náhled|Olomouc v roce 1593 na vedutě Jana Willenberga Dějiny Olomouce jako královského města počínají rokem 1253, ačkoli olomoucký hrad vznikl už na začátku 11. století a osídlení tohoto území je ještě mnohem starší. Olomouc byla prvním hlavním městem Moravy, později toto postavení ztratila ve prospěch Brna. Částečně kvůli ničivé švédské okupaci v letech 1642–1650, naopak díky výstavbě pevnosti odolala pruskému obléhání roku 1758. Zůstala zde přesto univerzita a v roce 1777 bylo olomoucké biskupství povýšeno na arcibiskupství. Modernímu rozvoji města ale bránil jeho pevnostní statut, takže k jeho rozšiřování mohlo dojít až po zrušení vojenské pevnosti na konci 19. století. Předměstské obce byly připojeny po vzniku Československa a vznikla Velká Olomouc, čímž se do té doby převážně německé město počeštilo. Olomouc jako původně významné statutární město byla od roku 1960 jen jedním z okresních měst, ale s počátkem 21. století se stala centrem Olomouckého kraje.
Nejstarší dějiny náhled|Dřívější podoba olomouckého orloje Trvalé osídlení na území Olomouce se datuje od mladší doby kamenné (ačkoli existují i nálezy štípané industrie už ze starší doby kamenné), kdy zhruba kolem roku 4000 př. n. l. je doloženo osídlení Václavského a Petrského návrší. Podmínky pro to byly dány existencí jednoho z mála brodů přes řeku Moravu, nacházejícího se u dnešního kláštera Hradisko. Také v lokalitě Horní lán v místní části Slavonín byly objeveny neolitická sídliště a pohřebiště, ovšem na celém území dnešního města existují doklady kultur s lineární, vypíchanou nebo se šňůrovou keramikou. Na obou zmíněných vrších pak byly objeveny objekty kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné a velké sídliště bylo např. i u dnešního kostela sv. Mořice. Již tehdy byla Olomouc zřejmě regionálním střediskem.
Další nálezy pocházejí až ze starší a střední doby bronzové, kdy jsou (kolem roku 1700 př. n. l.) v Olomouci doloženy kultury věteřovská, lužických popelnicových polí, mohylová nebo platěnická. Z ní mj. pochází unikátní nález celé kostry pietně pohřbeného dospělého člověka bez milodarů v sídlištní jámě v Nemilanech, přičemž v té době se pohřbívalo výhradně žehem a ostatky (tedy popel) byly ukládány v popelnicích s milodary. A opět ze slavonínské lokality Horní lán pochází další nálezy z doby bronzové, známým je i zdobený sekeromlat nalezený na počátku Polské ulice. Centrální osídlení zasahovalo celý Olomoucký kopec, přičemž akropole na Václavském návrší byla opevněna.Malé dějiny města, str. 12, 13.
Zcela zřetelně je doloženo i keltské osídlení Olomouce, na jejímž území se od 5. století př. n. l. do zhruba 100 př. n. l. nacházelo několik keltských osad laténské kultury, např. v Neředíně (lokalita Mýlina), Hejčíně nebo Povlu. Také při rekonstrukci kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Sokolské ulici byly pod podlahou objeveny keltské hroby, základy objektu a střep z nádoby, svědčící o obchodu s tehdy severněji žijícími Germány. V hrobě bojovníka v Nemilanech zase několik mečů, kopí a další výbava.Malé dějiny města, str. 13, 14.
Existují také četné doklady následujícího germánského osídlení, například v Neředíně, Řepčíně, Nové Ulici, na slavonínském Horním lánu či přímo v centru města. Pravděpodobně v této době už byl nejvyšší ze tří olomouckých vršků, Michalský, využíván jako kultovní centrum. Lze usuzovat na trvalou neobydlenost tohoto návrší, kde byly četné vodní prameny a zřejmě i posvátný háj. Ten využívali jak Germáni, tak později ze severu přišlí Slované, kteří germánské obyvatele zřejmě asimilovali a poté expandovali dále na jih až k Dunaji a stezskou, později zvanou Trstenická, také do české kotliny.Malé dějiny města, str. 16, 18 a 20.
Archeologickými výzkumy byl odhalen v lokalitě Mýlina na území Neředína také římský vojenský tábor, potvrzující přítomnost římských legií na střední Moravě ve 2. století n. l. během probíhajících markomanských válek.Malé dějiny města, str. 15. Nález římských cihel v této lokalitě svědčí o přítomnosti zděné stavby, což by znamenalo, že zde tábor existoval delší dobu (například přes jednu zimu). Neznamená to však potvrzení renesančních pověstí, podle nichž založil Olomouc sám římský císař a vojevůdce Julius Caesar, podle nějž také byl vytvořen latinský název města Iuliomontium či Iuliimons, tedy Juliova Hora (vedle běžně užívaného Olomucium či Olomutium).
Olomouc ve středověku Velkomoravské období Slované přišli na území Olomouce v 1. polovině 6. století a nejpozději na počátku 7. století již existovalo opevněné sídliště v oblasti dnešní části Povel. Nálezy ostruh a dalších dokladů svědčí o tom, že na tomto dvorci sídlila aristokracie.Malé dějiny města, str. 18, 21. Počátkem 9. století ale bylo původní opevněné velmožské centrum na Povlu dobyto a vypáleno vojskem rodící se Velkomoravské říše, což je archeologicky doloženo. Nové velmožské centrum již coby součást státu Mojmírovců vzniklo na Petrském vršku (pozdější Předhradí) a na protějším Václavském návrší. Archeologicky jsou doloženy nejméně tři kostely z druhé poloviny 9. století, dva na Václavském vršku a jeden na dnešním Biskupském náměstí na Předhradí. Intenzivní osídlení olomouckého Předhradí trvá i v 10. století, bez ohledu na zánik Velkomoravské říše.Malé dějiny města, str. 22–24.
Po rozbití Velkomoravské říše maďarskými nájezdníky v 1. třetině 10. století severněji položená Olomouc, na rozdíl od zcela rozvrácených sídel na jihu země, dál existovala jako soustava několika sídlišť, kam se navíc stěhovalo i nové obyvatelstvo. Před polovinou 10. století nastal v životě zdejšího sídliště tragický přeryv, osada na Předhradí byla násilně zničena, není však dosud známo kým. Znovuobnovený život v místní osadě ve 2. polovině 10. století dostal nové impulsy v souvislosti s přesunem dálkových kupeckých tras. Po obsazení Panonské nížiny kočovnými Maďary byla hlavní západovýchodní transevropská stezka přenesena severněji a vedla tak z Řezna přes Prahu a Olomouc dále do Krakova a Kyjeva. To přineslo velké možnosti rozvoje místnímu sídlišti, které se kulturně a obchodně začalo orientovat ke Slezsku a Čechám.Malé dějiny města, str. 24–26.
náhled|vlevo|Pozůstatky románských oken ve Zdíkově paláci Součást přemyslovského státu Postupně pak od 70. do 90. let 10. století olomouckou sídelní aglomeraci a přilehlé části střední a severní Moravy ovládla česká knížata Boleslav I. a Boleslav II. Kolem roku 999 sice celou Moravu ovládl polský kníže Boleslav Chrabrý, ale v roce 1019 byla Morava (znovu)připojena k českému přemyslovskému státu. Správcem Moravy učinil tehdejší pražský kníže Oldřich svého syna Břetislava. Břetislav coby první moravský údělný kníže pravděpodobně vybudoval nový olomoucký hrad na Václavském návrší. Někteří historici se domnívají, že Břetislav ještě sídlil na starším hradišti na protějším Petrském návrší, které navazuje na velkomoravské velmožské sídlo, a hrad na Václavském návrší budovali až jeho nástupci v druhé polovině 11. století. Obě úzce propojená návrší byla v každém případě využívána už v dřívějších staletích. Břetislav také roku 1021 z kláštera ve Svinibrodu unesl dceru bavorského velmože Jitku a žil s ní poté právě na olomouckém hradě.Malé dějiny města, str. 28.
Název hradu Olomouc je poprvé zapsán v Kosmově kronice jako Olomuc a Olmuc, arabskými kupci zapsán jako Olmjjz. Město získalo svůj název později právě podle názvu hradu. Olomoucký hrad je připomínán znovu v roce 1055, kdy byl až do 12. století centrem olomouckého údělného knížectví, které zahrnovalo severovýchodní polovinu Moravy, o zbývající část Moravy se dělila údělná knížata v Brně a Znojmě. Kníže Vratislav II. dal roku 1059 kolem vnitřního města postavit zeď a v roce 1063 založil, respektive obnovil v Olomouci moravské biskupství. Údělný kníže Ota spolu se svou manželkou Eufémií založil roku 1078 původně benediktinský klášter Hradisko a knížetem Svatoplukem pak byla v letech 1104–1107 zahájena stavba biskupského kostela, dnešní katedrály svatého Václava, pravděpodobně jako votivního kostela za narození svého syna Václava. Václav před svou smrtí nedokončenou stavbu věnoval biskupu Zdíkovi, který nakonec kostel dostavěl (svěcení 1131) a o 10 let později sem přenesl sídlo biskupů od dnes již zaniklého kostela svatého Petra na Předhradí.Malé dějiny města, str. 29–31, 34.
Olomoucký biskup Jindřich Zdík ve 30. letech 12. století provedl důležité změny v organizaci kapituly a založil skriptorium, tedy písařskou dílnu. Olomouc se díky tomu stala jedním z tehdejších center vzdělanosti. K produktům skriptoria patří například Olomoucké horologium se známým dedikačním listem (uloženo v Královské knihovně ve Stockholmu). Jindřich Zdík také po roce 1141 vybudoval v sousedství katedrály sv. Václava románský palác (Zdíkův palác), mimořádný příklad architektury své doby v celočeském i východoevropském kontextu.Malé dějiny města, str. 35, 36.
Vznik a rozvoj města náhled|Katedrála sv. Václava a kaple sv. Anny na olomouckém hradě Vlastní město Olomouc bylo pravděpodobně založeno mezi lety 1239–1246, ovšem až v roce 1253 se skutečně stalo královským městem. Postupně budovanými hradbami bylo vymezeno v prostoru prvotního osídlení na Předhradí, které bylo původně jen hospodářským zázemím pro knížecí a biskupský dvůr, a na západ od něj Michalskou, Blažejskou a Mořickou osadou, přičemž mezi nimi se v prostoru dnešního Horního náměstí protínaly obchodní stezky. Ostatní osady zůstaly za hradbami.Malé dějiny města, str. 44–46, 49–52. Město se řídilo magdeburským právem, městskému soudu tak tehdy předsedal fojt, a bylo centrem okruhu tohoto městského práva pro další města na Moravě (města se v případě sporu o výklad práva odvolávala právě do Olomouce, kde brala tzv. naučení).Malé dějiny města, str. 59.
Město se rychle rozvíjelo díky dálkovému obchodu s Vratislaví, Krakovem, Prahou a s Vídní. Roku 1261 získalo privilegium pořádat výroční trh (druhý výroční trh roku 1314, třetí 1421 a čtvrtý 1641Malé dějiny města, str. 64, 142.) a budovat kupecké domy, v roce 1278 získalo mílové právo a poté i další výsady. Již od samého počátku šlo o město převážně německé, ovládali ho němečtí měšťané a kupci, Češi dominovali jen v Mořické osaděMalé dějiny města, str. 52. (jiné zdroje uvádí, že i další předměstí „politicky“ ovládali Češi). Dne 4. srpna 1306 došlo v budově olomouckého děkanství (v sousedství dnešní katedrály sv. Václava) k zavraždění krále Václava III. a vymření královské větve Přemyslovců. Vedoucí role města byla potvrzena roku 1314, kdy král Jan Lucemburský uznal Olomouc za hlavní město Moravy, což bylo opětovně potvrzeno roku 1352 v privilegiu markraběte Jana.Malé dějiny města, str. 48. Přesto se zasedání zemského sněmu a zemského soudu odehrávala střídavě zde a v Brně, také zemské desky byly v letech 1348–1641 vedeny duplicitně. V roce 1351 město získalo právo nuceného skladu a roku 1378 si zřídilo vlastní radnici. V současné budově se ale začalo úřadovat až roku 1411, přičemž teprve v roce 1444 byla definitivně dokončena její stavba.Malé dějiny města, str. 56.