Kruh moderních filologů (dále jen KMF) je společenská organizace, která vyvíjí činnost jako vědecká společnost sdružená v Radě vědeckých společností Akademie věd České republiky (dále jen RVS AV ČR). Jedná se o organizaci vědeckých a pedagogických pracovníků v oblasti jazykovědy, literární vědy a didaktiky cizích jazyků i adeptů těchto oborů z řad studentů vysokých škol.
Činnost K formám činnosti KMF patří zejména organizace konferencí, seminářů, sympozií a přednášek. Činnost KMF je financována z členských příspěvků a dotací RVS AV ČR.
Sídlo Sídlem KMF je Praha, aktuálně Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pobočky působí v Českých Budějovicích, Hradci Králové a Ostravě.
Spolupráce s ostatními organizacemi KMF je zakládajícím členem Fédération internationale des professeurs de langues vivantes. Od roku 2012 KMF spolupracuje se Svazem germanistů České republiky. Neformálního charakteru je spolupráce s Pražským lingvistickým kroužkem a Jazykovědným sdružením České republiky, v jehož časopise, Jazykovědných aktualitách, byly až do 80. let 20. stol. uveřejňovány teze přednášek konaných v rámci KMF.
Ročenka Ročenka je publikačním orgánem KMF. První číslo bylo vydáno v roce 1956. Následující čísla vycházela s kolísající periodicitou danou především finančními důvody. Ročenky obsahují odborné články a recenze, přehledy činnosti KMF, zprávy odborných skupin a komisí, zprávy z porad hlavního výboru i valného shromáždění KMF apod. Všechna čísla jsou k dispozici online na webových stránkách KMF.
Historie Klub moderních filologů Vznik a cíle KMF je nástupnickou organizací Klubu moderních filologů (dále jen Klub), jenž vznikl 25. února 1910 na základě výnosu c. k. místodržitelství království Českého. Tímto právním aktem byl vyjádřen souhlas s usnesením zakladatelů na ustavující valné hromadě, která se uskutečnila 30. dubna 1909. Klub vznikl z iniciativy studentů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze sdružených v Kroužku českých slavistů, Kroužku českých germanistů a Kroužku studentů francouzštiny v rámci jakési oborové emancipace. Svým programem se Klub totiž vymezil hlavně proti Jednotě českých filologů sdružující mj. odborníky na klasické jazyky, jakkoli dvojí členství v Klubu i Jednotě nebylo žádnou vzácností. Cílem organizované činnosti Klubu bylo pomáhat členům osvojit si obsah přednášek a snadněji získávat informace o aktuálních výzkumných trendech v jednotlivých oborech. Tyto cíle byly realizovány především prostřednictvím přednáškové činnosti, zřízením knihovny a edicí různých spisů.
Společensko-historický kontext Klub v zásadě představoval český ekvivalent organizací jako Allgemeiner Deutscher Neuphilologen-Verband (1880, Německo), Modern Language Association of Great Britain (1893, Velká Británie), Association des Professeurs de Langues Vivantes (1903, Francie) apod. Jeho vznik přímo souvisel se společenskými změnami tehdejší doby. Hospodářský, průmyslový, technický i kulturní rozvoj v druhé polovině 19. stol. generoval zvýšenou potřebu výuky živých jazyků, jejímž důsledkem byl rostoucí počet jejich učitelů na různých typech škol. Klasické vzdělání založené na latině a řečtině začalo ztrácet výsadní postavení a totéž platilo o gramaticko-překladové metodě, na které byla výuka klasických jazyků vystavěná. Významnou úlohu zde sehrál spis Wilhelma Viëtora s názvem „Der Sprachunterricht muss umkehren“ z roku 1882. Jeho autor usiloval o reformu výukových metod živých cizích jazyků spočívající mj. v integraci fonetiky do vyučování, redukci gramatiky na centrální jevy či v důrazu na zvládnutí jazyka v situacích běžného života.
Organizační struktura Členskou základnu Klubu tvořili členové zakládající, čestní, přispívající a činní. Činnými členy byli studenti Filozofické fakulty a kandidáti učitelství v oboru filologie. V čele Klubu stál výbor volený valnou hromadou počátkem každého roku. Funkce zastávali přednášející Filozofické fakulty, kde měl Klub své sídlo a určitou dobu i vlastní místnost. Prvním předsedou byl zvolen prof. František Pastrnek, funkci místopředsedy vykonával prof. Max Křepinský. Jednatelem se stal dr. Otokar Fischer. Členy výboru byli Jan Jakubec a Miroslav Hýsek. Mezi členy Klubu patřil např. František Trávníček. Klub měl od počátku přibližně 300 členů, přičemž ze soupisu členů první výroční zprávy Klubu vyplývá, že členskou základnu tvořili převážně ti filologové, kterým ještě ani nebylo, či teprve čerstvě bylo třicet let.
Financování a podpůrné aktivity Aktivity Kluby byly financovány prostřednictvím členských příspěvků, subvencí Ministerstva školství a osvěty a České akademie věd a umění. Klub se přesto potýkal s finančními problémy, které od roku 1918 řešil tak, že pořádal jazykové kurzy spojené s výukou těsnopisu a psaní na stroji, jež se konaly až do roku 1952. Největší zájem byl o angličtinu, němčinu, francouzštinu a ruštinu.
Ediční a přednášková činnost V roce 1911 Klub založil Časopis pro moderní filologii (dále jen ČMF), jehož edice představovala zpočátku hlavní náplň činnosti Klubu a jenž plnil v zásadě dvě základní funkce:
Informoval členy Klubu o organizačních záležitostech (zejména v počátcích své existence). Byl publikační platformou členů.
V časopise byly publikovány zprávy, referáty, studie, i výtahy z disertačních prací. Zvláštností byla sekce s názvem „Hlídka časopisů“, v níž čtenáři našli informace k tomu, co vyšlo v ostatních českých i zahraničních periodikách podobného zaměření. Nápadné je, že v celém prvním čísle, ani ročníku není formulováno žádné podrobnější programové vyhlášení, což kontrastuje s ostatními filologickými periodiky, která tehdy začala vycházet. Z hlediska metodologického ČMF uplatňoval filologický přístup a jednotlivé příspěvky vycházely především ze snahy zasazovat zkoumané jevy do širších souvislostí, jinak byl však spíš metodologicky nevyhraněný. Díky tomu se také stal širokou publikační platformou, která Bohumilu Trnkovi umožnila od roku 1928 v ČMF publikovat zprávy o činnosti Pražského lingvistického kroužku (dále jen PLK), který ČMF využíval jako svůj publikační prostředek. Zejména v druhé polovině 30. let se pak v ČMF začínají objevovat náznaky sporů mezi představiteli ČMF (potažmo Klubu) a PLK, o nichž se ale lze domnívat, že měly z velké míry osobní pozadí. Vydávání prvních čísel Klub financoval sám, přičemž časopis zpočátku vycházel až pětkrát ročně a měl značný rozsah (i více než 450 stran), ten se však postupem času zmenšoval. Do roku 1922 redaktory byli Jan Máchal, Josef Janko a Prokop Miroslav Haškovec. Alespoň navenek si byli jednotliví členové redakce rovni, neboť nikdo z nich nebyl oficiálně veden jako šéfredaktor. První čísla obsahovala část slavistickou, germanistickou a romanistickou; za každou z nich byl zodpovědný jeden ze členů redakce. V roce 1923 došlo k reorganizaci navržené Vilémem Mathesiem, spočívající mj. v tom, že Josef Janko se stal hlavním redaktorem. Ostatní členové redakce se stali odbornými redaktory. V témže roce v rámci časopisu vznikla anglistická sekce. V roce 1924 zmizelo členění na sekce a na vydávání časopisu začala přispívat Česká akademie věd a umění. V letech 1927–1934 se na vydávání časopisu finančně podílelo též Ministerstvo školní a národní osvěty. V letech 1922–1929 časopis obsahoval samostatnou didaktickou část, jejímž iniciátorem byl francouzštinář Jaroslav O. Hruška, po jehož smrti tato sekce zanikla. Za okupace byl časopis sloučen s Listy filologickými v čtvrtletník s názvem Český časopis filologický. Po druhé světové válce došlo k obnově ČMF, přičemž 34. ročník časopisu vydal v roce 1951 ještě KMF. Následovala roční odmlka, která měla do značné míry ideologicko-politické pozadí: V roce 1952 byl ČMF kritizován ze strany Ministerstva informací a osvěty i stranické organizace na Filozofické fakultě UK pro jeho celkové ideové zaměření a úroveň článků z německé literatury. Následující ročník vydala v roce 1953 už Československá akademie věd (dále ČSAV). Nově strukturovaný časopis řídila nová redakční rada. Důsledkem realizovaných změn byl mj. odchod bohemistiky a slavistiky do jiných časopisů, tj. ČMF se stal časopisem zaměřeným především na jazyky germánské (včetně angličtiny) a románské. Byly zvýšeny autorské honoráře, najelo se na přesnou periodicitu a ročníky se začaly vázat na kalendářní, nikoli akademický rok. Krátce po skončení druhé světové války byla k časopisu zásluhou prof. Bohumila Trnky připojena cizojazyčná recenzní příloha nazvaná Philologica, ze které se později díky prof. Zdeňku Vančurovi stal samostatný časopis Philologica Pragensia. Za několik let si oba časopisy své role vyměnily. V roce 1963 byl ČMF s Philologica Pragensia sloučen, aby se v roce 1972 stal její oddělitelnou přílohou. Jako samostatné periodikum časopis opět existuje až od roku 1991, kdy došlo k reorganizaci vydávání časopisů pod patronací ČSAV.
Klub kromě ČMF vydal dva sborníky k životním jubileím významných jazykovědců, a to prof. Františka Pastrnka a prof. Josefa Zubatého, a skripta, resp. přednášky pro posluchače Filozofické fakulty.
Přednášky pořádal Klub spíš zřídka. Jednou z nejvýznamnějších přednáškových akcí byl První sjezd českých profesorů filosofie, filologie a historie v roce 1929, na němž přednesli své příspěvky i členové Klubu, např. Josef Janko, Hugo Siebenschein, Vilém Mathesius, Zdeněk Vančura a mnoho dalších. V prvních okupačních letech organizoval Klub členské večery pod názvem Divadlo českých profesorů, kde přednášel např. i Jan Mukařovský. Pravidelné přednášky začal Klub pořádat až začátkem padesátých let z podnětu Kabinetu pro moderní filologii při ČSAV.
Mezinárodní spolupráce Zahraniční styky Klubu závisely především na iniciativě jednotlivých členů. V dubnu roku 1930 se v Paříži dr. Jaromír Fiala, aktivní člen Klubu, romanista a pozdější lektor metodiky francouzského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zúčastnil zasedání zástupců jedenácti evropských zemí a USA, kteří se usnesli na založení Mezinárodní federace profesorů živých jazyků (Fédération internationale des professeurs de langues vivantes). Fakticky byla organizace ustavena v roce 1931 a Klub i Kruh byl, resp. je jejím aktivním členem dodnes (s výjimkou let 1948–1965, kdy byly styky se západním světem z politických důvodů komplikované).
Situace po druhé světové válce Konec druhé světové války představoval v dějinách Klubu významnou cézuru. Výbor Klubu tehdy stál před úkolem přizpůsobit svou činnost novým politickým a společenským poměrům, a tak byl v roce 1946 vypracován návrh nových stanov, jenž však nadřízenými místy nebyl schválen. Stejný osud pak stihl i druhý návrh o tři roky později. Situaci navíc zkomplikovaly finanční problémy způsobené zrušením kurzů v roce 1952 a následnou měnovou reformou o rok později. V roce 1953 byl v souvislosti s vytvořením ČSAV, resp. její Komise pro organizaci vědeckých společností touto komisí vytvořen nový návrh stanov, v rámci něhož došlo ke změně názvu organizace, a z Klubu se tak stal Kruh, jenž byl právně ustaven na valném shromáždění 17. září 1956.
Kruh moderních filologů Funkcionáři Prvními funkcionáři KMF byli prof. Bohumil Trnka (předseda), prof. Josef Kopal a prof. Josef Dvořák (místopředsedové), dr. Jiří Nosek (vědecký tajemník) a dr. Vilém Fried (hospodář). Dalšími členy výboru byli prof. Zdeněk Vančura, prof. Hugo Siebenschein, doc. Josef Bukáček, dr. Alois Hofmann a dr. Stanislav Lyer. Funkci administrativního tajemníka téměř 20 let vykonával Miloš Popel.
Ve funkci předsedy později působili prof. Otakar Novák, prof. Josef Dubský, prof. Zdeněk Stříbrný, doc. Josef Hendrich, prof. Martin Hilský, prof. Libuše Dušková, prof. Bohuslav Mánek, prof. Jitka Radimská, doc. Marie Vachková (2011-2017) a prof. Jana Králová (od roku 2017 dosud).
Pobočky a Krúžok moderných filológov