Pekingská arcidiecéze je čínská římskokatolická arcidiecéze.
Území Arcidiecéze zahrnuje město Peking, město dosahující statusu provincie, kde se také nachází hlavní chrám arcidiecéze, katedrála Neposkvrněného početí.
K roku 1949 měla: 215 915 věřících, 80 diecézních kněží, 39 řeholních kněží, 400 řeholníků, 300 řeholnic a 75 farností.
Historie První přítomnost katolické církve v Číně se datuje do cesty Marca Pola v 13. století. Za dynastie Jüan roku 1307 byl založena arcidiecéze s jménem Khanbaliq, kdy tak byl známý Peking: zde 20 let pracoval františkán Jan z Montecorvina, který je považován za zakladatele křesťanství v Číně. Roku 1313 byl založena další struktura a to diecéze Ci-tong. Roku 1320 byla z části jejího území vytvořena diecéze Ili-baluc. S koncem dynastie Jüan a začátkem dynastie Ming, přišlo pronásledování křesťanů a to ukončilo první pokus o evangelizaci Číny. Roku 1375 byla arcidiecéze zrušena.
Dne 10. dubna 1690 byla bulou Romani Pontificis papeže Alexandra VIII. z části území apoštolského vikariátu Nanking vytvořena diecéze Peking. Původně byla sufragánnou arcidiecéze Goa v Indii a pod patronátem království Portugalska.
Zřizovací bula nespecifikovala územní limity. Tak 15. října 1696 byly brevem E sublimi sedis papeže Inocence XII. určeny hranice, včetně tří čínských provincií (Peking, Čan-tong a Leao-tong).
Roku 1782 v diecézi neexistoval žádný mužský či ženský klášter; měli více než 20 kněžích včetně misionářů.
Dne 9. září 1831 byl z další částí jejího území vytvořen apoštolský vikariát v Koreji (dnešní arcidiecéze soulská), 14. srpna 1838 apoštolský vikariát Liao-tung, 3. září 1839 apoštolský vikariát Šan-tung a 2. dubna 1856 apoštolský vikariát Jihozápadní Dži-lí.
Dne 30. května 1856 byl papežem Piem IX. snížen diecézi titul na apoštolský vikariát Severní Dži-lí a z její části byl vytvořen apoštolský vikariát Jihovýchodní Dži-lí.
Dne 23. prosince 1899 byl z další části vytvořen apoštolský vikariát Východní Dži-lí, dne 14. února 1910 apoštolský vikariát Centrální Dži-lí a 27. dubna 1912 apoštolský vikariát Pobřežní Dži-lí.
Dne 3. prosince 1924 byl apoštolský vikariát přejmenován na Peking.
Dne 10. května 1926 byl vytvořen další apoštolský vikariát Šin-chua-fu a 25. května 1929 misie sui iuris Ji-sien.
Dne 11. dubna 1946 byl vikariát bulou Quotidie Nos papeže Pia XII. povýšen na metropolitní arcidiecézi.
Seznam biskupů Arcibiskupové Khanbaliq Andreuccio da Assisi, O.F.M. (? – ?) Blah. Jan z Montecorvina, O.F.M. (1307 – 1328) Nicolas da Botras, O.F.M. (1333 – 1338) Cosma, O.F.M. (asi 1369 – 1370) Guglielmo da Villanova, O.F.M. (1370 – ?) … Giacomo Camporea, O.P. (1426 – 1441)
Biskupové Pekingu Bernardino Della Chiesa, O.F.M. (1690 – 1721) Manuel Jesu-Maria-José, O.F.M. (apoštolský administrátor) Carlo Orazi da Castorano, O.F.M. (1721 – 1725) (apoštolský administrátor) Francisco de la Purificación, O.S.A. (1725 – 1734) Polycarpo de Sousa, S.J. (1740 – 1757) Giovanni Damasceno Salustri della Concezione, O.A.D. (1778 – 1781) Alexandre de Gouvea, T.O.R. (1782 – 1808) Joaquim da Souza Saraiva, C.M. (1808 – 1818) Cayetano Pires Pireira, C.M. (1827 – 1838) (apoštolský administrátor) Joseph-Martial Mouly, C.M. (1846 – 1856) (apoštolský administrátor) Joseph-Martial Mouly, C.M. (1856 – 1856)
Apoštolští vikáři Severní Dži-lí Joseph-Martial Mouly, C.M. (1856 – 1868) Edmond-François Guierry, C.M. (1868 – 1870) Louis-Gabriel Delaplace, C.M. (1870 – 1884) François-Ferdinand Tagliabue, C.M. (1884 – 1890) Jean-Baptiste-Hippolyte Sarthou, C.M. (1890 – 1899) Pierre-Marie-Alphonse Favier, C.M. (1899 – 1905) Stanislas Jarlin, C.M. (1905 – 1924)
Apoštolští vikáři Pekingu Stanislas Jarlin, C.M. (1924 – 1933) Paul Leon Cornelius Montaigne, C.M. (1933 – 1946)
Arcibiskupové Pekingu Thomas Tien Ken-sin, S.V.D. (1946 – 1967) Sede vacante Joseph Yao Guang-yu, C.M. (1959 – 1964) (bez papežského mandátu) Michel Fu Tieshan (1979 – 2007) (bez papežského mandátu) Matthias Pei Shang-de, C.D.D. (1989 – 2001) (tajný biskup) Joseph Li Shan (od 2007)
Odkazy Reference
Související články Čínská lidová republika
Externí odkazy
GCatholic Catholic hierarchy Oficiální stránka arcidiecéze [Konrad Eubel, Hierarchia Catholica Medii Aevi, kap. 1, str. 159–160; kap. 5, str. 309; kap. 6, str. 331–332 Bula Romani Pontificis Breve E sublimi Sedis Bula Quotidie Nos
Peking