Jana Štroblová (1. července 1936 Praha – 9. listopadu 2025 Praha) byla česká básnířka, spisovatelka a překladatelka, autorka knížek pro děti a mládež. Napsala na dvě desítky básnických sbírek, její verše vyšly v mnoha výborech, antologiích a také v zahraničních překladech. Byla autorkou několika próz a řady leporel a knížek pro děti. Její obsáhlá překladatelská činnost je spojená především s dílem ruské exilové básnířky Mariny Cvetajevové. Ve spolupráci se sinologem Josefem Kolmašem přebásnila poezii staré Číny a Tibetu a s arabistou Karlem Petráčkem starou arabskou poezii. Některé její básně byly zhudebněny a staly se součástí repertoáru známých interpretů, např. Hany Hegerové.
Život
Studium, zaměstnání, rodina V letech 1954–1959 studovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (diplomová práce Osobnost Jiřího Ortena). V té době působila ve studentském kulturním spolku Tripól. Po skončení studia krátce pracovala v knihovnickém oddělení Okresního národního výboru v Benešově, v letech 1960–1970 byla zaměstnána jako redaktorka ve Státním nakladatelství dětské knihy (od roku 1969 Albatros), zde spoluredigovala edici Jiskřičky a sešitovou edici Veronika. V roce 1970 dostala z politických důvodů výpověď, s nakladatelstvím spolupracovala externě do roku 1972. Poté ztratila na několik let možnost publikovat. V 70. a 80. letech neměla stálé zaměstnání, věnovala se literární a překladatelské práci. V letech 1990–1993 byla redaktorkou v Hlavní redakci literárně-dramatického vysílání Československého (posléze Českého) rozhlasu, kde redigovala zahraniční poezii. Od roku 1994 spolupracovala s pražskou redakcí Rádia Svobodná Evropa.
Manželem Jany Štroblové byl historik Afriky PhDr. Otakar Hulec, CSc. (1935), jejich synem je architekt prof. Akad. arch. Mikuláš Hulec (1965).
Jana Štroblová zemřela 9. listopadu 2025 ve věku 89 let.
Občanská angažovanost První problémy se státní bezpečností začaly v roce 1956, kdy byla vyslýchána v souvislosti se studentským majálesem. Fotografie, která ji zachycuje s transparentem, jejž tvořila zamřížovaná bedýnka s nápisem Libri prohibiti, vyšla ve francouzském listu Le Monde. Často ji při návratech večer domů sledovali estébáci. V témže roce umístila na školní nástěnku vlastní verše, jimiž reagovala na potlačení projevů občanské nespokojenosti v Maďarsku. Takový projev státní bezpečnost zabavila a dokonce se dostal na výstavu tiskovin, kde byly prezentovány příklady nebezpečných ideologických projevů mezi studenty. V rámci práce nakladatelské redaktorky i ve vlastní tvorbě se neustále potýkala se zásahy cenzorů. Po podpisu manifestu Dva tisíce slov a vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa se dostala do obtížné situace, ze strany nadřízených byla vyzývána k odvolání podpisu, což odmítla. Odveta přišla v podobě propuštění ze zaměstnání, zároveň jí bylo na několik let znemožněno oficiálně publikovat. Problémy pokračovaly v 70. letech, kdy její básně otiskl Pavel Tigrid v exilovém časopisu Svědectví. Byla zvána na výslechy stejně jako její manžel Otakar Hulec, který byl propuštěn z Orientálního ústavu Akademie věd. Kvůli spolupráci s později uvězněným Otou Ornestem byla tajně sledována. Státní bezpečnost ji nutila k podpisu Anticharty, ze strachu z věznění nátlaku nakonec podlehla. Osobně se s tím těžko vyrovnávala, stáhla se do ústraní a věnovala se literární práci. Kontakty s literárním prostředím, včetně okruhu disidentů, však nepřerušila.
Činnost v literárních organizacích Od roku 1989 se angažovala na obnově Českého centra mezinárodního PEN klubu, jehož byla členkou, po několik období byla v jeho výboru (naposledy do 5. dubna 2022). Dále byla členkou Umělecké besedy. Se spisovatelem Antonínem Bajajou založila na začátku 90. let obecně prospěšnou společnost Spisovatelé za práva zvířat, v jejímž rámci prosazovala lepší životní podmínky například pro medvědy žijící v cirkusech. V tomto případě docílila jejich přemístění do výběhů hradů a zámků. Záštitu nad touto činností jí udělil prezident Václav Havel. Také se věnovala ekologickým aktivitám, zaměřeným na estetiku krajiny a ochranu zvířat.ŠTROBLOVÁ, Jana. Rok sem, rok tam: vzpomínky. 1. vydání. Praha: Pulchra, 2018. 215 stran. ISBN 978-80-7564-030-7.
Dílo
Poezie
Od 50. let po současnost První básně jí byly otisknuty v době středoškolského studia, od poloviny 50. let publikovala poezii, publicistické glosy a básnické překlady zejména v časopisu Květen, kterému byla vlastní poetika všedního dne, vůči níž se ovšem Jana Štroblová vymezila vlastní autorskou cestou. Její generační literární okruh tvoří autoři jako Viola Fischerová, Inka Machulková, Jan Zábrana, Josef Hanzlík, Josef Brukner, Josef Topol, Pavel Švanda, Jiří Kuběna, Václav Havel, Ivan Klíma, Jiří Suchý a další.
Prvotina Protěž (1958) je komorní, romantizující básnickou výpovědi. I další sbírky se nesou na romantické struně (Kdyby nebylo na sůl, Hostinec u dvou srdcí). Po nedobrovolné odmlce se mění poetika básní Jany Štroblové, do popředí se dostává duchovní tematika, naplno od sbírky Krajina na muří noze (1984). Od 90. let se v jejích básních také prohlubuje důraz na sepětí člověka s přírodou. Postupně se vyhranily okruhy charakteristické pro její básnickou práci – láska, smrt, Bůh, živly, příroda, sen. Všechny tyto motivy se rozvíjejí a nabývají naléhavosti a hloubky.
Z poezie Jany Štroblové bylo připraveno několik výborů, nejobsáhlejší s názvem Letokruhy (2022) sleduje její básnickou cestu od prvotiny Protěž (1958) až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý (2021). Do titulu Jméno boží nadarmo (2024) autorka vybrala básně se spirituální tematikou.
Verše Jany Štroblové byly přeloženy do němčiny, slovenštiny, francouzštiny, maďarštiny, japonštiny, bulharštiny a dalších jazyků.
Hodnocení poezie Jany Štroblové literárními kritiky Literární historik a překladatel Jiří Pelán k poetice Jany Štroblové napsal: „Je to od první chvíle zcela svébytná poezie, v ničem nepoplatná dobové objednávce, orientovaná ke skutečnostem citového života, věrná vzpomínkám, s metafyzickým horizontem, který není vyznavačsky strnulý, ale neustále v pohybu. Štroblová svá témata a své osobité vidění světa nikdy nezradila, její poezie není kaleidoskopem bytnějících témat a proměnlivých poetik, spíš kutáním a zpřesňováním, nikoli cestou do šíře, ale do hloubky.“ V jiném textu podotýká, že Štroblová zůstala věrna té nejhlubší kontinuitě básnického slova.Archiv nakladatelství Theatrum mundi. Pelán, Jiří. Posudek. Jana Štroblová: Jméno boží nadarmo. 7.11.2022.
Literární redaktor, básník a kritik Rudolf Matys charakterizoval autorku jako „Krajinářku duše“ a dodává k tomu: „Jana Štroblová je především ochránkyní toho nejzranitelnějšího, nejcitlivějšího, nejkřehčího, a tedy i nejohroženějšího: něhy, čistoty, oběti, bezelstného vydání se v lásce. Její „hlas v tom ohlušeném světě“ je možná tichý, ale to ticho křičí, řečeno paradoxem je to ticho až k nepřeslechnutí… Přijala „osud“, ale nesmířeně: stala se, „v roztržce s nebem i světem“ a vepjatá mezi „časnost a věčnost“, rebelkou ve službách hodnot „přirozeného světa“. Ochraňovat a uchovávat, to bylo přece odjakživa jedním z důležitých úkolů, které na sebe brali ženy i básníci…“
Básnické sbírky Protěž (1958) – 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1958. 65 stran. Cesty; Sv. 4. Kdyby nebylo na sůl (1961) – 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1961. 51 stran. Hostinec u dvou srdcí (1966) – obálka: Zdeněk Kirchner, 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 77 stran. Torza (1970, 1996) – kresba na obálce Vladimír Tesař, 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1970. 41 stran. Klub přátel poezie. Výběrová řada; Sv. 67, 2. rozšířené vyd., fotografie Antonín Les, Praha: Academia, 1996, 89 stran. . Úplněk (1980) – kresba na obálce, vazbě a frontispice Jiří Svoboda, obálku a vazbu navrhl Rostislav Vaněk, 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1980. 89 stran. Alfa; Sv. 54. Krajina na muří noze (1984) – výtvarný doprovod Julie Svobodová, 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1984. 84 stran. Čarodění (1989) – 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. 68 stran. . Fatamorgány (1991) – výtvarný doprovod Jiří Mocek, obálka a grafická úprava Michal Burda, 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 95 stran. . Světlohry (1996) – výtvarný doprovod Libuše Kaplanová, 1. vyd. Brno: Host, 1996. 71 stran. Host; sv. 13. . Hlasy (1999) – výtvarný doprovod Adriena Šimotová. 1. vyd. Jinočany: H & H, 1999. 68 stran. Poesis; sv. 9. . Skrze tmu něčí oko (2001) – 1. vyd. Brno: Host, 2001. 75 stran. Edice poesie Host; sv. 58. . Třetí břeh (2006) – 1. vyd. Praha: Protis, 2006. 81 stran. Večernice; sv. 8. . Lament (2008) – 1. vyd. Praha: Akropolis, 2008. 61 stran. . Úzkost na kost (2010) – 1. vyd. Praha: Akropolis, 2010. 72 stran. . Rouhavé zpovědi (2012) – 1. vyd. Praha: Akropolis, 2012. 69 stran. . Neviditelné obrazy (2015) – 1. vyd. Praha: Pulchra, 2015. 114 stran. Poezie; 27. svazek. . Odstíny světla (2018) – výtvarný doprovod Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2018. 37 stran. . Do nikam: (zbytky záznamů z útěku) (2019) – výtvarný doprovod Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2019. 61 stran. . Děravý testament (2020) – výtvarný doprovod Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2020. 38 stran. . Měsíc tak pošetile modrý (2021) – výtvarný doprovod Vojtěch Kemenny. 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2021. 37 stran. .
Souborné básnické dílo
Svazek 1: Protěž; Kdyby nebylo na sůl; Hostinec u dvou srdcí (2026) – výtvarný doprovod a doslov Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2026. 180 stran. Dílo Jany Štroblové; 1. svazek. .
Výbory z vlastní poezie Hra na stvoření světa (1991) – 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. 131 stran. Prstýnek. . Šlágr o lásce: (výbor) (1992) – ilustrační fotomontáže Miroslav Huptych, autor doslovu Rudolf Matys, 1. vydání, Praha: Práce, 1992. 92 stran. Klín. . Vytí na měsíc = Wycie do księżyca (2003) – Bilingvní česko-polská verze. Předklad Wilhelm Przeczek a Lech Przeczek, výtvarný doprovod Václav Kabát. 1. vyd. Praha: Protis, 2003. 145 stran. Alter ego; sv. 5. . Bylo nebylo – jsme nejsme : (výbor) (2006) – 1. vyd. Praha: BB/art, 2006. 171 stran. Versus. . Letokruhy (2022) – fotografie Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2022. 271 stran. . Jméno boží nadarmo (2024) – výtvarný doprovod Vojtěch Kemenny, 1. vyd. Praha: Theatrum mundi, 2024. 79 stran. .
Výbory z díla českých autorů editované Janou Štroblovou ŠTROBLOVÁ, Jana, ed. a HEŘMAN, Zdeněk, ed. Ach, ta láska nebeská. Fotografie Pavel Jasanský. 1. vyd. Praha: SNDK, 1966. 115 stran; 2. rozšířené vyd. Praha: Albatros, 1992. 141 stran. Klub mladých čtenářů. . ORTEN, Jiří a ŠTROBLOVÁ, Jana, ed. Hrob nezavřel se: výbor z díla. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 164 stran. Květy poezie; sv. 91; 2. doplněné vyd. Praha: Mladá fronta, 1994. 170 stran. Květy poezie; sv. 186. .
Vlastní poezie ve výborech, sbornících, antologiích a knihách jiných autorů Báseň mého srdce: (poezie jako výraz osobnosti): rukopisy, portréty, kréda současných českých básníků. (s. 86 – Jana Štroblová: Rozpomenutí) 1. vyd, Brno: Host, 2005. 233 stran. . Básnický almanach 1959. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. Klub čtenářů. Bezpodmínečné horizonty. (s. 51 – Jana Štroblová: Noc) Brno: Weles, o.s., ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, 2010. 91 stran. Srdeční výdej. . BROUSEK, Antonín a HIRŠAL, Josef, ed. Postavit vejce po Kolumbovi: (poezie 20. století z celého světa). 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1967. 155 stran. GABRIŠOVÁ, Zuzana ed. Milá Mácho : antologie českých básnířek 19.-20.-21. století. (s. 355 – Jana Štroblová: Štěstí) 1. vyd. Brno: Větrné mlýny 2022. 449 stran. . HANÁK, Mirko, ČERNÍK, Michal a ZÁBRODSKÁ, Stanislava, ed. Dětem: malovaná říše veršů a pohádek. (s. 52 – Jana Štroblová: Zasněná slepice) 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. 123 stran. .