Adiastematická notace (z řeckého výrazu διάστημα [diástēma] – prostor, v hudbě pak „interval“ + předpona a- označující absenci, zápor = tedy bezintervalová notace – viz diastematická notace) je jeden z nejstarších způsobů grafického záznamu hudební myšlenky.
Sloužila k zaznamenávání melodie nikoli s cílem přesného rytmického či intonačního zachycení, nýbrž ve snaze o zachycení rytmu a dynamiky přirozeného toku řeči podle starořeckého rétorického vzoru. Předpokladem zpěvu z takovéhoto záznamu byla znalost melodií zpaměti.
Vznik Pravděpodobně nejstarší zachovanou ukázkou neumové notace je rukopis „Psalle modulamina“, z něhož se však dochoval jen zlomek. Vznikl v Řezně v letech 817–848.
Adiastematická notace se objevuje v rukopisech s bezlinkovou neumovou notací na konci 9. až počátku 10. století a je první notací obsahující neumy – znaky reflektující přízvučnost textu. Grafický zápis chorálu byl nejprve zaznamenán pouze v textových rukopisech a melodie byly předávány pouze ústně. Hudební vědci předpokládají, že se tohoto typu užívalo do období kolem roku 1050, tedy doby smrti Guida z Arezza, který jako první zavedl v hudbě linkovou notaci.ŠTRBÁK, A. M., „Vývoj gregoriánského chorálu (adiastematická notácia)“, Adoramus Te: časopis o duchovnej hudbe, 1999, roč. 2, č. 3, s. 7.
Druhy Adistematická notace dělí do tří skupin, a to podle místa: paleofranská (západ Franské říše), zřejmě nejstarší notace, z níž se vyvinuly ostatní laonská notace (neboli metská, či také lotrinská), vznikla ve městech Mety a Laon, (jediný nalezený kodex adiastematické notace) svatohavelská notace (z opatství svatého Havla (St. Gallen), Švýcarsko), kodexy z okolí kláštera.
Reference
Související články Guido z Arezza Diastematická notace Neumy Gregoriánský chorál
Kategorie:Hudební notace Kategorie:Dějiny hudby Kategorie:Hudební teorie Kategorie:Řecká slova a fráze