Oldřich Hamera (3. března 1944 Úvaly – 15. listopadu 2021) byl český grafik, malíř, ilustrátor, tiskař, typograf, vydavatel a restaurátor.

Život Hamera celý život kreslil živé organismy i otisky zkamenělých živočichů a původně se chtěl stát přírodovědcem. Pro svůj rodinný původ nemohl studovat a nakonec se vyučil strojním zámečníkem a opravářem strojů, ale jeho zájem o umění a vědní obory jako paleontologie, mineralogie nebo lékařství přetrval.

Po absolvování základní vojenské služby pracoval od roku 1964 ve státním podniku ČKD Trakce v Praze. Zde se setkal s Vladimírem Merhautem, Josefem Hamplem a také s Vladimírem Boudníkem, který mu ukázal grafické techniky a věnoval Hamerovi tiskařský lis. Ve stejném roce poznal Bohumila Hrabala a společnost neoficiálních a polooficiálních umělců, teoretiků a spisovatelů šedesátých let. Hrabal seznámil Hameru s Jiřím Kolářem, teoretiky Josefem Zumrem, Radko Pytlíkem, Františkem Šmejkalem nebo Antonínem Hartmannem.

Kvůli protestům proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byl nucen opustit ČKD a nastoupil na místo technického redaktora v Československém středisku výstavby a architektury na Václavském náměstí v Praze. Kvůli svým politickým postojům však musel místo brzy opustit a stal se vozičem papíru. V roce 1973 se vyučil ve Středočeských tiskárnáchStředočeské tiskárny, n.p., zanikly po r. 1989 tiskařem maloofsetových strojů a začal pracovat v Československém středisku výstavby a architektury jako barvotiskař. Z politických důvodů však musel odejít do příprav, kde postupně zastával pozice kopisty, fotografa, knihaře nebo nádvorního dělníka. V osmdesátých letech se ještě jednou na krátkou dobu vrátil na pracovní místo tiskaře, ale opět z něj musel v rámci podniku přejít do oddělení katalogových listů pro výstavbu jako technický redaktor a grafik. Jako kreslíř spolupracoval v 70. letech s katedrou parazitologie na Přírodovědecké fakultě v Praze.

Koncem 70. let byl demolován dům, kde Hamera bydlel a měl ateliér. Zároveň prošlo krizí jeho manželství a skončilo rozvodem. Hamera se nadále věnoval malbě a kresbě a obnovil Boudníkovo samizdatové nakladatelství Explosionalismus, kde vedle textů Hrabalových, Klímových a bibliofilií věnovaných především Vladimíru Boudníkovi vydal Intimní deník Karla Hynka Máchy, za nějž dostal v roce 1971 Cenu Jiřího Koláře za literaturu.Revolver Revue: Oldřich Hamera

Po roce 1989 odešel do Liberce, kde začal pracovat jako nezávislý umělec pro Skloexport a další firmy. V polovině devadesátých let se znovu vrátil do Prahy. Věnoval se užité grafice, knižní ilustraci a přednáškové činnosti. Účinkoval v dokumentárních a populárně naučných filmech a podílel se na rozhlasových vysíláních. V prosinci roku 2012 prodělal transplantaci jater. Postupně se vracel k malbě, kresbě a grafice.

Dílo V 60. letech, kdy od Vladimíra Boudníka získal tiskařské zařízení, zkoušel zprvu jeho techniky aktivní a strukturální grafiky a snažil se o vlastní osobitý přínos a různé modifikace přípravy matric. Od vlivu svého učitele se Hamera začal záhy odpoutávat ve svých monotypech s cykly na téma vesmír, vodní světy anebo zrod hmoty. Později vyvinul vlastní originální techniku vrstveného monotypu, kde postupným snímáním otisků odkrývá různé barevné vrstvy nanesené předtím na matrici.

Hamerova technika aktivního leptu pracuje s nízkým reliéfem, který je vytvořen naleptáním kovové desky. Na ni jsou postupně naváleny barevné vrstvy, které umělec zpětně snímá stejně jako při práci s monotypem.

V 70. letech Hamera využil čerstvé zkušenosti ilustrátora vědeckých publikací a ve svých monotypech odkazuje k bizarním živým organismům (cyklus „Tasemnice a kosmologie“) a zejména k vizuálně atraktivním paleontologickým nálezům jako trilobiti a amoniti.

Od poloviny sedmdesátých let se věnoval také restaurování významných památek České republiky (Staroměstská radnice v Praze, zámek Lemberk). Na konci sedmdesátých let dokončil grafický návrh řešení domu mistra Jana Husa v Kostnici, ale nesměl samotný památník navštívit.

K přírodovědným tématům se vrátil v 90. letech, kdy kolážoval své grafiky obrázky z vědeckých publikací. Často se jednalo o autokoláže s využitím jeho vlastních starších vědeckých ilustrací trilobitů, graptolitů, orthocerů nebo amonitů. Barevnost Hamerových grafik je tlumená a respektuje odstíny přírodních materiálů jako jsou oxidované minerály, otisky zkamenělin a půdní barviva.

Po roce 2000 se pracemi z cyklu „Kohouti“, kde využil matric nepravidelného tvaru, opět vrátil k technice aktivní grafiky (Nakopnutý kohout, 2002). Opětovně se zabýval také strukturálními monotypy. V roce 2010 vyšlo vydání Máchova Máje ilustrované monotypy Oldřicha Hamery.

Hamerovy derealizace využívají jako výchozí materiál například paleontologické tabule silurského systému Joachima Barranda s přetiskem jeho vlastními matricemi strukturálních grafik (Derealizace Barrandienu). Obdobného účinku dosáhl derealizací hudebních partitur nebo zeměpisných atlasů.

V posledních kolážích z roku 2014 se objevili Vladimír Boudník a Bohumil Hrabal, na které Hamera s odstupem let vzpomínal u příležitosti jejich životních jubileí. Každého z nich Hamera znázornil v jeho vlastním světě, Hrabala jako pábitele vypravujícího neuvěřitelné příběhy, Boudníka jako tvůrce originálních grafických listů.

Oldřich Hamera byl také autorem několika grafických značek, výzdoby reprezentačních místností, TV Nova a dalších realizací.

Grafiky Olřicha Hamery očima Bohumila Hrabala (z úvodu k výstavě 1975)

„V Hamerových monotypech lze vystopovat mokrost jeskyní, ve kterých bydlí macarát, zápasy mikrobů a plísní, vůni slisované fauny a flóry hornických šachet, kde kape ze stěn a v koutě se lesknou změtené dráty a kabely. Avšak téměř v každém Hamerově monotypu je trilobit, ten krásný pozdrav z prvohor, otisk, které se podobá lidskému kostlivci, rozdrcenému hornickému kahanci, šněrování husarského kabátce, trilobit jako Hamerův podpis a znělka, která obloukem přešla do barrandovských skal a odtud do Hamery a přes jeho ruce do grafiky.“ (Bohumil Hrabal: Pocta Barrandovi)

Typografické práce Oldřich Hamera se jako typograf podílel na úpravě katalogů a sborníků vydaných nakladatelstvím Ztichlá klika a na publikacích nakladatelství Pražská imaginace věnovaných Vladimíru Boudníkovi.

Vydavatel (výběr) K. H. Mácha (deníky Karla Hynka Máchy s ilustracemi Jiřího Koláře), 40 s., samizdat, 1976 Boudník, Vladimír: Corpus delicti, 1974, samizdat Ladislav Klíma: Cholupický den, 1976, samizdat Pravoslav Kotík: Portrét českého umělce, 1976, samizdat, sestavil, úvodní text napsal Bohumil Hrabal Vzpomínka na Jaroslava Kladivu, s texty Karla Marysky „Za Ph. Dr. Jaroslavem Kladivou“ a Hrabalova literární koláž „Svěcení jara“, 1987, samizdat Hrabal, Bohumil: Milostný dopis, Věštba, 1987, samizdat, s vlastní roláží Hrabal, Bohumil: Labuť avonská, 1989, samizdat Jiřímu Koláři k 75. narozeninám, s texty Jana Skácela „Poděkování“, „Není dne“ Karla Šiktance, „Dopis příteli“ Bohumila Hrabala a „Zprávu o kavárně Slavia“ Ludvíka Vaculíka, s vlastním monotypem: Pocta Jiřímu Kolářovi s motivem Johna Bulla a roláží Jiřího Koláře. Pocta Vladimíru Boudníkovi, 1989, samizdat Josef Jíra :60, 1989, samizdat Hrabal, Bohumil: Grayhound story, 1989, samizdat Hrabal, Bohumil: Hrabala, Dopis Dubence z listopadu 1989, samizdat Michael Rittstein, kresby Michaela Rittsteina, osmdesátá léta Klíma, Ladislav: Jsem absolutní vůle, datace nečitelná, společně s V. Zadrobílkem Váchal, Josef: Vademecum, Praha 1978, společně s V. Zadrobílkem podíl na přípravě: Nezval, Vítězslav: Sexuální nokturno, samizdat, nedatováno

Montáže na knihách Josef Váchal – Očarovaná Šumava. První vydání nepublikovaného textu. Tisk Mirek Bujárek, grafická úprava V. Z., montáž Oldřich Hamera. Náklad 110 výt., vydáno r. 1985 Josef Váchal – Orbis pictus. Faksimile Váchalova tisku (mírně zmenšeno) z r. 1932. Obálka vydavatel, náklad 120 výt. Montáž litografií Oldřich Hamera. Před doslovem vydavatele foto Bohdana Holomíčka. Vyšlo r. 1985

Ilustrace Zapletal Zdeněk: Born in ČSR, aneb, Vekslštůbe cimrfraj, Akropolis Praha 1994, Pilzová Markéta: Stigmata duše, Eminent Praha 2000, Kuchař Jiří: Santo Daimé – Posleství z druhého břehu, Praha 2001, Pilzová Markéta: Fénix, Eminent Praha 2002, Holan Vladimír: Noc s Hamletem, Dokořán Praha 2004, Brzáková Pavlína: Modřínová duše, Eminent Praha 2004, Brzáková Pavlína: Dva světy, Eminent Praha 2008, Cílek, Václav: Kameny a hvězdy, Dokořán Praha 2014,

Ilustrace na přebalu Dubský Ivan: Diskurs na téma jedné Klímovy věty a jiné eseje, Pražská imaginace 1991, Boudník, Vladimír: Z literární pozůstalosti, Pražská imaginace 1993, Boudník, Vladimír: Z korespondence I, (1949-1956), Pražská imaginace 1994 , Boudník, Vladimír: Z korespondence II, (1957-1968), Pražská imaginace 1994, Popel Richard: Paradýzo ztracené a znovunalezené, Akropolis Praha 2000,

Restaurování (výběr) Spořitelna v Rytířské ulici – vstupní portály s balustrádou Hotel Merkur – realizace kamenných sloupů v atriu restaurace Staroměstská radnice – náhrada žeber v neogotických oknech Strahovský klášter – kamenické práce pro řád premonstrátů Divadlo F. Kafky – restaurování kamenných prvků Dům U Bílého koníčka v Karlově ulici – obnova gotického schodiště Budova banky Na Příkopech – restaurování žulového obkladu Zámek Lemberk – osazení barokních oken a ostění, kamenické a štukatérské práce Radnice v Žatci – obnova gotických žeber ve vstupní části budovy Morový sloup v Holýšově (společně s Tomášem Raslem a Janou Kremanovou)

Návrhy a realizace 1979 Výstava: Výtvarné umění a hudba, Divadlo hudby, společně s Vladimírem Léblem, předáno do Nadace paní Martinů 1989 Realizace reprezentačních místností firmy Pragomont, řešení a výzdoba interiéru, užitkové předměty 1995 Výzdoba reprezentačních místností TV Nova 1997 Účast na výzdobě Čs. Spořitelny 1998 Účast na výzdobě banky, Národní třída, Perštýn 1998 Návrh a účast na realizaci velkoplošné malby na zdi Obvodního úřadu pro Prahu 10, s žáky VŠUP 1999 Účast na výzdobě První pražské plynárenské 2005 Výzdoba advokátních kanceláří Havel, Kuchař, Ryšavá a partneři s.r.o.

Zastoupení ve sbírkách Národní galerie v Praze Pratt Graphics Center v New Yorku Oblastní galerie v Liberci Galerie Benedikta Rejta v Lounech Galerie výtvarného umění v Chebu Vlastivědné muzeum v Nymburce Sbírka Pražské plynárenské Soukromé sbírky doma a v zahraničí

Výstavy

Autorské 1967 Mikrobiologický ústav Československé akademie věd, Praha 1970 Oblastní galerie Liberec 1976 Sbírky, Výzkumný ústav veterinární, Brno 1976 Paměť hmoty, Divadlo hudby, Praha 1979 Monotypy, Ústřední ústav geologický Československé akademie věd, Praha 1990 Divadlo Na Chmelnici, Praha 1996 Duna Muzeum, Esztergom, Maďarsko 1998 Kameny, Hamera, Mácha, Suchardův dům, Nová Paka 1999 Fosilie se sbírek Severočeského muzea – Oldřich Hamera „Monotypy“; Severočeské muzeum, Liberec 2000 Galerie Ungula, Praha 2000 Literární kavárna u Řehoře Samsy, Praha 2002 Máchův Máj, Boží mlýn, Praha 2003 Monotypy, radnice, Frýdlant 2003 Literární kavárna, Praha 2004 Galerie Efram, Mikulov 2005 Máchův Máj, Průmyslový palác, Praha, (společně s horoskopy Pavla Turnovského) 2005 Výstava ilustrací ke knize Pavlíny Brzákové Modřínová duše, Severočeské muzeum v Liberci 2006 Derealizace Barrandienu, Palác Akropolis, Praha 2006 Monotypy O. Hamera, Průmyslový palác, Praha (v rámci Esoterického veletrhu v Praze) 2006 Oldřich Hamera. K nedožitým sedmdesátinám, Palác Lucerna, Praha 2013 Oldřich Hamera. K dožitým sedmdesátinám, Galerie Ztichlá klika, Praha 2014 Grafiky Olřicha Hamery očima Bohumila Hrabala, České centrum, Mnichov, SRN 2014 Barrandien očima Oldřicha Hamery, Vlastivědné muzeum v Berouně 2014 Máchův Máj v monotypech Oldřicha Hamery, Knihovna K. H. Máchy, Litoměřice 2015 Vrásnění. Grafická tvorba Oldřicha Hamery, Galerie Smečky, Praha