Barnevernet (v nové norštině; v norštině bokmål bez postpozitivního členu -et jen Barnevern, v překladu ochrana dětí) je instituce v Norsku, která zajišťuje sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže.
Byla založena v roce 1992 s cílem „zajistit, aby dětem a mladým lidem, kteří žijí v podmínkách, jež by mohly poškodit jejich zdraví a vývoj, byla poskytnuta nezbytná pomoc a péče ve správný čas,“ a „pomáhat tomu, aby děti měly bezpečné dětství.“ Instituce vyvolává způsobem ochrany dětí řadu kontroverzí a protestů, v roce 2007 v jednom případě rozeznal Evropský soud pro lidská práva počínání Barnevernu jako porušující lidská práva a zkritizoval norskou soudní praxi.Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. 10. 2007 ve věci Cardenas v. Norsko, stížnost č. 12148/03 Ta však zůstala nezměněna.Právník: Odebírání dětí v Norsku? Především velký byznys, rozhovr na echo24.cz Na podzim 2019 prohrál Barnevern další spor před Evropským soudem pro lidská práva.https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/norsky-barnevernet-prohral-spor-u-soudu-pro-lidska-prava-michalakove-svitla-nadeje-40296026https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/norsky-velvyslanec-soud-bereme-vazne-barnevernet-se-zmeni-40298845https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/evropsky-soud-pro-lidska-prava-strasburk-barnevernet-norsko-michalakova.A190910_123421_zahranicni_remy Ke konci roku 2019 bylo k ESPL podáno celkem 35 stížností ohledně BV případů. Pouze 4 z nich, se však týkají odebrání dítěte či dětí z rodiny.https://www.aftenposten.no/norge/i/nalO9m/de-gikk-glipp-av-datterens-tre-foerste-aar Z toho jeden případ byl již projednán v roce 2019, odebrání dítěte bylo shledáno jako oprávněné.https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22languageisocode%22:[%22ENG%22],%22documentcollectionid2%22:[%22JUDGMENTS%22],%22itemid%22:[%22001-198580%22]}
Historie První zákon, který se vztahoval k oblasti péče o ohrožené děti vstoupil v Norsku v platnost již 1. ledna 1900 a stal se tak prvním zákonem tohoto druhu ve světě vůbec. Zákon: „Lov om behandling av forsømte børn“ v překladu Zákon o péči o zanedbané děti byl dílem generálního prokurátora Bernhard Getz.
Dalším zákonem, který upravoval fungování péče o ohrožené děti byl „Lov om Barnevernet“ neboli zákon o Barnevernet, který vstoupil v platnost 1. června 1954.
Tento zákon byl nahrazen novým (v pořadí třetím) zákonem, který vstoupil v platnost dne 1. ledna 1993. Takzvaný Barvenernslov neboli Zákon na ochranu dětí (ze dne 17. července 1992) je platný doposud.
Vymezení právní působnosti úřadu Zákony v Norsku zabezpečují ochranu zájmů děti a mladých lidí, kteří žijí v podmínkách, které by mohly poškodit jejich zdraví a vývoj. Úkolem státních úřadů v oblasti péče o rodinu je poskytnout nezbytnou pomoc a péči dítěti v pravý čas a pomoci zajistit, aby děti a mladí lidé byli bezpečně vychováváni.
Norský zákon upravující péči o děti považuje za děti nezletilé osoby s právem na péči a ochranu. Zákon je navržen tak, aby stát mohl zasáhnout v situacích, kdy normální péče přirozených pečovatelů o děti (rodiče, příbuzní) nefunguje nebo je jejich péče bez zásahu státu neúspěšná. Vymezuje tedy prostor pro konání státu na ochranu fyzického a duševního zdraví dětí. Norský zákon Péče o děti není právní akt, kterým vzniká vymahatelný nárok na služby péče o děti. Je zákonem, který zajišťuje ochranu dětí v případě, že se nedaří vytvořit normální podmínky u přirozených pečovatelů.
Zákon o Péči o děti navazuje na Zákon o dítěti, který upravuje práva a povinnosti ve vztahu k dítěti a poskytovatelům péče o dítě a také s ohledem na Úmluvu OSN ve článku 3.
Odebírání dětí od pečujících osob Pokyny k zabezpečení vhodné péče o dítě orgány státu obsahují pokyny pro pomoc v domácím prostředí, což je podle dostupných dokumentů nejpoužívanější opatření v ochraně dětí.
Zákon ale jasně vymezuje, kdy je úřad povinen zasáhnout v případě, že hrozí podezření, že prostředí, v kterém se dítě nachází, vážně ohrožuje jeho zdraví nebo výchovu. Rovněž vymezuje, že pokud návrat pro dítě zpět do rodinného prostředí z péče, kam bylo umístěno, znamená zpřetrhání nových vazeb a tedy duševní strádání, nemá být dítě (v jeho zájmu) původním poskytovatelům péče o dítě vráceno'.
Je poukazováno na to, že se použití donucovacích opatření vůči osobám jimž je dítě svěřeno (obvykle rodičům) velmi liší i mezi regiony v Norsku, a že tyto rozdíly vyvolávají dojem svévole. Tyto nedostatky, spolu s psychosociálními a ekonomickými důsledky donucovacích opatření mají být zváženy oproti možným „ziskům“ z tohoto systému.
Dotčené části zákona o rodičích a dítěti Mezi některé dotčené úpravy zákona o rodičích a dítěti v Norsku – Lov om barn og foreldre (LOV-2013-06-21-64 fra 1. 1. 2014) patří např. kapitola 7, § 48, stanovující, že dítě nesmí být vystaveno násilí nebo čemukoliv jinému, co by mohlo ohrozit fyzické nebo duševní zdraví nebo být rizikem poškození nebo ohrožení.
Kdy mohou být norskou samosprávou řešena práva dítěte cizinců – § 81 a. kapitola 4A a § 5, třetí díl:
v případě, že dítě se usadí v Norsku, pokud matka dítě porodí v Norsku, pokud se matka později usadí v Norsku.
Při použití zákona je kladen důraz na opatření ve prospěch dítěte, tedy s ohledem na poskytnutí stabilní a kontinuity péče o dítě a vhodný kontakt s dospělými.
§ 4-6. Existuje riziko, že dítě bude výrazně poškozeno pobytem v domácnosti, správa péče o děti nebo státní zástupce okamžitě přijme prozatímní rozhodnutí o umístění dítě mimo domov bez souhlasu rodičů.
§ 4-21. Oblastní rada zruší příkaz k náhradní péči, pokud je velmi pravděpodobné, že rodiče mohou dát dítěti řádnou péči. Rozhodnutí nesmí být zrušeno, pokud je dítě citově navázáno na osoby a prostředí ve kterém je (pěstouny, ústavní péči), což by po celkovém zhodnocení mohlo vést k vážné újmě pro dítě, pokud by bylo přesunuto.
Statistické informace V Norsku bylo v roce 2015 umístěno do péče BV celkem 1545 dětí. V České republice bylo v roce 2016 odebráno z péče rodičů celkem 3840 dětí.https://www.denik.cz/z_domova/urady-loni-odebraly-rodicum-temer-ctyri-tisice-deti-20170426.html S předpokladem, že čísla rok od roku příliš nekolísají, můžeme tvrdit, že je to v Norsku v přepočtu na počet obyvatel méně, než v ČR.
Podle informací organizace Barnevernet se z 1 188 000 registrovaných dětí ve věku od 0-18 let s bydlištěm v Norsku k 1. 1. 2013 BV zajímá o 4,5 % dětí a asi 1 % dětí žije v dětském domově. V roce 2006 bylo uloženo asi 36 290 pokynů k nápravě a 7 787 pečovatelských opatření, ovšem v roce 2012 to bylo 44 203 pokynů k nápravě a 8995 pečovatelských opatření. V meziročí 2011 a 2013 však klesl počet udání sociální péči téměř na polovinu, téměř o 1 500 udání.
Statistický úřad v Norsku uvádí, že v roce 2012 byl celkový počet dětí s bydlištěm v Norsku pouze 1 122 897. Počet dětí s „opatřeními“ uvádí 46 419, z toho 38 131 podpůrná opatření a 8 288 pečovatelských opatření. Nicméně statistický úřad pro tyto účely registruje jako děti obyvatele ve věku 0-17 let.
Marius Reikeras, norský právník a kritik Barnevernu popisuje, že je rodičům v Norsku ročně odebíráno až 12 000 dětí. Toto číslo ve skutečnosti odpovídá počtu dětí v péči BV v daném roce, nikoli nově odebraných v daném roce. V roce 2018 bylo v péči BV 9 236 dětí, což je 0,8 % dětí ve věku 0-17 let.
Pro srovnání bylo v ČR v roce 2017 v pěstounské péči 19 262 dětí, v ústavní péči bylo 5 957 dětí a dětí v dětských domovech pro děti do tří let bylo 922.http://www.knihovnanrp.cz/nahradni-rodinna-pece/aktualni-statistiky/pocet-deti-zijicich-mimo-svou-biologickou-rodinu/ Pro srovnání v ČR bylo v roce 2011 v ústavních zařízeních 7 468 dětí (z 1 527 670 dětí do 15 let) na základě rozhodnutí soudu a další děti byly v ústavech umístěny na žádost jejich zákonných zástupců. V roce 2012 je uváděno 7 651 dětí.MPSV:V pěstounské péči bylo v roce 2012 přes 7,5 tisíce dětí K tomu bylo navíc 7 170 dětí v péči pěstounů (rok 2011).http://www.ospod.cz/informace/statistiky-v-oblasti-ohr-deti/
Efektivita Z údajů uvedených ve statistických informacích nutnost pečovatelských opatření realizovaných organizací Barnevernet během let výrazně narůstá.
Průzkumy provedené finským autorem Heikki Sariolou ukazují, že ty děti, které žijí se svými biologickými rodiči, jsou méně náchylné k násilí, než ty, které žijí v pěstounské péči, dětských domovech a domovech mládeže. V průzkumech u švédské mládeže byla prověřována míra trestných činů a zneužívání alkoholu. V porovnání s kontrolní skupinou běžné populace, kde je míra delikventního chování 15,5 %, bylo zjištěno takové chování u 16,5 % chlapců, kteří vyrůstali se svobodnými matkami 18 % u dětí v náhradní péči 29,2 % mezi dětmi v pěstounské péči. Lze předpokládat že stejný způsob výchovy, takto aplikovaný, stejně ovlivní míru delikventního chování v Norsku.
V odborných pracích v USA byla hodnocena efektivita umístění náhradní péče. Výsledným výstupem byla také informace, že v náhradní péči je 6× vyšší pravděpodobnost týrání dětí než v běžných rodinách. Podle názorů pracovníků spolupracujících s úřadem péče o děti v Norsku, v dokumentu Význam rodinné péče v Norsku, který se zabývá náhradní pěstounskou péčí v Norsku, je však efektivnější umístění dětí do náhradní péče u pěstounů než výchova v domovech mládeže. Jak vysoké je riziko týrání svěřených dětí pěstouny v Norsku není známo.
Statisticky vyšší problematické chování dětí, vyrůstajících v náhradní péči, je primárně dané jejich poškozením vlivem psychického traumatu (oddělení od jejich biologické rodiny, příp. též předchozí týrání a/nebo zanedbávání) a případných dalších vlivů spojených s událostmi a výchovnými prostředími v jejich dosavadním životě. Srovnání "efektivity" výchovy netraumatizovaných dětí v biologické rodině a výchovy již traumatizovaných dětí, přicházejících do pěstounské péče, je metodologicky nepřesné.
Kontroverze náhled|Pohotovostní a hodnotící ústav služby péče o děti Barnevernet v Oslu Péče o děti v Norsku je založena převážně na publikacích psycholožky Kari Killénové, její myšlenky jsou ale podloženy studií na pouze 17 dětech z problematických rodin. Proti zavedenému systému péče o děti se staví stále více psychologů a i sama Killénová mění názor.
V Česku je instituce známa především díky medializovaným kauzám odebírání dětí cizincům, které vyvolávají určité kontroverze. Také v Norsku samotném čelí Barnevernet velmi četné kritice, kritici se sdružují například do facebookových skupin a internetových fór. Poukazují například na nebezpečnou nízkoprahovost systému – v Norsku se ročně narodí 60 000 dětí (60 000 narozených dětí * 15 věkový rozsah = 900 000 dětí), norský Barnevernet se zajímá ročně o 25 000 dětí, což je přibližně 2,7 %.
Čtyři tisíce dětí umístěných v ústavní péči se snažilo získat náhradu za utrpení a zneužívání v rámci ochrany dětí, z nichž 2 673 odškodnění získalo (údaj z roku 2010). V roce 2010 v úhrnu činilo zaplacené odškodnění 220 miliónů dolarů. Kontroverzní praktiky Barnevernu vedly k řadě významných diplomatických incidentů.
Barnevernet byl obviněn z pašování dětí z Turecka do Norska, a to i přes zákaz soudu v Turecku.
V roce 2005 byl Norský stát kritizován úřady OSN, že má ve státní péči 12 500 dětí, což je na velikost populace v Norsku mnoho. V roce 2012 bylo v Norsku, podle dostupných zdrojů, ročně odebráno do státní péče 8 000 dětí.Norway’s removal of children from Russian mother ‘illegal’ – Astakhov Toto číslo ovšem nevyjadřuje počty nově odebraných dětí, jde o počet dětí v péči BV v daném roce celkem.
Je však rovněž poukazováno na pozitivní vliv Barnevernu v případech, kdy je dítě zanedbáváno, zneužíváno či nemá dostatečné podmínky pro osobnostní rozvoj. Před přijetím drastických opatření bývá údajně s rodiči navázána často i dlouholetá spolupráce. Podle norské studie zabývající se problematikou Barnevernem odebraných dětí se navíc polovina rodičů dítěte vzdala dobrovolně.