Ukrajinská národní opera Tarase Ševčenka (), plným oficiálním jménem Národní akademické divadlo opery a baletu T. H. Ševčenka () je divadlo věnované opeře a baletu v ukrajinském hlavním městě Kyjevě. Bylo založeno roku 1926 reorganizací souboru ruské opery a baletu působícího v Kyjevě od roku 1867, od roku 1992 nese nynější název. Operní představení se hrají v původních jazycích děl, zejména ruštině, ukrajinštině, italštině a francouzštině. Je jedním z devíti ukrajinských divadel (z toho čtyř operních a baletních), kterým byl přiznán statut „národního divadla“.
Nynější novorenesanční budova byla postavena v letech 1897–1901 na místě původní, která vyhořela. V budově divadla byl roku 1911 zavražděn ruský ministerský předseda Pjotr Stolypin.
Historie
Opera v Kyjevě do roku 1867 vlevo|náhled|Melenského divadlo krátce před zánikem. Kresba Mykoly Vasyjlovyče Zakrevského (1805–1871) Vedle lidových hudebních her se Kyjev s hudebním divadlem seznámil nejprve ve zpívaných školních dramatech, které v 17. a 18. století pěstovali studenti Kyjevsko-mohyljanské akademie. K roku 1803 je zaznamenáno první operní představení v Kyjevě, odehrané kočovnou společností, a bezprostředně poté, v letech 1804–1806, vznikla první dřevěná budova Městského divadla, postavená stavitelem Andrejem Melenským, a to na ulici Kreščatik (které se následně podle toho říkalo též „Teatralna vulicja“ (Divadelní ulice). (omezený přístup) Divadlo mohlo pojmout 470 diváků a střídající se divadelní společnosti v něm hrály všechny žánry od činohry po operu. Tu přivážely italské společnosti, které tak místní obecenstvo seznámily především s díly tehdejší belcantové opery – například W. A. Mozarta, Luigiho Cherubiniho], Gioacchina Rossiniho, Vincenza Belliniho, Gaetana Donizettiho, později též Giacoma Meyerbeera, Fromentala Halévyho a Giuseppe Verdiho. V těchto společnostech sem zavítali i známí zpěváci a zpěvačky, například Adelina Pattiová, Christina Nilsson nebo Ernesto Nicolini.
Toto divadlo bylo pro zchátralost roku 1851 sneseno a na jeho místě byl postaven hostinec „Jevropejskaja“ (dnes zde stojí Ukrajinský dům). Nová, již zděná budova Městského divadla byla postavena na místě dnešní Ukrajinské národní opery roku 1856 podle plánů architekta Ivana Vasiljeviče Štroma (1823–1887), který v té době působil v Kyjevě. Prostornější budova v klasicistním stylu měla 850 míst. Pro rozvoj opery bylo důležité založení pobočky Ruského hudebního sdružení v Kyjevě v roce 1863 a vystupování italské operní společnosti vedené podnikatelem Ferdinandem (Georgijevičem) Bergerem po dobu tří sezón 1863–1866. S podporou Ruského hudebního sdružení založil Berger pro následující sezónu v Kyjevě stálou ruskou operní společnost – první v Rusku po carských divadlech v Petrohradě a Moskvě; jeho hudebníci se rekrutovali z velké části ze zrušeného nevolnického orchestru hraběte Pavla Petroviče Lopuchina (1788–1873), zatímco 12 zpěváků-sólistů přivezl Ferdinand Berger z Petrohradu.
1867–1901 náhled|vlevo|Nové Městské (Štromovo) divadlo v roce 1856 Stálý ruský operní soubor začal své působení v Kyjevě 27. října (podle gregoriánského kalendáře 8. listopadu) 1867 premiérou Askoldovy mohyly Alexeje Nikolajeviče Verstovského, po níž ještě v téže sezóně následovaly opery Život za cara Michaila Ivanoviče Glinky a Rusalka Alexandra Sergejeviče Dargomyžského; národním repertoárem se tak nová instituce vymezovala proti dosavadním italským společnostem. Soudobé zprávy dosvědčují živý zájem, který operní divadlo mezi kyjevskými měšťany vzbuzovalo.
náhled|Fjodor Stravinskij s manželkou v roce 1874 Prvními dirigenty kyjevské opery byli Vasyl Mychajlovyč Velinskyj (1842–1874), který po několika letech přešel do Mariinského divadla v Petrohradě, a Ippolit Karlovič Altani (1846–1919) který v Kyjevě působil v letech 1867–1882 a poté se stal dlouholetým šéfdirigentem Velkého divadla v Moskvě. Po nich zde v 80. a 90. letech 19. století působili zejména dirigenti Josef Přibík (Josip Vjačeslavovič Prybik, 1853–1937),Станішевський, s. 10.Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 341. a Jan Palice (Ivan Palicyn)Станішевський, s. 11. oba čeští přistěhovalci. Mezi první významné zpěváky, kteří v Kyjevě působili, patřili Alexandra Alexandrovna Santagano-Gorčakova, Alexandr Michajlovič Dodonov, Fjodor Ignatěvič Stravinskij, Dmitrij Andrejevič Usatov, Alexandr Andrejevič Ljarov, Marija Ivanovna Iljina nebo Čech Antonín Barcal (Anton Ivanovič Barcal, 1847–1927).Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 338–339. Ti všichni pokračovali ve svých kariérách ve větších divadlech, především Velkém a Mariinském, naopak v Kyjevě vystupovali známí pěvci velkých divadel.Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 339. V několika sezónách zde působil Michail Jefimovič Medveděv (vl. jm. Meer Chaimovič Bernštejn, 1852–1925), který se proslavil zejména v rolích Čajkovského oper (Lenskij, Herman), a také Joakim Viktorovič Tartakov (1860–1923). Roku 1897 zde poprvé hostoval Fjodor Ivanovič Šaljapin, který zde zpíval Ivana Susanina ze Zivota za cara, Mefistofela ve stejnojmenné opeře Arriga Boita a Mlynáře z Dargomyžského Rusalky, při pozdějších hostováních (1901, 1902, 1909, 1915) přidal další role z Knížete Igora, Borise Godunova, Mozarta a Salieriho, Fausta a Massenetova Dona Quichotta.Станішевський, s. 11–12.
Ferdinand Berger měl smlouvu s městem na sedm let a od roku 1868 se svou společností zajížděl mj. do Charkova (po svém odchodu z Kyjeva roku 1874 založil tamější operní divadlo, ale již následujícího roku zemřel). V Kyjevě uváděl další ruské opery (M. I. Glinka: Ruslan a Ludmila, A. N. Serov: Judita, Rogneda, Ďáblova síla, A. G. Rubinštejn: Démon), jakož i díla soudobého západoevropského repertoáru (C. M. von Weber: Čarostřelec, Richard Wagner: Tannhäuser, G. Rossini: Lazebník sevillský, G. Donizetti: Lucie z Lammermooru a Favoritka, W. A. Mozart: Figarova svatba, G. Verdi: La traviata. na téma Ukrajincům blízké byla opera Mazepa ruského skladatele Borise Alexandroviče barona Fitingofa-Šela (1829-1901), uvedená roku 1879.Історія українськой музики 2, kap. Оперна творчість (Булат Т. П., Олійник О. С.), s. 193. První operou, která měla v Bergerově divadle roku 1878 původní premiéru, byla opera Ilja Muromec ruského skladatele Leonida Dmitrijeviče Malaškina (1842–1902); nevzbudila však zájem a byla po jediném představení stažena.Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 345.
náhled|vlevo|Antonín Barcal Do dějin ukrajinské opery se zapsal 25. leden roku 1874, kdy bylo v kyjevském Městském divadle poprvé na velké scéně provedeno dílo zakladatele ukrajinské národní hudby, Mykoly Lysenka, ato jeho opereta Vánoční noc. Neprovedl ji však Bergerův soubor, scénu si pro tento účel pronajal amatérský spolek vedený Lysenkem a Mychajlem Staryckým. Dílo mělo úspěch a bylo několikrát opakováno, dokud nemuselo jeviště opět vyklidit.
náhled|Zpěvák a divadelní organizátor I. P. Prjanišnikov, který vedl kyjevské operní divadlo v letech 1890–1892 Od sezóny 1874/1875 převzal podnikání v kyjevské opeře Josif Jakovlevič Setov (vl. jm. Sethofer, 1835–1894).Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 340. Jedním z prvních děl, jímž obohatil repertoár, byla opera Opričnik Petra Iljiče Čajkovského. Skladatel se podílel na přípravě a účastnil premiéry 9. prosince 1874; přitom kyjevské divadlo velmi chválil, kladl je co do hudby i výpravy na roveň petrohradskému a nad divadlo moskevské. Mezi nejpopulárnější novinky Setovovy éry patřily Moniuszkova Halka (1874), Verdiho Aida (1877) a Trubadúr, Donizettiho Linda di Chamounix, Meyerbeerovi Hugenoti, Gounodův Faust. Pod tíhou finančních těžkostí se však Setov od počátku 80. let čím dál více věnoval operetě na úkor opery.
V letech 1884-1889 divadlo řídil Nikolaj Nikolajovič Savin. Jeho éra je přes působení řady dobrých zpěváků a hudebníků a některé významné premiéry (1884 Čajkovského Evžen Oněgin, 1885 Májová noc N. A. Rimského-Korsakova, Bizetova Carmen a Rubinštejnovi Makabejští). Po režijní a výtvarné stránce však opera trpěla a přicházela o diváky.
Po konci Savinovy smlouvy se provozovatelé divadla střídali: sezóny 1889/1890 až 1891/1892 divadlo spravodalo Ruské umělecké sdružení pod vedením Ipolita Petroviče Prjanišnikova, v sezóně 1892/1893 opět J. Ja. Setov. Přes tuto nestabilitu se divadlo rozvíjelo (počet členů orchestru stoupl na 50) a uvádělo značné množství významných novinek. 19. (31.) prosince 1890 měla premiéru Čajkovského Pikovou dámu, pouhých 12 dnů po světové premiéře v Petrohradě. Za účasti skladatele ji pod taktovkou J. Přibíka zpívali mj. Medveděv jako Herman, Tartakov jako Jeleckij a Alexandra Nikolajevna Maculevič-Solovjeva jako Líza, skladatel byl výkony opět nadšen. Byla zde poprvé uvedena také Chovanština M. P. Musorgského (1892), Aleko Sergeje Rachmaninova (1893, za přítomnosti skladatele) a Sněguročka N. A. Rimského-Korsakova (1895, za přítomnosti skladatele), velké oblibě se těšily opery Wagnera (Tannhäuser, Lohengrin, Bludný Holanďan) a Verdiho.Історія українськой музики 2, kap. Музично-драматичний театр, s. 342.
V sezóně 1893/1894 se rovněž poprvé představil v samostatných krátkých představeních baletní soubor, který byl dosud jen nepočetný a pomocný k opeře. Polský choreograf Stanisław Lenczewski sestavil na lidové melodie například představení Maloruský balet.
4. září roku 1896, po jedné z repríz Evžena Oněgina, vypukl v maskérně divadla požár. Rozšířil se do celé budovy a ta zcela vyhořela. K obětem na životech nedošlo, byly však zničeny všechny kostýmy a kulisy, jakož i rozsáhlá knihovna hudebnin. Po dobu, kdy se stavělo nové městské divadlo, byl kyjevský soubor rozpuštěn a potřeby operymilovného městského obecenstva uspokojovala hostování cizích souborů: například již v roce 1896 to bylo italské divadlo z Oděsy, v letech 1896–1897 operní společnost z Petrohradu (s ní přijel poprvé Šaljapin), v roce 1898 charkovské městské divadlo pod vedením Váši Suka, které Kyjevanům mj. poprvé představilo Sadka Rimského-Korsakova. Roku 1900 zde hostovalo divadlo „Moskevské privátní školy“ (bývalé Mamontovo) a jako první ve městě uvedlo Carskou nevěstu Rimského-Korsakova a Borise Godunova Musorgského. Konečně roku 1901, ještě před otevřením nové budovy, hostovala ve městě operní společnost M. Valentynova, s níž se zde poprvé představil významný dirigent Lev Petrovyč Štejnberg (1870–1945), jež trvalé působení v kyjevské opeře v letech 1911–1914 a 1917–1924 mělo zakladatelský význam. Představení se v tomto mezidobí konala v obou tehdejších činoherních divadlech Kyjeva, divadlech Bergognově a Solovcově, jakož i v budově Krutikovova cirkusu.
1901–1917 Nová budova divadla, vystavěná nákladem města, byla dokončena k zahájení sezóny 1901/1902. Provozování divadla zadávalo město podnikatelům, jimiž byli postupně Mychajlo Matvijovyč Borodaj (1901–1907), Stepan Vasyljovyč Brykin (1907–1912) a Michail Fjodorovič Bagrov (1912–1919). Působili však pod aktivním dohledem městské divadelní komise, která ovlivňovala výběr repertoáru, obsazení, výpravu a především finanční správu divadla.
Provoz v nové budově zahájila 16. září 1901 nová inscenace Glinkova Života za cara. Dirigoval Jan Palice, později zde dirigovali zejména Arij Mojsejevič Pazovskij (1887–1953) a Lev Štejnberg, významnými operními režiséry této éry byli Oleksandr Ivanovyč Uluchanov a Nikolaj Nikolajevič Bogoljubov, scénu měl na starosti nejčastěji S. Eschenbach.Станішевський, s. 11, 12, 14.Історія українськой музики 3, kap. Музично-театральне життя, s. 304.