Jan Honsa (8. června 1876 Tisová u Vysokého Mýta – 9. září 1937 Polička) byl český malíř a grafik, krajinář, v letech 1893–1898 žák Julia Mařáka na pražské Akademii, člen pražského Mánesa a vídeňského Hagenbundu. Byl jedním z nejmladších příslušníků generace krajinářů z přelomu století, tzv. mařákovců.
Život
Dětství v Běstovicích Narodil se 8. června 1876 v Tisové u Vysokého Mýta ve staré českobratrské rodině rolníka Václava Honsy a jeho ženy Marie, rozené Škeříkové, v doškové roubence čp. 12 (dům dnes již neexistuje). V roce 1881 se celá rodina přestěhovala do nedalekých Běstovic u Chocně do malého statku uprostřed vsi (čp. 40). Okolí Běstovic se stalo krajinou malířova dětství a Běstovice téměř celoživotním domovem Jana Honsy a pramenem jeho krajinné inspirace. V letech 1882–1890 navštěvoval obecní a měšťanskou školu v Chocni a školní rok 1890–1891 německou měšťanskou školu v Lanškrouně. Po návratu (1891–1893) v Běstovicích pomáhal na rodinném statku a intenzivně kreslil, postupně se jako druhorozený syn (o devět let mladší než bratr Václav) rozhodl odejít z hospodářství a zkusit štěstí jako malíř.Jan Honsa, Z mých vzpomínek, Polička, 1937.
Na pražské Akademii (1893—1900) V březnu 1893 byl přijat na pražskou Akademii do krajinářského ateliéru Julia Mařáka. Jeho spolužáky a přáteli se tu stali zejména Otakar Lebeda a Alois Kalvoda, vážil si i starších spolužáků Antonína Slavíčka či Františka Kavána. Během školního roku jezdila krajinářská speciálka pod Mařákovým vedením často na výlety a plenérové pobyty, do Zákolan, na Okoř či do Lochovic. Prázdniny (a povinné žně) pak trávil v Běstovicích, kde ve volných chvílích maloval. V letech 1898–1899 absolvoval jednoroční základní vojenskou službu v Pule a Lublani, do Čech se vrátil v den pohřbu Julia Mařáka. Poslední ročník strávil na Akademii v osiřelém ateliéru; když se proslýchalo, že krajinářská speciálka má být zrušena (neboť její prozatímní vedoucí Antonín Slavíček se uvolil ateliér převzít pouze na zbytek semestru), angažoval se výrazně za její zachování a dostalo se mu pověsti studentského rebela. Nicméně rozhodnutím vídeňského ministerstva byla krajinářská speciálka k 1. září 1900 zrušena.
Výstavy a cesty do ciziny (1900—1914) Na podzim roku se uskutečnila v domovské Chocni první samostatná výstava čerstvého akademického malíře Jana Honsy. V letech 1900–1903, žil střídavě v Praze v podnájmu v Cimburkově ulici a v Běstovicích, maloval velkoformátová plátna, vesměs galerijní povahy. Pravidelně se zúčastňoval výročních výstav mateřského Mánesa v Praze i spřízněného Hagenbundu ve Vídni. Roku 1903 získal Hlávkovo cestovní stipendium a podnikl s grafikem T. F. Šimonem a malířem Hugo Boettingerem cestu do Německa a do Francie. Nejdéle pobyl v Paříži a navštívil i pikardské pobřeží (Onival), odkud si přivezl značné množství olejových studií k obrazům. Po návratu, až do roku 1908, trávil většinu roku doma v Běstovicích, pomáhal v hospodářství a maloval. Roku 1904 získal bronzovou medaili na Světové výstavě v Saint Louis za obraz Letní odpoledne (1900). Během školního roku 1908–1909 byl učitelem kreslení na Královské zemské řemeslnické škole v Kutné Hoře. Roku 1909 měl první pražskou samostatnou výstavu v Topičově salonu. 7. září 1911 odjel na svou druhou (a poslední) zahraniční cestu – do Německa, Holandska, Belgie a Francie (druhý pobyt v Paříži). Po návratu se vrátil do Běstovic a od roku 1913, kdy si bratr Václav zakoupil jiný statek (čp. 29), hospodařil spolu s rodiči na statku čp. 40. Ve volných dnech stále vyrážel malovat do okolí.
Ve staré Praze (1914—1917) Krátce po mobilizaci v roce 1914 byl prozatímně zproštěn vojenské služby z psychiatrických zdravotních důvodů; první tři válečné roky, od srpna 1914 až do května 1917 se tak pro bezprostřední nebezpečí odvodu na frontu skrýval v Praze. Na svých potulkách skrytými zákoutími pražského centra i odlehlejšími předměstími vytvořil rozsáhlý cyklus přibližně dvou set kreseb a miniaturních dřevorytů nazvaný Ze staré Prahy.Jan Honsa, Ze staré Prahy, Praha 2017.
K hořké smrti V květnu roku 1917 Prahu opustil, ale do Běstovic se trvale vrátit nemohl. Prožil proto následující měsíce u přátel na Českomoravské vysočině, kde v okolí Proseče, Poličky a Jimramova intenzivně maloval. Na jaře 1918 se vrátil do Běstovic, kde si začal opravovat dům čp. 23, vedle statku svého bratra, dům však v září vyhořel. Na místě zničeného domu si podle svých vlastních nákresů postavil dům nový. Když byl v roce 1920 hotov, přivedl si do něj nevěstu. Oženil se se svou švagrovou, Jindřiškou Kašparovou (1893–1933). V následujících letech žil téměř výhradně v Běstovicích, tížen starostí o hospodářství a téměř podivínským smyslem pro izolaci od společenského života. V roce 1927 se mu narodil syn Jan, který se v 10 letech stane univerzálním dědicem umělecké pozůstalosti svého otce. V roce 1933, z ne zcela jasných příčin, zemřela manželka Jindřiška; deprese, které umělce provázely celý život, dosáhly svého vrcholu. Musel opustit Běstovice, příliš spojené se všemi přízraky, jež ho pronásledovaly. Útočiště našel v Poličce díky svému příteli, ing. Františku Bukáčkovi, řediteli poličského muzea. Až do roku 1936 téměř nemaloval a až do doby těsně před smrtí vlastně vůbec nevystavoval (poslední malířskou výstavu měl v Hradci Králové v roce 1934 spolu s ostatními mařákovci a poslední kreslířskou, díky Bukáčkovi, dva měsíce před smrtí v Poličce). Jeho psychický stav se stále zhoršoval, mnoho měsíců strávil v psychiatrické léčebně v Jihlavě, až byl nakonec v roce 1936 prohlášen oficiálně za nesvéprávného. Znovu začal malovat po návratu z ústavu do Poličky na podzim roku 1936. Žil v tísnivé izolaci v pokoji hotelu Lichtág spolu se svým desetiletým synem. Na počátku září 1937 tu onemocněl zánětem pohrudnice; odmítl jít do nemocnice, jeho stav se však v osamocení stále zhoršoval; zemřel 9. září 1937 v poličské nemocnici, kam byl krátce před smrtí, již v kómatu, převezen. Pochován byl 12. září 1937 na choceňském evangelickém hřbitově.CHALUPA, Pavel: Hospodář nad svou krajinou, in: Jan Honsa - Výběr z malířského díla, Kutná Hora : GFJMKH, 2007, 40 s.
Dílo Na rozdíl od většiny svých generačních druhů, tzv. mařákovců, byl jako syn hospodáře v Běstovicích u Chocně skutečným venkovanem mezi nimi a jeho těsné spojení s půdou jej předurčovalo ke krajinomalbě, jejíž impresionistický impulz byl méně spojen s krásou přírody, jak ji chápali jeho městští spolužáci, ale spíše s projevy životadárnosti přírody jako takové. Honsův osobitý styl, snadno rozpoznatelný a i v širším než českém kontextu dosti jedinečný, je originální směsí evropského impresionismu, české venkovské secese i moderních symbolistních a expresivních impulsů krajinářství z přelomu století. Za života se však Janu Honsovi nedostalo většího uznání, neboť jeho dílo po roce 1918 jen málo reflektovalo moderní trendy. Z dnešní perspektivy je ale toto dílo daleko osobitější a s českou výtvarnou tradicí srostlejší než napodobivé formální výboje své doby.
Samostatné výstavy do roku 1937 1900, Choceň 1909, Praha, Topičův salon; Hradec Králové; Chrudim; Hořice. 1910, Litomyšl, Chotěboř 1912, Vysoké Mýto, Polička 1913, Pelhřimov 1922, Vysoké Mýto 1937, Polička (kresby a grafiky)
Posmrtné samostatné výstavy
První souborná posmrtná výstava mistra Jana Honsy, 17. – 31. 7. 1938, Polička, Městské muzeum (kurátor František Bukáček) Obrazy, Polička, Městské muzeum, 1939 (s Dominikem Aulíčkem). Obrazy, Městská knihovna ve Vysokém Mýtě, 1948. Jan Honsa, Choceň, Závodní klub Orličan, 1959. Obrazy, Městská galerie Vysoké Mýto (kurátor O. A. Kukla), 1967. Obrazy. Ke 100. výročí narozenin umělce, Městská galerie Vysoké Mýto (kurátor Miloslav Filka), 1976. Obrazy – Kresby – Grafika, Východočeská galerie v Pardubicích, Zámek (kurátorka Jitka Boučková), 1984. Výběr z malířského díla, Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory (kurátoři Pavel Chalupa a Aleš Rezler), 2007. Výběr z krajinářské tvorby, Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou (kurátor Pavel Chalupa), 2007. Kvetoucí hruška v širém poli, Galerie Miroslava Kubíka v Litomyšli, Městská galerie ve Vysokém Mýtě (kurátoři Pavel Chalupa a Jana Svobodová), 2007. Jan Honsa – Ze staré Prahy, Vratislavský palác na Malé Straně, květen 2017 (kurátor Pavel Chalupa). Samotář se srdcem venkovana, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 2021-2022 (kurátorka Jana Bojanovská). Jan Honsa - sedlák s paletou, Městské muzeum a galerie Hlinsko, 2022 (kurátor Michael Zachař). Jan Honsa, oslava 150. výročí narození, 7. 6. 2026, Bibliotéka Čeňka Mlíky, Pustina. Jan Honsa (1876-1937), Městská galerie Vysoké Mýto, 26. 11. 2026 – 25. 1. 2027 (kurátor Milan Dospěl).
Účast na kolektivních výstavách (výběr do roku 1937)
Výroční výstavy Krasoumné jednoty, Praha (1900—1905). Výroční výstavy Mánesa, Praha (1900—1925 pravidelně). Výroční výstavy Hagenbundu, Vídeň (1903-1912) Světová výstava v St. Louis, USA (1904). Benátské bienále (1907). Julius Mařák a jeho škola, 1929, Praha, Obecní dům.
Julius Mařák a jeho žáci, 1934, Muzeum východních Čech, Hradec Králové.
Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze Městská galerie Vysoké Mýto Městská galerie Litomyšl Orlické muzeum Choceň Muzeum a galerie v Poličce Galerie výtvarného umění v Náchodě Východočeská galerie v Pardubicích Galerie výtvarného umění Ostrava Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Literatura Boučková, J.: Jan Honsa. Pardubice: Východočeská galerie v Pardubicích, 1984. Chalupa, P.: Výběr z malířského díla. Kutná Hora: Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory, 2007. Bečková, K., Chalupa P., Stochlebová, M., Zachař, M.: Jan Honsa - Ze staré Prahy. Praha: Nadace uměleckých sbírek, 2017. Zachař, M.: Jan Honsa sedlák s paletou. Hlinsko: Městské muzeum a galerie Hlinsko, 2022.
Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Narození 8. června Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Žáci Julia Mařáka Kategorie:Členové SVU Mánes Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí 9. září Kategorie:Muži