MORA MORAVIA, s.r.o. je moravský výrobce kuchyňských spotřebičů. Společnost s ručením omezeným navázala na historii akciové společnosti Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” in Olmütz (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia” v Olomouci), která byla založena v roce 1870. Na parcelách bývalé železárny Josefa Zwierziny vybudoval Ignaz Carl Machanek, německý obchodník železářství z Olomouce, postupně úspěšnou akciovou společnost, která vyvážela své železářské a plechové zboží nejen do evropských ale i zámořských států. Společnost se zaměřovala hlavně na výrobu hřebíků (tehdy v tomto oboru největší společnost v monarchii), dále železářského zboží, kování, pantů, zámků a kamen. Továrna firmy Mora Moravia sídlí v Hlubočkách nedaleko Olomouce, v místní části Mariánské Údolí. Od roku 2005 je součástí slovinské skupiny Gorenje.
Založení železáren v Mariánském Údolí a hřebíkárny v Hlubočku V údolí vedle obce Hlubočky se již na počátku 19. století tavilo stříbro a kolem roku 1820 se zde započalo s výrobou železa, přičemž železná ruda sem byla dovážena z Moravského Berouna.Jahrbuch der Geologischen Bundesanstalt, svazek 21, Geologische Bundesanstalt (Austria), 1871, s. 202. V roce 1825 si báňský odborník Josef Zwierzina pronajal nedaleko obce na panství Velká Bystřice pozemky, které nazval Mariánské Údolí. Dne 27. května 1827 slavnostně zahájil provoz Vysoké pece a později mu bylo povoleno zřízení vlastního železného hamru (Eisenhammer). V roce 1833 je železárna připomínána v majetku France Zwerziny (Wisternitz zu Marienthal, Eisenfabrik des Franz Zwerzina). V roce 1841 železárnu koupil Solomon Mayer Rothschild a přiřadil ji ke komplexu Vítkovických železáren. Železárnu v Mariánském údolí vedl správce, dále zde z úřednictva působili dva pokladníci, důlní vedoucí a skladník.
Továrna na hřebíky V roce 1854 započal olomoucký obchodník železářství Ignaz Carl Machanek v Hlubočku (německy Hombok) v místech, kde stával zchátralý „Josefův hamr” (verfallene Josefi-Hammer und ein unscheinbares Wohngebäude),Mährisches Tagblatt, Mo, 27. August 1894, S. 3: "Da wo sich heute ausgedehnte Werks- und Wohngebäude erheben, wo Hunderte von Maschinen rastlos thätig sind, stand damals nur der alte, verfallene Josefi-Hammer und ein unscheinbares Wohngebäude. Im Ort Hombok gabs einen einzigen Greisler und im Thale weiter hinauf war nichts zu haben als Schnaps und Brod, mitunter nicht einmal Brod." s výstavbou nové hutě pro výrobu hřebíků. Dne 3. dubna 1855 si nechal u zemského krajského soudu v Olomouci zapsat do obchodního rejstříku firmu Homboker Nagelhütte, jejímiž majiteli byli Ignaz Carl Machanek (obchodník železářským zbožím v Olomouci), jeho manželka Anna Machanek a synové Max a Ignaz Machanek. V roce 1859 hřebíkárnu v Hlubočku přejmenoval na Kaiserlich-Königlich privilegierte Homboker Maschinennägel & Blechwaaren Fabriks-Gesellschaft (Císařsko-královská privilegovaná tovární společnost na mechanickou výrobu hřebíků a plechového zboží). V roce 1863 obdržel Johann Orel ve firmě prokuru.
V roce 1865 byl vymazán z obchodního rejstříku firem Dr. Ignaz Machanek a jeho podíl byl připsán Maxovi Machankovi. V roce 1868 pak byla vymazána zemřelá manželka Anna Machanek a jako nový společník přistoupil syn Oswald Machanek. Továrna v Hlubočku jako první v Rakousku-Uhersku započala s výrobou drátěných hřebíků (Drahtstifte) a jako první v Evropě s výrobou cvočků do bot zvaných taksy (Schuhtacks). Začátkem 70. zahájila výrobu podkoviček (Stiefeleisen), nejprve na poloautomatických strojích, později na zcela automatických speciálních strojích vlastní výroby. Po zřízení slévárny v Mariánském Údolí převedla výrobu plechového zboží a stavebního kování do nové železárny.Pozor. Olomouc: Bohumír Knechtl, 3.5.1930(103). s. 4.
Továrna na výrobu železářského zboží Na jaře 1860 nabídlo vedení Vítkovických železáren nevyužívané železárny v Mariánském Údolí, tehdy vzdálené jednu míli od Olomouce a železniční stanice, do pachtu nebo k prodeji. Na pozemcích stála jedna vysoká pec s vodním pohonem a parní stroj o 25 koních, 4 pece na pražení (Röstöfen), 1 volné ohniště ve svahu a devět bývalých železorudných šachet a 1 bývalá manipulační a obytná budova. Opuštěné železárny se výborně hodily pro vybudování slévárny nebo k podobné výrobě, jelikož se v blízkosti nacházel také břidlicový lom a byla zde možnost odběru paliva.
V roce 1861 přikoupil I. C. Machanek od barona Rothschilda parcely se starým železorudným dolem a devíti zchátralými šachtami, v jehož blízkosti nechal postavit nové železárny. Sklepy nové továrny ležely na bývalých štolách. Dne 19. října 1861 si nechal do obchodního rejstříku zapsat firmu: Kaiserlich-Königlich privilegierte Marienthaler Eisenwaaren-Fabriks-Gesellschaft (Císařsko-královská privilegovaná tovární společnost na výrobu železářského zboží), jejímiž společníky byli I. C. Machanek, Max Machanek, Oswald Machanek a od 14. ledna 1869 také Johann Orel, který už v roce 1863 obdržel prokuru (před podpisem per procura – pp) a vedl pobočku ve Vídni.
Ve stejném roce si nechali obchodník a továrník I. C. Machanek a velkoobchodník Balthazar rytíř von Szäbel u zemského krajského soudu v Olomouci zapsat do obchodního rejstříku provozování těžby břidlice a to pod firemním názvem Schieferbergbau-Unternehmung von I. C. Machanek & Comp., přičemž v této obdržel prokuru též účetní Johann Orel.
Vedle toho Ignaz Carl Machanek vlastnil v Olomouci za účelem obchodování se železářskými výrobky firmu „I. C. Machanek”, u které 31. července 1863 udělil prokuru také synovi Maxovi a svému zeti Karlu Klobovi, v roce 1864 pak i knihvedoucímu Františkovi Šimonovi. V roce 1865 povolilo c. k. ministerstvo vnitra zřízení akciové společnosti Schieferbau-Actien-Gesellschaft in Olmütz a schválilo její stanovy. Z toho důvodu došlo v roce 1866 k vymazání firmy „Schieferbergbau-Unternehmung von I. C. Machanek & Comp.”, přičemž oprávněni znamenati měli ředitelé společnosti B. rytíř von Szäbel a Ignaz Machanek a Karl Schrötter, ředitel závodu Max Machanek a akcionář Franz P. Slabyhaudek.
Johann Orel se u rodiny Machanek vypracoval vlastní pílí z firemního účetního k zámožnému a váženému člověku. Nejprve obdržel ve firmách I. C. Machanka prokuru, v roce 1869 se stal se spoluvlastníkem hřebíkárny v Hlubočku a továrny v Mariánském Údolí a nakonec vedl pobočku ve Vídni. Právě jemu a Maxovi Machankovi vděčila firma z valné části za svůj vzestup.Carl Weilnböck: Handels- und Gewerbe-Schematismus 1865, Machanek I. C. & Comp. firmiren: K. k. priv. Maschinnägel- & Blechwaarenabriksgesellschaft I. C. Machanek & Comp., unter die ersteren mit Stampiglie gedruckten Worte zeichnen die HH. J. C. Machanek oder Max Machanek eigenhändig: J. C. Machanek & Comp., öffentliche Gesellschafter sind Dr. I. Machanek, dann Fr. Anna Machanek. Procuraführer: Johann Orel. k.k. landesbes. Maschinnägel und Blechwarenfabriksgesel. V roce 1870 obě společnosti kompletně reorganizoval a přeměnil na akciovou společnost „Moravia”.
Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” Povolení ke zřízení akciové společnosti pod názvem: Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” in Olmütz (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia” v Olomouci) obdrželi pánové Ignaz Karl Machanek, předseda obchodní komory v Olomouci, dr. Ignaz Machanek, advokát tamtéž, Max Machanek, poslanec Moravského zemského sněmu, Oswald Machanek a Johann Orel od c. k. ministra vnitra 17. února 1870, který v ten den schválil také stanovy nové akciové společnosti.Mährischer Correspondent. Brünn: G. Gastl, 23.02.1870, 10(43). s. 2-3. Společnost neměla až do roku 1921 český název, ten přijala pozměněním stanov až na své 51. valné hromadě 29. května 1921 v Olomouci.
Generální ředitel a zakladatel firmy Ignaz Carl Machanek zemřel 30. ledna 1875 a do správní rady byl přizván příbuzný Carl Maria Klob († 19. dubna 1886, manžel Marie roz. Machanek), který obdržel též právo znamenat. Syn Max Machanek zemřel 14. května 1893 v Mariánském Údolí, po něm další rok 25. června 1894 ve Vídni v 60 letech společník Johann Orel a v 78 letech ve Vídni 18. května 1903 syn Ignaz Machanek. Z prvních zakladatelů akciové společnosti „Moravia” žil nejdéle syn Oswald, dlouholetý generální ředitel. Ten se ale po rozpadu Rakouska-Uherska už do nového Československa nevrátil a žil v rodinné vile v Bolzanu, kde ve svých 86 letech v roce 1924 zemřel.Oswald Machanek a jeho žena Sophie (rozená Wagner) spolu počali děti: syna Oskara a dcery Annu a Helenu. Matka Sophie zemřela v Karlových Varech 3. května 1893 (Mährisches Tagblatt, Fr. 5. Mai 1893, S. 8). Dcera Anna se 31. ledna 1895 provdala za Stefan Schulz, k. k. Oberleutnant (Mährisches Tagblatt, Mo, 28. Januar 1895, Fr, 1. Februar 1895, s. 4). Syn Oskar byl dvakrát ženat (poprvé s Anna Mühler) a po onemocnění rakovinou střev spáchal 27. prosince 1935 sebevraždu. Synové Friedrich (Bedřich) a Wilhelm (Vilém) byli obviněni, že otci k sebevraždě pomohli. Bedřich Machanek byl od obžaloby osvobozen, Vilém Machanek byl odsouzen přečinem proti bezpečnosti života a odsouzen k trestu 4 týdnů tuhého vězení podmíněně na 2 roky. Protože vazba se započetla, nemusel již trest odpykat. In: Moravská orlice, 12.3.1937, s. 3 a 6.8.1936, s. 2; též Neues Tagblatt für Schlesien und Nordmähren, 06.08.1936, S. 6 a 12.03.1937, S. 6. Na přelomu 19. století se tak do vedení společnosti dostávala druhá generace rodiny Machanek.
Ochranná známka na šicí stroje „Moravia” (1872) Dne 9. října 1872 si nechala Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia” u Obchodní a živnostenské komory ve Vídni registrovat ochrannou značku na šicí stroje „Moravia”, které vyráběla ve své továrně ve Vídni (Moravia Nähmaschinen-Fabrik Wien) na Hundsturmer Straße 71 (nyní Schönbrunner Straße), centrální sklad se nacházel v Hegelgasse 10.Wiener Firmenbuch für Industrie, Handel und Gewerbe, Zöller, 1873, s. 13. Ochranná značka ze žlutého kovu měla tvar medailonu, do kterého byla vyražena Katedrála svatého Štěpána ve Vídni a dokola nápis: „Nähmaschinenfabrik der Moravia in Wien - System Hove” (později System Singer). V březnu 1873 si otevřel Moritz Orel, bratr Johanna Orla, v Olomouci na Horním náměstí v domě čp. 12 výsadní prodejnu a půjčovnu šicích strojů „Moravia”. Po jeho smrti převzala prodej šicích strojů obchodní firma I. C. Machanek a spol. na Dolním náměstí čp. 48. V roce 1920 akciová společnost oznámila, že oddělení výroby šicích strojů rozpustila a tímto také vystoupila z této branže.
Ochranné známky na hřebíky (1875) Dne 7. srpna 1875 si nechala akciová společnost Moravia u Obchodní a živnostenské komory v Olomouci registrovat 4 ochranné známky. Od roku 1879 bylo Ochrannou známkou společnosti magické ochranné znamení pentagramu bezrámu|vlevo|40px (německy Trudenfuß). Ochranná známka č. 15 (pro obuvnické hřebíky s hlavičkami tzv. myšohlávky, pifláky nebo pařížské hřebíky): sestávala z viněty ve tvaru stužky, která měla uprostřed c. k. císařského orla, v levé části stuhy se nacházel nápis: „1000 Mausköpfel” nebo „1000 Parisernägel”, v pravé části hmotnost. Ve spodní části byl nápis označující firmu: „aus der k. k. priv. Homboker Nägelfabrik der Moravia”, nad orlem nápis o držení výjimečného privilegia: „Kaiserl. öst. u. königl. ung. ausschl. Privileg”. Slovo „Moravia“ pak bylo v bledém skriptu přes celou vinětu. Vedle této honosné značky se používala také kulatá ochranná známka, kde uvnitř kruhu leželo číslo 15, okolo čísla nápis: „K. öst. u. k. ung. Privileg. „1000 Mausköpfel” (nebo 1000 „Parisernägel”) a přes bylo v bledém skriptu písmeno „M”.