Katarské kolo (též Kolo z Dohá nebo Rozvojová agenda z Dohá) je aktuální kolo vyjednávání ve Světové obchodní organizaci (WTO), zahájeno ministerskou konferencí v listopadu 2001 v katarském Dohá. Za hlavní cíl si klade odstranění obchodních bariér tak, aby došlo k usnadnění rostoucího světového obchodu a zlepšení pozice rozvojových zemí v něm.http://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/dda_e.htm#development Body jednání kola z Dohá zahrnují problematiku zemědělství, služeb, duševního vlastnictví, pravidel obchodu, usnadňování obchodu a další.http://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/status_e/brief00_e.htm
Přestože kolo z Dohá mělo být původně ukončeno již v roce 2005, kvůli neschopnosti shodnout se na většině základních bodů agendy jednání stále pokračují.
Pozadí
Před Katarským kolem Katarskému kolu vyjednávání předcházelo Uruguayské kolo (1989–1994), v jehož rámci byla přijata tzv. Marrákešská dohoda, díky níž byla založena Světová obchodní organizace. První ministerská konference po založení WTO se konala v Singapuru (1996). Zde byly některými rozvinutými státy navrženy čtyři body (též známy jako Singapurské otázky), které se mohly v budoucnu stát tématy k projednávání ve WTO: obchod a investice, obchod a politika hospodářské soutěže, transparentnost při zadávání veřejných zakázek a usnadnění obchodu. Nicméně proti těmto požadavkům se zdvihla vlna nevole ze strany rozvojových zemí. Byly proto ustaveny pracovní skupiny, které měly za úkol zjistit, zda tyto body mohou být předmětem dalšího jednání.(Khor 2004, s. 2–3)
Zahájení nového kola vyjednávání bylo původně naplánováno na ministerskou konferenci v americkém Seattlu (1999). Samotné jednání ovšem bylo zastíněno masivními antiglobalizačními protesty. Dne 30. listopadu, kdy měla konference začít, vyšlo do ulic Seattlu dle odhadů 40-50 tisíc demonstrantů (mezi nimi především anarchisté, odborové svazy, studenti, ekologičtí aktivisté nebo členové nevládních organizací a náboženských skupin), kteří nesouhlasili s cíli prosazovanými WTO a považovali ji za nedemokratickou instituci. Protestující zablokovali některé ulice a budovy, takže znemožňovali průběh konference. Během dopoledne proti nim za použití pepřových sprejů a slzných plynů zasáhla policie, což vyvolalo další nepokoje. Celá tato událost vešla do historie jako tzv. „bitva o Seattle“.(Sellers nedatováno)Vidal (1999a)(Kazin 1999)
Konference, zastíněná protesty v ulicích, nakonec skončila krachem především kvůli sporům mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, které byly toho názoru, že nejsou dostatečně zapojovány do důležitých plurilaterálních jednání a že jsou především prosazovány zájmy bohatších států.(Vidal 1999b)(Rege 2011a, s. 45)
Další kolo jednání tak bylo zahájeno až v roce 2001 na 4. ministerské konferenci WTO v katarském Dohá.
Systém jednání ve WTO Hlavním orgánem, který přijímá všechna důležitá usnesení, jsou ministerské konference. Ty se dle Marrákešské dohody mají konat nejméně jednou za dva roky.(Rege 2011b, s. 26)
Na nich, ale i všeobecně ve WTO, musí být všechna důležitá usnesení přijata na základě konsenzu, což má zaručit všeobecnou shodu na přijímaných rozhodnutích a ochránit tak zájmy méně rozvinutých států, omezením politických a ekonomických vlivů. Handicapem konsenzuálního systému ovšem je, že se často nepodaří všeobecné shody vůbec dosáhnout.(Rege 2011b, s. 29) Jednání ve WTO mnohdy trvají velmi dlouho nebo stagnují úplně. Důkazem toho je Katarské kolo, kde vyjednávání od roku 2001 nebylo doposud ukončeno a drtivá většina bodů agendy stále nebyla vyřešena.
Agenda Kola
Zemědělství Jednání o zemědělství začala již v roce 2000 a stala se součástí agendy kola z Dohá v roce 2001. Obecně je cílem zlepšit a zefektivnit fungování obchodu se zemědělskými produkty, zejména pak snížit narušení hospodářského obchodu v důsledku vysokých cel, vývozních subvencí a některých druhů domácí podpory. Je také kladen důraz na význam zemědělství pro rozvojové země – především s ohledem na odstraňování chudoby a zajištění potravinové bezpečnosti v těchto státech.http://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/draft_text_gc_dg_31july04_e.htmhttp://www.wto.org/english/tratop_e/agric_e/negoti_e.htm
Už od konference v Dohá se ukázalo, že jednání o zemědělství je problematické. Nesouhlas s aspekty agendy se objevil jak u Spojených států, tak i Evropské unie a jednotlivých rozvojových zemí, které nebyly ochotné podpořit konkrétní závazky na vývozní subvence a domácí podporu. Přes vynaložené úsilí na ministerské schůzce v Cancúnu v roce 2003 se nepodařilo vyřešit zmíněné problémy. Situace byla dočasně zachráněna v červnu 2004 na zasedání Generální rady, kde byl dohodnut rámec vyjednávacích metod. Tento proces pokračoval na další ministerské schůzce v prosinci roku 2005 v Hongkongu, kde byl dohodnut časový rámec duben-červenec 2006 pro vyřešení metod a odstranění vývozních subvencí do roku 2013.(Uddin 2012, s. 87–96)
Po uplynutí termínů ale nedošlo k žádnému vývoji, protože jednotlivé strany se nebyly schopny dosáhnout konsenzu. Nicméně odborné debaty alespoň zúžily rámec neshod, ve kterých má dojít ke konkrétním závazkům.
Průmysl Členské země WTO snížily a omezily své celní sazby, snížení celních sazeb bylo větší, respektive hlubší u rozvinutých zemí a týkalo se především jejich vzájemných obchodních zájmů.
V Dohá se ministři dohodli, že zahájí další jednání o liberalizaci obchodu o průmyslových výrobcích. Za tímto účelem byla vytvořena na začátku roku 2002 vyjednávací skupina o přístupu na trh (Negotiating Group on Market Access – NGMA). Obecně mají jednání za cíl další snížení nebo odstranění cel včetně celních vrcholů, vysokých tarifů, zvyšování cel a netarifních překážek pro nezemědělské výrobky, zejména na produkty exportního významu pro rozvojové země.http://www.wto.org/english/tratop_e/markacc_e/markacc_negoti_e.htm
Konkrétně se pak při jednáních rozvojové země zaměřují na snižování vrcholů a eskalaci tarifů ve vyspělých zemích, které brzdí jejich export (např. textilu, oděvů či kožených výrobků), zatímco rozvinuté země pak usilují o větší přístup na trh v dynamicky rozvíjejících se ekonomikách jako je Čína, Indie a Brazílie. Generální rada v červenci a srpnu 2004 přijala rámec jednání. Na ministerské schůzce v Hongkongu v prosinci 2005 pak bylo dohodnuto, že vyjednávací metody budou dokončeny do 30. června 2006 a že ke snížení sazeb dojde dle modelu používaného ve Švýcarsku. Nicméně nebyl učiněn žádný další pokrok. Taktéž neexistuje dohoda o koeficientech, které by mohly být použity ke snížení sazeb rozvinutými a rozvojovými zeměmi.(Fergusson 2008)
Služby Všeobecná dohoda o obchodu se službami (GATS) nařizuje vládám členských států WTO, aby postupně liberalizovaly obchod se službami. Na Ministerské konferenci v Dohá se staly jednání o službách součástí jedné agendy. Cílem je zlepšit přístup členských zemí WTO na trh a posílit pravidla, kdy má mít každá vláda právo se rozhodnout, které konkrétní odvětví a v jakém rozsahu chce otevřít zahraničním společnostem. Má taktéž možnost omezit jakékoliv zahraniční vlastnictví.http://www.wto.org/english/tratop_e/serv_e/s_negs_e.htm(Gootiiz a Mattoo 2009)
Usnadnění obchodu Usnadnění obchodu má za cíl zlepšit efektivitu mezinárodního obchodu například zjednodušováním celních postupů a usnadnění pohybu, uvolněním a odbavením zboží, včetně zboží v tranzitu. Jednání jsou také zaměřena na posílení technické pomoci a podporu pro vybudování kapacit v této oblasti, stejně jako jsou zaměřena na rozvoj účinné spolupráce mezi celními orgány či jinými příslušnými orgány o usnadnění obchodu a dodržování celních předpisů.
To vše je důležitým doplňkem k celkovému jednání, neboť by to jednak mělo snížit byrokracii a korupci v celním řízení, a jednak by to mělo urychlit obchod, stejně jako by ho to mělo udělat levnějším.
Konsenzu v této oblasti bylo dosaženo na Ministerské konferenci na Bali v prosinci 2013.http://www.wto.org/english/tratop_e/tradfa_e/tradfa_negoti_e.htm
Ostatní agenda Mezi další agendu patří jednání o životním prostředí (hlavním cílem je posílit vzájemnou podporu obchodu a politiky v oblasti životního prostředí), jednání o zeměpisném označení: mnohostranný rejstřík vín a lihovin (jedná se o jediný problém duševního vlastnictví, který je součástí jednání kola z Doha – cílem je usnadnit ochranu vín a lihovin zemí účastnících se jednání), jednání o řešení sporů (cílem je zlepšit a vyjasnit si ujednání o řešení sporů, dohoda WTO zabývající se právními spory).http://www.wto.org/english/tratop_e/dispu_e/dispu_e.htm#negotiations
Průběh jednání
Dohá, 2001 Čtvrtá ministerská konference WTO se konala v katarském Dohá od 9. do 14. listopadu 2001. Zde i přes předchozí rozpory bylo zahájeno nové kolo vyjednávání. Rozvinuté země slíbily zavést taková opatření, aby byl usnadněn ekonomický rozvoj rozvojových zemí – proto se také tomuto kolu vyjednávání někdy říká „rozvojové kolo“.(Rege 2011b, s. 46)
V rámci konference v Dohá byla schválena ministerská deklarace, která určovala agendu kola a časové rozložení jednání týkajících se především zemědělství a služeb.http://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/min01_e/min01_14nov_e.htm Už konference v Dohá se ale stala předzvěstí toho, že cesta k úspěšnému dokončení kola bude složitá. Již od začátku byly totiž patrné rozdíly v požadavcích rozvinutých a rozvojových států.(Kahn 2001)
Mezi konfliktní body patrné již v Dohá patřil například požadavek většiny rozvojového světa o omezení protekcionismu evropských států a Japonska vůči domácím zemědělcům nebo pokusy Indie a Brazílie o umožnění porušování patentů na některé léky při ohrožení veřejného zdraví – proti této snaze se zase stavěly Spojené státy. Cancún, 2003 Na ministerské konferenci v mexickém Cancúnu měl být schválen jednotný postup v naplňování agendy přijaté v Dohá. Jednání byla provázena několika rozpory hlavně mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi.(Hewitt 2003)
Jedním z nich byl spor v oblasti zemědělství. Bohatší země totiž nebyly ochotny přijmout požadavky chudších států na reformu v tomto sektoru, která by zásadně omezila dotace poskytované zemědělcům v rozvinutých zemích.
Výrazným konfliktním bodem se staly také Singapurské otázky.Rege (2011b, s. 46) Rozvojové státy tvrdily, že nejsou schopny určit, jaký dopad budou mít Singapurské otázky na jejich domácí ekonomiky. Také kritizovaly to, že otázky nejsou spojeny se světovým obchodem do takové míry, aby byly projednávány ve WTO, a že spíše než vytváření nových aspektů, kterými se má WTO zabývat by se měly reformovat stávající. Tento odmítavý postoj byl ze strany rozvinutých států z počátku marginalizován, ovšem rozvojové státy nechtěly ze svých požadavků ustupovat a zablokovaly tím jakýkoli další posun v jednáních. Tato silná opozice byla pro mnoho bohatších států překvapivým prvkem.(Khor 2004, s. 7–13)
Spory nakonec vyústily v úplný krach jednání a celá konference byla 14. září bez úspěchu ukončena. Vyjednávání o Singapurských otázkách ale pokračovala dále. Po sérii schůzek a sílícím tlaku rozvojových zemí, byl nakonec v Ženevě v červenci roku 2004 přijat tzv. „červencový balíček“, ve kterém se členské státy zavázaly, že dále budou jednat pouze o jediné ze čtyř Singapurských otázek – usnadňování obchodu. Zbylé tři byly z jakéhokoli dalšího projednávání vyloučeny(Khor 2004, s. 14–22)
Paříž a Hongkong, 2005 Před nadcházející ministerskou konferencí v Hongkongu byla zdůrazňována potřeba dohodnout se na jednotném postupu v naplňování agendy kola z Dohá.(Mandelson 2005) Zástupci některých států se proto sešli na schůzce v Paříži. Předmětem jednání byla především problematika týkající se zemědělských dotací. EU a USA byly silně kritizovány nevládní organizací Oxfam, za nezveřejňování skutečné výše dotací, které zemědělcům poskytují. Oxfam tvrdili, že EU a USA tím podvádějí chudší státy a že jim ve skutečnosti nejde o jejich ekonomický rozvoj.(Elliott a editor 2005)