Bývalý klášter bosých augustiniánů ve Vratěníně je konvent augustiniánských bosáků, později spadající pod německo-českou provincii řádu, byl založen 26. listopadu 1696 z popudu majitele uherčického panství Františka Benedicta Berchtolda. Řádoví bratři zde postupně vybudovali klášter s kostelem sv. Mikuláše Tolentinského a loretánskou kaplí. 30. června 1814 Josef II. svým dekretem klášter zrušil. V době napoleonských válek sloužila budova kláštera vojenskému lazaretu. Po požáru v roce 1821 čekalo opuštěný klášter nejprve rozparcelování nemovitého majetku k odprodeji privátním zájemcům a po odsunu německého obyvatelstva postupná devastace objektů. Poslední ránu mu uštědřil nástup vlády KSČ a zřízení železné opony. O záchranu budovy se počal pokoušet památkový úřad asi od roku 1963. Dne 19. února 1973 byl zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Jihomoravského kraje. V roce 1980 doporučilo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Brně využít objekt jako pobočku Okresního archivu ve Znojmě, popřípadě zde zřídit domov důchodců nebo hotel. Ani k jednomu za komunistického režimu nedošlo. Po sametové revoluci přešly jednotlivé domy do soukromého vlastnictví nových majitelů. Od roku 1988 je komplex chráněn jako kulturní památka.
Založení kláštera náhled|Dvoupodlažní bývalý zámeček čp. 1 na parcele č. 91 sestával z obytných pokojů, komory, stájí, kůlny, stodoly a dvora. Patřil k němu ovocný sad a kuchyňská zahrada o rozloze 695 sáhů. Po požáru kláštera byla i budova bývalého zámečku rozprodána do soukromého vlastnictví. První poschodí zámečku bylo někdy na začátku 19. století stavebně upraveno. Stodola byla zbudována na parcele č. 99. Dům koupil od náboženského fondu 20. dubna 1827 za 2 915 zlatých vdovec Josef Hegenauer. 19. listopadu 1857 zdědila dům Alžběta Mistelsteiger. Po její náhlé smrti přešel dům 5. srpna 1861 na Kateřinu Mistelsteiger (rozenou Schwarz). 8. října 1867 patřil Johannu Mistelsteigerovi. 11. dubna 1905 vlastnil dům další rodinný příslušník Marie Mistelsteiger. 6. července 1912 uzákonila právoplatným majitelem ideální poloviny svého manžela Franze Steindla a dále držela nemovitost pod jménem Marie Steindl.Katastrální úřad ve Znojmě, Pozemková kniha Vratěnína, číslo složky 61. Po odsunu německého obyvatelstva připadla nemovitost v roce 1950 státu – místnímu národnímu výboru. V současné době (2014) jsou majiteli objektu Ing. Karel Zlámal a Blanka Zlámalová z Brna.Katastrální úřad Znojmo, LV - 34, SJM Zlámal Karel Ing. a Zlámalová Blanka, Kupkova 666/66, Lesná, 63800 Brno. Od roku 1988 je usedlost zapsána na státním seznamu kulturních památek pod č. 34410/7-6936 náhled|Vídeňský kostel servitů 1724 - jako předloha pro kostel sv. Mikuláše Tolentinského ve vratěnínském klášteře bosých augustiniánů měl posloužit vídeňský kostel Servitenkirche, na kterém prováděli stavitelé Sebastian Blümel a Johann Pauli dokončovací práce. Vratěnínský kostel s loretánskou kaplí v levé věži kostela a kaplí sv. Jana Nepomuckého v pravé byl nejhonosnějším kostelem v celém okolí. Augustiniánský klášter bosáků ve Vratěníně byl jediným klášterem v zemích Koruny české, který spadal do německé části německo-české (rakouské) provincie. Proto také příprava noviců probíhala ve vídeňském klášteře Maria Brunn, zatímco do ostatních českých klášterů přicházeli nováčci z kláštera s kostelem Narození Panny Marie v Táboře. Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866, Abtheilung 2, Brünner Diöcese: Band 4 (1861); General Index (1866) OPPEKER Walpurga: Die deutsch-böhmische („österreichische“) Provinz der Augustiner Barfüßer und ihre Klöster – eine Übersicht, online na www.academia.edu, s. 41 - 43
Zámeček majitele uherčického panství Františka Benedicta svobodného pána Berchtolda ve Vratěníně poskytoval velmi často nocleh cestujícím na císařské cestě mezi Vídní a Prahou. V roce 1677 tudy cestoval při příležitosti přeložení generálního studia z Prahy do Vídně jeden z lektorů tohoto studia císařský teolog, vynikající řečník a kazatel řádu bosáků P. Bernardus a S. Theresa a získal si náklonnost barona i jeho ženy.OPPEKER: Das Kloster der Unbeschuhten Augustiner-Eremiten in Fratting (wie Anm. 31) s. 31-134; FOLTÝN (Hg.), Encyclopedie Moravských a slezských Klašterů (Praha 2005) s. 755-758 (Dušan FOLTÝN / Petr CZAJKOWSKI), další literatura: F. TADRA, Spor v řádu mnichů bosáků sv. Augustina provincie německo-české o rovné právo Čechů s Němci při volbě představených (1692-1714). In: Časopis katolického duchovenstva 26 (1885); R. HURT, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784 (Olomouc 1938) 203 f. V roce 1678 pobyl teolog Bernard na zámku několik týdnů a František Benedikt s manželkou Marií Elisabeth se rozhodli pro bosé augustiniány zřídit ve Vratěníně klášter. Záměr hraběcí rodiny zkomplikovaly nejen protesty františkánů, kapucínů a olomoucké konzistoře, ale také epidemie moru v roce 1679 a 1680, před kterou hraběcí rodina opustila panství.
Dne 20. ledna 1687 postoupil František Benedikt Berchtold darovací listinou mnichům zámeček ve Vratěníně, zavázal se zřídit ke klášteru loretánskou kapli, udržovat ji a starat se v ní o věčné světlo nebo místo posledních dvou bodů darovat klášteru ročně 12 sudů piva a 200 zlatých plynoucích z důchodu panství. V roce 1668 nechal vystavět ve Vratěníně kapli Božího hrobu a nařídil v ní 12 mší ročně, o rok později 9. dubna 1669 věnoval kapli farnímu kostelu, který spravovali premonstráti z kláštera v Jeruši (Geras).SMUTNÝ Bohumír: Jemnicko. In: Moravskobudějovicko, Jemnicko, Brno 1997, str. 817 V roce 1690 však majitel uherčického panství František Benedikt zemřel a podle závěti z 13. dubna 1679 zdědily panství jeho dcery – Marie Anna Schrattenbachová, Marie Isabella Braidová, Marie Eleonora Wittenová, Marie Maxmiliána a Marie Josefa Wilczeková. Za dva roky od nich panství odkoupil Donát Heissler z Heitersheimu a povinnosti plynoucí z darovací listiny přešly na něho.
V období 1693–1696 žádali několikrát představení z vídeňské kongregace pána z Heitersheimu o urychlenou opravu dezolátního stavu zámečku. Celá situace nabrala urychlený spád teprve po smrti Donáta Heisslera. Císař Leopold I. potvrdil 26. listopadu 1696 založení kláštera. 1. ledna 1697 obdržel provinciál bosých augustiniánů Anselm a Sancto Christophoro od vdovy Marie Barbory Heisslerové 5 000 zlatých, kterými vyplatila fundaci hraběte Berchtolda a také zajistila celé vybavení kláštera.Vdově Marie Barboře Heisslerové poskytl 5000 zlatých manžel Berchtoldovy dcery Marie Isabelly hrabě Karel Antonín Braida. Vdova Marie Barbora (rozená Berchtoldová) zámeček 20. února 1697 uvolnila a tak se konečně mohli dva řádoví mniši a jeden laický bratr z Vídně nastěhovat. 25. května 1699 byla v kapli sv. Mikuláše celebrována mše za položení základního kamene k loretánské kapli a byl vybrán patron budoucího kostela sv. Mikuláš z Tolentina.
Loretánská kaple byla první impozantní budovou postavenou podle vzoru vídeňské kaple. Jednalo se o obezděnou cihlovou stavbu s kanelovanými sloupy uprostřed ambitu. Základní kámen položil a posvětil 20. října 1699 probošt z Nové Říše Bernard Leipold. Už v roce 1699 byl příval poutníků obrovský. Nová Casa Santa se nacházela v levé věži kostela, která byla pravděpodobně pozůstatkem původního hradu. Mši za položení základního kamene kláštera celebrovali bosáci v roce 1719. Bohoslužby se prozatím konaly v refektáři. V roce 1726 udělil papež Benedikt XIII. farnímu kostelu, kostelu sv. Mikuláše z Tolentina a loretánské kapli celou řadu odpustků, čímž poutní místo získalo na významu. Rancířovský farář H. Candid Nazer, premonstrát z Jeruše (Geras), vedl v tomto roce ve středu po letnicích slavnostní procesí k loretánské kapli. Vratěnínský farář se tohoto nápadu ujal a v letech 1726–1729 putovali farníci s růžencovými modlitbami k augustiniánské Santa Casa. Kaple musela v roce 1729 ustoupit stavbě kostela.
Stavební plány kláštera vyhotovil stavitel Sebastian Blümel (1677–1728), zednický mistr města Vídně, po jeho smrti převzal stavební práce jeho polír Johann Pauli (1694–1761). Citace ze stránek www.wienerwohnen.at , Johann Pauli - Der bürgerliche Stadtbaumeister Johann Pauli (1694-1761) führte Mitte des 18. Jahrhunderts mehrere prestigeträchtige Aufträge in Wien aus. So errichtete er etwa 1755 das prunkvolle Stiegenhaus und die beiden Portale des Barnabitenkollegiums in der Habsburggasse 12 in Wien 1. Von ihm stammt auch das 1756 erbaute "Michaelerhaus" im Hof der heutigen Lenaugasse 19 in Wien 8. Weitere Werke sind die heute nicht mehr existierende Getreidemarktkaserne in Wien 6 (zwischen Rahlgasse und Königsklostergasse) sowie das alte Amtshaus in der Gentzgasse in Wien 18. Samotnou stavbu provedli zedničtí mistři z blízkého okolí (Dominicus Susmann, Johann Michael Koppner z Drosendorf). Základní kámen klášterního kostela mniši slavnostně posvětili 29. července 1726. 1. ledna 1728 potvrdil uherčický hrabě František Heissler z Heitersheimu (syn hraběnky Heislerové) bosákům donaci, která sestávala z kusu pole pro zřízení zahrady, 20 sudů piva, 12 měřic pšenice, 4 měřice hrachu, 24 měřic zrna, 8 osminek másla, 40 klaftrů měkkého palivového dřeva. Ke stavbě kostela daroval hrabě 1 000 měřic vápna, zavázal se vybudovat v něm hlavní oltář, pro věčné světlo zaslat 108 pfundů ovčího tuku a na údržbu budov 20 měřic vápna a 1 000 pálených tašek a poskytoval klášteru roční naturálie z uherčického panství. Mniši na oplátku každý měsíc odsloužili bohoslužbu (Totenamt) na počest zemřelé hraběcí rodiny a udělili manželce donátora, ale i po její smrti druhé manželce a všem dalším ženám majitelů panství, výjimku z klášterní klauzury honestae conversationis gratia – vstup do kláštera.
Provinciál řádu musel kvůli finančním problémů, které stavbu doprovázely, intervenovat u císaře Karla VI., protože konvent ve Vídni stavbu financoval. Nový klášter i s kostelem byl dokončen v letech 1726 až 1740. Nejprve kůr s podélnou lodí a v roce 1729 po rozebrání první loretánské kaple také čelní strana („Frontispiz“) s druhou věží. První věž s novou loretánskou kaplí vznikla na základech původní tvrze a pravděpodobně zde již stála. Předlohou pro dokončený a slavnostně 18. června 1739 vysvěcený kostel se měl stát vídeňský kostel (Servitenkirche),Servitenkirche Mariä Verkündigung je římskokatolický kostel v 9. vídeňském okrese Alsergrund na wikimedia.org. na kterém Blümel a Pauli prováděli dokončovací práce. Kostel a loretánská kaple se staly oblíbeným poutním místem. Putovala sem procesí z jižní Moravy, z jižních a východních Čech a Dolních Rakous. Výhodná poloha na cestě z Vídně do Čech tomu jistě nemalou měrou přispěla. Věhlasu kostela s klášterem a loretánskou kaplí také pomohlo po roce 1726 nadání lorety plnomocnými odpustky.RULÍŠEK Hynek: Dějiny a kulturní vliv augustiniánů na území Čech a Moravy, dipl. práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra církevních dějin, 2007
Výzdoba a vybavení náhled|Interiér kostela sv. Linharta v obci Havraníky. Do kostela byly přemístěny některé oltářní obrazy ze zrušeného kláštera ve Vratěníně. Na obrázku je vidět na levé straně oltář s obrazem Útěk do Egypta. Na tlumeném modrém pozadí je vidět andílek, který vede osla přes úzký most, na něm sedící Pannu Marii s Ježíškem v klíně. V popředí nabízí Josef Marii z mísy jablko, kterou mu podává anděl. Obraz není datovaný ani signovaný. Na pravé straně je umístěn další vratěnínský oltářní obraz sv. Antonína Paduánského, který klečí před Marií a v náručí svírá jezulátko. Uměleckou výzdobu kláštera a kostela prováděli řádoví umělci a řemeslníci.Fr. Augustinus a San Luca – Altarblatt zum Dreifaltigkeitsaltar - Gregor WOLNÝ, Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, 2. Abt.,