Česká politika vůči Tibetu je jevem, odrážejícím se nejen na domácí politické scéně, ale i na aktivitách české občanské společnosti. Ačkoli je oficiální česká zahraniční politika vůči Tibetu, potažmo k Čínské lidové republice neměnná, vyvolávají oficiální zveřejněná vyjádření i konstatování ze strany jednotlivých politiků či stran téměř okamžité reakce a diskuze napříč českou společností. Stále přítomný význam takzvané „tibetské otázky“ vychází z české historie a osobností, které přispěly k určitému zájmu o tuto problematiku, jež je částečně interně spojována s počátky české svobody a demokracie.

Tibetská otázka

Světová diskuze takzvané tibetské otázky zahrnuje převážně téma politického uspořádání Tibetu. Země je od čínské invaze, ke které došlo v roce 1950, integrální součástí ČLR a spadá tak pod její suverénní vládu. V českém prostředí se vyskytuje mnoho ustálených nepravd. Jednou z nich je prezentace snahy tibetské exilové vlády o tibetskou nezávislost, což je nesprávně používaný termín. Nediskutuje se o úplné tibetské nezávislosti, ale spíše o tibetské autonomii, kde by v čele státu stál tibetský duchovní vůdce dalajláma.The Question of Tibet. Council on Foreign Relations. [online] [cit. 2015-1-29]. Dostupné online. Dalším častým mýtem je snaha o vyčíslení přímé úměry mezi pragmatickým přístupem české vlády k této otázce a zlepšením ekonomické situace v ČR. Ve skutečnosti export českého zboží do Číny představuje pouze 1 % z celkového vývozu. Podstatný problém vidí mezinárodní organizace a vlády demokratických států také v porušování lidských práv a svobod náboženského vyznání. Vůči Tibeťanům dochází ze strany čínské vlády k silným represím, které mají za následek pokles vzdělanosti, životní úrovně a například i vlnu sebeupalování tibetských mnichů. Cílem mezinárodních organizací je tyto násilné prostředky co nejvíce zmírnit a eliminovat.

Politika vůči Tibetu, spojená s problematikou porušování lidských práv, je v České republice historicky stálým předmětem politických debat. Na vnesení ochrany lidských práv do české zahraniční politiky se v 90. letech podílel hlavně tehdejší prezident Václav Havel a ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Tyto osobnosti tak pokračovaly v tradici Charty 77, kde byl koncept ochrany lidských práv jedním z primárních témat. Formálně byla lidská práva poprvé zakotvena v ústavě roku 1993. Samotná preambule byla zformulována Václavem Havlem a následně editována tehdejším předsedou České národní rady Milanem Uhdem. Pro českou společnost nebyla ani tak podstatná formální stránka podpory lidských práv, ale spíše ta neformální, tedy osvojování si euroatlantických hodnot, jejímiž základními prvky jsou například lidská důstojnost, svoboda, demokracie a rovnost.

Nyní se kromě politické sféry tibetskou otázkou zabývá i řada neziskových organizací. V evropském měřítku Česká republika patří mezi občansky nejaktivnější státy.

Oficiální politika

Oficiální politika podpory Tibetu, jež byla v 90. letech zahájena prezidentem Václavem Havlem, tedy osobností, jež po celý život bojovala proti upírání práv a svobod a celkově nespravedlnosti v jakékoli podobě, byla ale spíše výjimkou mezi postoji následujících českých vrcholných politiků.Václav Havel inspirací pro Tibeťany. Tibiinfo.cz [online]. © Spolek Lungta 2015 [cit. 2015-01-08]. Dostupné online.

Politika samostatné České republiky je velmi ovlivněna mnoha dlouholetými diplomaticko-politickými kontakty z období Československé socialistické republiky. V období po druhé světové válce měly k sobě tehdejší ČSSR a Čínská lidová republika blízko díky bipolarizaci světa na západní a východní blok, jehož byly součástí. Dokazuje to návštěva vysokého čelného představitele Číny – maršála Em Ču Tema v ČSSR roku 1956 a podepsání Smlouvy o přátelství a spolupráci mezi Československou republikou a Čínskou lidovou republikou tehdejším předsedou vlády Viliamem Širokým a Mao Ce Tungem a jeho věrným druhem Čou En Lajem o rok později.FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989, str. 31. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010. . ČSSR také podpořila Čínu na fóru OSN ohledně potlačení tibetského povstání v roce 1959.FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989, str. 32. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010. . Po čínské kulturní revoluci začaly vztahy mezi Čínou a Moskvou ochabovat, Československo, jako satelit, stálo na straně Moskvy. Zlepšení situace nastalo v 80. letech. Po sametové revoluci Čína podpořila vznik ČSR, stejně jako vznik ostatních ruských satelitů jako samostatných států.PICK, Otto. Zahraniční politika České republiky 1993–2004: úspěchy, problémy a perspektivy. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2004, str. 137. .

Nejednotný pohled na čínské řešení tibetské otázky je velmi patrný zejména po vzniku samostatné České republiky v roce 1993, a to jak v odborné, tak i v laické veřejnosti. Tento jev je vidět zejména na rozdílných pohledech českých vysokých představitelů. Směr, který klade důraz na lidská práva a celkové soucítění s tibetským obyvatelstvem začíná být registrován se zmíněným nástupem Václava Havla do prezidentského úřadu. Již v únoru 1990 byl na Havlovo pozvání přijat dalajláma (což vyústilo v protesty čínské strany). Vrchní představitel Tibetu byl v Praze ještě několikrát (například v letech 1997, 2000, 2002 a 2003).Životopis. Dalajlama.info. [online] [cit. 2015-1-29].Dostupné online. Neexistující synchronizace v zahraniční politice České republiky se projevila již v roce 1991, kdy premiér Čalfa podepsal při návštěvě Číny Dohody mezi vládou České a Slovenské republiky a vládou Čínské lidové republiky o podpoře a vzájemné ochraně investic.FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, str. 45. . V ní se mimo jiné píše, že: „Vzájemné rozdíly v politické kultuře nebudou zásadním problémem pro oficiální vztahy a nekolidují s ekonomickými zájmy.“ K této části smlouvy se ČLR obrací dodnes, kdykoliv nastane problém ohledně Tibetu či Tchaj-wanu.FÜRST, Rudolf, nedatováno. Má mít Česká republika dlouhodobou strategii ve vztazích s Čínou? Str. 3. [online] [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. Po rozdělení ČSR na Českou republiku a Slovenskou republiku ztratily obě země v očích Číny na významu, což dokazuje absence výskytu čínských návštěv na nejvyšší vládní úrovni v České republice až do roku 2005, zatímco čeští čelní představitelé zavítali do Čínské lidové republiky několikrát (1991 premiér Čalfa, 1994 premiér Klaus, 1999 premiér Zeman, 2004 prezident Klaus). Ke zlepšení vztahů mezi těmito dvěma zeměmi příliš nepomohla ani rezoluce kritizující nedostatečné dodržování lidských práv v Číně, která prošla parlamentem ČR v roce 1998.FÜRST, Rudolf a Gabriela PLESCHOVÁ. Czech and Slovak Relations with China: Contenders for China's Favour. Europe-Asia Studies. 2010, vol. 62, issue 8, str. 1368. DOI: 10.1080/09668136.2010.504387. Dostupné online. Zvýšení prestiže ČR v očích Číny nastalo až vstupem do Evropské unie roku 2005. Od té doby jsou státní návštěvy častější, v letech 2005–2007 navštívily Čínu desítky českých politiků a náměstků, včetně premiéra Paroubka.FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, str. 59. . Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV ČR) vydalo roku 2006 prohlášení podporující územní celistvost Číny, kterým se odklonilo od akcí neziskových organizací jako Vlajka pro Tibet.Archiv prohlášení a stanovisek. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online] [cit. 2015-1-29]. Dostupné online.

Nejednotný pohled na situaci v Tibetu je však patrný v Poslanecké sněmovně, kde se zformuloval Klub přátel ČLR,Poslanci a orgány. Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky [online] [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. jako opozice proti němu byla založena Skupina přátel Tibetu roku 2007.Tisková zpráv skupiny přátel Tibetu Parlamentu ČR ke dni Tibetu 2010. Strana Zelených [online]. [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. Toto uskupení stálo i za mediálně probíraným pověšením tibetské vlajky v Poslanecké sněmovně téhož roku.Čínskou delegaci přivítali ve sněmovně někteří poslanci a poslankyně tibetskou a tchajwanskou vlajkou. Strana Zelených [online]. [cit. 2014-11-30]. Dosutpné online.

Ačkoliv ČR neměla výhrady k Číně jako pořadateli olympijských her, české vládní špičky tuto událost po zprávách o velmi násilném potlačování tibetských demonstrací v roce 2008 raději vynechaly.FÜRST, Rudolf. Česko-čínské vztahy po roce 1989. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2010, str. 63. . Oficiální důvody byly různé. Prezident Klaus si na dobu pořádání vrcholové akce naplánoval lékařský zákrok, tehdejší premiér Mirek Topolánek navštívil v Pekingu pouze český olympijský dům.

V současné době jsou mediální stanoviska českých špiček jednotnější, přestože nevybočují z historicky daného (i když ne tak mediálně prezentovaného) pohledu na tematiku. Tato nově nabytá odvaha vyjádření podpory Číně vyvolává mediální neklid na české scéně, kde mají obyvatelé tendenci k soucítění s tibetským obyvatelstvem ze zjevných historických důvodů. Odborník na mezinárodní vztahy a současný náměstek ministra zahraničí Petr Drulák vybízí k pragmatičtějšímu přístupu k věcem: „Pro několik miliard lidí je stále důležitější osvobození od hladu než svoboda politického projevu.“ Podle něj se nemají využívat lidská práva jako ultimátum, ale jako jeden z prostředků k vedení dialogu a ekonomickému blahobytu subjektů. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v dubnu 2014 vyloučil svou podporu pro Tibet v této otázce přes tiskové prohlášení MZV,Tiskové prohlášení ministerstev zahraničí České republiky a Čínské lidové republiky. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2015-01-06]. Dostupné online. prezident Zeman v říjnu téhož roku prohlásil, že „Česká republika Tibet neuznává“.Tibet, Čína, Rusko. Jak a v čem se liší názory Havla, Klause a Zemana? Lidovky.cz [online]. [cit. 2015-01-06]. Dostupné online.

Politické strany

Významné politické strany, se stálejší volební podporou, se oficiálně ve své vizi zahraniční politiky dotýkají Tibetu či tibetské problematiky na velmi obecné úrovni. Strany jako ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, ANO, TOP 09 ve svých volebních programech a prohlášeních ohledně zahraniční politiky pravidelně jasně deklarují prosazování a podporu lidských práv v Evropské unii a na celém světě, či podporu zemím, kde jsou demokratické zásady a lidská práva porušována. V tomto případě se tedy nejedná o klasické rozdělení „levice-pravice“. Detailněji lze nalézt zmínky o vztahu zahraniční politiky k Tibetu ve volebním programu Občanské demokratické strany z roku 2010Volební program pro volby do Poslanecké sněmovny 2010. ODS [online]. © Občanská demokratická strana 1991 - 2015 [cit. 2015-01-08]. [z: http://www.ods.cz/docs/programy/volebni-program2010.pdf Dostupné online.] a zejména v programu Strany zelenýchVolební program 2010: Strana zelených. Volič.cz [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné online. ze stejného roku, kde je výslovná zmínka o nesouhlasu s tzv. ekonomickou diplomacií, která se na úkor obchodních zájmů České republiky nezabývá svobodou Tibetu.