3. století na Krupsku, kterou zde přetínala cesta vedoucí ze Žluticka přes Rokyto a Kostelec, který stával okolo kostela v Krupé k Dřevíči.

Trasa cesty Praha Hostivice Tuchlovice

Hlavní severní rameno Strašecí Řevničov Hředle – pod Stráží přes Čihadlo, Háj, k cihelnám Krupsko – okolí obce Krupá ? Krahulec Mutějovice Kounov ? Podbořany – na blízkém vrchu Rubín se údajně nacházelo bájné slovanské hradiště Wogastisburg Pětipsy (Fünfhunden) ? Hradec (Burgstadtl) – doložené hradiště z 8. století Kadaň (jihovýchodní, částečně stojící brána se nazývala Pražská (ale i Žatecká) a dokládá směr cesty na Prahu) – ?brod, ?most a odtud po levém břehu Ohře Klášterec nad Ohří (existence zaniklé Kadaňské brány dokládá, že od Kadaně musela přicházet cesta, pokračující dále Chebskou branou směrem ke Karlovým Varům a na Cheb) (Nový) Šumburk – hrad, naproti je vrch s názvem Hradiště, a dále hrad Perštejn (Borschenstein) Stráž nad OhříHraše: po levém břehu Ohře k Vartě, kde jí stará strážnice střehla (Warta) – hrady Hauenštejn (Horní Hrad) a Himlštejn. Celní skála, ve skalní stěně nad řekou vytesaná stezka, kde se vybíralo clo. ? pak šla přes Zwieselbach (?přes potok Bystřice, podobně jako u Rotavy v Amálském údolí je potok Bystřina (Prudký potok), pravostranný přítok Rotavského potoka, který se po staletí jmenoval Zwieselbach (Vidlicový potok)) ? na starodávný Zollsteig ke mlýnu Dermitzerovskému, JelitzgrabenuHraše Vojkovice (Wickwitz) – jižně na levém břehu řeky u soutoku s Bystřicí je staroslovanské hradiště, Burgstadt dříve zvané Holzburg podle stop dřevěné tvrze ? a ke Kamenu Mostu a překročivši Ohárku Radošov (Rodisfort) – Radovanův Brod, později zde byl vybudován krytý dřevěný most, celnice, hradiště Stengelberg a naproti přes řeku hradiště Lišcí vrch (Thebisberg) mezi Ostrovem (Schlackenwerth) a Sedlecem (dnes část Karlových Varů) Dolní a Horní Chodov (Chodau) Jindřichovice (Heinrichsgrün) Kraslice (Graslitz) Kraslický průsmyk (538 m n. m.) – sníženina, protékaná horním tokem Svatavy Klingenthal Plavno (Plauen) Erfurt

Vedlejší jižní rameno Rynholec Pecínov Ruda Mostek Slatina Rakovník Jesenice Rabštejn nad Střelou Žlutice Bochov (Buchau) Loket ve 13. století nové správní středisko, které nahradilo starší Sedlec v Jindřichovicích připojovala ke hlavní stezce

Místopisné citace a poznámky Poloha sousedící s Krupskem dnes zvaná na Příči, nazývala se dříve asi „u Prtice „. Od ní má své jméno přiléhající k ní část naší obce, zvaná lidově Huprtice. Dříve se totiž k slovům mající v názvosloví samohlásku předrážel na poddžbánském pořečí spirant h. Místo u Adamů, u Urbanů, Anka apod. Slovo prtice je zdrobnělý tvar k appelatívu prť, který u Slováků značí cestu, stezku vedoucí po návrší, po horách. Jinak též Slováci říkají pirť. Je to slovo převzaté našimi předky od Keltů v době laténské, příbuzné kornickým pyrte a s kymrickkým ffyrdd „cesta „. Ozývá se i v názvu místa, kde cesta Erfurtská opouští území Čech – Vejprty. Srov. též srbochorv.prtiti, tj. raziti, klesati cestu, prt prtina „sanice „cesta ražená ve sněhu. Také v Kounově jedna část obce nazývá se Huprtice a my již se zmínili, že cesta Erfurtská vedla též na Kounov. Nejstarší cestou v okolí Ostrova je Sedlecká stezka, kterou tvořily větve erfurtská a franská. Erfurtská vcházela do údolí Ohře Kraslickým průsmykem. Franská procházela Chebem v údolí Ohře mezi Slavkovským lesem a Krušnými horami. Obě pak procházely Sedlecem, kde sídlilo předkolonizační správní středisko. Podle něj byla stezka dále nazývána. Do vnitrozemí vedla původně údolím řeky Ohře. To dosvědčuje v úvodu zmíněný úsek vytesaný ve skále u Stráže nad Ohří. Tato cesta byla úzká a těžko schůdná, vhodná jen pro soumary a pěší. Ze Sedlece do Stráže vedla nejspíše jako výšinná stezka. Citace z knihy: „Kromě těchto dvou hlavních cest se užívalo ještě cesty vedlejší, která v blízkosti Tuchlovic odbočovala na Rakovník, procházela Jesenicí, přes Žlutice směřovala na Loket a dále, kde splynula se stezkou erfurtskou.“ Jenže nemá uvedené období, kterého se týká. Jisté je, že v nejstarších dobách nemohla vést Oráčovským údolím, musela vést přes Čížkov (Šmikousy?) a Bedlno, údolí bylo úzká soutěska, ideální místo na přepadení, navíc bažinatá, pro obchodní cesty tudíž nevhodná.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Historické cesty v českých zemích Zemská stezka

Externí odkazy Hředle, Dávnověk našeho katastru – Ljuba Hornof – Karpatějev Cheb – historie a zajímavá místa

Kategorie:Historické cesty v Česku