Ve dnech 10. a 11. května 1996 došlo k sérii tragických událostí na hoře Mount Everest, která vedla k smrti 8 horolezců. Až do roku 2014, kdy lavina zabila 16 nepálských šerpů, se jednalo o nejtragičtější nehodu na této hoře. Série knih a článků věnovaných této události vzedmula vlnu kritiky na adresu jednotlivých členů zúčastněných expedic, stejně tak jako celkové myšlenky komerčních expedic v Himálajích.
Pozadí alt=Mount Everest|náhled|400x400pixelů|Mount Everest Tragédie roku 1996 zasáhla tři skupiny horolezců. Společnosti Mountain Madness Američana Scotta Fischera a Adventure Consultants Novozélanďana Roba Halla zprostředkovávaly komerční výstupy na Mount Everest. Třetí skupinu tvořilo šest členů Indo-tibetské pohraniční policie původem z Indie.
Rob Hall Rob Hall vedl výstup na Mount Everest už v roce 1988 jako člen československo-novozélandské expedice pod slovenským horolezeckým klubem IAMES. Tato výprava skončila tragédií, když se při pokusu o zdolání Boningtonovy cesty lehkým stylem ztratili slovenští horolezci Jozef Just, Dušan Becík, Peter Božík a Jaroslav Jaško. Vůdce československé části výpravy Ivan Fiala později obvinil Novozélanďany v čele s Hallem z nezodpovědného přístupu, který však k tragédii zřejmě nijak nepřispěl. Podle Fialy odmítali Novozélanďané pomáhat s vynášením materiálu do výškových táborů, za zády Slováků se domlouvali s americkou výpravou ohledně plateb za přechod ledopádu a po výstupu pod vrchol se dokonce ukázalo, že nemají platné povolení k jeho dosažení. Lydia Bradeyová na něj přesto vystoupila a stala se tak první ženou, které se to podařilo bez kyslíkové podpory. Kvůli obavám z následného postihu však Hall její výstup popřel. Pro Bradeyovou to byl v krátké době druhý ilegální výstup poté, co v roce 1987 dosáhla vrcholu hory Gasherbrum II, ačkoliv měla povolení pouze na Gasherbrum I. I tato výprava byla organizována Robem Hallem, ale kvůli zranění kotníku se jí osobně neúčastnil. V roce 1990 zdolal Korunu planety. Pocit, že ho sponzoři tlačí do stále riskantnějších výstupů, ho nakonec přiměl vytvořit vlastní komerční společnost, s jejíž pomocí by své výstupy financoval. V roce 1991 tak se svým přítelem Garym Ballem založil Adventure Consultants. Gary Ball se s Hallem účastnil několika výstupů, které u něho často vedly k otoku plic. Při expedici na Dhaulágirí v roce 1993 mu Ball nakonec podlehl. Hall se i přes smrt svého partnera rozhodl společnost udržet.
Scott Fischer Scott Fischer patřil k uznávaným americkým horolezcům. Jako člen teprve druhého týmu v historii zdolal cestu Breach Icicle na hoře Kilimandžáro. Stal se také prvním Američanem, který pokořil Lhoce. Úspěšné výpravy absolvoval také na Mount Everest a na K2. Během této expedice si vykloubil rameno a vrcholový útok tak absolvoval s paží přilepenou k tělu, Při sestupu jeho tým asistoval Robu Hallovi a Garymu Ballovi, kteří se kvůli dalšímu Ballovu otoku plic dostali do problémů. Všechny výstupy absolvoval Fischer bez použití přídavného kyslíku. Jako horský průvodce pracoval téměř 25 let. Věnoval se také charitativním aktivitám. Společnost Mountain Madness založil už v roce 1984 společně se dvěma partnery. Díky svému vzhledu a nenucenému vystupování byl často označován za „rockovou hvězdu“ horolezectví.
Obě komerční skupiny tvořila trojice vůdců, 8 klientů a tým šerpů (lezoucích i nosičů). K výstupu využívali jižní cestu z Nepálu. Jelikož si obě společnosti vybraly pro vrcholový útok 10. květen, rozhodli se od jisté fáze spolupracovat. Výstup na vrchol plánovala také výprava společnosti IMAX pod vedením Davida Breashearse s Edem Viestursem a Jamlingem Tenzing Norgayem (syn Tenzinga Norgaye), která zde natáčela dokument Everest. Vzhledem k počtu horolezců z ostatních skupin (jen 10. května stanulo na vrcholu 24 lidí), se tým IMAX rozhodl svůj výstup o několik dní odložit. Možná tím zabránili většímu rozsahu celé tragédie a později se mohli zúčastnit záchranných prací.
První oběti Již při vynášení zásob do výškových táborů v dubnu 1996 onemocněl jeden z Fischerových šerpů Ngawang Topche vysokohorskou nemocí. Přes všechny snahy nenabyl vědomí a po dvou měsících zemřel v nemocnici na komplikace spojené s otokem plic. K vůbec prvnímu úmrtí došlo už 9. května, kdy se při pádu zabil člen tchajwanské expedice Chen Yu-Nan. I přes jeho smrt se vůdce této expedice Makalu Gau rozhodl ve výstupu na vrchol pokračovat.
10. května alt=Scott Fischer|náhled|Scott Fischer Kolem půlnoci z 9. na 10. května se obě skupiny vydaly ze IV. výškového tábora směrem k vrcholu hory. Při dosažení tzv. Balkónu (8350 m n. m.) se jejich postup zastavil, jelikož zde nebyla upevněna fixní lana. Tento úkol měli na starost sirdarové (hlavní šerpové) Ang Dorje Sherpa (Adventure Consultants) a Lopsang Jangbu Sherpa (Mountain Madness), lana však na místě chyběla. Se zdržením je upevnili vůdci Mountain Madness Neil Beidleman a Anatolij Bukrejev společně s Ang Dorjem. Stejný problém nastal při dosažení tzv. Hillaryho výšvihu (8790 m n. m.). I zde došlo k velkým průtahům. Pomalejší klienti dohnali ty rychlejší, vytvořila se fronta a výstup se zpomalil. Tři horolezci z týmu Adventure Consultants se zde kvůli zimě a vyčerpání otočili k sestupu. 13:00 bylo určeno jako hraniční čas pro dosažení vrcholu, který umožňoval návrat do IV. výškového tábora ještě za světla. V bezpečném limitu nedosáhl vrcholu nikdo. Prvním byl Anatolij Bukrejev (vůdce) ve 13:07. Po něm vrcholu dosáhli Andy Harris (vůdce), Neil Beidleman (vůdce), Jon Krakauer (klient), Martin Adams (klient), Klev Schoening (klient) a skupina šerpů. Ostatní včetně Halla a Fischera se k vrcholu teprve blížili.
Okolo 15:00 se objevily první bouřkové mraky a začalo sněžit. Zvedl se silný vítr a značně se snížila viditelnost. Krátce poté dosáhl vrcholu i Hall. Ačkoliv minula mezní doba pro bezpečný návrat, Hall zůstal, aby počkal na klienta Douga Hansena, který měl vážné problémy. Hansen dosáhl vrcholu až kolem 16:00. Bukrejev, Adams a Beidleman cestou dolů potkali Fischera, který jevil známky naprostého vyčerpání. Usoudili však, že jako zkušený horolezec má situaci pod kontrolou a pokračovali v sestupu. Fischer však zřejmě trpěl výškovou nemocí a byl dezorientovaný. Vrcholu dosáhl, ale při návratu náhle zkolaboval. Šerpové mu pomohli o několik desítek metrů níže. Nemohli pokračovat, a proto ho zanechali ve společnosti Makalu Gau z tchajwanské expedice. Ten nemohl sestoupit kvůli vážným omrzlinám a úplnému vyčerpání.
V 17:30 se vysílačkou z Hillaryho výšvihu ozval Rob Hall. Oznámil, že Hansenovi došel kyslík, ztratil vědomí a nemůže pokračovat. Krátce poté se počasí ještě zhoršilo. Vůdce Andy Harris se vlivem nedostatku kyslíku začal chovat iracionálně, zřejmě zabloudil a zemřel po pádu do hluboké propasti. Oblačnost, která zakryla vrchol, způsobila výpadek vysílaček, v jehož důsledku neměly týmy přehled o tom, co se nahoře doopravdy děje. V noci zůstala několik set metrů od tábora skupina, ve které byl vůdce Neil Beidleman a klienti Tim Madsen, Sandy Hill Pittmanová, Klev Schoening, Charlotte Foxová a Lene Gammelgaardová, všichni z týmu Mountain Madness. Biedleman také cestou zachytil Jasuko Nambu z druhého týmu. Ta nekomunikovala a téměř nemohla chodit. Ke skupině se poté ještě připojili vůdce Mike Groom, dva šerpové a klient Beck Weathers, jehož zdravotní stav byl také kritický. Kvůli sněhové vánici nebylo možné určit směr, kde se tábor nacházel. Rozeznatelné byly pouze vrcholy Everestu a sousední hory Lhoce, vůdci však měli problém určit, který je který. Rozhodli se proto počkat, až se bouře trochu uklidní. Situaci značně zhoršil i výrazný pokles tlaku, což způsobilo snížení obsahu kyslíku ve vzduchu ve chvíli, kdy přídavný kyslík lezcům začal docházet.
11. května Krátce po půlnoci se na okamžik zlepšila viditelnost. Klev Schoening, který byl stále v dobré kondici, určil směr tábora. Celá skupina se dala do pohybu, ale záhy se kvůli rychlosti silnějších roztrhala. K táboru tak pokračovali pouze Beidleman, Groom, Gammelgaardová, Shoening a šerpové. Pittmanová, Foxová, Madsen, Namba a Weathers zůstali pod skalním převisem a rozhodli se dále nepokračovat. Weathers však od ostatních poodešel stranou a tam zkolaboval. Bukrejev si mezitím ve IV. táboře odpočinul a připravil kyslíkové lahve a čaj pro záchrannou akci. Poté obešel stany všech výprav a požádal o pomoc při hledání ztracených osob. Nikdo se k němu nepřipojil. Jeho čelová lampa pomohla první skupině lezců nalézt tábor. Groom a Biedelman byli naprosto vyčerpaní a nijak pomoci nemohli. Zatímco Shoening a Gammelgaardová tvrdili, že zbývající horolezci jsou na úrovni tábora, nebo dokonce mírně pod ní, šerpové přesvědčovali Bukrejeva, že je nutné vylézt pro ně nahoru po lanech. Bukrejev usoudil, že šerpové mluvili o pozici Fischera a rozhodl se nelézt. Nakonec se mu podařilo najít Madsena, Nambu, Pittmanovou a Foxovou asi 400 metrů od tábora. Pittmanová měla halucinace a Foxová jí proto podala injekci steroidů. Tři z nich seděli na svých batozích a byli tak částečně izolovaní. Namba však ležela na zemi nedaleko od nich a její stav byl beznadějný. Weatherse Bukrejev vůbec neviděl. Podal jim čaj a kyslík a zkontroloval jejich fyzický stav. Zjistil, že Madsen je v pořádku a Pittmanové stav se po podání kyslíku výrazně zlepšil. Oba tak mohli na místě ještě chvíli počkat. Stav Foxové byl ale vážný a proto jí jako první odvedl do tábora. Pro zbylou dvojici se poté vrátil. Pittmanová absolvovala velkou část cesty po kolenou. Kvůli vyčerpání a počínajícím omrzlinám se Bukrejev o další záchrannou výpravu nepokusil.
Weathers se nad ránem vzpamatoval, a ačkoliv byl téměř slepý a s vážnými omrzlinami končetin a obličeje, vlastními silami se vydal k táboru. Po nutném odpočinku obešel Bukrejev opět stany, aby zjistil, jaká je situace a co je s Fischerem. Od šerpů se dozvěděl, že se jim k němu podařilo dostat. Byl stále ve společnosti Makalu Gau, kterého zachránili. Fischer prý "dýchal, ale byl mrtvý". Sám Gau potvrdil, že Fischer celou noc mluvil. Bukrejev se proto vydal znovu nahoru. Cestou potkal Weatherse, který se s omrzlýma rukama před sebou blížil k táboru a volal o pomoc. Tam opět málem zemřel, když na něj spadl stan a téměř ho zadusil. Bukrejev nakonec našel Fischera, bylo však jasné, že je mrtvý. Jeho obličej zakryl batohem a začal sestupovat. Objevil i tělo Namby, které vzal několik věcí pro příbuzné a částečně ho zakryl kamením. Během cesty se opět strhla silná bouře, která mu znemožnila orientaci. Táboru dosáhl díky tomu, že slyšel Weathersovy nářky.
K Robu Hallovi se ráno neúspěšně pokusili dostat šerpové z jeho týmu. Pomocí vysílačky se spojil se základním táborem. Oznámil, že Doug Hansen je pryč a také že jeho kyslíková maska zamrzla, a ačkoliv ji opravil, bude mít kvůli omrzlinám potíže sestoupit. Ed Viesturs se ho snažil ze základního tábora přemluvit k okamžitému pokračování v sestupu. Když se však Hall odpoledne ozval znovu, přiznal, že se za celou dobu vůbec nepohnul z místa a poprosil o přepojení na svou manželku, které řekl, že má dostatečné pohodlí a aby se o něho nebála. Pravděpodobně krátce poté zemřel.
Weathers i Gau byli sneseni do nižších partií hory. Gau byl evakuován vrtulníkem první, protože nebyl schopen samostatného pohybu. Oba se uzdravili, ale jejich omrzliny si vyžádaly rozsáhlé amputace. Gau přišel o všechny prsty, Weathers o pravou ruku, všechny prsty na levé ruce a nos.
Indo-tibetská výprava